Welcome to the Lineage2.cz :: Forum.
Page 2 of 3 FirstFirst 123 LastLast
Results 11 to 20 of 23
  1. #11
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Plovoucí mýtus

    Posádky lodí, které navštěvují hostinec v Theramore rozhlašují zkazky o tom, že bylo spatřeno stvoření, staré skoro jako sám čas. Věky vzbuzovalo hrůzu i v duších ostřílených mořských vlků a mnohý před vstupem na palubu ulil do moře trochu rumu z láhve, aby mu vlny zůstaly nakloněny a neposlaly mu do cesty právě tuto nestvůru z hlubin. Kraken podle pověsti může popadnout i tu největší válečnou loď jako hračku a stáhnout ji ke dnu. Ovšem je to skutečně tak? Nevyděsila lodníky jen zdechlá nafouknutá kosatka, zahnaná sem ze severských vod?

    Zjistit to můžete snadno z paluby lodi Štístko.


    Kdy: Sobota 24.1. od 20:00
    Kde: sraz v hostinci v Theramore, bude následovat přesun na palubu Štístka



  2. #12
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Plovoucí mýtus doplaval

    Na plážích kolem Theramore bylo za poslední dva nebo tři dny vyplaveno množství chapadel a následně i mršina ohromného hlavonožce, či spíše jeho zbytku. Samotný tvor na sobě nesl známky boje ba dokonce i zásahy od děl a kartáčových střel. V písku byl nalezen i trpaslík, objímající prázdný soudek od rumu. Blábolil v deliriu (rozuměj: deliriu z vysokého obsahu krve v alkoholu) cosi o zmizelé lodi a srážce s krakenem. Po osvěžení mysli douškem bramborwhisky tento jezdec na soudku dodal, že jeho loď i s posádkou a cestujícími zmizela z hladiny, ale najisto neskončila pod ní, jináč by ho vír od vraku stáhnul s sebou.
    Další den moře vyhodilo na břeh něco sudů a bedniček s běžným lodním nákladem, také několik utopených námořníků ale žádné trosky. Kde skončila loď Štístko a ti, co se na ní plavili? Ožírají někde krabi jejich kosti?




    (co se vlastně na moři semlelo bude dodáno během pár dní )

  3. #13
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    O chlup lepší, než přistání Exodaru


    Ale opravdu jen o chlup. Tak tvrdě dopadla Štístko po boji s krakenem, až do ... ale to si přečtete na konci, do jaké kaše.

    Nedlouho po vyplutí z Theramore vodu zčeřil vítr. Vlny se zdály být čím dál mohutnější a začalo pršet. Bylo vidět tak na krok, maximálně dva, odevšad lítaly hromy, blesky a voda. Ne zrovna optimální počasí na piknik s jahodovým dezertem. Optimista by řekl, že horší by už to být nemohlo, jenže zde byla na pořadí dne pesimistická odpověď. Mohlo. A jak! Na pravoboku stojící Rognor právě poslal svého ucouraného medvěda Huga do podpalubí, když mu do očí padl tmavý obrys na hladině rovnou vedle lodi. Protřel oči a hned pak se zatahal za knír, zda nespí a to, co vidí, není zlý sen. "Vobluda! Kraken! Při všech vousech, kraken na pravoboku!" Skoro celá osádka se přesunula a zírala přes palubu. Angelus moc nečekal a chopil se harpuny, stejně tak Berthall a Tarvius. Ariana zůstala u toho, co se jí zatím osvědčilo nejvíce - u meče. Déšť poněkud polevil a obrovitá chobotnice začala na omak prozkoumávat loď. Zda se s plavidlem dá hrát, nebo zdali je v něm něco poživatelného. První chapadlo se přilepilo na palubu a několik harpun vylétlo různými směry. Trefily jen některé a to ještě tak blbě, že podnítily zvědavost hlavonožce.



    Kraken škubl lodí jako by byla papírová a dva vrhači harpun se poroučeli přes palubu. První byl vytažen Arianou a oklepával se jak zmoklý pes - zato druhý mohl na nohou cítit ne moc příjemné sevření chapadel. Šlo o čas a každá vteřina byla drahá. Naštěstí se přes bok lodi brzy přehouplo lano, dva zachránci nahoře zabrali a Angelus byl na poslední chvíli vytažen... leč ne úplně celý. Jeho božíhodové plátové boty zůstaly (v) chobotnici. Na palubu se přilepilo další chapadlo a všichni se chopili zbraní. Trpaslík se jak dělová koule řítil do podpalubí, kde se horlivě ujal řízení palby. Bylo načase. Kraken se sápal na loď, hrozilo, že ji překotí a pak běda všem námořníkům. První dělová salva šla víceméně do prázdna a zapříčinila jen další mohutný skok lodi. Ustáli to všichni, krom jezdkyně Ariany, která jakživa nekrotila škunery, jen koně. Skutálela se jak pytel se zbrojemi kamsi do podpalubí a stejně jako Rognorův medvěd se vypotácela z pod kupy děl a trosek až dlouho po boji. Chobotnice neochabovala a dosavadní rány byly příliš lehké i když se obránci činili ze všech sil.



