Eventy Svobodných

[Salmo]

Moo - Mooo - krávy se mstí!

Začalo to jako vždycky. V hostinci v Theramore se nudila banda obvyklých štamgastů, hospodská pucovala korbele a nic nenaznačovalo, že by se mělo něco dít. Vše bylo přerušeno příchodem Volcanose, který přinesl tak překvapivou zprávu, že si celé osazenstvo málem sedlo na zadek, čelisti jim spadly do sklepa a jazyky se jim rozrolovaly až k bráně. Novopečený adept na ztrátu svobody si bujaře připil rumem nejprve do jedné, pak i do druhé nohy (která beztak není jeho) se všemi okolo, a připíjelo by se i déle, nebýt toho, že se zvenku ozval řev sbíhajících se stráží. Hlídky zjistily blížící se davy taurenů, kteří vypadali všelijak, jen ne přátelsky. Co se dalo dělat, rum musel počkat a osazenstvo hospody se vyhrnulo ven.



Po tom, co vylezli před bránu, štamgasti zjistili, že taurenů je opravdu více než dost. Co s nimi? Volcanos rozdal svoji pohotovostní zásobu výbušnin a už to jelo. Exploze nadělaly v davech rohatců značnou paseku ale nestačilo to ani zdaleka. Přišly ke slovu meče, magie a vlastně všechno, co se dalo použít jako zbraň. V mezičase, kdy taureni přeskupovali síly, našel Berthall chvilku, aby stáhl gatě a ukázal útočníkům, co si o nich opravdu myslí. Všichni se bili statečně a nebylo divu, že se brzy dostali až k první strážné věži (a opravdu to nebyl zahozený časopis od Jehovistů). Vojáci byli pobiti a jeden, snad v deliriu, mumlal něco o taurenských asasínech.



Taurenský asasín? To je něco jako Alteracký zákoník královny Sahni. Nikdy ho nikdy neviděl a přeci prý existoval. Naši hrdinové se babrali ve věži a naráz šup, šup - na místě se bezhlučně zhmotnilo několik taurenů v černém a ve jménu Dona Mlíka, který byl umrtven o několik chvil nazpět, zaútočili. Angelus, Berthall i Volcanos se do nich pustili, zatímco Evalla lovila ze křoví prapodivného ptáčka. Taky rohatého. Po taurenech za chvíli nebylo ani vidu ani slechu... a na zemi zbylo po lítém boji jen krev, mlíko a Mlíko. Proč by ale ta smradlavá cháska útočila na věž? Všem to docvaklo brzy. Útok na věž byl pouze záštita pro mnohem nebezpečnější akci, kterou měla být odříznuta hlavní cesta do Theramore a následně zlikvidováno město jako takové.



Všichni se dali do běhu, aby zabránili nejhoršímu. Jen Angelus se chvíli zdržel, aby přivolal posilu a mohl zahlásit: "Mám černokněžníka a nebojím se ho použít!" Na mostě bylo v tu chvíli boží dopuštění. Taureni přivlekli balisty (sestrojil je údajně učenec Meonardo de Mliči) a situace vůbec nebyla růžová - spíš to každý viděl hnědé. Volcanos, vida děla, zavelel k boji a začal ostřelovat taureny na dálku. Zbytek lidí se pak rychle přemístil zhruba do poloviny mostu, tentokrát už mezi nimi byla i tajemná osoba, která měla na hlavě pytel od brambor - čistě pro snížení možnosti identifikace. Celá skupina se schovala za jednu rozsekanou balistu, zatímco Sinanda s pytlem na hlavě čmárala po zemi kruh pro nějaké složitější kouzlo. Během doby kdy do kruhu zapisovala runy, ti, co byli zašití za balistou, upoutávali pozornost útočníků řevem různě závadných hesel.



Ještě dvě runy, jedna, kruh byl hotov. Po odříkání pár vět byl taurenský obléhací stroj k nepotřebě a válečníci mohli vyrazit, aby napáchali další mlíkoprolití. To na sebe nenechalo dlouho čekat. Vykosili všechno, co se hnulo a mělo rohy. Zabrzdila je až brána taurenské vesnice, kterou nevyplenili a nechali několik jedinců tzv. na semeno, aby bylo v budoucnosti co dělat a obránci Theramore příliš nezlenivěli. Nato se celá společnost navrátila k rumu, ovšem nikoliv do hostince, ale na loď Štístko. Tamtéž se v pozdních nočních hodinách, kdy Sinanda vyžahla s Volcanosem láhev rumu a Es spořádala nějakou tu nohu a ruku, uskutečnila módní přehlídka. Přehlídka říznutá debatou o gastronomii, počtech lidí a filozofování o Světle i temnotě. Co z toho všeho vůbec bude?




(ooc: díky Vondrovi za uspořádání - neb bez něj by to nešlo. Obrana města spadá pod Jainu a její kůže je mi malá. Taurení roguny neměly chybu a Dona Mlíka si budeme pamatovat ještě hodně dlouho, stejně jako Bertíkovy stažené gatě.)