Welcome to the Lineage2.cz :: Forum.
Page 1 of 3 123 LastLast
Results 1 to 10 of 23
  1. #1
    Registered Users
    Join Date
    Jan 2014
    Posts
    14

    Eventy Svobodných

    Tam, kde něco končí, něco nového začíná...

    Loď se kolébá na vlnách, námořníci zkušeně a s jistotou běhají po ráhnech, všude je slyšet hlahol posádky a křik trpasličího kapitána, jenž rozdává rozkazy. „Jaký kurs máme nabrat, Lorde,“ ptá se muže ve stříbrné zbroji. Tázaný přehodí plášť přes ramena a odvrátí zrak od pevnosti Stromgarde. „Kalimdor,“ odpoví stroze. Trpaslík pokrčí rameny a začne hulákat na námořníky. Po krátké chvíli se náporem větru napnou plachty a loď mizí za obzorem. Po delší době strávené na moři se před lodí objeví pevnina.
    „Lorde, vidím pobřeží Kalimdoru!“ hlásí hlídka ze strážního koše. „Mhm, dustwallowský močál. Máme zde přistát?“ ptá se kapitán muže stojícího vedle něj. „Zakotvěte u jednoho z ostrovů, třeba tam u toho většího,“ dostalo se mu odpovědi. Kotva byla spuštěna, ovšem ne na dlouho. Po zevrubném průzkumu se ukázalo, že nitro ostrova se hemží nagami, i když zde byly známky pobytu lidí. Ve chvíli, kdy z kopců zazněl i řev draka, bylo rozhodnuto o změně kotviště. Kapitán navrhl přístav Theramore a „lordem“, jak jej oslovoval, bylo k tomuto přistání i svoleno, ovšem, bylo na něm vidět, že má velké obavy – ale z čeho? K molu v Theramore přirazila loď v podvečer.


    Z velitelského můstku byl nádherný výhled na město osvětlené zapadajícím sluncem. Kdesi za mužem ve zbroji skříply dveře a ozvaly se tiché kroky. „Theramore vypadá nádherně, jako by nás vítal,“ vyrušil Lorda z myšlenek vlídný hlas. Oslovený se pousmál a přikývl. Z poza rohu se vykolébal trpasličí kapitán. Žena v tmavém šatu, stojící po boku Lorda se urychleně stáhla nazpět do kajuty a ten večer již se na palubě neukázala. „Loď je v pořádku a ukotvená, ale bejt váma, tak tu dneska vostanu. Nevíte, esli nás tu nechaji. Jenom posádce jsem dal volno. Jsou vyprahlí a chtějí se pobavit, aby ne po takovejch dnech na moři“, ohlásil trpaslík, podrcl trojcípý klobouk a s přáním hezkého večera se vypravil na pevninu do nejbližšího lokálu.


    Druhý den ráno zburcoval posádku rachot a řev. Paluba lodi byla plná vojáků z Theramore a trpasličí kapitán, žmoulaje konec vousů mezi prsty, odešel do kajuty pro Lorda. „Echem, někdo tady z přístavu by s váma rád mluvil“, vymačkal ze sebe po chvíli větu kapitán. „A je nějákej nabroušenej.“ Lord bez zbytečných řečí pokývl na nesouhlasně se tvářící dámu v kajutě. „Vím, co si o tom myslíš, ale věř mi a schovej se.“ Neřekla na to nic, jen sebrala z lůžka jakýsi vrnící uzlík a padacími dveřmi v podlaze se odebrala do podpalubí. Jak za ní zapadly, obrátil se nazpět na trpaslíka. „Nesmí se dozvědět o nepříznivých věcech, když nebudu poblíž, pokud máte rád sebe, svoji loď i posádku. Rozuměl jste, kapitáne?“ „Rozuměl, Lorde, dáme si všici bacha, a teď pojďte, ať se tam venku něco nesemele.“ Na palubě už netrpělivě stepoval důstojník místních stráží. „Jsem kapitán Evencane – a vy jste Angelus Spacis, Lord Alteraku a bývalý velitel hlídky Šerohvozdu.“ „Ano, to jsem“, odvětil klidně tázaný. Zpoza důstojníka se vynořil jakýsi šedivý člověk, od pohledu úředník, rozdělal poměrně objemný svitek a začal číst: „Angelus Spacis je obviněn ze zrady a pobuřování proti království stormwindskému. Proto bude tato loď zadržena, vy vzat do vazby a vyčkáte na rozhodnutí Lady Jainy Proudmoore. Pokud budete klást odpor, vy i s posádkou budete pobiti.“ Dědek dočetl, kapitán stráží pomalu potěžkal meč v ruce a promuvil. „Nuže, jaké je vaše rozhodnutí?“ Lordovi nezbývalo nic jiného, než souhlasit. „Dobrá. Skloňte zbraně a půjdu s vámi.“


    Těžko jim mohl vysvětlovat, že podpalubí skrývá někoho, kdo by v takovéto situaci nadělal z lodi i vojáků hromádku popela, představa to byla sice lákavá, ale následky už nikoliv. Lord byl odveden a skončil v místním posádkovém vězení. Dny plynuly jeden jako druhý – pomalu už ani nevěděl kolik jich bylo. Nespatřil ani nikoho z posádky a začínal se obávat té nejhorší varianty událostí. Jeden večer se ale otevřely dveře a do cely vešel kapitán, který ho zatýkal. „Půjdete se mnou, Lady Proudmoore vás chce vidět.“ Angelus byl s pouty na rukou převeden do věže, kde sídlila místní vládkyně. Nevěděl, co má čekat. „Lady, přivedl jsem vězně na váš rozkaz,“ oznámil kapitán suše a poodstoupil. „Tak to jste vy ten muž, co dokázal nadělat problémy celému Stormwindu a těžkou hlavu tehdejším kancléřům?“ otázala se Jaina. „Co s vámi? Proč jste sem připlul?“ Angelus jí v klidu vypověděl celý svůj příběh až po chvíli, co doplul do zdejšího přístavu. Nevynechal ani důvody, proč je zde a co se semlelo ve Stromgarde.


