Dění na letohrádku hraběnky a v jeho okolí.

[Asharia]

Zde bude jak již název téma samotného napovídá sepisováno veškeré dění udávající se v letohrádku a v jeho okolí, tudíž v Gilneasu. "Eventy" zde budou sepisovány ve formě příběhů, snad si je užijete, pokoušíme se jim dávat jakýsi humorný nádech ;)!

Zde příběh z prvního eventu, jednalo se o jakési netradiční stěhování nýbytku a jiných věcí, snad se bude líbit!
Ach domove, zatuchlý domove!
Byl temný, deštivý večer, skupinka nemrtvých čítajíce hraběnku, která se pohupovala ze strany na stranu na svém nemrtvém oři a dvě další nemrtvé, které se v róbách temných jako sama noc táhly deštěm a zablácenou cestou za ní.
Cesta byla dlouhá a namáhavá, živí by již dávno onemocněli různými nemocemi, dostali by rýmu, nebo dokonce padli vyčerpáním. Tato zvláštní skupina byla doprovázena ještě impem šťastně poskakujícím okolo jedné z nemrtvých. Ona nemrtvá měla kratší, černé vlasy, výraz ve tváři tak děsivý, že by snad vyvedl z míry i člověka co za svůj život viděl mnoho ohavností. Dalším doprovodem byl velký, mohutný a svalnatý démon, který byl chráněn brněním nejspíše z nějakého démonického kovu. Ten šel tiše za skupinou a v náručí nesl dva veliké kufry, ubohý démon, byl služebníkem právě druhé z nemrtvých, které následovaly hraběnku, tato nemrtvá měla světle hnědé vlasy, přes tvář přetažené dva kožené pásky, které jí nejspíše držely tvář pohromadě...Nebo snad sloužily k něčemu jinému?


Ano, pravda, hraběnka již v tomto sídle společně s Mariettou, nemrtvou se světle hnědým vlasem byla, ovšem neměla zde zavazadla ani zbytek služebnictva, nic nebylo připravena. Musela jej shromáždit, jak služebnictvo, tak nábytek. Ovšem nebudeme odbíhat od příběhu, který nyní vyprávíme, držme se jej, jelikož shromáždění nemrtvých přisluhovačů je zase další, vtipná historka.


Trojice nemrtvých dorazila k onomu velikému, monumentálnímu sídlu. Hraběnka Lettie se rozhodla ustájit svého koně, zatímco Marionetta a Porfírie vkročily do budovy rámem, jenž dříve nesl dveře. Jejich špinavé nohy dopadly na zaprášenou podlahu, všechna ta hlína smíchána s vodou, jen to čvachtlo. Rozhlédly se, pohledem přejely racka, který byl stále rozpláclý na stěně sídla. Poté se jejich jantarově žhnoucí oči upřely na místo před schodištěm, koberec.
"Otevřeme portál, musíme vybalit." Prohlásila Marionetta.
Tedy začaly...


Marionetta koukla po prázdném prostoru, důležitě coby dirigent národní opery vztáhla paži, po které stekla látka v podobě rukávu, její Strážce Záhuby, Flaathun jen postával u schodiště, a nenuceně pozoroval tanec zrníček prachu v záři měsíce. Marionetta sklonila tvář a spustila vlastní operu, máchala rukama podobně, coby člověk bráníc se líté stvůře a cosi bublala, sem tam koukla ke svým nohám, kde protivná knížka s titulem „Portály pro začátečníky“ se neustále zavírala, i přidržela ji Marionett nohou.
Okolí naplnil tichý sykot, pronášené věty z úst Nemrtvé se stávaly skutečností, po podlaze se coby zrůdní hadi, oblečeni ve fialovou kůži tahali ku místu určení, kde uzavírali šest orbů, jenž se tiskly u sebe coby drobné liščata, čekajíc na milosrdnou matku s večeří po dlouhém dni. Marionett zlehka nakrčila obočí, její dlaně se stáhly coby krkavčí spár, orby se rozestoupily, a velmi pomalu začaly v kruhu kroužit, mezi nimi coby paprsek temnoty projížděl temný provazec, udržujíc temnotu po hromadě. Temnota zaskřípala, uprostřed onoho zrcadla, které mělo být portál, se uhotovil mihotavý obrazec čehosi. Marionett přivřela oko a zvídavě coby stará Kelišová se natáhla a hleděla vstříc nestabilnímu portálu temnoty, ten zaskučel jako raněné zvíře, Marionett se instinktivně vrhla na zaprášenou podlahu a nad hlavou ji proletěl kuchyňský kotlík střední velikosti, jenž non šalatně s balistickým zaměřením prostě rámem dveří a čvachtl venku do louže. Marionett vypoulila oči na portál, ze kterého coby z útrob dávicího člověka či šelmy létaly další předměty, jenž s útržky temnoty povlávali v místnosti coby unášené objekty, blížíc se k tornádu, portál zaskřípal, zabublal, a orby se začaly rozpadat, portál se stával nestabilním, ven se dralo cosi obrovského, jako zrůda z hlubina ven, tak tak uhýbající Nemrtvé vyletěl obří šatník hraběnky, krčíc podlahu.
Portál se začal rozpadat a blížil se k neodvratné implozi, na poslední chvíli vydávil hromadu zlatých mincí, o ty se s nemalou radostí postaral Marionettin imp.


