RPím se ti? - Horda

[Asharia]

Jméno: Ewellin Brightsun
Rasa: Sin'Dorei/Quel'Dorei
Věk: 116 let
Barva očí: Tyrkysová

Vzhled (stručně):
Elfka nepatrně vyšší, hubené postavy s dlouhými, světle blonďatými vlasy, které jí sahají téměř až na zadek a jsou dost často ponechávány volně vlající nebo vázány či splétány do copu. Její barva pleti je poněkud bledší než u jiných elfek, které to nejspíše dosti přehání se solárkem. Někteří by si dokonce mohli myslet, že poslední dobou jí je nějak nevolno. Očí jí v této době žhnou tyrkysovou září, čímž se dá velmi snadno rozpoznat od kdejakého jiného krvavého elfa objímajícího felové krystaly. Na jejím těle snad nelze najít žádnou jizvu, tetování, či snad dokonce chybějící část. Tak jako každá elfka by se zkrátka mohla přihlásit o titul mis mokré tričko.


Historie postavy ("stručně"):
Ewellin byla stejně jako každý elf jejího věku počata ještě v době před pádem sluneční studny ve vesnici Sluneční koruny. Našla nemalé zalíbení v pomoci jiným v nesnázích a o něco později se stala kněží, což jí ovšem dlouho nevydrželo. Trollové začali opět, i když již nikdy nemohli dosáhnout své dřívější síly, vystrkovat růžky. Velmi brzy zjistila, že na pozici pouhé kněžky léčící zranění a nemoci ostatních nemůže zachránit tolik životů, kolik by jich mohla zachránit kdyby uměla bojovat se zbraněmi a vydala se přímo na bitevní pole. Uvažovala nad tím stále častěji, nakonec ji to dovedlo k tomu, že se začala vyučovat se zbraněmi pro boj tváří v tvář. Následně se svým nově získaným bojovým uměním zkombinovala používání magie světla.


Jako paladinka pomohla hraničářům a dalším elfům menší skupinky trollů, které se dostaly dokonce až k některým ne příliš dobře bráněným vesnicím, zatlačit zpět do jejich vesnic ležících na jejich území. To nejhorší ovšem neměl urozený elfí národ ještě ani zdaleka za sebou, vše mělo teprve přijít, zatímco odráželi mýtili poslední zbytky trollů v temnotách se utvářelo zlo nové, neviděné. Jako mor se po nějaké době přihnaly do jejich království magie ohavné legie nemrtvých, nesouce sebou smrt a bolest.
V tuto dobu již Ewellin žila více méně spořádaným životem ve své rodné vesnici Sluneční koruny kde vychovávala svou překrásnou dcerku, kterou zahrnovala láskou a péčí a která zrovna oslavila sedmé narozeniny.


Jak zplozenci temnot postupovali jejich nádherným krajem a pomalu ho měnili v hrůzy z nočních můr rozhodla se Ewellin přidat k ozbrojeným elfským silám, které měly postup nemrtvých zastavit a zatlačit je zpět.
Nemohla přeci dopustit aby došli až tak daleko, aby ohrozili život její holčičky a dalších, nevinných elfů. Stalo se však něco s čím vůbec nepočítala. Nemrtví byli příliš silní, bylo jich příliš mnoho a jejich řady stále doplňovali padlí členové elfské ofenzívy. Setkali se s něčím, s čím doposud ještě nebojovali. Šípy proti těmto zrůdám příliš nefungovali, paladinů v jižní části Quel'Thalasu příliš nebylo, nedokázali je odrazit, zastavit, nedokázali je dokonce ani zpomalit.
Nastal všudypřítomný zmatek, strach vysel ve vzduchu stejně jako smrt. Všichni utíkali pod ochranná křídla do Stříbrolunní. Pro mnoho z nich bylo ale příliš pozdě, jelikož nemrtví se dostali příliš blízko. V té panice a křiku umírajících ztratila Ewellin svou milovanou dceru a doufajíce, že uprchla do Stříbrolunní vydala se tím směrem i ona, prchajíce přitom od těch největších hrůz jaké kdy v životě spatřila, děly se za ní, poprvé cítila pořádný strach, obavy a beznaděj, ale naděje je tu přeci vždy, bláhově si předtím opakovala.
Jižní část věčně zpívajících hvozdů zemřela, proměnila se v popel, v temným hvozd, pod jehož korunami se krčí všemožné, nebezpečné stvůry, které by nikdy neměly v elfí říši býti spatřeny. Národ elfů zahalila temnota, která se postupně jako plíseň šířila a prorůstala Quel'Thalas.


