Závěr

Pro probrání se z teleportačního snění se ocitli dobrodruzi v tmavé jeskynní chodbě. Vzduch byl těžký a horký a čpěl sírou. Čím hlouběji postupovali, tím se všechny tyto aspekty prohlubovaly. Nakonec dorazili do jeskynního sálu, který se zdál a jak se později ukázalo také byl jen vstup do spletité série jeskyní a chodeb. Z několika míst ve stěnách i ze stropu vytékalo magma a tvořilo velká lávová jezera. Když spatřili první hlídky kultistů, rozhodli se proplížit se po ochozu. Kraje těchto výčnělků byly jako kamenné zuby hrozivé příšery a všude se válely kostry obrovských tvorů, ze kterých byla cítit slabá residua magie času. Dost možná se jednalo o pozůstatky členů bronzové letky. Připadali si jako ve chřtánu hrozivého monstra, dost velkého na to aby požíral celé draky jako jednohubky.

Dostali se jak nejdále to šlo, ale konfrontaci se nevyhnuli. V sále, kde byl malý ostrůvek uprostřed spojen čtyřmi tenkými kamennými mosty s kraji jeskyně se strhla bitka. Kultistů bylo více, ale úzké prostory nahrávali menšímu počtu našich zkušených hrdinů. V takovýchto situacích se ukazovala pravá nátura, jeden bojoval za druhého, odrážel na něj jdoucí údery a jako jeden postupovali dál. Probili se až na výstupek za ostrůvkem, kde u velké kovadlina stála vysoká postava, halená v těžké kůži poseté runami a s kápí na hlavě. Ve vzduchu kolem vyselo množství runových obrazců a na kovadlině před ní ležel hrudní plát, který sem musel doputovat před pár okamžiky.

Kovář, jak se představil je uvítal poměrně přívětivě. Tedy nenakázal je hned zabít, ale poměrně ochotně jim začal líčit, o co jde ve snažení této sekce Soumračného kladiva. Brnění bronzové letky, dlouho hledané a shromažďované mělo poskytnou jejich pánovi Deathwingovi moc překonat čas a prostor. Zaútočit kdekoliv a kdykoliv i v mnohonásobném počtu a usměrnit tak tok historie, jak ho on potřeboval. Takhle by převzal a vstřebal sílu všech Aspektů a Starých bohů a převzal by vládu nad světem, kde by nastolil trvalý chaos a smrt. Zatímco tohle všechno ale Kovář zdánlivě pouze arogantně vypravoval, ve skutečnosti posiloval ochranné pole kolem sebe a kovadliny. Následné pokusy se k němu dostat a bariéru prolomit tím pádem neměli příliš šancí na úspěch. Povolaní kultisté se začali valit přes tenký most a Kovář se jal dokončit své dílo. Nebylo času nazbyt. Zatímco Reag hledal cestu přes lávová pole okolo a Draik s Veralyn a Oltragem drželi jen tak tak nápor nepřátel, Redknife se jal prolomit bariéru. Několik neúspěchů a odhození mnoho metrů daleko nemohlo toho paličatého trpaslíka odradit. Nakonec se mu podařilo prorazit bariéru mečem, ta jej ale rychle sevřela v tenké škvíře a znemožnila s ním pohnout. Veralyn vyslala do meče silný výboj magie který škvíru opět roztáhl a Draik do ní rychle zaklínil svoji Světlem požehnanou zbraň a s Redknifem roztáhli škvíru natolik, aby jí trpaslík mohl prohodit výbušný granát co měl u sebe. To Kovář nečekal a srapnely mu ošklivě zranili jednu ruku, nohu i bok a on téměř spadl do lávy pod sebou - držel se pouze jednou rukou za prasklinu v zemi. Reag vidouc, že kolem cesta nevede, rychle přispěchal a na opět již zataženou bariéru připevnil podivnou nálož jeho vlastní výroby, která při výbuchu ničí magickou energii. Na rozdíl od něj se však Redknife mohutným skokem neukryl a byl tlakovou vlnou odhozen přes téměř celý ostrůvek. Reag na poslední chvíli proskočil prasklinou než se zatáhla a hory doly slibujícímu Kováři pomohl z nepochopitelných důvodů na ostrůvek (jak později vysvětlil, chtěl z něj vylákat použití brnění, aby bylo použitelné proti jeho pánovi). Kovář však odmítal sdělit nejdůležitější informace a Reag ho v nestřežené chvíli v adrenalinovém návalu poslal úderem právě dračím plátem k zemi. Situace se ale horšila. Nepřátel valících se přes most přibývalo a bylo jen otázkou času, než skupinu přemohou. Veralyn v nestabilních magických proudech nakonec dokázala vytvořit portál a už se chystali k ústupu, když Kovář v posledním zoufalém pokusu roztříštil úderem kamenu Reagovi kotník a oba se v leže začali prát. Reag než aby riskoval padnutí plátu do nesprávných rukou, zahodil jej do lávy a unikající energie při jeho postupném rozpadu rozleptala ochrannou runovou bariéru. Situace se stala zoufalou a šlo o vteřiny. Draik přiskočil k peroucí se dvojici na zemi, ramenem poslal spíše omylem kováře do lávy za štítem, zvedl Reaga a prohodil jej portálem. Redknife odmítal opustit obranou pozici na mostě, než všichni místo opustí a uvolil se teprve, když Draik pohrozil "že tomu paličatému trpaslíkovi oholí hlavu i vousy". Všichni propadli portálem, který o vteřinu později magicky rozmetala energie z onoho plátu, který láva konečně dokázala rozežrat a zničit jeho samotnou podstatu.

Když se probrali na podlaze kdesi v Theramoru a přesunuli se do Stormwindu, usedli naši hrdinové do nejbližší hospody ve čtvrti mágů. Bylo to posezení naplněné velmi podivným pocitem když zůstali jen čtyři. Veralyn, Reag, Redknife a Draik. Čtyři přátelé na život a na smrt, kteří byli před lety i na nože. To se týkalo Hlavně druhého a čtvrtého zmíněného, jejichž povaha byla naprosto odlišná. Plát nezískali, ale alespoň zabránili jeho padnutí do ruk Temného a zmařili tak plány kultistů. Teď tu seděli, dívali se jeden na druhého a všichni to cítili. Že něco skončilo a i když nevědí co bude dál, vždy budou mít jeden druhého a to jim nikdo nikdy nevezme....


Díky Anttiovi za podporu s portem a skin/size change

---------------------------------------
Toto byl můj poslední event zde na Soulwellu. Děkuji všem, kdo se jich účastnili a především těm, kdo tak činili s chutí a přispěli do nich svou aktivitou. Zvláště s nimi mě to velmi bavilo a pro ně jsem je rád dělal.
Světlo s vámi.