Co dodat? Zkrátka stylovější a praktičtější než přepravování karavanou!



Autory jsou Asharia a Marionetta

Eventu se zúčastnily: Hraběnka Lettie (inGame Alariel), Kuchařka Marionetta, Služebná Porfírie

[Asharia]

Vetřelec na letohrádku!
Deštivý podvečer, jako každý jiný v této ponuré oblasti. V letohrádku byl poměrně klid, téměř nic se nedělo, již jen pouštní tráva scházela tam. Hraběnka Lettie z rodu Blackwood stála na balkónku a zlehka recitujíc svými prstíky si tiše a krákavě prozpěvovala známou píseň.
"Lítá, lítá netopýr, nesedne si na papír. Celý svět mám pod nosem, jako čajník s podnosem! Lítá, lítá..."
Vypadala zkrátka a snadně jako čirý blázen, sic blázen ovšem jedna z nebezpečných ona byla.
Strávila tím snad téměř celé pozdní odpoledne a celý brzký podvečer.


Mezi tím měly kuchařka Marionetta a služebná Porfírie na pilno. Měly plno práce. Marionetta zrovna vybalovala další kusy nábytků, knihy, oblečení, taková tíha, některé ty vzácné kousky, na kterých podle slov hraběnky nesměl být ani jediný škrábanec, i když mnoha z těchto vzácných exponátů vypadala jakoby strávila celou druhou válku na bitevních polích.
Služebná Porfírie se během toho, co ubohá Marionetta vybalovala veškeré věci snažila jakousi dřevěnou škrabkou odstranit racka, jenž byl stále přilepen na oné zdi. Konečně se jí to podařilo! Ovšem odhalila ještě něco mnohem děsivějšího. Nyní na samotné zdi sídla již nebyl racek, zela tam velká, viditelná skvrna neznámé konzistence a složení. Jak jen se té odpornosti zbavit? Onen racek musel sníst opravdu něco velmi ohavného...Možná by mohla pomoci mořská voda! Prohnalo se Porfíriiným mozkem, jenž byl jako železo postihnuto korozí možná již pomalu sžírán hnilobou. Její kroky vedly přímo z hlavního vchodu do sídla, ven, na ten déšť. "Naberu nějakou mořskou vodu!" Říkala si.
Moc dlouho to netrvalo a ozval se z míst před sídlem křik, něco o návštěvě, vyřvávala porfílie.
"Nachystejte sváteční prostírání!" Vykrákla Marionetta přes celé sídlo...
Vždyť nečekám žádné pžíbuzné, pomyslela si pomatená hraběnka, která přestala recitovat o netopýrech a čajových podnosech.


"Ah-a! Je to ušatá! A táhne to magií světla!" Zakdákala Marionetta jen co se hraběnka přemístila z balkónku před sídlo.
"BLEH!" Zakrákla znechuceně Hraběnka Lettie.
"Co tu chce?!" Optala se.
"V bezvědomí nám to asi nepoví." Pronesla zamyšleně služebná Porfírie a ukázala na elfku, která omráčena ležela na zablácené, mokré cestě do sídla, chudinka malá, veškerá péče o vlasy přišla vniveč! Ale bláto je prý dobré na pleť, hah!


Strážce záhuby drapnul elfku, nejspíše soudě podle jejího brnění paladinku atáhnul ji coby Yetti kozu do své jeskyně přímo do vchodu do sídla.


"Nezasviňte mi koberec!" Ječela hraběnka a Porfírie jen pohoršeně kroutila hlavou a mlaskala nad blátem a špinavou vodou, jenž odkapávaly z elfky.


Poté zmizely ve stínu sídla. Kdo ví co se odehrávalo uvnitř? Možná někteří tuší, ze sídla se tu noc ozýval bolestivý křik, který byl až srdceryvný. Prolínal se s vytím worgenů.


