Welcome to the Lineage2.cz :: Forum.
Page 3 of 3 FirstFirst 123
Results 21 to 23 of 23
  1. #21
    Registered Users
    Join Date
    Jan 2014
    Posts
    14
    Batole vs. Rytíř

    Sinanda se stále léčí z popálenin. Zrovna takhle ležela na posteli, četla a vedle sebe měla žvatlajícího Nela. Do místnosti vešel Angelus, usmál se a povídá: "Potřebuješ si odpočinout, dnes si vezmu Nela s sebou." Přitom bral batole z lůžka. Odpovědí mu byl udivený pohled. "Jsi si jistý, že to zvládneš?" broukla Sin. "Čelil jsem drakům, nemrtvým a kdejakým potvorám, tak zvládnu i svého syna," odvětil v klidu Angelus, s prckem v náruči odešel z pokoje a dumal nad tím, proč se za ním jeho drahá polovice dívala tak, jako by šel právě vyzvat k boji půl stormwindské armády.

    Než Angelus se svým potomkem vyrazili na první průzkumnou výpravu, dal se do oblékání. Připravil si věci, ohlédnul se po dítěti a to nikde! Chvatně se rozhlížel po domě a tu vidí špunta, jak si to mašíruje s nataženýma ručkama rovnou k ohni v krbu. Uff, chytil jej, tohle bylo o chlup. Bude muset dávat větší pozor. Spolu s oblékáním začal první spor otce a syna. "To neci!" "Co to je?" (když se snažil ozkoušet ostří Angelova meče) a milion jiných otázek. Tak vypadal monolog Nela, který chtěl vše ostatní, jen ne se převlékat. Po půl hodině útěků a naruby navlečených kousků oděvu, je konečně vše v pořádku - ovšem, s jedním nedostatkem. Angelus si uvědomil, že by měl dítě nakrmit. Podíval se na stále ještě čistého potomka a pak na připravenou snídani. Povzdychl si. Pokud bylo oblékání podobné boji s chobotnicí, pro krmení zatím neměl výraz. Posadil si Nela na klín, vzal lžičku a nabral medovou kaši. "Tak, a teď budeš papat, abys měl sílu jako táta i strejdové...," naznačil vývoj dalších věcí. První sousto vypadalo, že na trase miska-pusa, dopadne zdárně, ovšem přišel nečekaný útok a kaše dopadla (prozatím) na neutrální půdu. Tedy, podlahu v kuchyni. Další sousta končila všude kolem, jen ne v ústech malého obránce. "Až nás jednou napadnou, tebe chci mít po boku, protože takhle bys odrazil Lva i s celou armádou," komentoval marný boj konsternovaný otec a v nestřežených chvílích se mu podařilo do Nela propašovat celé dvě lžíce kaše. Po snídani byl prcek zralý na koupel i nové oblečení - a to byl jen začátek. Nyní už se dal Angelus do díla s respektem k obratnosti svého syna a po rekordní hodině od snídaně mohli oba vyrazit ven na výpravu. Když zavíral dveře domu a prohlížel si kuchyni, která byla střídavě pokryta vodou, kaší, oblečením a vším možným, pomyslel si, že to vypadá jak po bitvě na život a na smrt. A jestli to Sinanda uvidí, rovnou spálí barák na popel, protože bude považovat za nemožné tu spoušť uklidit.

    Angelus vyšel z domu, Nela v náruči. "Zajdeme se podívat za Stephanem, jak se mu dnes dařilo na moři," vysvětlil mu. Došel k rybáři akorát na přebírání úlovku. Pozdravil se s ním a syna posadil na stůl, kde byly háčky, vlasce a jiné serepetičky. Stephan se dal s Angelem do řeči o rybách a Nel se vydal na průzkum. Prohlížel si jednotlivé věci a nejvíce ho zaujala rezavá krabička se žížalami - a jelikož mu táta nedokázal dát pořádně najíst, začal zkoušet, zda jsou poživatelné. Což o to. Pro malého průzkumníka to byly zábavné dlouhé hýbající se tkaničky, které byly schopné se hemžit i po kousnutí. Než si toho Angelus všiml, spořádala jeho nadějná ratolest pět žížal. Rychle vzal Nela ze stolu a zabojoval o život žížaly, kterou jeho syn nestačil sníst. ​ Stephan se pousmál. "Nic se mu nestane, jenom to poznáš v pleně," uklidňoval ho. Po chvatném rozloučení s rybářem namířili ke kováři, a ani tam se příliš nezdrželi. Vlastně Nela za tu chvíli vůbec nedal z ruky. Nechtěl skončit s rozžhaveným železem... kdekoliv. V tom lepším případě. Nad tím horším ani moc nepřemýšlel - už proto, že stěhovat by se nechtěl.

