<RP> Řád Šarlatového Plamene

[Darkhuman]

Na několika místech v Azerothu byl spatřen paladin se znakem Řádu Šarlatového Plamene. Znamená to snad něco ? Jedná se snad o ducha snažícího se pomstít padlé druhy, nebo se opravdu něco chystá ?

[Darkhuman]

"Zápisky z poslední doby Saifora"


Vítr bičuje stany, ohniště pohasíná. Saifor sedí uprostřed tábora Šarlatu a přemýšlí. "Je to již rok, kdy naposledy viděl posledního z Řádu." řekne si sám pro sebe při pohledu na uhasínající plamen ohniště"...... jak poetické", pomyslí si. Uvězněn někde mezi armádami Sylvanas, uprostřed Tirisfal Glades,nebo Silverpine, s posledními věrnými,
jenž se mu povedlo zachránit a sjednotit při pádu Tyrs Hand. Elařiny vidiny se naplnily, největší Šarlatová bašta padla. Kataklysma zničila mnoho, ale chaos vzniklý kolem ní mnohem více: Šarlatoví na zoufalém úprku z morových zemí nalezli slepé uličky. Byli v obklíčení, v lese a ztraceni, bez vody a jídla, jen nikdy neutuchající víra je hnala do dalších dnů v boji o přežití.

Saifor Redhammer seděl u stanu, když přišla zpráva o další nemrtvé patrole hlídající průsmyk u lesa. "Mám toho dost ! Nebudeme tady sedět a dívat se jak postupně umíráme. jsme bojovníci Světla, ne nějací pytláci, nebude se již déle schovávat a čekat až na nás příjde řada, až nás objeví!" . Saifor si prohlédl hrstku posledních věrných paladinů a kleriků, a zří plamen v jejich očích, který pravě zažehl. Plamen, který tak dlouho v jejich očích hledal.
"Vztyk! Šarlatoví ! Za Světlo a Lordaeron ! Probojujeme si cestu z tohoto proklatého lesa, probojujeme si cestu ke Světlu z této temnoty! Povstaňte Šarlatoví a vydejte se na svůj poslední pochod, pochod do náručí záhuby. Možná někteří umřou, možná umřou všichni, ale zemřeme tak jak jsme žili ! Pryč z tohoto proklatého lesa, ve jménu Světla!". "Za Světlo , za Lordaeron !" zní odpověď hrstky vojáků, řvoucích však jako celá armáda. Začali přípravy. Stany se bourali, ohniště rozdupávala, zástavy balily.

"Pozor, letí !" ozval se vyděšený řev. Saifor pohlédl k nebi. Sotva vylezli z lesa i se skupinkou věrných, posledních křižáků vlezli ještě do většího maléru. Z nebe začali padat tak obávaná sudy s morem. Několik paladinů umřelo než si všimli co se vůbec děje. "Támhle ! zničte to !" zavelel Saifor a ukázal směrem k balistě střílející oné vražedné sudy s morem. S krátkém boji a několika ztrátách se paladinům povedlo dostat se z osudového sevření. "Hillsbrad je před námi pánové! Kraj Světla v temnotách! Tam nás čeká bezpečí!! *vykřikl a pobídl své vojáky k rychlejšímu přesunu*

Po několika dnech bojů a nekončícího přesunu, zesláblá skupina pod velením Saifora Redhammera dorazila do Hillsbrad. Euforie a extáze vojáků nebrala konce, řev se rozléhal po horách i údolích. "U Světla... " Saifor pronesl a jako by ho polili studenou vodou, nebo možná i ledem. "Ticho hlupáci! Podívejte !" okřikne vojáky a ukáže směrem, kde donedávna byla lidská pole, místo nich jsou nemrtvé věže hlídkující nad nějakým ohavným areálem, určeným kdo ví k čemu. "Hillsbrad je ztracen, a my sním! Zachraň se kdo může, je s námi konec ! " zpanikaří jeden z paladinů. Saifor mu natáhne facku plátovou rukavicí. "A kam půjdete ? Kam utečete, paladine ? Musíme si probojovat cestu do Arathi... poslední země Lordaeronu , jenž nepadla do rukou Sylvanas. A Světlo je při nás, zvládnemeto.
Sleze z koně a podivá se na paladiny, tři kleriky a jednoho lučištníka co zbyl. "Je to cesta na smrt"... pomyslí si. Jedině světlo nám muže pomoci. Saifor, jenž již dávno ztratil víru, prožíval vnitřní souboj.


"Pomodleme se!" Navrhl Saifor družině, jenž vděčně souhlasila. I stoupl před své věrné. Opakujte po mě, vyvolení světla, před svou cestou ke spojení s universem. Čeká nás sláva a smrt, krev a prach, at jsme na to připraveni" pronese skupině, jenž s poledním slovem Saifora jako jeden muž klekne a pohlédne k nebi.
"Opakujte po mě :

Od stínu a chaosu naše Světlo nás osvobodí.
Od kacířství a hereze naše Světlo nás osvobodí
Od temnoty opuštěných naše Světlo nás osvobodí.
Světlo stůj při nás. Tak jako my při tobě."

Družina zopakuje slova modlitby, pozvednou zbraně, jenž heroicky nabodla do země a vydá se vstřít osudu.

Dostali se až k bráně, bráně do Arathi, když na ně začali padat další sudy s morem, a z hor a lesů, keřů i vod se na ně začali řítit nemrtví. "Je jich moc" Pomyslí si a odvelí své věrné, co přežili další morovou ránu do relativního bezpečí. Bývalí rytíři Šarlatové Krusády, se postaví jeden k druhému. "Štíty k sobě ! meče nad ně ! Utvořte val! Krev spojuje nás ! Neprolomí vás, budete stát jeden při druhém, až po hořkou smrt!" seskupí vojáky a sám si stoupne před ně. Pozvedne kladivo a rozběhne se proti prvnímu nemrtvému, který se mu dostane pod ruky. Bitva trvala přes pul druhé hodiny, kdy se objevilo několik nemrtvých lučištnic. Val štítů padl a Šarlat s ním. Poslední křižáci postřílení jako prasata na porážce, se chytali za své rány a černé šípy zabořené v tělech. Bílé zbroje se zabarvovali rudou. Krev bratrů a sester Lordaeronu vytékající na jeho půdě značila konec.
Saifor se mezitím dostal do Arathi, se dvěma z jeho paladinů. Ohledli se zpátky a uzřeli trpký konec jejich bratrů a sester.




-Do Stromgarde se dostal jen Saifor, ve značne zuboženém stavu
-Alteračtí pomohli vrátit nemrtvým úder a zahnali je do lesů a pobili
-Vydal se hledat zbytky Řádu Šarlatového Plamene a všechny syny dcery a syny Lordaeronu, odhodlané zničit Sylvanas.


Saiforovi oči se ted upínají k jednom cílu... pomsta Sylvanas