Welcome to the Lineage2.cz :: Forum.
Page 3 of 5 FirstFirst 12345 LastLast
Results 21 to 30 of 45
  1. #21
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Stopy Stínů V a Princezna Zandalari


    Stopy Stínů V a Princezna Zandalari






    Aerin Windsong si poupravila přes rameno řemen luku a došla k zevlující skupince u arény. Zastavila se za zády Catheryn. Avianna i Lyanor jí zasalutovali... Cath to kvitovala potěšeně, než jí došlo, že jí za zády někdo stojí - odkašlala si, otočila se a napodobila vojenský pozdrav.
    Aerin je pozdravila stroze zpět a kývla, zatímco si upravovala přezky na rukavici:
    "Seržant Dawnspear ještě nevstal?"
    "Neviděli jsme ho, madam," odvětil Lyanor a Aerin se otočila, až bílý plášť Elrendaru zavlál.
    "Seržant Dawnspear, nástup!" vykřikla tím nejprotivnějším hlasem a vykročila ke skupince gobliní ochranky, které následně ukazovala zhruba výšku a šířku (patrně ramen) hledané osoby. Gestikulaci a tichý hovor zakončila naznačením copánku na levé straně hlavy.
    Mezitím se od zahrádky před krčmou objevil velký stín se zrzavými vlasy, vrávoravě se blížil a táhl z něj alkohol na sto honů. Zastavil se u skupinky a usmál se jako sluníčko s dotazem, kdo to tu tak křičí. Krknul si a Lyanor před sebe v obranném gestu zvedl luk a zvolal:
    "Kapitánko?!"

    Aerin Windsong se v okamžiku ocitla za vrávorajícím seržantem a dloubla do jeho kolen zezadu špičkou boty - její útok ustál a ani nezakolísal, takže zvedla jedno obočí, pak ho popadla beze slova za cop, otočila k sobě a táhla pryč.
    "Nenenene! Nejste můj typ!" křičel seržant a chabě se bránil. "Já nechci!"
    "Před posádkou. Ve službě," cedila skrze zuby a táhla ho pískem dál.
    "Povídala jste... dodržovat pitný režim!" držel se za copánek a snažil se jí ho vykroutit.
    Lyanor si při pohledu za dvojicí přetřel dolní část obličeje ve snaze zakrýt úsměv a Avianna se nepokrytě dala do smíchu, hned po ní i Catheryn.
    Od mola u východní brány se ozvalo něco jako:
    "Ne, NECHCI!" následované hlasitým šplouchnutím.
    "Sežeňte jízdní zvířata, co vydrží to horko!" zazněl kapitánčin hlas nesmlouvavě přes hradby a oni se dali do pohybu, jako by nad nimi práskla bičem.
    Klekla si na kraj mola a dívala se na něj, jak se v plné polní a se zbraní v ruce snaží šlapat vodu. I když musela ocenit, že tak jako Eyra vyměnil svou zbroj za něco praktičtějšího do pouště.
    "Vážně nejste můj typ," vyplivl slanou vodu a zašklebil se na ni.
    "Dobrý pokus. Polít se alkoholem a simulovat opilost ve snaze nezúčastnit se mise a dělat cokoli jiného, že? Máte pět minut na to, abyste si sbalil fidlátka a dostavil se k jízdním zvířatům. Pokud tam nebudete, zastřelím vás za dezerci."