Nakonec...jejich pradávné království bylo zničen, avšak Ewellin přežila. Zármutek a žal nad ztrátou její milované dcery jí dovedly dalo by se říci až k naprostému šílenství. Upustila od víry a od magie světla, které nebyly schopny zachránit její malou holčičku, co je to naděje?
Byla jedna z těch kdo požili fel a kdož začali vysávat světlo z Naaru. Neuvědomovala si nesprávnost svého jednání, na přirozené získávání světla zapoměla. Ukázalo se to býti chybou až později, nebylo ale příliš pozdě....
Jednou když se přehrabávala ve starých věcech, které stihla zachránit ještě předtím než je pohltila temnota, našla medailonek v němž byla kresba její dcery a jejího muže, který zemřel při obraně vesnice Sluneční koruny v jejích rukou, ona nebyla schopna ho zachránit. Byla příliš zmatená a vystrašená.
Její mozek se nejspíše po velmi dlouhé době vrátil z dovolené, bylo to jako osvícení. Uvědomila si co ze sebe udělala za zrůdu. Celou tu dobu se krmila tím, co zničilo jejich rasu, co zabilo její dceru, jak by na ni její malá holčička pohlížela nyní? Tou zrůdou, kterou se stala již více nemohla být. Urychleně opustila Quel'Thalas aniž by kohokoliv o svém rozhodnutí informovala. Dlouhou dobu byla pokládána za mrtvou, mezitím se snažila z toho všeho dostat...
Nakonec se ukázalo, že je živá. Ovšem změnila se a to dosti, psychicky téměř k nepoznání. Kromě barvy svých očí nastala změna hlavně v jejím přístupu, chování. Možná na tom mělo podíl krátké věznění v nějaké staré barabizně prolezlé nemrtvými, kteří ji zajali když někoho hledala. Nebo návrat k víře a používání magie světla...? Kdo ví.
Nicméně, vrátila se do své staré, zkažené domoviny k jejím zkaženým obyvatelům.


Charakteristika:
Jako jedna z mála věcí je očividné že Ewellin miluje četbu, také nejspíše ráda vaří (a vaří zatraceně dobře!), i když poslední dobou to na ní není příliš znát. Zručnosti pobrala mnoho, zvláště co se týká v úpravě drahých kamenů a výrobě všelijakých šperků a ozdob.
Nenávidí démony, které by, samozřejmě stejně jako nemrtvé, nejraději vyhladila z povrchu Azerothského. Ty zrůdy zapříčinily vše co se stalo.
Drží si veliký odstup od felu a dokonce proti němu veřejně vystupuje. Snaží se opět nespadnout do stejných problémů, ze kterých by se poté musela opět dostávat. Na elfy běžně používající fel pohlíží podobně jako na démony, i když ne s takovou dávkou nenávisti a opovržení. Také jsou to ovšem nějakou formou zrůdy, když konzumují to co zničilo je, jejich blízké i jejich domovinu. Projevuje vůči nim jakousi formu lítosti a někdy se je dokonce snaží přesvědčit o nesprávnosti jejich jednání. Ve všem je tak nějak rozpolcená, jelikož by se dalo říci že je duševně napůl Sin'Dorei a napůl Quel'Dorei.
Ale jedním si buďte jisti. Kdyby mohla tak nechá odbouchnout každý felový krystal v Quel'Thalasu i jeho blízkém okolí.


Často používané citáty, věty, myšlenkové pochody:
"Jak můžeme být světlem v temnotách, když se samotní temnotou stáváme?"

"Takže jsem zase na začátku. V přetvářkami, lži a felem prolezlém Stříbrolunní."

"Jak se můžete krmit energií těch, kteří zapříčinili náš pád a smrt vašich blízkých?"

"Neexistuje nic jako šťastné konce, skutečné jsou pouze lži, přetvářky a bolest nevinných, kteří trpí kvůli hrstce privilegovaných."

"Mezi divy světa jednoznačně patří arogance a bezohlednost většiny dětí krve."

Cíle:
1. Pozvednout svou rasu z odporností, do kterých se dobrovolně zavrtala.
2. Zničit všechny zplozence temnot, tedy démony a nemrtvé. Na světě je přeci ještě plno jiných věcí, které páchají zlo. V tom případě bude poté rovnováha dokonalá!
3. Pomstít svou malou holčičku, tudíž bod druhý!

(Nic výstižnějšího jsem nenašla)