Zkopírováno z Czechdreamského fóra z příspěvků Falkora.

Trpaslíci



Probuzení Trpaslíků

V časech dávno minulých, když Titáni odešli z Azerothu, jejich děti, známí jako hlinění (Earthen), pokračovali v hloubení a střežení jam světa. Hlinění byli většinou lhostejní k dění „tam nahoře“ a toužili pouze opracovávat jámy temných hloubek země.

Když byl svět rozdělen implozí Studny Věčnosti, hlinění byli prudce zasaženi. Navíjejíc bolest samotné země, ztratili velkou část jejich identity a zapečetili se v kamenných komorách, kde byli stvořeni. Uldaman, Uldum, Ulduar…to byla jména pradávných Titánských měst, kde se hlinění poprvé vyformovali v to co jsou. Skrytí hluboko pod světem, žili hlinění v míru téměř osm tisíciletí.

Bohužel je však nejasné co je probudilo. Hlinění uzavření uvnitř Uldamanu, časem vstali z jejich dobrovolného spánku. Zjistili, že se během spánku významně změnili. Jejich hrubá kamenná kůže se změkčila a stala se z ní obyčejná hladká kůže, i jejich moc nad skálami a zemí oslábla. Stali se smrtelnými bytostmi.

Sami sebe nazvali trpaslíky, a i poslední z Uldamanu se vydali brázdit probouzející se svět. Stále byli uklidňováni bezpečím a divy hlubokých míst a tak vyhledali obrovské království pod nejvyšší horou kontinentu. Svou zemi nazvali Khaz Modan („Hora Khaz“), na počest jejich Titánského tvůrce, Khaz’gorotha. Stavějíc oltář svému Titánskému otci, vytvořili v samotném srdci hory mocnou kovárnu. A tak město rostlo kolem kovárny a je od té doby nazýváno Ironforge.

Trpaslíci byli od přírody fascinováni a přitahováni obráběním kamenů a drahokamů, a proto vyrazili k okolním horám pro bohatství a drahocenné minerály. Díky jejich práci pod zemí, zůstávali trpaslíci stále izolováni od záležitostí jejich povrchových sousedů.

Válka Tří Kladiv

Trpaslíci z Ironforge žili v klidu a míru po dlouhá staletí. Jejich společnost rostla rychle na omezení hranicemi jejich horských měst. Ač mocný Vysoký Král, Modimus Anvilmar, vládl všem trpaslíkům s moudrostí a spravedlností , vznikly zde tři silné frakce.

Klan Bronzebeard byl veden Madoranem Bronzebeardem a držel vždy blízké vztahy k Vysokému králi a byl tradičním ochráncem města Ironforge. Klanu Wildhammer vládl Khardros Wildhammer, obýval předhoří a skladní útesy okolo úpatí hory a snažil se získat více vlivu uvnitř města. Třetí frakce se jmenovala klan Dark Iron a v jeho popředí stál kouzelník Thaurissan. Dark Iron se skrýval v nejhlubších stínech a osnoval plány proti ostatním klanům.

Na čas vládl mezi všemi frakcemi tenký mír, ale ten skončil, jakmile Vysoký Král Anvilmar odešel z trůnu kvůli svému stáří. Tři klany začaly válčit kvůli vládě nad celou Ironforge. Nakonec vyhrál Bronzebeard, díky své stálé armádě, a vyhostil klany Wildhammer i Dark Iron z hory.

Khardros a jeho Wildhammerští válečníci se vydali na sever skrz brány Dun Algaz, a tam si založili své vlastní království na vzdáleném vrcholku Grim Batol. Tam prospívali a přestavěli svoje pokladnice. Thaurissan a jeho Dark Iron takto nežili. Vzteklí a ponížení jejich porážkou si slíbili, že se Ironforge pomstí. Vedouc jeho lid daleko na jih, postavil město (které pojmenoval po sobě) v Redridgeských horách. Prosperita a plynoucí léta trochu zmírnili jejich hořkost, jež Dark Iron cítili ke svým bratrancům. Po čase však Thaurissan a jeho kouzelnická žena Modgud vedli dva útoky jak proti Ironforge tak proti Grim Batol. Dark Iron dychtili, aby byl jejich celý Khaz Modan.