    O pár okamžiků později přišla s trochu zacákanými botami k družině a suše oznámila:
    "Seržantovi se udělalo nevolno, za chvilku je zde," připevnila bagáž k sedlu pronajatého vlka. Vyhoupli se do sedel a čekali, otočení směrem do pouště a zády k městu, vlci měli zježenou srst a tiše vrčeli, jako by cítili ve vzduchu krev. Kapitánka si nechala na kolenou položený luk a vytáhla z toulce jeden šíp.
    "Seržante?" řekla kapitánka náhle, aniž by se otočila.
    "Ano?" odvětil příchozí čvachtající elf naschvál romanticky a ona se pousmála a pověsila luk zpět přes rameno a uklidila šíp.
    "Do sedla. Vypnout ptáka, zapnout mozek. Pokud to nepochopíte, čeká vás ještě před branami Zul'Farak výprask přede všemi," pomalu otočila vlka k němu a zvíře zavětřilo a očenichalo ho. Seržant ze všeho nejvíce připomínal vodníka nebo jeho půvabnou ženu. Z tabardu i vlasů mu crčela slaná voda.
    "Dáte mi ho sama?" mrknul na ni jako lev salónů.
    "Samozřejmě že takovou čest přenechám Lyanorovi," zašklebila se na oplátku a Lyanor mu s úsměvem zamával a zahýbal svými obratnými prstíky. Thanalos trochu zezelenal v obličeji, cukl sebou, mrkl a pak mlčky vylezl do sedla.
    "Dítě dnes nedostalo lízátko, uvidíme, jak dlouho se vydrží vztekat a dupat," pronesla kapitánka a ukázala na severozápad. "Jedeme!"

    Smečka vlků s elfy v sedlech vyrazila do pouště, až se za nimi zvedl písek a prach. Na dohled trolího města zastavili a uvázali vlky ve stínu a úkrytu skal, napojili je a vzali si jen to nejnutnější. Tiše se blížili k bráně, seržant velice nasupeně, seržantka Eyra lehce a tiše jako vítr, co nepohne zrnkem písku.

    Lyanor a Catheryn dál vedli planou debatu o tom, zda by se při mlácení seržanta rekrut podělil o tu čest, jak řekla Catheryn, "když je seržant takový kus chlapa".
    Seržant k tomu jen poznamenal, že tmavovlásky nejsou jeho typ a že to Catheryn již opakovat nebude, což ji rozpálilo téměř doběla, navrhla, aby se k případnému výprasku přidala i Avianna, což hraničářka striktně odmítla. Lyanor pak prohlásil, že takový pravý chlap pozná, že ho fackují, až když ho bijí židlemi, a Catheryn navrhla, aby tedy do trestu zapojili i své jízdní vlky.

    Eyra kývla na kapitánku a zmizela napřed v ruinách, kapitánka v tu chvíli zvedla ruku a zastavila všechny za sebou. Když se otočila, netvářila se pobaveně.
    "Pokud se hodláte hádat jako goblini na trhu, dopadnete stejně jako ten trh ve chvíli, kdy narazíte na nepřítele. Jako trosky. Měli byste vědět, že vaše tlachání na nás upozornilo jejich stínové lovce.
    Debaty o trestu nechte laskavě na mně i proto, že si prozatím dovoluji tvrdit, že je seržant trestem spíš sám pro sebe. Mimo jeho chyby byla jeho pomoc v Azshaře na výbornou a za celou cestu sem se on, Eyra a Avianna jako jediní chovali jako vojáci a ne jako slepice. Až přijde doba trestů, poznáte to dobře sami, věřte mi," velice vážně všem pohlédla do tváře.