    Lady Proudmoore jej bedlivě vyslechla a vynesla verdikt. „Nerada činím takové zkoušky, ale dám vám možnost dokázat, že dostojíte svých slov a slibů...když se navrátíte zpět.“ Než se Angelus nadál, odříkala jakési kouzlo a on se ocitl v kobce, kde se válely lidské ostatky, mučící nástroje všude kolem, pod nohama čvachtala voda a ohavně to tam páchlo, ovšem, okovy z jeho rukou zmizely. Zůstala otázka, jak ven. Nestačil se ani zamyslet, když se ozval syčivý hlas ne nepodobný pokusu draka o lidskou mluvu. „Hsss, lidská večeře!“ Krve by se v Angelovi nedořezal, ale zkoušet to nehodlal. Z hromady kostí, povalujících se v kovové panně opatřené bodci, vytáhl meč. Snad se s ním ubrání prvnímu nebezpečí a s trochou štěstí se úspěšně utká se vším, co mu bude bránit v cestě za svobodou. Do cely se začal sápat ohromný samec nagy s trojzubcem v pařátech a na těsné ploše se strhla lítá holomajzna. Naga syčela jak goblinský papiňák, Angelus do ní dřístal mečem a snažil se nenechat napíchnout na trojzubec. Těžko říci, jak se to stalo, ale naga byla odzbrojena a osekána do skladnější podoby. Nyní byl zajatec volný a s mečem v ruce hledal, kde nechal tesař, či spíše kameník, díru. Jediná cesta ven vedla, zdá se, pod vodou. Angelus vkročil do prohlubně v podlaze, která vzbuzovala jen pramálo důvěry. Šplouchlo to a v mžiku se plácal po krk ve vodě. Naštěstí byla docela čistá a kdesi pod nohama viděl odlesky světla, pravděpodobně z jiné části kobek.



    Nadechl se a zmizel pod hladinou. Tunel pod vodou byl jen krátký a na druhé straně se nacházelo schodiště ven. Odkudsi shora zazněly hlasy a po schodech dolů si štrádoval trpaslík, který nijak neprojevoval radost z nezvané návštěvy. Angelus neváhal a útočný jedinec byl rázem o hlavu kratší. „Co když je jich venku víc?“ blesklo mu hlavou. Malou chvíli přemýšlel a pak začal z bezhlavé mrtvoly stahovat svrchní části oděvu a navlékat je na sebe. Trochou bláta si přilepil i něco trpasličích vousů a takto vyhastrošen vyšel do schodů. Vykoukl ven. Kolem se pohybovalo mnoho nag, na kopci zahlédl černého draka a kus od něj napravoval nějaký gnom cosi, co |Angelovi připomínalo létací stroje, co kdysi viděl v Ironforge. Využil příležitosti a okamžiku překvapení, srazil gnoma na zem a zatáhl za něco, co považoval za ovládání. Pohon nástroje zkázy zařval a celá ta hybajdokola odnášela alterackého Lorda pryč nad moře. Když už si myslel, že má vyhráno, začalo to v motoru kuckat a prskat. Kontrolka paliva ukazovala na ukazatel T (jako Tanaris) značící sucho v nádrži. Přistání do moře rozhodně nebylo hladké a ani další cesta se neobešla bez potíží. První překážkou byl ostrov plný pirátů. Ten se však dal obeplavat. Pláž byla nedaleko a želvy na ní nevypadaly nepřátelsky. Angelus se oklepal jak mokrý pes. Jeho cesta byla už téměř u konce. Upevnil meč k opasku a rozběhl se směrem k věži, jejíž střecha vykukovala nad stromy. Byl už velmi blízko přístavu, když mu cestu zatarasila skupina murloků. Než stačil cokoliv udělat, zazněla palba z pevnostních děl a murloci se rozlítali a rozprchli na všechny strany. Doběhl k branám Theramore a zanedlouho už stál naproti Lady Proudmoore.


    „Vidím, že jste přežil“, pronesla. „Nyní vám sdělím podmínky, za kterých budete moci zůstat v Theramore: Za prvé, loď i s posádkou odpluje z přístavu. Za druhé se vzdáte veškerých šlechtických nároků a práv. Za třetí na vás použiju kouzlo, s jehož pomocí budu vědět, kde se nacházíte.“ Angelus po chvilce rozmýšlení se vším souhlasil. Když loď odpluje, zas se tolik nestane. Šlechtická práva sice měl, ale vidět byly spíše jen ty povinnosti... už odsouhlasil i horší věci. Bylo na něj sesláno kouzlo a měl si počkat na rozhodnutí druhé strany – tedy Stormwindu. Z toho měl mnohem větší obavy. Sražení ega tří po sobě jdoucích kancléřů není jen tak. Pousmál se. Za zkoušku to ale stojí. Následující den dostal překvapující vyjádření sepsané od písařů Theramore i Stormwindu potvrzující, že nebude stíhán na území Theramore a přilehlém okolí, pokud se vzdá všech titulů a neopatří si vlastní palác a kukačky s vodotryskem. V případě porušení oněch nařízení bude domluva zrušena. Poslední položce bylo jen těžké odolat, ale co se dá dělat. Zabydlet se dá i jinde, než zrovna v přístavu.
    Last edited by AngelusCzD; 14-12-2014 at 19:28.