    Dalším terčem výpravy se stal pokojně odpočívající Trn. Rudý drak odpočíval nedaleko stájí a pozoroval, jak k němu Angelus chvatně míří i se synem. Oba na svém hřbetě již vezl mnohokrát. Trn si najisto pomyslel, že došlo ke krizové situaci a Angelus mu připoutá Nela na hřbet, aby s ním mohl odletět do bezpečí, ale nestalo se tak. Místo toho byl drak upokojen, že se na něj jdou jen podívat. Trn si tedy klidně lehl nazpět a pozoroval batolící se lidské mládě, které mu po chvíli okukování dopadlo na čumák. Trn se nenechal nijak rozhodit - až do chvíle, než zvídavý prcek uplatnil pohádku o červené karkulce. "Ploč máš tak velké zuby?" ptal se, a následovala zevrubná prohlídka dračí tlamy. To nebylo zdaleka všechno. Nel prozkoumal vše. Šupiny, křídla i drápy. Věta: "A ploč máš tak velké oči?" padla hned poté. Naštěstí byl drak mnohem trpělivější, než pohádkový vlk.
    To ještě není vše… (ještě dopíšu)
    Last edited by AngelusCzD; 20-04-2015 at 21:02.

  2. #22
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Výslech - a co bude dál?


    Jak bylo rozhodnuto dříve, tak se i stalo. Černokněžnice, která si vzala na paškál ogří populaci pomocí šikovně řešeného artefaktu, měla být vyslechnuta. Angelus, Berthall a Ariana, provázeni elfskou ženou, která je kontaktovala a vlastně tak spískala celou tuhle výpravu, se vydali k hlídanému stanu. "Kdo se toho ujme?" broukla Ariana. "Víte, já na ty výslechy moc nejsem. Ještě tak na popravy. Čistou ránu, to jo," vysvětlila. Mezitím Angelus vešel do stanu za původkyní toho všeho, ovšem, nedozvěděl se nic. Ta ženská byla paličatá až hrůza, o pocitu nadřazenosti nemluvě. Těžko se to přiznávalo, ale i v řetězech byla jako volně ponechaný nůž - potenciálně nebezpečná. Nebylo zbytí a musel zasáhnout Berthall - tedy Světlo. Paladin se tvářil všelijak, když mu řekli, aby nakvašenou, ale ne příliš výřečnou temnoslavku poněkud rozezpíval. Najisto v tu chvíli zalitoval, že se z toho nevykecal jako Ariana. Ujal se své práce a rázem bylo informací dost. Čelenku prý našla černokněžnice sama, po zjištění vlastností ji upravila, aby lépe sloužila jejímu záměru. A co že tu chtěla? Nic méně, než žít v klidu a luxusu. Nepočítala ale s tím, že se elfům nebude líbit obnovení a úklid chrámu, ale co už. O moc víc z ní nedostali, vlastně ani nebylo třeba. Angelus se po chvíli přemýšlení rozhodl dát černokněžnici svobodu. Ostatně, nešlo jí o boření památek, nýbrž o nápravu. To, že to udělala blbou cestou, už je další věc. Podmínkou pro svobodu bylo to, že vypadne daleko do pouštní oblasti severněji od Feralasu. Kupodivu, odsouhlasila podmínku bez hnutí brvou. Pro eskortování tohoto "nebezpečného nákladu" se nabídl i Berthall, protože pustit černokněžníka s kýmkoliv jiným o samotě, by skončilo minimálně ztrátou duše, v horším případě i roznesením eskorty na kopytech. Jakmile byly hranice překročeny, černokněžnice opět nabyla svobody. Podpálila těm dvěma za patami, setmělo se a kolem opět padla magická bariéra. "A sakra," konstatoval Angelus - a Berthall už se připravoval na horší z předem zmíněných variant. Jenže se stalo něco jiného. Temnoslavka luskla prsty a rozplynula se do tmy. Zůstal po ní vzdušný vír v prachu a poletující kousek pergamenu. (viz. šifra mistra Leothrase)