    Catheryn ohrnula nosík a Thanalos si kousek stranou odfrknul smíchy, pak si připnul meč na záda.
    Aerin se otočila i k němu se zúženýma očima:
    "Vaše hry mne nebaví, Zlomený meči, viděla jsem jich dost, dokud jsme byli v pevnosti. Také jsem slyšela, že jste dal nějaké sliby. Patrně už tedy nic neváží? Protože, pokud si to přejete, mohu si tabard vzít hned teď a tady a nechat vás s hanbou jít, kam vás srdce táhne. Mnoho elfů v pevnosti věří, že na to nemáte. Mnoho z nich se vsadilo, že nevydržíte. Jen jděte, vyhrajete mi spoustu zlata, když selžete!"
    "Já-," napětím zrudl ve tváři a čelil jejímu pohledu.
    "Vy. Byste měl vědět, že si upřímnosti cením více, než her. Pokud byl za starostí o farstridera osobní zájem, měl jste to čestně přiznat a ušetřit nás téhle scény a jiných potíží. Protože i pro takové věci se dá... najít pochopení," podvědomě sáhla na červený kámen na svém krku, pak se prudce otočila k ženě v plátové zbroji:
    "A vy. Catheryn. Od hodnocení zde rozhodně nejste a upřímně řečeno je mi váš názor cenný asi jako lejno u velbloudí řiti."
    "Já jen nechápu, jak se někdo takový mohl stát seržantem!" rozhodila elfka rukama. Po dnech cestování společně a skupinové ponorkové nemoci byla její ach-tak-milá společenská maska nenávratně v trapu.
    Aerin se hořce zasmála:
    "Zpochybňovat velitele uprostřed mise umí každý. Vést ji? Jen stěží či nikoliv."
    Pomalu se otočila k rekrutům:
    "Jen vám všem připomínám, že dokud dýchám, budete spolupracovat. Jestli ne, nepřejte si mne po misi. Pokud se na někoho chcete hněvat, hněvejte se na mne. Bude vám to - víte k čemu - platné."
    "Jestli je to rozkaz?" optal se seržant a vložil do úst nějakou bylinu, kterou pomalu žvýkal a pozoroval Catheryn s provokativním výrazem.
    "Ano, to je rozkaz. Pokud padnu, velení má služebně starší seržantka Ryzal. Konec diskuse na toto téma."
    "Rozkaz, kapitánko," zaznělo od zbytku družiny a Catheryn na Thanala udělala nenápadné sprosté gesto.


    Ze skály k nim seskočila seržantka Eyra a Aerin se zaměřila i na ni:
    "Seržantko, vím, že vy a Ken'jun jste si byly blízké, pokud to jen trochu půjde, zkuste ji oslovit. Pokud dojde na boj, zkuste ji omráčit.
    Dříve, než ji budu muset zabít."
    Eyra polkla a kývla, pak dodala:
    "Stráže u brány jsou mrtvé. A je tam Ogatix a... Moonwolf."
    Aerin nevěřícně zakroutila hlavou, pak ostatním ukázala k bráně a sama vykročila napřed:
    "Kdo nemusí do první linie, drží se ve stínech... pozor na totemy, jedovaté žáby a brouky. A teď už pohněte zadky, slečny!"



    ZUL'FARRAK



    Přistáli v Gadgetzan uprostřed noci, za sebou míle cesty z Thunderbluff, kam je přenesl portál, za který zaplatili v Orgrimmaru. Unavení padli na pryčny, postele a houpací sítě místní krčmy... jen seržant zůstal trčet venku a kecal s gobliny, varován kapitánkou, že jestli ráno nebude schopen služby, pochutnají si na něm mrchožrouti.

    Svítalo... nedospaní se pomalu scházeli u místní arény... Eyra neobvykle v lehké zbroji bez masky, Lyanor a Avianna v obvyklé zbroji, ale ještě stále na tom byli lépe než Catheryn, která si na cestu pouští nechala své pláty. Už v ranním světle bylo jasné, že bude cestou dost trpět. A potit se. A zadírat si písek... právě tam, ano.

    Chvilku zpovídali Aviannu a Eyru, kdo že to vlastně je ona Ken'jun, a jaký je její příběh, Catheryn při tom vyjádřila přesvědčení, že trolí magie funguje jen tehdy, kdy na ni věří cíl. Jako voodoo panenky, například. Avianna měla jiný názor, ale než se stačily pohádat, objevila se u nich kapitánka Windsong v mrzuté náladě a ptala se po seržantovi Dawnspear.
    Po rozpačitém začátku dne nakonec dosáhli bran Zul'Farrak a ke svému překvapení u nich nalezli "posily" z pevnosti: Ogatixe a piráta Moonwolfa.

    Na pokraji města potkali hlídky a lovce, tak, jak čekali. Zažili svůj díl boje, ale postup byl až podivně snadný. Čím blíže velkému zikkuratu byli, tím prázdnější to kolem bylo.