Armády Dark Iron udeřili na pevnosti jejich bratranců a téměř převzaly jejich království. Nicméně Madoran Bronzebeard nakonec dovedl svůj klan k rozhodujícímu vítězství nad Thaurissanouvou kouzelnou armádou. Thaurissan a jeho následovníci prchali zpět do jejich města, v nevědomí, že Modgudina armáda proti Khardrosovi a jeho válečníkům nedopadla o mnoho lépe.

Jak se střetli její armády a vojsko Khardrose, použila všechny své magické síly na nahnání strachu do srdcí nepřítele. Na její příkaz se pohnuly stíny a temné věci z hlubin země se plazili nahoru, ve snaze přikrást se k Wildhammerské armádě. Nakonec se Modgud podařilo prolomit brány a mohla obléhat samotnou pevnost. Válečníci Wildhammer zoufale bojovali proti nepříteli a Khardros se brodil skrz masy rozzuřených nepřátel, aby skolil královnu Modgud. Po smrti královny se Dark Iron rozhodli utéci před běsněním Wildhammer do pevnosti jejich krále. Jenže po cestě narazili pouze na armádu Ironforge, která přišla na pomoc klanu Wildhammer. Proti dvěma armádám neměli vojáci z Dark Iron šanci a byli brzo rozdrceni.

Spojené armády Ironforge a Grim Batol se vydali na jih s cílem zničit Thaurissana a jeho Dark Iron jednou pro vždy. Nedošli však daleko, když Thaurissanův vztek zapříčinil kouzlo nezměrných proporcí. Chtějíc vyvolat nadpřirozeného nohsleda, který by zajistil jeho vítězství, Thaurissan vyzval k poslušnosti prastaré síly spící pod světem. K jeho úleku a nakonec i zhoubě zjistil, že stvoření jež přivolal, bylo strašnější než jeho nejhorší noční můra.

Ragnaros nesmrtelný pán ohně a všech ohnivých elementálů, byl vyhnán Titány ještě když byl mladý. Nyní ho však osvobodilo Thaurissanovo přivolání a on znovu vybuchl do bytí. Ragnarosovo strašné znovuzrození do Azerothu, zapříčinilo zničení celých Redridgeských hor a tam, kde byl kdysi jejich střed, teď bouřil ohromný vulkán. Vulkán, známý jako Blackrock Spire byl ohraničován Pálicí roklinou ze severu a Hořícími pláněmi z jihu. Ač samotný Thaurissan byl zabit silami, které on sám rozpoutal, jeho bratři byli zotročeni Ragnarosem a jeho ohnivými elementály. Oni zůstávají uvnitř Blackrock Spire až dodnes.

Vidouc hrůzné zpustošení a ohně šířící se přes jižní hory, král Madoran a král Khardros zastavili svá vojska a spěšně se obrátili zpět k jejich královstvím, neochotní čelit děsivému Ragnarosvu hněvu.

Vojska klanu Bronzebeard se vrátila zpět do Ironforge, opravit jejich slavné město. Wildhammerští se také vrátili domů do Grim Batol, jenže smrt Modgud zde zanechala zlou skvrnu, která zapříčinila neobyvatelnost tohoto města. Jejich srdcí se zmocnila hořkost nad ztrátou jejich milovaného města. Poté co odmítli nabídku krále Bronzebearda, aby bydleli v Ironforge, se vydali na sever do zemí Lordaeronu. Usídlili se v bujných lesích Hinterlands a postavili město Aerie Peak, kde žili blíže k přírodě a dokonce ve spojení s mocnými gryfy.

Aby si trpaslíci z Ironforge udrželi vztahy a mohli obchodovat s jejich bratranci, postavili dva velké oblouky, zvané Thandol Span, aby zbudovali most mezi Khaz Modan a Lordaeronem. Vzpružené vzájemnými obchody obě království prosperovala. Po smrti slavných králů Madorana a Khardrose jejich synové pospolu vytesali veliké sochy na počest jejich otců. Tyto dvě sochy se stali hlídkou nad průchodem do jižních zemí, které se stali vulkanickými po probuzení ohnivého Ragnarose. Ony?? sloužili nejen jako upozornění pro všechny, kdo by chtěli útočit na jejich země, ale také připomínali jak Dark Iron zaplatili za své zločiny.

