Den první - Runová mapa a cesta do Loch Modan

Ačkoliv se mělo jednat jen o další čtení z Knihovny Titánů, události nabraly rychlý spád. Do knihovny, kde už se sešla skupinka věrných posluchačů, badatelů a dobrodruhů bažících po dalších autentických informacích z historie přiběhl s mírným zpožděním kancléř Draik a urychleně je odvedl do své pracovny. Tam zatím trpaslík Oltrag opatrně podkládal runovou destičku knihami a směroval její plochu na zeď. Nic nechápajícím přihlížejícím pak oba ukázali právě objevenou novou funkci knihovny, či spíše další poselství odhalené z její vlastní vůle. Po aktivaci velmi dlouhé kombinace runy vytrysklo z písma v desce podivné černé světlo, které vykreslilo na zeď podivný patvar. V živé projekci se ten pak roztříštil a utvořil nám již známé světové kontinenty, včetně Mealstromu v jejich středu. Projekce pokračovala poněkud zmateně opět smrštěním, kdy se však na obrazci původního kontinentu vyrojily různobarevné tečky. Černé, červené, modré, zelené, bílé a bronzové. Létaly po celém kontinentu, slétaly se do shluků a často po vzájemném střetu některé z nich pohasly. Podle textu, který destička vyjevila těsně předtím a ještě nebyl veřejně čten sledovala užaslá skupinka v pracovně dračí boje během Neltharionovy zrady. Při pohasnutí sedmi bronzových teček vždy na zlomek vteřiny přes celý obraz probleskl jiný obrazec bronzové barvy. Nebylo snad ani možné na něj pořádně zaostřit, ale kamenný artefakt a jeho ovládání umožnilo projekci přehrávat pozpátku a dokonce zpomalit. Při podrobnějším prozkoumání obrazců bylo zejmé, že ukazují nějaké pláty, snad brnění bronzových draků, a nějaké šperky. Ať už se jednalo o zbroj ukutou, či abnormálně rostlé dračí šupiny, musel každý z těch obrazů mít nějaký smysl. Po opětovném spuštění projekce se původní kontinent opět roztříštil a na území dnešního Loch Modanu se zaleskla bronzová jiskra. Tam projekce skončila.

Nebylo nač čekat. Malý vzdušný gryfí konvoj přistál poblíž Thelsamaru a po krátké debatě skupina vyrazila na návrh Veralyn le Fevre k nyní téměř vypuštěnému jezeru. Podle logických dedukcí totiž mohlo jeho vypuštění odkrýt nejedno tajemství, jak prohlásila draeneiská šamanka Cruela. Dno se jen hemžilo murloky a sir Redknife se nabídl, že se pokusí od nich něco zjistit. S jednáním s nimi už měl zkušenosti z dřívějška. I přes to, že výprava po krátkém uvažování odmítla murločí návrh postoupit svou draeneiskou členku coby oběd, dozvěděla se dost na to, aby věděla kam mají zamířit. Murloci sami označili jeden kopeček na severu jezera za "fuj a divně smrdí" a bylo to jedno z mála míst, které jimi nebylo prolezlé.

Kopeček vypadal z dálky opuštěný a nehostinný. Čím blíže mu skupinka dobrodruhů byla, tím více cítili neodůvodněnou nechuť tam jít a každý krok je stál více a více přemáhání. Veralyn vycítila dobře skryté stopy magického rituálu, což jen zvýšilo jejich ostražitost a podezření. Když se přehoupli přes kraj vrcholu kopce, jakoby prošli neviditelným závojem. Stromy, zezdola zelené či oschlé, byly spálené na uhel. Tráva na kopci byla rovněž sežehnutá a po planině stálo několik pokroucených přístřešků a uprostřed toho všeho zela obrovská jáma. Skupina pozorovala dění a velmi znepokojující, ač ne až tak překvapivý, byl fakt, že oděv lidí v táboře a kolem se nápadně podobal úboru Soumračného kladiva. I přes skutečnost, že většina z nich byli jen dělníci, jejich počet byl tak velký, že se výprava rozhodla pouze zanechat hlídku a vrátit se s posilami....