    Na prostranství před hlavním chrámem města pak dostali svou odpověď: jako by se všichni trolové sešli tam, opilí, zdrogovaní, v tranzu. Tančili, jako by to mělo být to poslední v jejich životě, na čem záleží.






    Procházející družiny elfů si nevšímali, a tak se dostali po schodech nahoru až na vrcholek zikkuratu.
    Bylo jasné, že párty je v plném proudu, ale hlavní hvězda dosud nedorazila.
    Vysoká kněžka u oltáře nahoře vypadala, že zdaleka není tak mimo, jako zbytek obyvatel města. Pokusila je zastavit prve vyhrožováním, pak vyvoláním obrazů sseratus, hakkara a dalších loa, včetně jejich potomků.
    Zapálila jim samotný kámen pod nohama a nechala na ně z oblohy padat oheň - s velkou bolestí a téměř ztrátou Ogatixe ji dokázali zastavit.
    Goblin se jen příliš zahleděl na krásu ovládání elementu ohně po trolím způsobu a zapomněl vystoupit z tavícího se kamene. Pravděpodobně ho ale zachránila jeho impregnace magickými barvami či kaja-colou.

    Těm, co neměli na hlavách helmy, začaly hořet vlasy, což rozlítilo hlavně Aviannu. Lyanorova už tak krátká kštice mu starosti nedělala a Moonwolf si prostě rozcuchal culík jinak, takže byl rozdíl k nepoznání.






    Díky Ogatixovi pak v zadní části chrámu na vrchu zikkuratu nalezli pověstný buben, o kterém jim vyprávěl Ceroth zábavnou historku, a který patrně trolové nyní uctívali.
    Při představě Zpívajícího oblaku Mapiata a tehdejší cizinky Eynor Astrae ukrytých v bubnu, kterak je Ken'jun pašovala přes celý Zul'Farrak, se někteří i přes vážnost situace dusili smíchy. Nebo to bylo vedrem a všudypřítomným pískem.

    Ogatixe napadlo buben kouzlem zmenšit a okamžitě ho poslat portálem do pevnosti... spokojeni s tím, že uspěli, otočili se k odchodu, jenže něco bylo jinak.
    Hudba a bubnování dole utichly. Sem nahoru k oltáři nemohli tančící trolové vidět, navíc tělo kněžky odstranili z dohledu.
    Podívali se jeden na druhého a vykročili zpět ke schodišti.
    Trolové už netančili, krví podlitýma očima zírali nahoru na ně a mlčeli, v rukou kmenové zbraně.
    Možná poznali, že zmizel magický buben, možná zaslechli výkřik kněžky... bylo na čase vybírat únikovou cestu, jenže ta vedla právě prostorem plným krvežíznivých trolů.
    Navíc nahoře na zikkuratu zmizel Moonwolf a nemohli se ho dovolat.

    Vtom se zástup rozestoupil a vzniklou uličkou prošla vysoká vychrtlá trolka v masce, kterou někteří poznali: Ken'jun!
    Ona ovšem... nepoznávala je.

    Sled událostí u zikkuratu byl rychlý, využili nastalého zmatku a zkusili prchnout, konečně našli i Moonwolfa, který se k nim přidal a prchal s náručí plnou chřestících zlatých nádob, šperků a klenotů, které za sebou trousil cestou a Abuu se je snažil posbírat.
    Cesta ven byla ovšem mnohem krušnější, než ta, která je přivedla dovnitř, princeznin útěk kryli elitní zandalarští kněží a bojovníci, kteří je stáli poslední zbytky sil.

    Nakonec i Moonwolf odhodil zlato a chopil se luku...
    ...ale dostali se ven zdraví a živí a ogatix minimálně ve dvou celých zrcadlových kopiích.




    Přeskupili se v Gadgetzanu, odkud se seržant a Moonwolf vydali na wyvernách pomoci Hawke na hyjal, aniž by si oddechli. Ostatní členové družiny uvítali spánek, koupel v moři a dobré jídlo.