Dvě království si udržovali blízké vztahy po několik let, ale Wildhammer byli hodně poznamenáni událostmi, jež se odehráli v Grim Batol. Zvolili si bydlení nad zemí na hoře Aerie Peak, namísto budování tunelů uvnitř hory. Ideologické rozdíly mezi oběma klany trpaslíků nakonec vedly k rozdělení jejich cest, aby se po čase opět sjednotili a vedli trpasličí říši k lepším zítřkům...



A jak by se tedy takový trpaslík měl vlastně chovat?...

1. Nikdy nedej najevo strach!
Není pravda, co si mnozí o trpaslících myslí, že strach neznají. Znají, jen s ním bojují po svém. Hlavně bojují. Nikldy by se nemělo stát, že uvidíte trpaslíka zcepenělého strachem, jako se to může stát jiným rasám.

2. Nadevše cti rodinu, klan, Khaz Modan!
Tohle mají trpaslíci zřejmě dané geneticky. Každý trpaslík ví, kde je jeho domov, a i když tam může zažívat kdejaké ústrky a úsměšky, vždy ví, že to je jediné místo na světě, kde je doma. Může se toulat sto let po světě, ale nakonec jej jeho kroky neomylně dovedou k jeho kořenům a historii.

3. Nikdy nezapomínej na své stvořitele, Titány!
Trpaslíci jsou asi jediná rasa, která o Titánské existenci ani na chvíli nezapochybovala. Nebývají nijak ortodoxní, a proto je asi jen málokdy uvidíte praktikovat nějakou modlitbu ke svým stvořitelům, ale u trpaslíku platí asi nejvíce, že uctívají své bohy svými činy. To je i jeden z důvodů, proč nosí dlouhé a husté plnovousy, o které pečlivě pečují a umě je zaplétají. Pohanět trpaslíkovi jeho vous, je urážka, která se smývá krví a je lhostejno čí, protože pohaněním jeho vousu se dopouštíte svatokrádežného činu. Jeho vous totiž odkazuje k jeho stvořiteli, Titánovi Khaz`Gorothovi.

4. Nikdy nezradíš přítele!
Trpaslík nikdy nezradí přítele. Je to pro něj skoro bratr a bere se téměř jako rodina. Napadení? nebo urážení takového přítele většinou dopadá pro útočníka velmi špatně, protože trpaslík si to bere osobně.

5. Elf není tvůj nepřítel!
Trpaslíci necítí vůči elfům ani tak nenávist, jako opovržení a nedůvěru. Je pravda, že kvůli jejich předkům museli opustit své síně pod zemí, ale od té doby uplynulo mnoho let a každá jizva se časem zhojí. Elfové jsou hodně dobře vertikálně rostlí a prakticky každý elf je velmi pohledný, až zženštilý. Může to být zdánlivá slabost, ale trpaslíky to popuzuje. Pokud nedokážeš na posezení sežrat kance a zapít sudem piva, na závěr si říhnout, zvednout se a jít do bitvy, tak v očích trpaslíka nejsi chlap. Jedním z dalších důvodů je i jejich používání magie. Trpaslíci vědí co taková magie dokáže. Viděli to hodně zblízka ve válce Tří Kladiv, proto jsou v tomto směru opatrní.

6. Chovej se tak, aby na tebe mohli být tvá rodina, klan, Khaz Modan, hrdí!
Trpaslík, který se chová jako hlupák, ožrala, nebo děvkař, zostuzuje nejen sebe, ale i svou rodinu, klan, rasu. Každý trpaslík by měl mít soudnost, chovat se důstojně, jak se na správného trpaslíka sluší a patří. Při pití trpaslík zná své limity a nikdy nepije víc, než sám zvládne (a že toho vydrží dost).



ZAJÍMAVOSTI

Kniha Osudu

Trpaslíci věří, že někde je uložena Kniha osudu, nebo ji u sebe má jejich tvůrce Titán Khaz´goroth. V té knize jsou v bodech zachyceny důležité události života každého trpaslíka. Proto se trpaslík nezabývá otázkou života a smrti. Ví totiž, že na svět přišel za nějakým účelem a tudíž je dáno i kdy a jak zemře. Vlastně to ani nechce vědět, ale proto se taky nikdy neobrací zády k útočníkovi, protože ví, že pokud je to ten, kdo jeho život má ukončit, tak jej tak jako tak ukončí. Pokud jím není, nemusí se strachovat.
Protože jsou v knize osudu velké okamžiky jejich života tak jako tak rozhodnuté, nijak se netrápí vleklým rozhodováním, zda něco udělat, nebo ne.