    Rognor poručil nabít kartáčové střely z čehokoliv, co bylo po ruce...a dvojnásobnou dávku prachu. Bác! Salva ze šesti děl se zakousla do krakena. Ten pod sebe pustil inkoustovou louži takových rozměrů, že by s ní mohli sepsat všechny belfské telenovely stokrát. Radost ze zásahu netrvala dlouho. Obří hlavonožec se nakrkl, čapnul loď a bylo zle. Dřevěná kostra zapraskala a i když Tarvius odhodil svoji lidskou kůži a coby vlk se vydal připravit krakena o zrak, nepomohlo to. Berthall s Angelusem rubali do chapadel, ale jen jedno naplátkovali, přilíplo se na palubu další - a že jich kraken měl. Rognor kázal ládovat a střílet. Ti, co měli prázdné ruce, se chápali věděr nebo koudele a smoly a napravovali škodu, co napáchala voda. Všeobecný kravál probral i do teď spící "odvrácenou stranu sluníčka", jak by řekl Gyram. Ledva vylezla na palubu a optala se, co to tu je za bordel, opřelo se do plavidla další chapadlo. To loď nemohla vydržet. Žebra kostry škuneru začala povolovat a do podpalubí se hnala slaná voda. Pro někoho nepochopitelně vytáhla Sinanda dýku a i přes houpání začala do volného místa na palubě vyrývat neumělý obrazec. Po dalším rozmašlovaném chapadle a pár masivních zhoupnutích lodi byla vypálena poslední dělová salva. Víc suchého střelného prachu už nikde nebylo a tak bylo všechno vsazeno na jednu kartu.



    Kraken dostal plný zásah, ovšem ničeho se nepustil, což byla potíž. Polámanou konstrukci zatíženou umírající chobotnicí nebylo možné udržet nad hladinou a v bouři, jaká panovala, nebylo moc výhledů na záchranu. Lodní kapitán začal systematicky vyprazdňovat soudek s rumem, zbylí bojovníci se všemi silami pokoušeli odlepit mršinu a černokněžnice se jala tvořit portál se slovy, že se nehodlá utopit a raději riskne doživotní pád nicotou. Hladina dosáhla výšky prvního otvoru pro dělo. Zbývala jediná možnost. Navést loď do ne příliš velkého portálu, který se ukázal v blízkosti přídě. Angelus se celou vahou zavěsil za kormidlo, loď nepatrně pozměnila kurs a nejbližší vlna posunula příď do portálu. Nicota čapla nenadálou kořist, následoval záblesk. Přetížený portál se zhroutil a zmizel. S ním se vytratila i Štístko. Na hladině zůstala pomalu se potápějící mršina chobotnice, něco prken, bedýnek a opodál na mol ožralý trpaslík držící se soudku od rumu.


    (ooc: díky všem zúčastněným trosečníkům, rollovací prokletí stále pokračuje a působí vlny roflu... )
    Last edited by Salmo; 04-02-2015 at 03:05.

  4. #14
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Spadla lžička do... nikam


    Mlha, šero, šumění a svištění prapodivně čistého vzduchu, jakoby nabitého elektřinou - a prásk ho. Rána jako když pukne Maghteridon. Lítá kamení, prkna, bedny...pak chvilka tmy. První se probral Angelus...zábly ho nohy, protože boty mu sebrala chobotnice. Beztak jí nebyly. Rozhlédl se. Krajina mu připadala jen málo povědomá. Loď vězela v kusu skály , kolem které bylo ...nic, snad jen dál se daly zaznamenat obrysy něčeho, snad pomyslného kontinentu - težko říct. Opodál se z pod zbytku plachty hrabal Tarvius. Tou ránou z něj najisto vypadaly všechny blechy. Díval se kolem podobně nechápavě. Kde to k čertu jsou? Společně z paluby seškrábali Berthalla, který dopadl o něco hůře. Každý pohyb levé paže mu dával zabrat, ale jinak se jevil být relativně v pořádku. Ze zborceného podpalubí se ozývalo brumlání. Medvěd Hug se hrabal z haldy všeho možného a oblízl nazelenalou tvář Ariany, která hromadu bince až do té doby sdílela, byť nevědomě, s ním. "Heršvec, Hugu!" Ozvalo se z poza překoceného děla, a na "světlo" se vymotal trpaslík Rognor. Zatřepal hlavou a zkontroloval, zda nepřišel o vousy. "Hugu, pocem..," zavolal na medvěda, okouknul ho a potřepal mu srst na hřbetě. "To byla teda jízda, kruci. Rád bych věděl, kde..." trpaslík ztišil hlas. Od zlámaného lodního žebra se zvedla rozježená postava a ihned se drala do místa, kde snad dřív bývala kajuta. Vylezla odtamtud s bedničkou, přetaženou sítí, snad aby náklad nevypadl. "Šéfe, máme tady asi černýho pasažéra! Nějakou ženskou!" zahalekal trpaslík a poslal medvěda kupředu.



    Medvěd neprojevil pražádný zájem o bližší průzkum, jen ženu, která z bedničky vytáhla vrnící uzlík, zběžně očichal a vrátil se ke svému pánovi. "Zdá se, že to klaplo," zazubila se na udiveného trpaslíka do té doby jemu neznámá Sinanda, a vyhrabala se i s čímsi v uzlíku na nakloněnou palubu, kde se zrovna sčítala posádka i škody. Rozhlédla se po přítomných. "Pánové, jsme ve Twisting Nether - obecnou řečí v nicotě, která obklopuje zbytky něčeho, čemu se teď říká Outland," osvětlila situaci. "Jen to přistání mohlo být měkčí, ale lepší než se utopit." Angelus na chvilku nechal posádku posádkou. "V pořádku, Sin?" ptal se starostlivě. "Relativně," pokývla. "Nel to celé prospal a v podpalubí je medvěd s trpaslíkem." Po zběžném ohledání a ošetření zraněných se posádka začala zajímat, jak odtud. Pomyslná "pevnina" byla kus cesty a poblíž nic, co by mohlo létat. Naštěstí byl nalezen polétavý "prostředek". Polapený démon měl křídla a létal o sto šest, místy i o sto sedm, ale na jízdu na něm se nikdo netřásl. Nakonec se odhodlal Berthall a s pomocí hrozeb Světlem (i stínem) na démonovu adresu, přeletěl na jeho hřbetě úžinu mezi "ostrovem" v nicotě a Outlandem. V rychlosti vyprovodil démona mečem nazpět do nicoty a jal se shánět transport. Za nelidskou (= goblinskou) cenu sehnal u jednoho zelenáče několikero obstojných gryfů a během chvíle s nimi dolétl až na místo měkkého přistání á la Exodar. Využitelný náklad lodi (hlavně rum), byl naložen na hřbety gryfů a celá posádka se po nedlouhém letu ubytovala na malé goblinské základně.


