Rytíři Orlice - Alteracké království

[Salmo]

Tradice dne bloudících

Jako každý rok, bylo i tento třeba uctít mrtvé, aby nám jejich zvěčnělí duchové zůstali nakloněni, nevstávali z hrobů a nedávili pocestné. Na rituál rozsvěcení voskovic se vydala hodinu před půlnocí skupina alterackých odvážlivců a patriotů.
Celou cestu bylo okolí až nebývale klidné. Žádné zvuky nočních tvorů, ba ani ogři nevylézali ze svých pelechů. Jen vítr hvízdal - někteří citlivější jedinci tvrdili, že je ze vzduchu oslovují duše zemřelých. Po tom, co skupinka dorazila na místo, proběhla obligátní modlitba a rozsvěcení svic. Pro Seitheacha těžce emotivní zážitek, pro Yelenu povinnost, ovšem, to byl jen začátek. V návaznosti na několik duchařských poznámek ("a jsou tady vůbec nějací?"/ "je ženská od ducha duchna?" atd.) se duch opravdu zjevil přímo mezi svícemi. Poděkoval za to, že je na něj i ostatní pamatováno a požádal o laskavost. Ve vesnici údajně kdysi žil jeden člověk - Smith se jmenoval - který dokázal všechny bavit. I na onom světě se po něm ostatním duším zasteskne, tak že by mu mělo být dopřáno klidné spočinutí, protože doslovně "pokládán za bezvěrce zavisl na stromě před opatstvím, které skropila krev."



S tím duch zmizel a teďka babo raď, kde hledat správného oběšeného. Nakonec volba padla na klášter, který byl rudý od zpovědnice až po stropy právě díky tomu, kdo v něm fungoval. Všichni si malovali, jak bude věc snadná. Tedy ta cesta snadná byla, dokonce i strom s oběšenci byl nalezen a ještě se při tom stihla exkurze ke hrobu Arthasova koně.
Horší byl fakt, že po identifikaci správného oběšence, musel být nalezen někdo, kdo jej odnese na nějaký pěkný a klidný hřbitov (do masového hrobu nechtěl, neb byl zaživa vegetariánem). První volba padla na velice ustrašeného obrýleného chlápka, který doprovázel výpravu snad jen ze zvědavosti a v té chvíli by řití přeštípl drát do betonu. Vizáž beznohé jednooké mrtvoly a představa, že mu budou po lýtkách pleskat střeva a masařky za ním potáhnou ještě týden, způsobila jistou změnu ve zdravotním stavu jmenovaného nosiče. Ne že by omdlel, jen samou hrůzou zezelenal a hodil grcky. Vše by bylo v pořádku, kdyby "sprcha" cestou k zemi nesestřelila svéráznou jezdkyni na želvě a nezpůsobila tak něco, čemu se ve vojenských draeneiských kuloárech říká celoplanetární bombardování.

Až příliš živé a ukecané mrtvoly se tedy ujal Angelus a všichni se vydali hledat vhodný hrob na nějaké dobré adrese. Snadno se řekne, ale hůře udělá. Mrtvý si po cestě navymýšlel i jiné nehoráznosti, aby mohl klidně spát a dojít klidu. Smrděl na sto honů a trumfnul tak i pogrcanou Shilaiu. Nu což, tradice je tradice, tak se pokračovalo dále až k největšímu hřbitovu v okolí.
Hned u zdi krchova byl připraven hrob a Es se jej rozhodla využít, leč mrtvý Smith si postavil hlavu a že chce ležet mezi elitou a né mezi sebevrahy a lidským odpadem. Po "náhodném" vypíchnutí druhého oka mrtvoly, se Es pokusila ošálit Smitha pochůzkou po hřbitově, ale ten i tak neomylně poznal místo. Prý "po čuchu" protože boháči mají hlubší hroby a proto tolik nesmrdí. Vybral si jeden pěkný hrob s úpravným náhrobním kamenem a starejte se, miláčkové. Celou věc rozštípla opět Esaeloria. Nechala stávající mrtvolu vylézt z pod kytek a přelehnout si do hrobu u hřbitovní zdi, takže se Smith mohl uvelebit kde chtěl. Odměnou jí bylo objetí vděčného mrtvoláka, lopata hlíny v jeho ukecaném ksichtě a konečně splnění úkolu.
Zatím co se Esaeloria a Angelus s Yelenou zabývali mrtvolou, Shilaia opět slavila úspěch se svojí kořalkou. Nabídla poblitému nebožákovi "zdravotní" lok na srovnání žaludku a vskutku jej srovnala. Rovně coby svíce se krůček po krůčku opatrně sunul za nejbližší hrobku a gatě sundaval jako by zneškodňoval goblinskou nálož výbušnin. K tomu co se dělo pak není třeba komentáře, jen to Shilaie napravilo náladu na týden dopředu.
Po návratu do Strahnbradu se skupině opět zjevil duch, poděkoval jim za dobrou službu a požádal, aby na mrtvé nebylo zapomenuto ani příští rok. S tím hodil největší plechovce naditý vak a zmizel. Po otevření tam čekalo velice milé překvapení. Celá tisícovka zlatých, které se leskly jako nově ražené. Tradice holt mají i svoje světlé stránky...


(obrázky dorazim večer )