Dění na letohrádku hraběnky a v jeho okolí.

[Asharia]

Vetřelec na letohrádku!
Deštivý podvečer, jako každý jiný v této ponuré oblasti. V letohrádku byl poměrně klid, téměř nic se nedělo, již jen pouštní tráva scházela tam. Hraběnka Lettie z rodu Blackwood stála na balkónku a zlehka recitujíc svými prstíky si tiše a krákavě prozpěvovala známou píseň.
"Lítá, lítá netopýr, nesedne si na papír. Celý svět mám pod nosem, jako čajník s podnosem! Lítá, lítá..."
Vypadala zkrátka a snadně jako čirý blázen, sic blázen ovšem jedna z nebezpečných ona byla.
Strávila tím snad téměř celé pozdní odpoledne a celý brzký podvečer.


Mezi tím měly kuchařka Marionetta a služebná Porfírie na pilno. Měly plno práce. Marionetta zrovna vybalovala další kusy nábytků, knihy, oblečení, taková tíha, některé ty vzácné kousky, na kterých podle slov hraběnky nesměl být ani jediný škrábanec, i když mnoha z těchto vzácných exponátů vypadala jakoby strávila celou druhou válku na bitevních polích.
Služebná Porfírie se během toho, co ubohá Marionetta vybalovala veškeré věci snažila jakousi dřevěnou škrabkou odstranit racka, jenž byl stále přilepen na oné zdi. Konečně se jí to podařilo! Ovšem odhalila ještě něco mnohem děsivějšího. Nyní na samotné zdi sídla již nebyl racek, zela tam velká, viditelná skvrna neznámé konzistence a složení. Jak jen se té odpornosti zbavit? Onen racek musel sníst opravdu něco velmi ohavného...Možná by mohla pomoci mořská voda! Prohnalo se Porfíriiným mozkem, jenž byl jako železo postihnuto korozí možná již pomalu sžírán hnilobou. Její kroky vedly přímo z hlavního vchodu do sídla, ven, na ten déšť. "Naberu nějakou mořskou vodu!" Říkala si.
Moc dlouho to netrvalo a ozval se z míst před sídlem křik, něco o návštěvě, vyřvávala porfílie.
"Nachystejte sváteční prostírání!" Vykrákla Marionetta přes celé sídlo...
Vždyť nečekám žádné pžíbuzné, pomyslela si pomatená hraběnka, která přestala recitovat o netopýrech a čajových podnosech.


"Ah-a! Je to ušatá! A táhne to magií světla!" Zakdákala Marionetta jen co se hraběnka přemístila z balkónku před sídlo.
"BLEH!" Zakrákla znechuceně Hraběnka Lettie.
"Co tu chce?!" Optala se.
"V bezvědomí nám to asi nepoví." Pronesla zamyšleně služebná Porfírie a ukázala na elfku, která omráčena ležela na zablácené, mokré cestě do sídla, chudinka malá, veškerá péče o vlasy přišla vniveč! Ale bláto je prý dobré na pleť, hah!


Strážce záhuby drapnul elfku, nejspíše soudě podle jejího brnění paladinku atáhnul ji coby Yetti kozu do své jeskyně přímo do vchodu do sídla.


"Nezasviňte mi koberec!" Ječela hraběnka a Porfírie jen pohoršeně kroutila hlavou a mlaskala nad blátem a špinavou vodou, jenž odkapávaly z elfky.


Poté zmizely ve stínu sídla. Kdo ví co se odehrávalo uvnitř? Možná někteří tuší, ze sídla se tu noc ozýval bolestivý křik, který byl až srdceryvný. Prolínal se s vytím worgenů.


Poté byly rozeslány oznamné pergameny po celém Tirisfalu, Stříbro boru a dokonce i Quel'Thalasu s následujícím zněním. (Toto oznámení lze nalézti na každé oznamující ceduli v království Quel'Thalaském a po celém území Tirisfalu a Stříbroboru.)

Tímto já, hraběnka Lettie z rodu Blackwood oznamuji, že v mém letohrádku nyní lze zakoupit otrokyni. Byla pořízena, tedy odchytnuta teprve nedávno, její oči žhnou tyrkysovou, možná spíše lehce namodralou barvou, tudíž nejspíše patří k lidu elfskému vysokému. Má dlouhé, světle blonďaté vlasy a její hruď navzdory jejímu možnému původu zdobí ten elfský fujtajksl, který nosí rytíři krve, krváčci, nebo nějak tak se nazývají. Tudíž černé pozadí se zlatým lemováním a nějaký čudný zlatý pták.

Počáteční cena budiž stanovena na částce jednoho tisíce zlatých, o ceně lze popřípadě smlouvat!
Po dohodě je možnost prodat pouze některé části z vysoké elfky!

"Eventu" se zúčastnili: Hraběnka Lettie (inGame Alariel), Kuchařka Marionetta, Služebná Porfírie, Služebný Sidius, Služebný Mortieris