    (ooc: následné nápady na eventy byly od všech super, všechny budou/jsou realizovány )
    Last edited by Salmo; 05-02-2015 at 15:31.

  5. #15
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    S trpaslíkem o závod


    Nedlouho po tom, co loď Štístko skončila svoji plavbu a přeživší posádka se rozkoukala po nové zemi, uzrál v hlavě trpaslíka Rognora nápad: prověřit, zda je nejlepším lovcem v okolí. O pořádání požádal věhlasného Nesingwaryho. Ten měl ale jiné plány a tak pořadatelství hodil na sestřenici strýce z druhého kolene od poručníka dcery jeho sestry... nebo tak nějak. Každopádně, plánovaná soutěž se uskutečnila a průběh byl jak jinak, než klasicky trpasličí. Prvním úkolem, který vytyčila trpaslice s proporcemi Věstonické Venuše, byla střelba na plamen. Jedině dokonalý zásah způsobil i na 30 kroků zhasnutí smolné louče. Trpaslice takový zásah sama předvedla, aby nebylo pochyb o důkladnosti připraveného testu. Pálil Rognor i další přihlášený - Hrothgar. Úspěšnější v prvním úkolu byl druhý jmenovaný, který ze tří pokusů sestřelil louč jednou i přes vysokou trávu kolem a bez toho, aby lezl na hřbet svého medvěda, jako Rognor. Druhou zkouškou byl běh - a to se zapotili jak medvědi, tak jejich pánové. Vzdálenost, kterou měli uběhnout, nebyla sice dlouhá, ale pod tíhou zbroje a zbraní se zdála být trojnásobná. Ohlédnutí po soupeři tentokrát stálo Hrothgara vítězství. Rognor napnul síly a doběhl o pár vteřin dříve.



    Na dalším místě čekala trpaslíky zkouška vynalézavosti a obratnosti. Jak jim řekla pochechtávající se pořadatelka, žil byl v díře pod starým stromem tvor, zvaný Smraďoch. Úkolem bylo v co nejkratším časovém úseku dostat Smraďocha z nory živého. Trpaslíci se po sobě podívali a Rognor sebevědomě nakráčel ke stromu. Znalý života lišek a podobných tvorů, rozhodl se zvíře z nory dostat kouřem. Nalámal několik suchých větví a jak se rozhořely, přihodil na ohníček čerstvé listí. Čpavý dým se hrnul za obyvatelem díry a ozvalo se kýchání. Rognor už si byl jist vítězstvím, ale jeho práskaný chlupatý soupeř začal hrabat a v noře se "zabetonoval". Trpaslík protáhl obličej a několikrát hrábl do doupěte až kam dosáhl. Zatím blíže nezjištěné zvíře jej bolestivě raflo do palce a po okolí se začal šířit nehorázný zápach, který naznačoval, co že to mají oba soutěžící lovit. "Na smrad smradem!" prohlásil po chvíli Rognor a počal krmit svého medvěda svačinou, která podle jeho slov "strašně nadýmala a proto s ní Huga nikdy nekrmil." Po sežrání svačiny donutil medvěda, aby se poněkud proběhl a následně mu velice plasticky naznačoval, které že místo bude nejvhodnější k úlevě. Jenže medvěd nic. "Zas má zácpu," brumlal trpaslík a nestaraje se o medvěda, nastražil kousek svačiny na provázek a nahodil jej coby rybářskou nástrahu do nory. Po chvilce se ozvalo chrochtavé zamlaskání. Rognor škubl lankem...a pochopitelně bylo prázdné. "Já se na to vy...!" zahulákal a vrhl se do nory rukama, aby to úlisné zvíře vytáhl a rozcupoval. S čím ovšem nepočítal, byl jeho medvěd Hugo, který pamětliv rozkazu svého pána zrovna v ten okamžik zabrousil k noře, aby si ulevil. Trpaslík se začal, ne nepodoben žížale, zavrtávat do nory ke tchoři, protože před medvědím zadkem nebylo úniku. Tchoř, pochopitelně rozladěn vousatým tvorem, který se mu dral do pelechu, pozvedl ohon a... Puch, síra, humus - a rovnou do kníru! Běsný trpaslík, zavánějící nyní od tchoře i od medvědince, popadl Smraďocha za kůži a dral se s ním ven přes překážejícího medvěda.