  2. #2
    Registered Users
    Join Date
    Jan 2014
    Posts
    14
    Další eventy budou následovat, A jeden právě dnes od 20:00.
    Quote Originally Posted by Salmo View Post
    Úklid - aneb: je lepší se stěhovat a nebo vyhořet?

    Stěhování vychází nepochybně příznivěji, ale těch starostí kolem toho... přijďte ulehčit svým lebkám u práce, mapování okolí (a možná i u trochy toho boje).

    Pořadatel: posádka lodi Lady Luck, momentálně kotvící u blíže neurčeného ostrova na východním pobřeží Kalimdoru

    Lvl a podmínky: preventivně 40 + IC vědomost o kotvišti

    Čas i místo: neděle 14.12. po 20:00, sraz na pláži poblíž první hlídkové věže za přístavem Theramore
    Last edited by AngelusCzD; 14-12-2014 at 19:35.

  3. #3
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Úklid

    Začalo to prostě, ostatně jako vždy. Hledal se goblin se šikovnýma rukama. Přesněji řečeno goblinský obchodník s "nejlepšími koženými výrobky" z Booty Bay. "Nejlepší odění, úchyty, toulce, stany, vaky. Nejkvalitnější na světě!" řekl by o sobě. Jeho věci vydržely možné i nemožné a žádný goblin ani jiný tvor takové kvality výroby nedosáhl. Ostatní goblini jej vinili z používání nekalých praktik, ale pravděpodobnější se zdálo, že nikdo neodhalil jeho know-how. Nakonec bylo něco pravdy na obojím. Ale nepředbíhejme.
    Přesně tenhle goblin se měl vypravit do bažin kolem Theramore a přesně jej se vypravila hledat pětičlenná skupina lidí, kteří chtěli pomoci, případně neměli do čeho píchnout. Od bran vyjeli čtyři. Angelus, Saifor, Tryela a Volcanos. Po dvou mílích se k nim přidala i Sinanda, která se podle svých slov "nemohla ve městě ukázat". Tak jich tedy jelo pět.



    Cesta ubíhala v příjemném hovoru potažmo zabíjení komárů a byla přerušena jen jedním nemilým setkáním s partou dezertérů. Opravovali starou rozbouranou věž ve snaze z ní vytvořit cosi obyvatelného. "Hej hola, co se k nám přidat!" vyzval okolojedoucí skupinu jeden ze zarostlých a naprosto nevojensky neupravených individuí. "Přidejte se vy k nám," zahulákal v odpověď Saifor a měl se k cestě dále, ovšem dezertéry nabídka zaujala. "Co z toho budeme mít?" "Čestnou smrt", broukl kdosi z těch pěti, ale Saifor uvedl odpověď na pravou míru: "Moc, zlato a Světlo!" Odpověď vagabundů byla obdobná, leč zamítavá: "Moc a zlato berem, na Světlo ti víš co..." Více ani nestačili říct. Saifor se po rouhačské odpovědi nakrkl, a než by murlok řekl "otorinolayngologie", promluvil Saiforův meč a bylo po všem. Cesta mohla pokračovat.



    Těžko říci, kdo přehlédl odbočku k Mudsprocketu, ovšem na to, že je pod kopyty koní a tlapami tygra rozhodně něco jiného, než zpevněná cesta, přišla Tryela. "Nejdeme poněkud špatně?" optala se opatrně. "To je...hmm, zkratka," konstatoval Volcanos. "Jo, je to dál, ale o to horší cesta," nasadila tomu korunu Sin a zakřenila se na vedoucí jezdce. Nestačili se handrkovat dlouho. Jeden z bystřejších pozorovatelů totiž zahlédl v moři pohybující se zeleně živou pohybující se zeleň. Goblina ve vyztužené vestě. Po chvíli vyptávání bylo zjištěno, že tenhle goblin rozhodně do kůží nedělá - hlídá cestu a konkrétně tenhle den přešli celí dva ogři a jeden krokodýl. Po zachraštění měšcem (a zbraněmi) z goblina vypadlo, že onoho zázračného jircháře, ševce a všeuměla z Booty Bay zná, ale neví, kam že přesně mířil, prý že pro černé kůže se kterými chtěl udělat díru do světa. O dalším cíli cesty necesty bylo rozhodnuto.
    Na dračí vrch nebylo daleko a i tak si Volcanos stačil odskočit na partičku rošamba s gobliny s Mudsprocketu. Po jednostranné výhře se připojil ke skupině, která mezitím prohledávala onen velmi nevlídný kus země. Jak se dalo čekat, nalezli draky, ovšem našli i to, co nikdo nečekal. Orky - a ne málo. Hrdinové tasili zbraně a jali se orky nahánět, aby z nich dostali informaci o goblinovi, ale kde nic tu nic. Poštěstilo se až když Volcanos přišpendlil jednu z orčích bojovnic na strom a vytáhl z ní za pomoci ostatních překvapivou věc. Onen goblin neloví draky, nýbrž právě orky - a stahuje je z kůže. Orčici bylo poté odpuštěno a byla Saiforem propuštěna. ("Nechť ti Světlo odpustí a tvá duše bude svobodná..." Kuch!)