Poté byly rozeslány oznamné pergameny po celém Tirisfalu, Stříbro boru a dokonce i Quel'Thalasu s následujícím zněním. (Toto oznámení lze nalézti na každé oznamující ceduli v království Quel'Thalaském a po celém území Tirisfalu a Stříbroboru.)

Tímto já, hraběnka Lettie z rodu Blackwood oznamuji, že v mém letohrádku nyní lze zakoupit otrokyni. Byla pořízena, tedy odchytnuta teprve nedávno, její oči žhnou tyrkysovou, možná spíše lehce namodralou barvou, tudíž nejspíše patří k lidu elfskému vysokému. Má dlouhé, světle blonďaté vlasy a její hruď navzdory jejímu možnému původu zdobí ten elfský fujtajksl, který nosí rytíři krve, krváčci, nebo nějak tak se nazývají. Tudíž černé pozadí se zlatým lemováním a nějaký čudný zlatý pták.

Počáteční cena budiž stanovena na částce jednoho tisíce zlatých, o ceně lze popřípadě smlouvat!
Po dohodě je možnost prodat pouze některé části z vysoké elfky!

"Eventu" se zúčastnili: Hraběnka Lettie (inGame Alariel), Kuchařka Marionetta, Služebná Porfírie, Služebný Sidius, Služebný Mortieris

[Asharia]

Další "nudný" den na letohrádku
Den začal jako každý jiný, dopoledne bylo hezky klidné, snad bez jediného slunečního paprsku, které se stále nemohly prodrat přes hustá mračna a oblačna. Stín přikrýval celou tichou a ponurou krajinu, nastala tu však změna...Dnes nepršelo!
Co asi v tento 'překrásný' den dělají obyvatelé letohrádku...?


Hraběnčin den
"Tak já mizím!" Rozkřikla se Marionetta přes celé sídlo a Lettie cukl oční koutek, koukla dolů a zařvala za mizející služebnou ve spárech temného portálu...
"A opovaž se domu přitáhnout zase něj-" nedořekla, portál zacvakl a s implozí odvál prach a cáry pergamenů, jakožto několik knížek různě po dolních prostorách sídla, Lettie si unaveně promnula obličej. Konečně chvíle ticha...
...Netrvalo to ani tak dlouho, ani málo jak očekávala že jí něco vyruší, nyní v podobě dotěrného, vlezlého služebníka, drobného impa, který byl kost, kůže a temný plamen. Lettie nahodila šibalský výraz a hleděla na příchozí zrůdičku.
"K noze!" Štěkla nanejvýše mateřsky, jak jen jí to černé srdce dovolilo, zhoupla se v houpacím křesle, drapla impa za ruku a již drobného nebožáka (který se zaryl do podlahy a dělal po celém sídle rýhy) táhla do svého šatníku. Tam teprve začalo pravé mučení v podobě střídání několika těsných oblečků pro panenky, služebná, voják, dokonce jeden úbor s růžovými kostičkami! Panečku, Lettie tleskala do rytmu a drobný imp chtě nechtě musel trsat tanec podobný Afričanům, volající déšť, v tu chvíli se však Nemrtvá zastavila, přivřela oči, v hlavě se jí začal rodit daleko pekelnější plán, než Impí trsadlo navlečeno v róbách a šatičkách, vzdáleně připomínajících oděvy lady Gagy...



Porfíriin den
Porfírie nebyla nadšená. Nebyla vůbec nadšená. Proč taky? Drhnout nejméně týden zaschlého racka, který se non šalantně rozpínal a rozplýval na zdi sídla, nebyla zrovna její kratochvílce. Ošila se a ještě stačila vidět cíp své úskočené kolegyně Marionett, mizející v temném portálu a ječící hraběnku, co jí zbývalo? Popadla drátěnku z ghoulích paznehtů, houbu a slanou, mořskou vodu, chtě nechtě prtla do ptáka, který samovolně spíše stekl, než-li spadl ze staré stěny, kde nejspíše zanechá ještě dlouho krvavý otisk. Porfirie si unaveně povzdechla, popadla drátěnku (spíše nehtěnku) a začala mermomocí drhnout racka ze stěny, racek nejspíše snědl něco špatného, proletělo jí hlavou.
Blížilo se odpoledne, místo po rackovi krásně zaschnulo, a jako by toho nebylo dost, načapala hraběnku ve slabé chvilce, kdy chudák imp předváděl v zrovna vyblitém, žlutém kostýmu ne-elegantní, cukavý tanec. Přiložila ruku na ústa aby se nezačala smát na celé kolo a neporušila tak posvátné ticho sídla. To však dlouho nevydrželo, ozval se rámus, Marionetta se zase vrací tradiční cestou...Co s ní asi přiletí tentokrát?