    "Mám," oznámil Rognor smějící se trpaslici a vyděšenému soupeři. "Můžu tu potvoru zaškrtit?" dodal a s nepokrytou nenávistí se díval na lasicovitou šelmičku, která na jeho vousu napáchala škodu na více než jednu krevní mstu. "Jen ho pusťte, práskanějšího tchoře nemáme," poznamenala pořadatelka. "Navíc, na čem by soutěžil váš soupeř, he?" "Ještě řekněte, že si tady toho mizeru vykrmujete?!" zahudroval zaplkaný Rognor. "Sec mazec, potvora!" S těmi slovy pustil tchoře a ten vypálil jako střela nazpět do nory. Hrothgar na to šel chytře. Taktéž vybalil trochu jídla a počal budovat cestičku od nory až k nejbližšímu keři, kde plánoval Smraďocha dopadnout. Jaké bylo jeho překvapení, když v keři cosi zachrastilo a po cestě se směrem k noře chrochtajíc a mlaskajíc vydal jiný tchoř. Konsternovaný trpaslík měl tedy soupeře dva. Rozhodl se pro přímý útok a nacpal přední část těla do jámy po Rognorovi. Oba tchoři si ovšem nedali nic líbit a několika přímými zásahy trpaslíkovi umožnili náhled na to, co obědval předevčírem. Nato se jeden z nich srdnatě zakousl do baňatého Hrothgarova nosu. Patrně to bolelo, neb potrefený z nory vyletěl jako namydlený blesk, ale tchoře nepustil. A tchoř jeho také ne. Trpaslice s úsměvem zapsala body a vyzvala oba zdachmané závodníky, aby se posunuli k předposlednímu úkolu: zápasu s Prďolou. Pod tímto náramným jménem se skrýval grizzly, pocházející odkudsi z hvozdů Northrendu. I když medvědy obou trpaslíků značně převyšoval vzrůstem, podle slov majitelky to byl "sotva odrostlej trouba". Hrothgar našel odvahu se medvědu postavit jako první.



    Trpaslice důtklivě připomněla grizzlymu pravidlo "nesežrat a neškrábat", přičemž mu nasadila chrániče na tlapy. Poté jej potřepala za uchem a povídá: "Prďolo, vem si ho!" Hrothgar byl i přes silné protesty několika štulci zpacifikován jako zlobivé medvídě, čapnut za flígr a medvědem vymáchán do alabastrova v blízkém jezeře. Poloutopený trpaslík byl nucen souboj vzdát a ani medvěd nejevil jakoukoliv další potřebu Hrothgara koupat. "No, nevoněl jste mu," komentovala pokus o boj trpaslice a po zopakování pravidel poštvala pořádkumilovného medvěda na Rognora. Ten se vyhnul pokusu o umytí a jako klíště se chytil srsti na Prďolově hřbetě. V tomto případě pořadatelka uznala plichtu, neboť si medvěd podrbal záda (i s trpaslíkem) o strom a sraziv jej z hřbetu, odcházel. Poslední zkouška byla prostá a ve své prostotě i záludná. Jeden trpaslík měl přelhat druhého co se týče životních zkušeností a úlovků. I rozdělali trpaslíci oheň, zasedli k němu a začali hovořit o svých úspěšných cestách. Vymýšleli si a cigánili až se jim od hub prášilo. Dobře se bavili a nebýt východu slunce nad Nagrandem, snažili by se jeden druhého překonat ještě dnes. A jak že celý závod dopadl? Vzhledem k rovnosti bodů z prvních čtyřech disciplín a těžkému rozhodování v disciplíně páté, bylo pořadatelkou určeno, že vzhledem k absenci jiných ras, jsou trpasličí lovci prostě nejlepší. Výsledek byl bujaře oslaven a zapit pivem i medovinou. Rognor si mohl oddechnout. Nad trpasličího lovce na světě prostě není!




    (ooc: díky za účast trpaslíkům, tenhle event neměl chybu a už dlouho jsem se takhle brutálně nenachechtala )

  6. #16
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Může se bojovník vypařit?


    Odpověď zní, že může. Buďto je příčinou termonukleární katastrofa, nebo ženská. V horším případě obojí naráz. Něco podobného se týkalo jednoho z dobrodruhů, pravidelně absolvujících různé výpravy na místa povětšinou nepřátelská. O koho že šlo? Nebyl to nikdo jiný než Tarvius, který si po sekeře z Auchindounu a granátu z Mechanaru, donesl naprosto živou belfskou zahradnici. Prý že na převýchovu. Všechno by bývalo bylo v pořádku, jenže od výpravy do Botanicy uplynul den, dva...tři a nakonec z toho byl týden a Tarvius nikde, další výprava v nedohlednu. Obvyklá skupina spolupracujících a spolubojujících se jej pokusila hledat, ale kde začít? Jasně! Přeci od poslední cesty za kořistí a artefakty vůbec! Poptávali se jak v oblasti 52, tak v Shattrathu, ba i na Telredoru ale nikde nic. Tarvius jako by se do země propadl. Jediným vodítkem byla skutečnost, že před čtyřmi dny vylétl ze Shattrathu a mířil severně, prý ke goblinům na poslední stanici...Telredor přeletěl, ale pak? Nezbývalo než hledat.



    Na cestu po jeho stopách se vydali ti nejbližší: Angelus s Berthallem a Sinandou. Poptali se v Telredoru a zjistili, že Tarvius cestoval sám, v dobré náladě a na odpočatém zvířeti tmavší barvy. Nedalo se nic dělat. Celá skupina musela přeletět hrozivou hradbu trnitých výstupků a pátrat v kraji, kterému více či méně vládli ogři klanu Bloodmaul. S pátráním si pospíšili, protože večer už byl za dveřmi a zůstávat mimo bezpečný hřbet gryfa kdesi na zemi se v daném místě jevilo jako velice nerozumné. V nejširším z trny ohraničených údolí byl nalezen Tarviův gryf ve stavu víceméně placatém...jaký by také měl být po pádu z výšky... takže se nedalo poznat, zda byl černý jestřáb sestřelen, či nikoliv. Po zběžném prohledání byl nalezen Tarviův klobouk a v brašně na sedle list, podle prvotního dojmu (a velice chabých znalostí řeči) adresován nějaké elfce. A jakou jinou elfku by mohl Tarvius znát, než zrovna tu, kterou převychovával? Tedy hurá nazpět do Shattrathu!