    Nyní všichni hledali opatrněji s vědomím, že setkání s goblinem vůbec nemusí být příjemné. Brzy se přesvědčili, že nebude a "ty zelený potvory by prodaly i vlastní matku," jak řekl Volcanos. Načapali totiž právě onoho obchodníka, jak se dohaduje o cenu orčích kůží s černým drakem a ujišťuje jej, že se žádné informace od orků nedostanou ven z bažiny. Co za tím mělo být, nikdo nevěděl a těžko to půjde zjistit. Drak odlétl a goblin si mnul pazoury. Tedy do té doby, než jej Volcanos popadl a Angelus nacpal do pytle, aby si s tím goblinským holomkem mohli někde v klidu pohovořit. Zelenáč spustil kvikot, jaký se hned tak neslyší a o to rychleji s ním Angel spěchal pryč. Když už byli skoro u koní, které nechali pod dračím kopcem, Volcanos lakonicky poznamenal, že to bylo nějaké snadné.



    O půl vteřiny později by si patrně nejraději nafackoval. Na překvapené hrdiny vystartoval jeden z draků a začal tanec. Překvapivě jako první nešel po nich, ale právě po pytli, ve kterém se nacházel goblin. Stačilo jedno máchnutí tlapou a nebylo už koho nebo co vyslýchat. Zatímco se pánská část osazenstva pokoušela proseknout dračí šupiny, Tryela neztratila duchapřítomnost , povolala na pomoc síly přírody a několik kořenů znemožnilo černé bestii hýbat hlavou. Naneštěstí, kořeny stáhly draka k zemi zrovna ve chvíli, kdy se pod něj hrabal Saifor, který mu chtěl zarazit meč do břicha. Nezdařilo se ani jedno, ani druhé. Drak se ohnal ohonem a do té doby vypucovaný rytíř letěl obloukem do jezírka, kde spolkl pár pijavic. Podobnou cestu, ale přes kopec, si nedobrovolně proletěli Volcanos s Tryelou, kteří byli doslova odfouknuti z místa. Oba naštěstí spadli naměkko (Tryela do bláta a Volcanos na Tryelu), takže se jim zas tak moc nestalo. Svoji dávku bláta a leteckých hodin dostali i Angelus se Sinandou, když se rozvzteklený drak snažil drápy zbavit výbušniny, kterou mu Volcanos zarazil zrovna do nosu, protože se s tou jednou rukou prostě jinam netrefil. Kde byla ruka první? Tou mlátil draka dokud mu neupadla a běsné zvíře se nerozhodlo ukončit tuto zdvořilostní návštěvu. Kořeny, držící jej při zemi, zapraskaly pod náporem. Tryela v heroické snaze draka udržet na místě, vyletěla do vzduchu jako střela - jenže zlotřilá černá potvora uhnula - a elfka předvedla ukázkového placáka do jezírka kousek od Saifora.



    Co dodat. Drak ulétl a členové výpravy se hrabali z jezírka - bez výjimky špinaví jako prasata. Angelus se vynořil ze zarostlého jezírka s absolutně cizí kostrou kolem krku. Volcanos hledal svoji ruku a hrozil, že si tu černou potvoru ještě najde a podá. Saiforova zbroj přestala pod nánosem kentusu na chvíli svítit a Tryela se Sinandou by byly horkými adeptkami na titul "Miss zablácené tričko", pokud by se takový ovšem uděloval. Jako smrad se skupina táhla nazpět k městu a jedno bylo jisté. Volcanos nemá rád draky zas o něco víc a zbytek lidí si na každou další výpravu, byť by byla za roh, přibalí mýdlo.


    ooc: díky všem zúčastněným, hlavně za trpělivost s drakem, jehož rolly nešly pod číslo 70 i kdyby se zbláznil
    Last edited by Salmo; 15-12-2014 at 04:15.

  4. #4
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Sváteční Johoho!

    Bylo nebylo... v jedné hospodě se večer nudilo několik lidí a tak vyprávěli o všeličem. Nadávali na dezertéry, probírali bitvy i situaci a tu jim do hovoru vstoupila místní hostinská. "Kdybyste radši utnuli tu naši konkurenci a pak se zabejvali dezertérama", povídá, vytíraje mokrou hadrou korbele. "V noci řve na pláži o rumu tak, že se zvědavci odcházejí kouknout a pak nepijou. Navíc ječí celou noc a hosti nemůžou oko zamhouřit." Posíleni nabídkou zvláštní ceny na rum a večeře, začali se hosté a i obyčejní zvědavci zvedat a že půjdou potížisty na pláži poněkud umravnit. Neopomněli se optat, kdo že má na té pláži tak řvát. "Toho neznáte?" divila se hospodská. "Přece ten starej násoska kapitán Blackhnát! Říkalo se, že se potopil s lodí, ale určitě to je on. Korzár, co prý měl strašně nakřečkováno." Na tento popud se čtyřčlenná společnost vyvalila ze dveří div se neurvaly z pantů a hurá na pláž. Už z daleka bylo od kostry dávno mořem semleté lodi slyšet závadné popěvky jako "na rakvi sedí patnáct chlapů; po moři plavaly houna tři; mám v šenku zrzavou milenku" a jiné perly pirátského sprostonárodního zpěvníku. Byly vyluzovány kapitánem Blackhnátem v podobě víceméně duchovité a průsvitné. Kde se tam po takové době vzal?