    Po návratu do pevnosti se v ní sešli nejen s uzdravenou a doslova zářící Hawke... ale i s někým, koho pokládali za mrtvého. To je ale příběh na jindy.


    Pobízela své nohsledy. Možná i oni cítili její vztek. Žhnul a spaloval ji. Přece tu nemohli být předem. Nemohli! Byla první, kdo doběhl k pyramidě – ale buben byl pryč. Pohlédla vzhůru na skupinku Elrendarských, pozvedla ruku, aby trolům všude kolem dala povel je zničit.
    "Ken'jun!" vykřikla Eyra a strhla z tváře šátek, zoufale ji sledovala.
    "Měli byste utéci, než se začne prolévat krev," doporučila jim tiše, "co začalo, není možné zastavit... těžko zastavíte tunový kámen valící se z kopce a princezna musí poslouchat svého otce. Krále."
    "Rozkazy, kapitánko?" optala se Catheryn s nesouhlasným pohledem upřeným na trolku, v ruce zbraň.
    "Ale to není ona, bývala jiná! Dosáhli toho pomocí drog, něco na ní zkouší, nevidíte to?" bránila trolku zoufale seržantka Eyra.
    "Ano, zkouší, zda dokážu být tím, čím jsem se narodila," Ken'jun stále držela ruku pozdviženou.
    "Je to zlá trolka, zradila vás, smiřte se s tím. Měli bychom ji zabít," pronesla polohlasem Catheryn a mračila se dál. Lyanor také vypadal, že čeká jen na povel ke střelbě.
    "Nechte ji domluvit," řekla kapitánka tvrdě, "Ceroth se tě ujal jako vlastní dcery, jako mnoha z nás! Tohle je tvůj vděk?!"
    "Pamatuji si jen úsměv a slunce... vše odvane čas a zůstávají jen ti nejsilnější," její ruka klesla, a pak vytáhla ze záňadří maličkou panenku se zlatými vlásky. Chvilku vypadala, jako by ji chtěla roztrhat na kousky.
    "Opakuji, že není taková, jakou jste ji znali," sykla Catheryn, "tak přeci voodoo panenky..."
    "Nikdo z vás mne nezná a nic o mně neví. Sudbu nelze zrušit, tak proč mi lhal?" zadívala se na loutku, a pak ji něžně položila na schody zikkuratu.





    "Ken'jun, jsi kamarádka!" vykřikla Eyra a selhal jí hlas.
    "Ta věc... má být lord?" ujistila se Avianna vyděšeně a Aerin čekala, jak slíbila.
    "Měla jsem to udělat už dávno – vyřešit všechny problémy. Jednou a provždy. Takže i vy slepě posloucháte jeho příkazy, možná prohlédnete, až zjistíte, že vám lhal. Tak jako mně!“ sevřela pěsti a v očích ji zaplálo.
    „Přišla jsem pozdě, selhlala jsem v tomto úkolu, ale má pouť nekončí! Naplním osud!" zvolala, pak mávla rukou, otočila se a zmizela v nechápajícím davu, který chvíli váhavě přešlapoval na místě.
    "To je naše chvíle. Mizíme," přikázala Aerin a rozeběhla se ze schodů zdánlivě za trolkou.
    "Chyťte ji!" volala Avianna a trolové se zmateně rozhlíželi.
    "Měli jsme ji zabít, říkala jsem to," vrčela Catheryn těžce dusající ve svých plátech.
    "Zabít? A mít na krku celé město?!" odsekl seržant naštvaně. Vypadal, jako by na podobné situace byl zatraceně zvyklý: úprk před rozzuřeným davem.
    Moonwolf si nadhodil zlatý pohlad a pověsil si kolem krku řetěz z miniaturních zlatých masek... přidal do svého kroku ve stylu Peggy Bundové.
    Pak vypukl chaos.