    Tedy se pro nalezení Tarvia pátralo po elfce...podle vzhledu by ji poznal kde kdo a tak se prostě poptali té, která byla nejblíž a první na ráně. O osudu Tarviovy kořisti věděla (Elfka a u člověka, kdo to kdy viděl!? Taková věc se musela v drbech roznést rychlostí blesku.), ba dokonce byla svolná k přeložení dopisu, který byl - alespoň podle ní - napsán řečí belfů, ale tak mizerně, jak jen může umět člověk po několikadenním ne příliš intenzivním kursu. Z toho, co se jí povedlo rozluštit, měl Tarvius potíže s něčím modře zářícím a mumiemi. Zbytek se ani při nejlepší vůli prostě nedal přečíst. Co se týče "mumií", mohlo jít o Ethereály, jak nadhodil jeden kolemjdoucí draenei. Zrovna tihle draenei, jak skupina zjistila, jevili o Tarvia taktéž velký zájem, ale patrně kvůli něčemu jinému, než bylo jeho zmizení. Ve spolupráci s Draenei měly být podrobně popsány a zakresleny všechny tábory ethereálů v oblasti, kde se Tarvius ztratil. Zakreslování se jeví jako klidová činnost, to bezpochyby - ale nesmí vás u toho nahánět rozvzteklený horský gronn, kterých je v horách za hradbou trnů požehnaně. Přesně takto se vedlo svérázným zapisovatelům, když se vydali na obhlídku ethereálských ležení, spojených v jeden velký celek na severu oblasti. Množství hlídek a hlavně uzavřených cel bylo až šokující, avšak Tarvius nebyl spatřen.



    Při přeletu na jih narazili průzkumníci na Gronna a nastal mazec. Gronn, zjevně hladový, se pokoušel srazit jízdní zvířata z oblohy, aby si opatřil alespoň blbou jednohubku, ale neuspěl - ještě ke všemu narazil na dračí hnízdo a začal jej vyžírat jako by to byly lentilky. Sledovat bitku gronna s drakem by bylo sice lákavé, ale příliš nebezpečné pro okolí. Proto bylo rozhodnuto o tom, že se letci pokusí gronna vynavigovat jinam, případně se ho zbavit. Lehko se řekne, ale těžko udělá. Po odvedení pozornosti a riskantním manévru bylo z hnízda ukradeno jedno vejce coby návnada. Hladový gronn by za takovým nepatrným pamlskem vystoupal až do nebes, což také zkusil předvést a jal se šplhat po trnité hradbě, na jejímž konci seděl na draku Maronaar i s kýženou mlsotou. Gronn byl zřejmě zkušený lezec, protože natahoval pařátu stále blíž a blíž. Nevěda, co jiného, hodil draenei dračí vejce Gronnovi a zvedl draka k odletu do bezpečí. Co na to gronn? Samozřejmě se rozhodl tu maličkost chytat... to by bylo všechno pěkné, jenže promáchl, ztratil rovnováhu a po několika vteřinách nekontrolovaného letu bez padáku se rozmázl hluboko v údolí. Okolní obyvatelé si mohli oddechnout, ale ti, co měli zakreslovat, nikoliv. Tarvius zůstával stále nezvěstný.



    (díky Tarvovi za vynalezení zábavy pro ostatní hráče, i když sám nemohl - a tak trochu nesměl- být přítomen online)
    Last edited by Salmo; 05-03-2015 at 12:59.

  7. #17
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Šifra mistra Leothrase


    Po odtransportování felem nasáklé osoby šupem pěkně do Desolace se všechno zdálo být v nejlepším pořádku. Tedy až na to, že zrovna tato krajně podezřelá krotitelka ogrů při svérázném odchodu ztratila jakýsi lístek. Tedy, ani ne lístek, jako útržek. Snad z knihy, ale to by jeden těžko poznal. Pergamen byl podle vzhledu používán jako podložka pod víno, nebo k zabalení kousku šunky k svačině. Nad tím, co bylo na pergamenu namazáno, všichni svorně kroutili hlavami. Litery nedávaly smyslu ani za mák. Že by pozvánka na rande?





    Po bezesné noci, kdy několik lidí (ba i jedna elfka) hloubalo nad papírem od svačiny, bylo zjištěno několikero věcí, zda podstatných, nebo nikoliv, ať posoudí historie: text je údajně zašifrovaným receptem na kořalku domácí výroby; píše se v něm o oběti čehosi nevinného - a na dost divném místě; to, co bylo do papíru zabaleno, byla poměrně mastná šunka; a v poslední řadě jakési zaříkání. Shrnuto a podtrženo (a hlavně sepsáno od všech do jednotné podoby) vyznělo z listu toto:





    Všichni přítomní se po přeluštění shodli, že tahle legrácka pravděpodobně nebude patřit do regulérní magie a lupen si přehazovali jako horkou bramboru. Prozatím setrvává ve vlastnictví Svobodných a je jen otázkou času, kdy zvědavost zvítězí nad opatrností a rituál bude vykonán děj se co děj.
    Last edited by Salmo; 19-03-2015 at 16:48.

  8. #18
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Vanu sem a zrcadlo tam!


