Několik jednotek z řad hraničářů a krvavých rytířů postávajících okolo velitelů očekávalo posily z města. Zatímco dorazili mágové z Kruhu, byla potřeba se připravit na nejhorší a domluvit se na postupu. Jak docílit čeho byla potřeba a mít co nejmenší ztráty ve vlastních řadách?
V Enklávě farstriderů byla napjatá atmosféra.
Bylo jisté, že nedaleká trollí vesnice je plná nakažených nepřátel, jejichž chování začínalo být divočejší a divočejší, a někteří z nich se pomalu chystali dokonce opustit vesnici. A nebylo jich málo!
Nákaza, ruku v ruce s nepřítelem…
Vidina zítřků byla nejasná, elfové napjatí, a i přes všechna nebezpečenství byla potřeba zakročit. Všichni to věděli. Několik vyděšených pohledů se míjelo s těmi rozhodnými.
Jak hlásaly zprávy zvědů, vesnice byla zamořena.
Trollové, jindy i tak nepřátelští, jako by ztratili veškerý rozum. Bylo jisté, že nebylo zbytí, vesnice musela být srovnána na prach. Nesměl uniknout jediný troll.
Rozkaz všem jednotkám a přítomným zněl jasně: Zabít a vesnici vypálit!
Díky pohotovému jednání všech přítomných elfů byl úkol po litém boji s nepřítelem splněn. Adrenalin bubnoval žilami, strach se proměnil v odhodlání nedopustit jedinou prohru.
Pohled na spáleniště a štiplavý dým se všem vštípil do paměti stejně jako stará nehezká vzpomínka na vpád Pohromy na Quel´thalas.
Nakonec mágové zahladili všechny stopy. Byla tohle výhra? Byl vlastně důvod ke spokojenosti?
Jedna z pohrom byla zažehnána, přesto zde zůstávala ještě ta, která vše způsobila... A s ním i otázka, kterou si musel položit snad každý...
Kam zmizel nakažený mág, který do Ghostlandů nákazu dotáhl?
Vesnici už zřejmě dávno opustil, ihned poté, co po sobě zanechal tohle věčné memento.
Bylo teď více než v eminentním zájmu národa Sin´dorei nakaženého najít. Udělat cokoliv, aby se nemoc nerozšířila za hranice Quel´thalasu.
Za účast na eventech děkuji hráčům: Andarrel, Eleen, Nilmandir, Revelis/Chasmin, Arlete, Sabriell