    credits:
    spawny, morfy, záporáci v průběhu celého eventu: RpGM Eranon, děkujeme!
    příběhová linka Eloyn, stopy po kultu a kult samotný i kultovní záporáci: Avelion
    jednotlivé mikrozápletky a potíže: Eynor, Ceroth, Thanalos
    autoři textů (povětšinou uvedených v kurzívě): Eli/Altash, Eynor, Ceroth, Avelion
    RP linie se zúčastnili: Avelion (Avianna, Elidei, Lia Firestorm), Lyanor, Taharis, Eliendir, Thanalos, Catheryn, Engiee/Eyra, Viktorie/Moonwolf, Orkelt/Ogatix/Rokentrol, Eynor/Aerin/Hawke, Ceroth/Valendis/Walan/Ithereal


    Alba z jednotlivých částí eventů:
    Ghostlands
    Desolace
    Feralas
    Felwood
    Azshara
    Tanaris

  2. #22
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199
    Pohádky před Slunovratem





    V domku Cerotha Sunhanda se ten předvánoční večer sešla pestrá společnost: taurení jasnovidec Orkelt Thunderhorn, který ve sněhových vločkách potřásal hřívou a sháněl se po hrnku horké čokolády, seržantka Eyra Ryzal ve vánočně vyladěné zbroji, podobně barevná všudyzdejší Ygraina, Olympie, která byla ze všech nejotužilejší a na hlavě měla cosi, co připomínalo klobouk Oblaku Mapiata, a kterou doprovázela rudá liška, Avianna, která popíjela horkou medovinu, Profi hlídající malého Eltirka Sunhanda, protože na ni vyšla řada... a samozřejmě Ceroth a Eynor Sunhandovi, kteří všechny uvítali v teple u svého krbu. Jako poslední dorazil Kieran Moonwolf, společně s mrkví, kterou uloupil sněhulákovi před domem a zakusoval s ní odpolední rumíček.

    Pohádky, které ten večer zazněly, následují spolu se jmény jejich vypravečů:









    "O tom, kdo maluje na sklo"

    Ceroth Sunhand


    Tak tedy... byla zima, ta krásná pohádková zima, kdy sahá sníh po ramena a každé ráno najdete na okně překrásnou malbu.
    Možná se ptáte, kdo to kreslí? Možná to víte, nebo si to myslíte... a možná je to všechno úplně jinak.
    Daleko odsud kdysi žil malíř s rodinou, byl to skutečný umělec, ale tehdy se na umění moc nedbalo, a proto byl chudý, měl jen štětec, ale už žádné barvy.
    A bylo to právě takhle v zimě, když mu jeho žena náhle porodila děťátko - chlapečka.
    Štěstí však v jejich rodině nezůstalo nadlouho, neboť chlapec ochořel, zeslábl a doslova se rozplýval před očima.V domě zavládl smutek. Nekonec otec - malíř - prodal potulnému dráteníkovi svůj štětec, aby mohl dojet do města pro léky.
    Vydal se na cestu, ale jako by neštěstí nebylo dost, v lese jej přepadl hrozivý loupežník a o vše jej okradl.
    Zoufalý malíř zůstal stát uprostřed lesa a lítostivě si postěžoval větru... tu se stalo něco kouzelného.
    Vítr se zastavil a politoval malíře.
    "Nauč mne malovat," řekl pak. "Nauč mne malovat, a já ti přinesu léky pro tvého syna."
    Malíř mu to slíbil a ihned jej to začal učit. Vítr byl skvělý žák a brzy se naučil všechny dovednosti, co uměl malíř.
    Donesl tedy léky pro malířova syna, a pak se pustil do malování. Jenže ouha... když se snažil své obrazy malovat na velké plochy sněhu, zároveň si je rozfoukal.
    Mrzutě letěl k malířovu domku, ale protože byl zvědavý, přitiskl nejprve tvář k oknu. Uviděl šťastnou rodinu u večeře a přišlo mu, že by nebylo hezké, kdyby je rušil. Chystal se tedy k odchodu a tu náhle pohlédl na okno, o které se opíral.
    Bylo tak nádherně pomalované, že se vítr nadmul pýchou a odletěl vyzdobit i okna dalších domů.
    Od té doby vždy v zimě létá vítr malíř a maluje okna nám smrtelníkům, jen tak, pro radost, vždyť jaký by to byl život... bez radosti?