Otázka vztahu k druhému pohlaví

Trpaslík bere svoji partnerku jako rovnocenného partnera. Většina trpaslic nemá potíže s použitím sekery, kladiva, nebo jen válečku na nudle na hlavu vzpurného trpaslíka. Svoji silou si s mužskou částí trpaslictva moc nezadají, takže se každý trpaslík snaží této exekuci vyhnout. Možná je to také důvod proč svoje partnerky bezvýhradně zbožňují, nebo i proto, že se do partnerského svazku nijak neženou. Když už se ale s nějakou trpaslicí rozhodnou jít společně životem, panuje v jejich názorech pro okolí nebezpečná shoda. Hlavně pro okolí ženské populace vůči onomu trpaslíku. Pokud je náhodou nachytán při flirtování s jinou trpaslicí, má to pro onu trpaslici celkem fatální dopad. Onen trpaslík se proti své partnerce nikdy nepostaví. Možná proto, že ví, co by následovalo. Sekera, kladivo, váleček...však víte.
Na druhou stranu si trpaslice nedělají hlavu z trpasličího flirtování s ženskou populací jiných ras. Vědí totiž, že jde jen o neškodné rozptýlení jejich trpaslíka. Ženy jiných ras trpaslíka ovšem považují za neskutečně dobrého milence. Taková kamenná forma (stoneform) totiž dokáže divy. Trpaslice jsou ze stejného důvodu považovány za nedobytné milenky.

Trpasličí humor

Ano i u trpaslíků existuje cosi, co zle považovat za smysl pro humor. Je lhostejno, že jiné rasy jej nechápou. Bezhlavý útok s válečným pokřikem na rtech se může snadno změnit v nehorázný chechot onoho útočícího trpaslíka, případně těch, kteří jej sledují. Že nevíte čemu se chechtají? No, a trpaslíkům to samo o sobě může připadat jako děsná sranda.
Trpaslíci se rádi popichují, rýpou do sebe, jsou sarkastičtí a kolikrát jejich humor nabírá kanálního ražení, nebo se pomalu mění v krvavou lázeň. To většinou, když se někdo z jiné rasy pokusí do trpasličího popichování vstoupit, a protože je trpasličí humor hodně specifický, nikdy nedokáže najít správnou míru, aby to aspoň jeden z trpasličí party nevzal jako urážku jež se smývá krví.
Trpaslíci se rádi baví. To že vám vzájemné otloukání si hlav okovanými pěstmi nepřijde zábavné, nu co naplat, nejste trpaslíci.
Trpaslíci si rádi vypravují příběhy ze svého života a dobře se tím baví. Ovšem má to jeden háček. Ani desetinu z toho co slyšíte neberte jako pravdu. Klíčem je totiž snaha svoji historkou přebít historku toho druhého. Někdo to může nazývat bezduchým chvástáním, ale to není trpaslík. Ve chvíli, kdy je trpaslík někým označen za lháře při vyprávění takové historky, je to automaticky bráno jako těžká urážka, následuje někdy i výzva k souboji, většinou však následuje jen prudký pohyb trpaslíkova předloktí. Nejde o snahu zabít, jen toho kmána umlčet, aby mohl pokračovat ve své historce.
Je nutno si uvědomit, pokud chcete být trpaslíky akceptováni jako přítel, že po dovyprávění historky je očekáváno, že přijdete s nějakou svou, samozřejmě ještě hrdinštější a ještě nafoukanější, jinak jste automaticky považován za méněcenného slabocha.

Trpasličí tvrdohlavost

Ano, jak už jistě víte, trpaslíci jsou tvrdohlaví. I tohle má tak trochu na svědomí stoneform, ale jen trochu. Díky knize Osudu je každý trpaslík přesvědčen o své pravdě a to tak, že za ni klidně položí život. Jestli to tak má být, určitě je to psáno v Knize Osudu. Nesnažte se tedy trpaslíka přesvědčovat o tom, že nemá pravdu. Děláte zbytečnou věc, která může vést jen k jedinému konci a ten se nazývá /charge.