    Vysvětlení podal sám kapitán, ale nechápal, proč ho kvůli tomu Tarvius s Angelusem obklíčili v desetinásobné převaze. Opice jej zjevně neopustila ani po smrti. "Moře vyplavilo mně, ale né můj rum! Dokud ho nebudu mít pěkně u sebe, nebudu mít klid - škyt! Na tejhle pláži neni, už jsem ji prohledal," načal vyprávění kapitán, ale byl přerušen řevem. Z moře vyletěl duch jeho prvního důstojníka, tedy důstojnice a začal mu spílat, že utopil celou posádku a dále do ožralých křivohubů, neumětelů a jiných nepublikovatelných výrazů, z nichž nejslušnější označuje znečištěnou toaletu. "Vidíte to? Tak tuhle to vyplavilo se mnou a věčně ji poslouchat nechci, ale na to bych potřeboval ten rum," kapitán Blackhnát zahořekoval a padl před skupinou na kolena. "Jestli mi ho donesete, nebudete škodný, ale co nejdřív. Já tu s tou opicí prostě nechci přebejvat! A jestli vám to pomůže, naposled jsem se plavil na lodi...heršvec, jak se jmenovala. Skaut - a bylo to kolem tý země, co se jmenuje po nějaký náramný ušatý fešandě, která měla balónky jako tady ta...", a ukázal na Nefas. "Ale vopravdu!" S těmi slovy kapitán zmizel v moři a první důstojnice se s řevem a štěkáním hnala za ním. Po debatě, kdy bylo vyřešeno, že se má zamířit na Aszharu, byl vyhledán nejbližší chovatel gryfů a mohlo se letět. Po doletu a konzultaci s místními (kupodivu) gnomy, se zjistilo, že gnomský výzkum ohledně znečištění je veden špatným směrem a není způsoben gobliny - a zároveň, že patnáctiletý rum dokáže spolehlivě působit na místní faunu. První obětí rumu byla jedna z nag. Naprosto bezelstně se přiblížila k vyplesknutým hrdinům a jednoho po druhém si prohlížela s takovým nelíčeným zájmem, jako děcko dloube do chcíplé myši. "Kudy to vlastně klade vejce?" podivovala se nad morfologií Evally a pánové jen těžko zadržovali smích. Ten utichl ve chvíli, kdy naga popadla do čtyř rukou Tarviuse, okoukla jej znaleckým okem a položila jej zpět na zem. "Vůbec nemáte hezké ssssamce", promluvila k Evalle. Ještě než sebou naga naprosto neeticky švihla v opileckém rauši na zem, podařilo se z ní vytáhnout, kde že se to koupala. Že prý v jezírku, kde je "vessselá voda". I šlo se hledat jezírko, ve kterém bublal studený grog. Po jisté nepříjemnosti s nagami, které byly snad ze železa, se celá společnost probojovala k jezírku, a co hrdinové nezahlédli?!



    Jezírko i sudy rumu v něm byly hlídány velkou a hlavně dosti zubatou rybou. Snad nějaký monstrsumec, nebo monstrkapr, ďas ví. Tarvius se statečně vrhl do jezírka a vyhladovělá ryba po něm chňapla, div že nepřišel o trenýrky. Bylo jasné, že po dobrém to s oploutveným nezmarem nepůjde. Angelus mu skokem plavmo letěl na pomoc, avšak nebylo to moc platné. Kluzké šupiny tvořily na rybím těle hodně odolný krunýř a meče se od něj snad samy odrážely. Pánové se tak tak dostali do prekérní situace. "Tak si myslím, že jsme měli přijít s prutem", nadhodil Angelus. "To tě sakra nemohlo napadnout dřív?" funěl Tarvius a snažil se dostat z dosahu rybí tlamy. Nu, povedlo se, ale situace nebyla o moc lepší. Angelus, jako hůře sežratelný nakonec zabavil rybu a Tarvius nabyl své zablešené worgení podoby. Z břehu skočil šupinatci na hřbet, uklouzl a už se zas koupal. To jej rozzuřilo a zuby drápy zaútočil rybě na oči a žábry - a rozhodně úspěšně. Netrvalo dlouho a obluda plavala v jezírku břichem vzhůru, zajišťujíc tak kterémukoliv průměrnému městu rybí filety na měsíc dopředu. Stačilo vzít sudy a dostat je k Blackhnátovi.



    Kapitán Blackhnát přijal sudy s velikou radostí. Objímal baňaté nádoby s rumem jak milenku. Počínal si tak vášnivě, že se při děkování rozplynul... zůstaly po něm jen dva soudky rumu a na nich mapa. Je vysoce pravděpodobné, že na označeném místě je uloženo vše, co za svého pirátského života nastřádal. Je podružné, zda to bude zlato, nebo rum, neboť obojí bude mít najisto velikou cenu.





    ooc: díky za účast a vlny roflu, které vzbudily (opět neuvěřitelné) rolly... nezmrzačit vás je někdy i zázrak... pro příklad:

    Angelus: Tarvie, nadělej z ní bramboračku!
    Tarvius: epicky se rozmáchne a roll 4
    Kapr: tohle má bejt bramboračka? ,ožene se zubatou tlamou, roll 97
    Last edited by Salmo; 17-12-2014 at 21:15.

  5. #5
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Za pokladem?

    Jak známo, zvěčnělý a věčně ožralý kapitán Blackhnát zanechal v pozůstalosti mimo dvou soudků patnáctiletého rumu také mapu. Pokecanou, počmáranou a vedoucí ďas ví kam: za rumem? Pokladem? Mořskými divoženkami?