    "Příběh na tři slova"

    Ceroth Sunhand


    Příběh na tři slova, která na místě uložili vypravěči jeho posluchači: tauren, meč, plenka

    Málokdo ví, že to byli právě tauři, kdo vymysleli pleny. Povím vám o tom, jak k tomu došlo. V dobách, kdy žil vážený vůdce Cairne, jeden z menších kmenů byl proslulý svou... no nechce se mi to říkat přímo, ale nedá se nic dělat, zbabělostí.
    Žel Slunci, i takoví se někdy najdou.
    Tauři toho kmene nevynechali jedinou bitvu, každé se účastnili a pokaždé vzali nohy na ramena dřív, než vůbec spatřili nepřátele.
    Ostatní tauři o nich pohrdlivě říkali, že mají v kalhotách... to se pochopitelně členů toho kmene dotklo. A i když tvrdili, že v kalhotech mají něco úplně jiného... nikoho nepřesvědčili.
    A tak se jednou sešla rada Starších toho kmene a jednomyslně se dohodla, že od této chvíle členové kmene nebudou nosit kalhoty!
    Jenže, když pak přišla bitva, zjistili, že no... že si nemají kam zavěsit meče, aby se jim lépe utíkalo...
    A proto! Vymysleli novou věc! Nazvali ji P'le-na. Dal se do ní skvěle schovat nejen meč, a přesto zůstal zadek suchý.
    Od té doby... se tento kmen stal legendárním... a každý se k nim chtěl přidat. Síky Slunci, byli takoví zbabělci, že se báli cizinců a nikoho do klanu nepřijali.
    Nedlouho poté kmen vymřel - kvůli běžné nemoci, neboť se báli pít léčivé čaje, aby jim náhodou nezaskočilo a oni nezemřeli. Jediné, co se zachovalo... je jejich nápad P'le-na.
    Což později ostatní národy zkomolili na plena.




    "O Popeláři"

    Ygraina






    Mohla bych vám povědět jednu značně nepravděpodobnou skazku. To, že je tak nepravděpodobná, způsobilo, že se pamatovala dobře.
    Prostě a jednoduše: za devaterými vodami a kopci bylo divné království. Tedy, ani nešlo o království, ale o klany. Orčí klany. A těm velel velký náčelník, kterého osud zdrtil tím, že mu dal jen samé dcery.
    Měl je rád, jako každý dobrý otec, ale synové to nebyli a komu pak měl předat náčelnickou sekeru?
    Proto se rozhodl spojit příjemné s užitečným a nejstarší dceru provdat za toho nejlepšího.
    Nápadníků byla spousta. Dcerka byla jako hora, svalnatá a jednou ranou sekery dovedla porazit vzrostlý smrk. Zkrátka optimální nevěsta. Ale se ženichy byla potíž.
    Jeden byl sice silný, ale příliš hloupý. Druhý zase naopak.
    I vyhlásil velký náčelník, že kdo vykoná dva úkoly jeho a třetí dceřin, dostane ji za ženu.
    Sjelo se mnoho adeptů, některý prošel zkouškou síly, některý zkouškou dovednosti, některý oběma, ale zkouškou dceřinou žádný.
    Zprávy o neprovdané dcerce se nesly dál, až se dostaly k uším jednoho orka na vzdáleném místě, který měl tři syny.
    První byl silák jménem Mokrash.
    Druhý byl chytrý lovec jménem Kamash.
    A u třetího už zapomněli, jak se jmenoval, neboť na něj pořád řvali "debile".
    On se prý tedy jmenoval Gargash, ale to je jedno. jediná maminka, co na něj byla poněkud milejší, mu říkala "Popeláku", protože jí jako malej upadl do ohniště. Taky podle toho vypadal a rodina ho zavírala, neb se za něj styděla. Nevypadal nic moc. Ne, že by neměl sílu, ale zuby jak noty na buben, lebku jak tuřín... prostě zjev, kterého by i věhlasný Emerald odmítl.
    Ale dál. Otec ork si zavolal první dva bratry a řekl jim o tom, co slyšel, a že by měl rád jednoho z nich náčelníkem. Třetí to slyšel taky, ale nestál otci za slovo.
    I vydali se ti dva do vzdálené země. Třetího s sebou vzali pod podmínkou, že jim bude sekery pucovat a nesundá z hlavy pytel od brambor.
    Dorazili na místo a náčelník je uvítal a ukázal jim dceru. No rázem z ní byli celí paf. Všichni tři.
    Ti dva si byli jisti svým úspěchem a třetí přemýšlel, jak to navléknout, aby mohl taky jít.
    Ponoci přemýšlení za východu slunce se rozhodl pro oběť nejvyšší. Zašel k řece, se strachem - a opravdu se bál - se nadechl... skočil do ní...
    A začal se mýt.