    Tak nějak by se dalo shrnout vše, co obnášely záměry osoby, od které velice různorodá banda tvorů získala lístek s jakýmsi návodem (viz článek výše). Jak že to začalo? Po jednom velmi uspěchaném návratu domů byli ti, kteří se nazývají Svobodnými, doslova přepadeni zatoulanou elfkou, která kvůli démonům uvízla v oblasti i s poselstvím, jež měla nést dále. Co že poselství obsahovalo? Zkrátka: ogři ve Feralasu začali činit prapodivné věci. Ne že by to bylo na škodu, ale kombinace slov "ogr", "práce", "potichu" a "čistota", vážně nešla dohromady. A jestli někdy šla, tak to byl úkaz, který se zjeví jednou za x stovek let , ještě při zatmění slunce a správné konstelaci planet. Co naplat... celá skupina (vcelku čtyři různě posebraní lidé), se vydala do Feralasu, kde již byli očekáváni jednou z elfek. Přidala se k nim a že tedy půjdou na místo činu. Když dorazili do blízkosti starých elfských ruin v jižní části Feralasu, zůstala celá neznalá část skupiny zaražená jak vidle v hnoji. Co to neviděli?! Nemalý počet ogrů tam pracoval...tedy - nepracoval, ale dřel až se jim od rukou prášilo. Vskutku nevídaný pohled. Tu jeden odnášel části sloupů, další je pucoval, třetí rovnal na místa, jiní vytrhávali keře vrostlé po obvodu chrámu. Treey volal Světlo, aby se na to podívalo, protože něco takového hned tak zase neuvidí, Angelus se musel štípnout, zda nespí. Zbytek přítomných se pohledem na ogry bavil a někteří dokonce navrhovali přistavit tribuny a vybírat vstupné.



    Podezřelé to všechno začalo být až ve chvíli, kdy jeden z ogrů upustil předmět, který nesl...poškodil jej a v okamžiku se skácel mrtev na zem. Po opatrném přiblížení bylo slyšet i hlas ogra rozdávajícího rozkazy. "Sloupy vyčistit všechny, ty tam! Odnes tu vanu! Hej, ty! Tu sochu, a nerozflákat!" "Sochu?" podivil se Berthall. "Mne snad šálí zrak i sluch." "A takhle je to tady za poslední týden, možná i deset dní. Tohle nemohou mít ze své hlavy", poznamenala elfka. "Někdo jim poroučí." "No tak se zeptáme, ne?" ozvalo se z pánské části hloučku, a odvážlivci už se šinuli kupředu k jednomu z ogrů, který pracoval dál od ostatních. Ten se zrovna zabýval taháním kamenných sloupů na místo, kde se daly očistit a zkusmo složit. "Hej, ogře, co to vyvádíš?" zahalekali unisono Angelus s Berthallem. "Pucovat a tahat, aby čisto," odpověděl po chvíli mžourání ogr. "Kolik ti za to dají?" Zajímal se Trey. "Dát? Dát maso jíst," prohlásil ten čtyřmetrový žok tuku a lehké mentální retardace. "Když nejíst , tak spát. Když nespat, pracovat." "Počkej, to tě platí masem?" divil se Trey dál. "Co platit? Co být platit? Dostat maso ráno, večer, to jíst..." nechápal ogr otázku a pustil se do koulení ohromného kamenného bloku tvaru válce. Přizvedl jej nad hlavu k přenesení a tu jej patrně něco zasvědilo, chtěl se podrbat...a bums! Obr se zásluhou vlastní blbosti a zemské gravitace odebral do říše snů. Tím skončil i hovor. "Takže oni tu dřou jen tak?" poklesla Treyovi čelist. "No, holt efektivní pracovní síla a její využití," uculovala se Ariana. "Úměrná intelektu pracujících." Po krátké debatě bylo rozhodnuto o vyzpovídání dalšího ogra tentokrát to byl jedinec, likvidující nevhodnou vegetaci.



    Ten byl o něco výřečnější a skupině vyplesknutých bojovníků vysvětlil, že dělají to, co šéfová řekne, a že on zrovna zařizuje, aby to kolem drobet vypadalo a chrám se leskl jako v dobách dávno minulých. Po dotazu na onu poroučející osobu se ogr poněkud odvázal a na chvíli se zdálo, že i když tu pracuje jen tak, v hlavě měl mimo vzduchoprázdna i nějakou revoluční myšlenku. Jenže než stačil pronést rouhavější slovo, skácel se na zem jako podťatý. Všichni přítomní se po sobě podívali. "Jako by je opravdu někdo kontroloval," podotkla elfka. "Jejich myšlenky," dodal Trey. "A poroučel..." V kostce takové zjištění znamenalo, že dotyčná osoba jasně a s jistotou ovládá veškeré ogry v okolí chrámu. Jenže kdo to je? A jak tu šéfovou najít? Ve hledání pomohli sami ogři. Jeden z nich táhl do chrámu ohromnou mramorovou nádobu - či tak něco. Co to má všechno znamenat, se dozvěděli od ogra s funkcí předáka. "Vanu odnést dovnitř a upevnit na místo. Nerozflákat!" "Vana???" vyhrkl Angelus. "Tak to ta šéfová nebude ogr." Ariana namítala něco na způsob, že dnes už viděli takových věcí, že by ji ani ogr ve vaně nepřekvapil. Nu- šlo se po stopách nosiče vany. Ten podle očekávání vanu složil uvnitř chrámu a začal se zabývat přenášením nějaké sochy, která se zdála být minimálně svatokrádežnou. Spíš však těžce nemravnou.