    (Přesvědčit se můžete i sami: kdy? 30. 12. od 20:00, start jako obvykle z hospody v Theramore)

    Last edited by Salmo; 28-12-2014 at 22:49.

  6. #6
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Za pokladem?

    Jak již bylo naznačeno dříve, kapitán Blackhnát po sobě zanechal mapu vedoucí někam a současně nikam. Nad luštěním rozpitých a časem poničených liter proseděla několik nocí nejprve Sinanda - a nad jejich významem následně Angelus s hospodským osazenstvem sestávajícím z věkovitějších (a alkohol odmítajících) ras. Trasa z ostrova s dračími slzami do jednoho ze sídel černé letky byla odhalena ihned, ovšem s dalšími dvěma bylo mnoho trápení. Mají goblini sušší huby v Gadgetzanu, nebo v Ratchetu? Díra místo města je na místě kde býval Dalaran, jenže ta zase není plná vody, jen tak trochu na dně. A kde se sakra hraje na dudy? Všechny tyhle otázky se pokusil zodpovědět Angelus spolu s jednou elfkou a oblečenou - neoblečenou draeneikou, co se už dřív účastnila cesty za rumem. Výsledkem bylo toto:



    Vzhledem k tomu, že se rozkřiklo, jak byl Blackhnát zazobaný (byť šlo o rum), se na výpravu vydalo osm statečných, kterým nevadilo, že se budou pravděpodobně koupat. Tedy, dokud nedošlo na plavecké úbory... ale to bychom předbíhali.
    K molu v Theramore přirazila loď Štístko. "Loď ahoj a vítejte na palubě!" zahlaholil trpasličí kapitán a skutálel se ze schodů, neb byl napitý jak mořská houba. Přítomní vyslovili podiv nad tím, že loď dorazila bez nehody a začali se modlit, protože nikdo jiný kromě trpaslíka kormidlovat opravdu neuměl. Kupodivu si byl na houpavých vlnách jistější, jak na pevnině a hladce navedl loď až do mělkých vod v oblasti označené mapou. Tam dal rozkaz kroužit kolem skalisek, protože zakotvit z jistých důvodů nešlo. Holt ne každý rozkaz kapitána se má brát doslovně, kor když se týká vyhození kotvy.



    Cesta na místo činu šla docela snadno, ale kam dál? Všude kolem moře... a dostat se do oblasti v oceánu, kde měly být pod vodou ve vysokých chuchvalcích chaluh zachyceny ztroskotané lodě, bylo suchou nohou nemožné. Po chvíli přemýšlení přišla odpověď z nejméně pravděpodobného místa. Opatrovník gryfů se na ostrůvku z nudy zabýval výzkumem murloků a nabídl celé společnosti, že jim zapůjčí obleky, které využívá pro výzkum oplátkou za zmonitorování murločí populace. Při pohledu na Saifora navlečeného do gumového obleku některé dámy vzdaly šanci zaplavat si s murloky bez šatů a rozhodly se zůstat na místě a vyčkat, co bude. Zbytek osazenstva se s různými poznámkami navlékl do přestrojení a hurá pod vodu do oblasti, kde rostly chaluhy. Naštěstí nebyla příliš vzdálena a ne příliš čistá magie ze Sinandiných rukou zajistila, že se nemohli utopit. Jediné, co vadilo, byla absence hovoru. Přestrojení hrdinové byli nuceni gestikulovat, což byl v některých chvílích pohled přímo pro bohy.


    Po půlhodině strávené proplouváním lodních vraků, komíháním končetinami i "baterkami" a prapodivnými gesty, z nichž část byla naprosto nepochopitelná, zavadil pohled jednoho z lidí o dosti zpuchřelý pozůstatek plavidla, které držel pohromadě snad už jen krabí trus. Rozpadající se a prolezlé kusy dřeva naznačovaly, že loď je pod hladinou již pěknou řádku let. Vzhledem k dosavadnímu neúspěchu se do průzkumu pustili všichni "murloci" a výsledek na sebe nedal dlouho čekat. V podpalubí byla nalezena truhlice. Přesněji řečeno truhlice těžká jak prase - možná i jako dvě prasata - a nadto s neznámým obsahem. Nepomohly ani paklíče, kor když se jeden z nich zlámal zrovna jak na potvoru v zámku. Truhla lákala, ale jak ji dostat z vody? Zkoušelo se všechno možné: lana, spojená murločí síla i návrh na osedlání žraloka. Nakonec byl místo žraloka odchycen mořský koník a s pomocí lan i všech přítomných se truhlice pomalu sunula k pevnině, kde mohlo dojít k jejímu pohodlnému otevření.



    Když byla truhla dovlečena na pláž, rozhodovalo se, jak s ní naložit. Zda ji otevřít kultivovaně, nebo ji prostě rozmazat na prvočinitele. Po stažení nepohodlných gumových obleků a zběžnám namazání několika míst do mapy se většina rozhodla pro ten méně kulturní způsob. Zámek truhly byl nejprve rozpálen (žel bohu i s okolím) a následně zmražen, aby popraskal, což se také stalo. Pak už stačilo jen jedno lupnutí Saiforovou zbraní a všichni přítomní nestačili valit oči. Z rozseknuté truhlice začalo doslova pršet zlato různého stáří, měn, zpracování... ale prostě: bylo to zlato. Po letmém odhadu a zběžném rozdělení si každý z výpravy odnášel velice solidní čtyřmístnou sumu, která bohatě postačí na několik týdnů po které může meč zahálet a ke slovu se dostane víno, ženy a zpěv.