Marionettin den
Marionetta se protáhla až jí staré kosti zalupaly, pohlédla nahoru a zařvala.
"Tak já mizím!" V tu chvíli se vrhla do portálu, který opět stál, coby podnapilý jedinec pod schodištěm, fialový povlak se zaleskl, když do něj Nemrtvá vkročila, ještě slyšela jakýsi hukot nahoře, dřelo se snad sklo o sklo, či hraběnka něco volala? To očividně Marionett netrápilo, spokojeně mizejíc ve tmě a útrobách temného portálu, na přesně a pečlivě vybraném místě, dle složitých propočtů, které stejně byly asi účinené jako Nemrtvému šála, Marionett se ocitnula pár metrů nad příkopem ze zeleným slizem v Podměstí.
Nákupy, shánění, zařizování, a opět nákupy, chudák Flaathun, tahat se po celém spletišti krypt s klíckami, sklenicemi, nádobami, a rozmanitými pytlemi s potravinami bylo i na něj moc. Jak byl rád, když konečně zastavila démonoložka před zákoutím krypty zvaného u "Rozkládající se hlavy". Poetický název, že ano? Mizející černé šaty v útrobách jakéhosi útvaru v podobě chladného kamenne krypty, se vnořily do tmy, Flaathun čekal. A čekal. Nemusel čekat dlouho, ven se vynořila majitelka s nově nabytým majetkem v podobě lebky, kterou opatrně hodila na hromadu nákupu, poklepala drápem o dráp a pohlédla kolem.
"Inu, tak to je asi vše. Konečně, tlačí mě klouby." Nebylo to složité, snad únava, nebo vidina pohodlí ji dopřála nebývalé vůle, primitivní, dá se říci nakřáplý a pomačkaný portál nejistě bublal a vzpouzel se nad kamennou cestou v Podměstí. "Tak marš!" Zavelela Marionetta, a nemusela svého démona pobízet dvakrát, Flaathun spokojeně vkročil do svíjející se temnoty, jen kdyby chudák nezakopl o padající hrnec...

[Asharia]

V první řadě bych se chtěla omluvit, jelikož poslední dobou příliš nestíhám a tudíž nemohu sepisovat každé akce, mini eventy a dění v letohrádku ve formě příběhu, tedy stručně v bodech...
Na letohrádku a v jeho okolí proběhly tyto věci:

• Krátká procházka po okolí letohrádku, hraběnčinu novém panství
• Velký pozdní jarní úklid hraběnčina šatníku
• Rozsáhlá diskuze o plesu a chystaném muzikálu, která proběhla v letohrádku na jeho balkónku
• Prodej otrokyně velmistryni krvavých rytířů, která jednala poněkud impulzivně a rozhořčeně
• Vyprovodění velmistryně a prodané otrokyně z Gilneasu tajnou cestičkou
• Zamoření sídla strašidly (tento event proběhl i pod dozorem RP GM) = V okolí sídla jsou nyní duchové a živí tam asi nebudou míti nejlepší pocit
• Návštěva Quel'Thalaského průzkumníka, KTERÝ ROZBIL OKNO!
• Sčítání ovcí potulujících se 'okolo' letohrádku
• Hraběnčiny baletní kreace. (Můžete být šťastni že jste u toho nebyli, chudák váza!)

A jedna nová vyhláška, kterou lze najít rozvěšenou v jisté části Gilneasu, Stříbroboru, Tirisfalu, Hillsbradu a v polovině Andorhalu!

HEJ TY!
ANO TY!
Samovolné odpadávání části těla je u tebe na denním pořádku?
Nemůžeš se zbavit toho příšerného, mrtvolného zápachu?
Máš problémy s červy a chrobáky?
Již dlouhou dobu necítíš své bijící srdce?
Jsi jeden z opuštěných?!
PAK JSI TO PRÁVĚ TY, KOHO HLEDÁME!

Hraběnka Lettie z rodu Blackwood vyhlašuje nábor...
Příjmeme hnijící občany Tirisfaleské, Stříbroborské i Hillsbradské...
Na posty...
Služebných, kuchařek, uklizeček, strážných a apatykářů!


ŽIVÉ NEBEREME!
SLÁVA RASISMU!


Podepsána
Její hraběcí výsost Lettie z rodu Blackwood