    Po jejím vybalení se ukázalo, že zpodobňuje (jistého velice známého a horlivého) paladina v oděvu méně, než nedostačujícím. Ogr čapl sochu, aby ji poupravil, trochu s ní klepl o sloupek a neštěstí bylo hotovo. "Idiote jeden," ozvalo se odkudsi shora. "Jak bude vypadat bez toho, co jej dělá pravým mužem?" Osoba, která sepsula ogra, měla zřejmě priority jinde, neboť tím, co ze sochy upadlo, byla hlava. Ogr se choulil strachem, neb asi věděl, co bude následovat. Leč stal se zázrak a dotyčná žena mu pouze nehorázně vyčinila a pak jej propustila v milosti. Bylo jasno. "Šéfová" je kdesi nahoře v patře - a musí se jít za ní. Hrdinové tedy opatrně postupovali dále - až na platformu, po které přecházela rozčilená žena. "Kam démon nemůže, nastrčí babu," pomyslel si Trey, ovšem po chvilce dívání musel svoji myšlenku přehodnotit. Z pod oděvu semo tamo probleskovala neopálená kůže a náhled na záď prozrazoval pěkně osvalenou kýtu. "proč ty potvory vypadají vždycky tak, že je škoda to zabít, himlhergot", zabrumlal a spolu s ostatními vykročil vpřed. Už od první chvíle, co se samozvaná vládkyně ogrů otočila a zjistila, že má návštěvu, bylo jasné, že naše hrdiny nečeká procházka růžovým sadem. Po sarkastickém komentáři, "že snad všechny kolem naučili v mládí rodičové klepat, než někam vlezou", dotyčná dáma začala kouzlit. Kolem se setmělo a situace začala vyhlížet řádně hnědě. Nejen že se jí přes jakousi temnou auru nemohl dostat nikdo na kůži, ale po pronesení pár slov a upřeném pohledu začali někteří bojovníci slintat jako ogři, jiní mluvit jako ogři a jeden dokonce i jednat jako ogr - čímž není myšleno že by začal shánět krocany a s pohekáváním se dloubat v nose.



    Mávnutím rukou bylo novopečenému ogru naznačeno, aby se zbavil svých spolubojovníků a přátel. Snažil se sice, ale díky chvilkově sníženému intelektu byl poměrně rychle zpacifikován. "Šéfová" si z celé situace tropila dobrý den, šoufky, tahala bojovníky za fusekli a vůbec: dělala si srandu z jejich bezmoci. Posléze se dvěma paladinům zadařilo a poněkud oslabili auru, která se vznášela kolem - což byl najisto pokrok. V té chvíli totiž slintala větší půlka přítomných a smolařka Ariana objímala kamenný sloup, ke kterému byla odhozena. I přes citelné povolení štítu se hubatá černokněžnice nadále ukazovala jako srovnatelný soupeř. Vlnám nečisté energie každý uskakoval jak se dalo, ale jeden plus měly: oslabovaly i jejich původkyni. Ve chvíli, kdy štít povolil, přiskočil jeden z těch méně uslintaných a jednou ranou do hlavy uzemnil na pohled křehké, ale zato ošemetně nebezpečné stvoření. Celá společnost se dala do zkoumání okolí. Ne že by toho našli moc, mimo nějaké té sochy a připravovaného vybavení. Víceméně se snažili najít to, čím černokněžnice ovládla mysl každého ogra v dosahu. Netrvalo příliš dlouho a každému docvaklo, čím že to všechno: ve vlasech bezvládné temnoslavky se matně blýskala zdobená stříbrná čelenka, podle vzhledu starý artefakt elfské výroby. Po ozkoušení šperku bylo vše jasné. Někdo jej získal, upravil a zneužil. Zbývalo než dostat z černokněžnice přiznání.



    (ooc: díky Tarvovi za bomba nápad, který bude mít o kus níž i pokračování rolly opět nezklamaly)
    Last edited by Salmo; 29-04-2015 at 15:55.

  9. #19
    Registered Users
    Join Date
    Jan 2014
    Posts
    14
    Lék od třech zmrzlých
    Po nuceném opékání Světlem, jemuž byla Sinanda vystavena z rukou Berthalla, aby se její duše nestala majetkem Marla Wormthorna, bylo třeba najít i lék. Ten, který by účinně napravil spáleniny od Světla, nenašel po několika pokusech ani Girkon. Angelus si pak vzpomněl na mast, kterou popálená používala před delší dobou po alterackém incidentu s drakem. "Musím se vydat do Zangarmarshe", pronesl Angelus ke Girkonovi a nespouštěl zrak z lůžka, kde spala popálená Sinanda. "Co tam?" divil se Girkon. "Tam žije alchymista, který by mohl znát složení té masti," odpověděl Angelus. Netrvalo dlouho a seděl na hřbetě madého rudého draka Trna. Pod sebou měl hořící pláně a na obzoru se rýsovaly Zangarské močály. Alchymista měl žít na Telredoru a měl být docela zvláštní. Vyzařoval z něj chlad a smrt, i tak byl uznáván mezi tamními Draenei. Angelus jej našel ve společnosti dvou podobně oděných Draenei. Uprostřed seděla kouzelnice se kterou se Angelus kdysi setkal v Alteraku. Seděla zabalená v teplém oblečení, jak kdyby se chystala do paláce Lich Kinga, dlaně si ohřívala o hrneček čaje, ale i tak jí zimou drkotaly zuby.