    (ooc: dík všem, co došli. Coby murločí banda jste byli k sežrání. )
    Last edited by Salmo; 06-01-2015 at 01:35.

  7. #7
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Pohádky, které možná nebyly pohádkami

    Po návratu z výpravy za Blackhnátovým zlatem se někteří cestovatelé rozjeli do svých domovů, jiní se rozhodli přenocovat na lodi kotvící u ostrova Alcaz. Aby zkrátili dlouhou chvíli, sešli se Angelus, Treey, Sylriellea a Sinanda u prostřeného stolu a zazněly dva příběhy na dobrou noc. První příběh Sinandin s názvem:

    O pivním království

    Za horami vysokými, mořem a ještě jednou horou navrch leželo věhlasné trpasličí království, jehož král měl jedinou dceru, sličnou Pivnipěnu. Její vlasy zlátly jako sladový ječmen, oblá byla jako půllitr a ty dvě přednosti upředu jako dvě nejnadýchanější pivní čepičky, zkrátka princezna jak má být. Mimo toho měla i věno přenádherné: královský pivovar. Jenže král nevěděl, komu sličnou dcerku dát, i rozhodl se, že vyhlásí pivní turnaj pro prince ze široka i daleka. Nechal zabubnovat na pivní sudy a po všech končinách vyhlásit, že princeznu Pivnipěnu dostane ten, kdo vydrží nejdéle pít. Sjeli se ze všech míst blízkých i dalekých princové. Přijel princ Gambrinus i princ Radegast. Dorazil baron s černým kozlem v erbu, ba i Primátor z Ironforge. Mnoho se jich sjelo. Svorně zasedli za jeden stůl a začali pít. Jeden den, druhý i třetí. Pípy se točily a pak už korbele nikdo nepočítal. A nikdo také nevěděl, kdo odpadl první a kdo poslední. Když se za noc a den všichni probrali, tak zjistili, že někdo chybí... Princezna byla fuč. Král si lítostí div vousy nevytrhal, když v princeznině pokoji našel smutné psaní, že její rostoucí bříško nebylo z lahodného chmelového moku, nýbrž se spustila s jedním členem nenáviděného klanu sodovkářů. Ale až se to narodí, dostane jméno Pito I. a zášť mezi klany bude zažehnána na věčné časy. Co měl tedy král dělat. Nejprve se ze žalu zkusil utopit v sudu ale pak raději uspořádal pivní smršť na rozloučenou. Pípy se opět roztočily a trpaslíci zasedli za stoly. A jestli neumřeli na otravu alkoholem, tak tam pijí dodnes.





    Další příběh nadhodil Trey. Byl prapodivný a znělo to jako variace na červenou Karkulku, jenže na celém tom povídání bylo něco znepokojivého. Vlastní zkušenost? Kdož ví... ukáže čas. Jeho vyprávění bylo:

    O vlcích a beránkovi

    Kdysi dávno byl jeden beránek. Co pamatoval, žil ve tmavém doupěti vlků, kteří každý den přicházeli a živili se jeho masem, které mu trhali z těla. Beránek ale každého rána dorostl a hody vlků mohly pokračovat donekonečna. Beránek se nebránil. Nemohl. A ani už nevěděl proč by se měl bránit. Byl ve vlčí noře měsíce či roky...snad déle. Pak se ale objevil další vlk. Mohutný a silný. Snadno pohltil ostatní vlky, beránka uchopil do zubů, zanesl na místo ještě tmavší, nehostinnější a zmizel. Beránek zůstal sám v temnotě, ve které se mohlo skrývat cokoliv - a pak, jako mávnutím proutku nastal záblesk, najednou ležel na široké zelené louce a hleděl do slunce, které nikdy nebylo tak veliké. Tma a vlci byli naráz zapomenuti jako noční můra, ale byl to skutečně jen sen?



    Last edited by Salmo; 06-01-2015 at 02:26.

  8. #8
    Registered Users
    Join Date
    Jan 2014
    Posts
    14
    Cesta

    Nad ostrovním městem Theramore, řádila bouře, vlny bičující přístav, prudký déšť, v tom branou projíždí kůň se zraněným vojákem. Kůň se zastavil před strážnými a v tom voják spadl, během chvilky se kolem něj sběhly stráže. Voják by těžce zraněn s posledních sil pravil „padli všichni“…


    Event je zatím plánovaný na sobotu 10 ledna začátek kolem 19 - 20 hod.(čas platí)
    lvl raději 70+
    Last edited by AngelusCzD; 08-01-2015 at 20:06.

  9. #9
    Registered Users
    Join Date
    Jan 2014
    Posts
    14
    Lady Jaina Proudmoore chodí po komnatách a vypadá zamyšleně, nedaleko od ní stoji velitel stráží. Pohledne na velitele „ Říkáte, že byly naše jednotky poraženy“, velitel přikývne a praví“ zatím se k městu nepřiblížili, most jsme opevnili, drží se stále v močálech, ovšem záleží na jak dlouho“. Máte nějaký navrch jak je zatlačit pryč z cesty a udržet ji pod naší kontrolou? Lady Jaina Proudmoore pohlédne na velitele a čeká odpověď. „Věděl bych je tu ten rebel Angelus zkuste mu zadat ten to úkol, Mohl by dát do hromady skupinu dobrodruhů, jenž by dokázal tu to část cesty vyčistit, a nás by to nestálo žádné další vojáky, už takhle přicházíme o muže kvůli dezerci.“ Dobrá tedy….