    Last edited by Salmo; 14-05-2015 at 08:15.
    Kapr - stálenepohodlné (a prej už aktivní) zaseRP GM pro Draenei/Sever.

  3. #23
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    155
    Ogři kam se podíváš


    Když už bylo v elfském táboře po všem, Sylriellea nabídla našim hrdinům odpočinek v relativním bezpečí - a společnými silami se luštilo, co že to mělo být psáno na papíru od svačiny, který černokněžnici vypadl při stylovém odchodu. Papír byl po několika bezesných nocích rozšifrován - ba dokonce i složení svačiny, co v něm byla zabalena. Nikdo se ale dosud neodvážil k vykonání rituálu, který tam byl jasně a zřetelně popsán. A co kromě rituálů se dá dělat s načatým odpolednem? Jasně! Výlet někam na čumendu. A proč ne zrovna do elfského chrámového komplexu , dokonce s arénou. Chrám jako takový měl být hodně pěkně zachovalý i přes činnost ogrů, kterých tam pobíhalo mraky. Navíc se dalo počítat, že zrovna s ogry nastane nějaké to pošťuchování, takže o zábavu bude postaráno. To, že ogři měli na místě i cvičené hyeny, byl jen bonus - dokud nedošlo na první zaslintaný pancíř a roztrhnuté kalhoty. Celkově vzato, ty drobné neladnosti , které způsobily tyto psovité šelmy v garderobě, byl jen nicotný začátek událostí, které během několika dní obrátily pár lidem život naruby. V centrální zahradě chrámu narazili zvědavci na ogřího vládce i s poradcem (rozuměj: ogří panovník měl IQ o 3 body vyšší, jak ostatní ogři, poradce o 1 bod). Nad nenadálou návštěvou, která prolítla chodby chrámu jako AIDS Botswanou, se pozastavili, ale jen na chvíli. Poradce i s královskou ochrankou se pustili do boje jak jen to ogři umí. Třikrát praštit těsně mimo cíl a desetkrát načisto vedle, ovšem, když už se jednou za čas trefí, tak pořádně.

    Ogří vladař mezitím žadonil o ochranu od svého božstva, které "chránit ogry a dávat maso". Už to mohlo být bojujícím krajně podezřelé. Jak zpacifikovali ogry kolem, namířili si to přímo k pomazané hlavě před improvizovaným oltářem s velkou kamennou sochou. Ogr mezitím stačil pomyslné "nebešťance" slíbit hory doly, modré z nebe, ba i to, že naučí talbuky skákat na trampolíně a jakéhosi Babicu vycvičí, jak uvařit něco dobrého. Jenže kde nic tu nic. Ogr začal vehementně bránit svatostánek s řevem, že "nenechat urážet ta, co dává maso". "Vida, jak málo stačí ke znesvěcení jednoho pitomého kusu šutru", pomyslel si Angelus ve chvíli, kdy uhýbal sekyře rozběsněného ogra. "Ale dá se to udělat i zábavněji...tu šarlatovou chásku před lety div nekleplo, když viděli, jak...". Další rána ogra Angelovi poněkud rozhodila sandál, takže musel přestat přemýšlet nad dávnou lechtivou situací a věnovat se raději boji. Ogr byl zpacifikován, aniž by během svého života nějak ublížil kterémukoliv z hrdinů. Za živa sice ne, ale po smrti...Jejej! Nejprve se bezvládná ogří halda masa, demence a špeku v celé parádě svalila na Angeluse. Chroustlo to, jako když se louská ořech , a pak bylo ticho. Ogří krev vychlístla až na nohy sochy a zbylá společnost se jala odvalovat a páčit mrtvolu ogra z bývalého šlechtice. Nemít na sobě zbroj, Angelova vizáž by pravděpodobně připomínala nedodělaný lívanec s jahodami. Takhle si jen postěžoval, že s tím opravováním bude práce na dva dny, a během chvíle mohl pokračovat v průzkumu nádvoří i podezřelého svatostánku.