    Angelus vešel do místnosti značně zmatený, nevěděl,zda se má otočit, ale draenei ho přizvali dál a vyptali se ho, co ho za nimipřivádí. „Hledám, alchymistu Maronaara“ pověděl, když se s nimi nejprvepozdravil. Draenei v kápi stažené tak aby mu nebylo vidět do tváře pro mluvilzvláštním temným hlasem „Jestli potřebuješ, lektvar nemohu ti nyní pomoci, nemohuse vzdálit od svých společníků“. Angelus se nedal odradit a požádal ho aspon orecept na onu mast nebo zda není jiný učinější lék, Draenei se zamyslel „Výrobatoho to lektvaru není nijak těžká pokud mi seženeš všechny suroviny, co ti povím.“Maronaar dal Angelovi seznam surovin. Angelus si seznam vzal, seznam nebylnijak dlouhý, ale hledejte bylinky, když jste kovář a každá druhá kytka vám příjde stejná jako ta první.


    Zhostil se úkolu statečně a vydal se hledat všechny suroviny. Naštěstí měl sebou svého společníka Trna, který mu s hledáním pomohl. Tak to nezabralo tolika času. A za pár hodin už stál před Alchymistou a pozoroval, jak míchá lektvar. Alchymista se ani o pídi nevzdalil od svých společníků. Pocelou dobu co míchal lektvar toho moc nenamluvili, jen kouzelnice mumlala co si o pouštích Taranis a ulamoval si rampouchy od nosu a z rohů. Za par hodin kdy byl lektvar namíchaný už Angel letěl na zpět i s lektvarem a přemýšlel o oněch třech zmrzlých.

  10. #20
    Registered Users
    Join Date
    Jan 2014
    Posts
    14
    Bubák v osadě

    V podvečer se na náměstí malé osady, kde lišky dávají dobrou noc, sešli Angelus se Sinandou a Berthallem. Mluvilo se o dalších plánech do budoucnosti, když tu se nad náměstím objevila mlha.
    Trojice nemusela dlouho pátrat, kdo že tu mlhu seslal. Starý známý Marl Wormthorn. Druid, který se snažil vyléčit okolí, ale přitáhl na sebe pozornost démonů a byl ovládnut Legií. Wormthorn stál před těmi třemi v onošené stínové auře, takže nebylo nač čekat. Angelus s Berthallem vykročili vpřed, aby odvrátili pozornost a Sinanda začala kreslit runy na zem. První dva to zkoušeli silou a Berthall jako paladin i Světlem, jenže ani jedno ani druhé nezabralo. Nezvaný bubák byl příliš silný na to, aby jej trojice zmohla. V hostinci byl naštěstí i jakýsi poutník a ten při zaslechnutí hluku vyběhl ven na pomoc. Na malém prostranství bylo hodně rušno. Modlitby ke Světlu, záblesky, řinčení mečů a jízlivý chechtot Wormthorna se nesly nočním vzduchem. Jen kletby od černokněžnice nebyly slyšet, toho si ale v zápalu boje nikdo z přítomných nevšiml. Než stačila dokreslit vyvolávací obrazec, bývalý druid hrozbu zneškodnil. Kravál přilákal i dalšího bojovníka. Paladin Trey bedlivě obcházel kolem a mluvil, snad sám se sebou, nebo s "něčím ve své hlavě". Pak se přimotal k Angelovi a tiše mu povídá: "Musíš ho odříznout od zdroje jeho síly, jinak ho neporazíme." Angelus se na Treye zadíval dosti nechápavě - také si až nyní všiml, proč Sinanda nekouzlí. Neviditelná ruka (a nebyl to Darth Vader) ji dusila a držela ve vzduchu. Po marných pokusech o pomoc začalo dohadování s Wormthornem. Ten se ale skupince pouze vysmíval, což vedlo k dalším snahám "odpojit" jej od zdroje síly. "Byl to druid, teď je z něj něco jako opak. Co když čerpá sílu ze všeho živého kolem tím, že to nechá zemřít?" přemýšlel nahlas Angel. Neznámý pocestný (Girkon) na to zareagoval tím, že začal léčit vše kolem druida. Ovšem snaha marná, tento čin Wormthornovi sílu naopak dodával. Skupina bojovníků přestávala bývalého druida bavit. Otočil se k přidušené Sinandě, kouzlo povolilo a že se budou brát duše. Tahle první. Než stačil učinit další krok, křikl Angelus na Berthalla riskantní požadavek. Bert poslechl, co se po něm žádalo, a protože nebyla jiná možnost, ukryl Sinandu pod světelným štítem. Ublížilo jí to, ale Wormthorn k ní nemohl. Mezitím temnoslava zabavil Trey. Začal s ním vyjednávat, protože podle Wormthorna měl u sebe "něco cenného", snad duši. Mnozí to ani nevnímali, ale zanedlouho odcházel bubák za Treyem, který ho vylákal na vyprahlou a dlouho mrtvou pláň nedaleko osady. Wormthorn začal viditelně slábnout a jeho zneškodnění bylo bízko, ale podařilo se mu zmizet. Nebyl čas se vyptávat Treye, co vlastně nabízel, proč od něj neviděli ani jediný zásah pomocí Světla, a jak to že vypadá, jako by týden oka nezamhouřil. Všichni se hnali směrem na náměstí, kde byl odvolán světelný štít a Girkon se ujal léčby připečené černokněžnice, avšak bez citelnějšího úspěchu.



    PS: Jak se získal lek pro Sinandu je popsáno v příspěvku „ Lék od třech zmrzlých“. Všem děkuji za účast a těším se na pokračování.


 

 
Page 2 of 3 FirstFirst 123 LastLast

Posting Permissions

  • You may not post new threads
  • You may not post replies
  • You may not post attachments
  • You may not edit your posts
  •  
Back to top