    Jen připomínám dnešní event, který začne mezi 19 20 hod. Sraz Theramore

    Last edited by AngelusCzD; 10-01-2015 at 19:12.

  10. #10
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Moo - Mooo - krávy se mstí!

    Začalo to jako vždycky. V hostinci v Theramore se nudila banda obvyklých štamgastů, hospodská pucovala korbele a nic nenaznačovalo, že by se mělo něco dít. Vše bylo přerušeno příchodem Volcanose, který přinesl tak překvapivou zprávu, že si celé osazenstvo málem sedlo na zadek, čelisti jim spadly do sklepa a jazyky se jim rozrolovaly až k bráně. Novopečený adept na ztrátu svobody si bujaře připil rumem nejprve do jedné, pak i do druhé nohy (která beztak není jeho) se všemi okolo, a připíjelo by se i déle, nebýt toho, že se zvenku ozval řev sbíhajících se stráží. Hlídky zjistily blížící se davy taurenů, kteří vypadali všelijak, jen ne přátelsky. Co se dalo dělat, rum musel počkat a osazenstvo hospody se vyhrnulo ven.



    Po tom, co vylezli před bránu, štamgasti zjistili, že taurenů je opravdu více než dost. Co s nimi? Volcanos rozdal svoji pohotovostní zásobu výbušnin a už to jelo. Exploze nadělaly v davech rohatců značnou paseku ale nestačilo to ani zdaleka. Přišly ke slovu meče, magie a vlastně všechno, co se dalo použít jako zbraň. V mezičase, kdy taureni přeskupovali síly, našel Berthall chvilku, aby stáhl gatě a ukázal útočníkům, co si o nich opravdu myslí. Všichni se bili statečně a nebylo divu, že se brzy dostali až k první strážné věži (a opravdu to nebyl zahozený časopis od Jehovistů). Vojáci byli pobiti a jeden, snad v deliriu, mumlal něco o taurenských asasínech.



    Taurenský asasín? To je něco jako Alteracký zákoník královny Sahni. Nikdy ho nikdy neviděl a přeci prý existoval. Naši hrdinové se babrali ve věži a naráz šup, šup - na místě se bezhlučně zhmotnilo několik taurenů v černém a ve jménu Dona Mlíka, který byl umrtven o několik chvil nazpět, zaútočili. Angelus, Berthall i Volcanos se do nich pustili, zatímco Evalla lovila ze křoví prapodivného ptáčka. Taky rohatého. Po taurenech za chvíli nebylo ani vidu ani slechu... a na zemi zbylo po lítém boji jen krev, mlíko a Mlíko. Proč by ale ta smradlavá cháska útočila na věž? Všem to docvaklo brzy. Útok na věž byl pouze záštita pro mnohem nebezpečnější akci, kterou měla být odříznuta hlavní cesta do Theramore a následně zlikvidováno město jako takové.



    Všichni se dali do běhu, aby zabránili nejhoršímu. Jen Angelus se chvíli zdržel, aby přivolal posilu a mohl zahlásit: "Mám černokněžníka a nebojím se ho použít!" Na mostě bylo v tu chvíli boží dopuštění. Taureni přivlekli balisty (sestrojil je údajně učenec Meonardo de Mliči) a situace vůbec nebyla růžová - spíš to každý viděl hnědé. Volcanos, vida děla, zavelel k boji a začal ostřelovat taureny na dálku. Zbytek lidí se pak rychle přemístil zhruba do poloviny mostu, tentokrát už mezi nimi byla i tajemná osoba, která měla na hlavě pytel od brambor - čistě pro snížení možnosti identifikace. Celá skupina se schovala za jednu rozsekanou balistu, zatímco Sinanda s pytlem na hlavě čmárala po zemi kruh pro nějaké složitější kouzlo. Během doby kdy do kruhu zapisovala runy, ti, co byli zašití za balistou, upoutávali pozornost útočníků řevem různě závadných hesel.



    Ještě dvě runy, jedna, kruh byl hotov. Po odříkání pár vět byl taurenský obléhací stroj k nepotřebě a válečníci mohli vyrazit, aby napáchali další mlíkoprolití. To na sebe nenechalo dlouho čekat. Vykosili všechno, co se hnulo a mělo rohy. Zabrzdila je až brána taurenské vesnice, kterou nevyplenili a nechali několik jedinců tzv. na semeno, aby bylo v budoucnosti co dělat a obránci Theramore příliš nezlenivěli. Nato se celá společnost navrátila k rumu, ovšem nikoliv do hostince, ale na loď Štístko. Tamtéž se v pozdních nočních hodinách, kdy Sinanda vyžahla s Volcanosem láhev rumu a Es spořádala nějakou tu nohu a ruku, uskutečnila módní přehlídka. Přehlídka říznutá debatou o gastronomii, počtech lidí a filozofování o Světle i temnotě. Co z toho všeho vůbec bude?




    (ooc: díky Vondrovi za uspořádání - neb bez něj by to nešlo. Obrana města spadá pod Jainu a její kůže je mi malá. Taurení roguny neměly chybu a Dona Mlíka si budeme pamatovat ještě hodně dlouho, stejně jako Bertíkovy stažené gatě.)
    Last edited by Salmo; 15-01-2015 at 15:57.

 

 
Page 1 of 3 123 LastLast

Posting Permissions

  • You may not post new threads
  • You may not post replies
  • You may not post attachments
  • You may not edit your posts
  •  
Back to top