    Nebýt té sochy, vypadal by oltář tuctově. Něco kytek, "zaručeně kouzelných" amuletů z výprodeje legendárního goblina Horsta Fuchsekle, misky s obětinami a pár kostí...jenže ta socha tam prostě byla. Chladný kámen v podobě lidské ženy s umně spletenými vlasy a přísným pohledem. Zvědavost opět učinila své. Celá udivená společnost oťukávala oltář a sochu ve snaze zjistit, zda kolem nevede nějaká chodba a co to všechno hergot znamená. Zkoumání opět odnesla Ariana. Poslední dobou má holka velkou smůlu. A co že se stalo? Do té doby nehybná socha k údivu všech kopla do hloučku u jejích nohou a plechovky se rozlétly na všechny světové strany. Angelus si kecl na zadek, Berthall svištěl jak podrcnutý gnom a s efektním křápnutím dopadl tři kroky za ostatní. A Ariana? Kopanec asi zabolel, podle toho s jakým kraválem křísl kámen o kov - a po letu o několik metrů delším, než u ostatních, se bývalá poručice rozplácla u paty jednoho sloupku. Ti, co se stačili otřepat, zbraněmi otloukali nohy sochy ve snaze zastavit další pokusy o trestné střílení. Dosud ležící Ariana zkoušela vstát, ale po jakémkoliv větším pohybu padla s bolestným skučením nazpět, držíc se za pomačkaný hrudní pancíř. Jediná , dosud uskakující ranám, byla elfka, která se dnes zhostila role průvodkyně, jen to průvodcování prostě drobet nevyšlo. Nebylo možné jiné řešení, než dostat sochu na zem. Prostě jí nějak podrazit nohy, což se po perné dřině i podařilo.Kácející se socha buchla na podlahu a ve vteřině byla na sra... na kousky.

    Kdekdo by čekal, že je hotovo a jde se domů slavit. Jenže kolem padla taková tma, že by se dala krájet, balíkovat a drolit do inkoustu. Ba by se na jejím konci možná dalo i naít nějakou perníkovou chajdu, ale to je vedlejší. Vcelku bylo jasno, že je celá ta banda zase namočená ve velkém průseru. Na místě, kde byla na oltáři socha, se objevil nehmotný orb coby středobod temnoty. Rostl a mohutněl. V jeho centru vířila nicota. Orb už dosahoval výšky dobře rostlého muže, když se zhroutil sám do sebe a na jeho místě se mihotal portál. Netřeba říkat, že nikdo z přítomných neočekával, že z "druhé strany" vyhopkuje růžový velikonoční zajíček a začne rozdávat karamely. Tedy, lehce nemravný a nečistý zajíček to byl. Jen postrádal chundelaré uši, ocásek, a měl čtyři ruce navíc. Nicota do kruhu překvapených hrdinů vyvrhla šestirukého démona, co ruka-to zbraň. A jako na potvoru velmi dobře nabroušená. Tady už šlo do tuhého, neboť démon se více než vyrovnal všem, co se postavili na odpor. Šrámů na zbrojích hrdinů přibývalo - nu, naštěstí průběžně ubývalo i rukou démona. Berthall sám usekl dvě a zdatně potrápil zrůdu z temnot Světlem. Sylriellea se také činila, neb zde šlo o elfskou historii a kulturní dědictví - a to nebude znečišťovat žádná démonologická habaďůra. Magie i rány meči se sypaly ze všech stran, takže démon po dlouhém boji nakonec padl. Všichni vydechli v domnění, že je konečně vyřízeno. Sotva Angelus s Berthallem obhlédli škody na zbrojích a zjistili, co všechno je bude ráno bolet, začali se zabývat Arianou.

    Věčná smolařka schytala přímou ránu od pochodující sochy. Pohled na zmuchlaný pancíř napovídal, že to není moc dobré a bylo by záhodno vypadnout, pokud možno do blízkosti felčara. Sylriellea se zabývala několika elfskými artefakty v blízkosti. Zvlášť něčím, co vypadalo jako krystal na trojnožce. Podle jejího vysvětlení měl odebírat magickou energii z okolí. K čemu měla být využita prý se dá jen těžko odhadovat. Všichni se po sobě podívali. Něco viselo ve vzduchu, který ztěžkl jako před bouřkou. Ani temnota kolem se ne a ne rozpustit. Spíš se ještě více koncentrovala. Oblohu rozčísl blesk a uhodil do krystalu. Oslepení hrdinové, jen těžko přivykající náhlému jasu, s údivem seznali, že se k nim pomalu blíží již známá osoba. "Naprosto nepoučitelní", konstatovala znuděně černokněžnice, která byla oficielně vypovězena do severních pustin. "Ovšem, teď už s vámi nebudu mít takovou trpělivost." Rozhodila všechny kolem jako loutky pomocí ostré vlny ne zrovna nejčistší energie. Chvíli přecházela sem a tam, nadhazujíc řečnickou otázku: "Proč mi nemůžete dát na chvíli pokoj?" Pak se zarazila. Spatřila bezvládné tělo. A co to znamená pro temnoslava? Duše zadarmo. "Mhm, jak vidím, přeci jen byli ogři k něčemu platní", prohodila a natáhla paži k bojovnici. Ariana se, byť zakována v plechu, nepřirozeně zkroutila a z úst se jí dralo jen chrčení. "Bere jí duši!" zařval Angelus, protože doma viděl, jak se to dělá.

    S obtížemi se zvedal on i Berthall se Sylriellou. Říká se, že strach (a jakási odnož goblinské Kája Coly, zvaná Red Burp) dává křídla. Zde to nebylo jinak. Stačilo několik skoků a oba ozbrojenci byli u černokněžnice s tasenými meči. Nyní se, na rozdíl od minulého setkání, žádný z nich nerozpakoval a společnou rukou ťali po temnoslavce. Údery byly vedené prudce. První čepel prosekla oděv a způsobila dlouhou rozšklebenou ránu na boku. Druhá se bestii zakousla do hrudi a zůstala tam. Konečně se té mrchy zbavili. Nebezpečná protivnice nyní ležela na kamenné podlaze elfského chrámu a kvapem z ní vyprchával život. Sylriellea odplivla. "Za tohle aby její duše neměla ani po smrti klidu," brumlala, oprašujíc si potrhané šaty. Byl konec potížím, až na jednu, kterou hrdinům připravila již mrtvá černokněžnice. Ve chvilce, kdy z ní vycedila poslední kapka krve, artefakt s krystalem se začal sypat - tedy energie naakumulovaná uvnitř. Nejvyšší čas vytáhnout paty. Sylriellea v rychlosti vytvořila portál, jímž prošli všichni ostatní, nesouce i hromádku plechu, která (z)byla z Ariany. Elfka se pokusila zabránit nejhoršímu, ale portálem za ostatními neprošla. Co s ní bylo dále, se neví. Ti v Surwichi se po napravení škoda a ran navrátili ke svým každodenním povinnostem a doufali, že už je prozřetelnost nepostaví do cesty černokněžníka. A co na to prozřetelnost? Vyslyší je?


    IC: Tvorové, citliví k magii, měli po další dny v blízkosti ruin poněkud zhoršené vidění, motali se a pískalo jim v uších.
    OOC: díky Tarvovi za nápad i spelly, byl to mazec - a ač to s lockem neplánoval, vytvořil námět na další dlouhodobou zábavu. Díky zúčastněným za masivní snahu o sejmutí všeho, co se hnulo, ač byli oslabeni o jednoho wara a jednoho palačinku.


    (btw: doplňuju jak to jde, obrázky budou ... brzo)
    Last edited by Salmo; 22-05-2015 at 14:51.
    Kapr - stálenepohodlné (a prej už aktivní) zaseRP GM pro Draenei/Sever.

 

 

Posting Permissions

  • You may not post new threads
  • You may not post replies
  • You may not post attachments
  • You may not edit your posts
  •  
Back to top