    Rázem ztratil dvacet kilo a mnoho ze své odpudivosti. Vylezl z řeky a šel, stejně jako jeho bratři, na první úkol.
    Náčelník kázal zvednout velký kámen a odnést jej na vrcholek hory.
    Mokrash si plivl do dlaní a kámen odnesl jako pírko.
    Kamash Kámen zvedl, ale došel ledva do půlky a nemohl dál. Byl ze zkoušky vyloučen a s hanbou odjel domů.
    Gargash se sice zapotil, ale kámen také odnesl, aniž by jej bratři poznali.

    Druhá zkouška měla ověřit jejich dovednost.
    Měli za noc vykovat sekeru pro svou milovanou.
    A ráno ležely před náčelníkovou dcerou dvě pádné sekery. Jedna s trny, druhá se zubatým zakončením...
    Protože se náčelníkova dcera uměla ohánět, vzala si sekery obě, aby ani jednoho z nich neurazila, protože práce to byla mistrovská.
    Čekala je poslední zkouška.
    První šel Mokrash... náčelníkova dcera jej odvedla za jejich sídlo... a vrátila se sama. Mokrash zkouškou neprošel.

    Tedy šel Gargash. Orčice jej odvedla za "hrad" jejího otce. Stanula před velikou bažinou, kde se proháněli krokodýli...
    Sejmula z paže okovaný nátepník a hodila jej doprostřed jezírka pravíc:
    "Vyndej ho."
    Gargash nezaváhal a rozepnul poklopec...
    Náčelníkova dcera se usmála a smála se víc a víc.
    "Vidíš," povídá mu, " a ti blbci před tebou tam všici naskákali."
    A tak se stal Gargash manželem náčelníkovy dcery a po čase i hrdým náčelníkem klanu. A jako každý ork, ti dva žili hnusně až do smrti.
    Jak říkám... těžko k uvěření.



    "O světluškách a Sluncekráli"

    Eynor Sunhand-Astrae






    Povím vám jednu z druhého kontinentu, kdysi se jí říkalo o Světluškách a Sluncekráli a... nemyslím tím paladiny.

    Skupinka malých světlušek se skrývala ve svém domečku hluboko pod kořeny starého dubu.
    Byly v bezpečí a teple, obklopené opadaným listím, ptačím peřím a suchým mechem, zatímco za okny sněžilo a vál chladný vítr.
    "Dnes jsem viděla Slunečního krále."
    Řekla jedna ze světlušek a víc se zachumlala do svého pláště z mechu.
    "Vypadal tak staře, unaveně a šel někam pryč sněhem, ani se neotočil. Copak s ním je?"
    "Prastarý Dub povídal, že umírá," odvětila jiná.
    "No... co ale budeme dělat? Pokud zemře, rostlinky nevyrostou, ptáci se nevrátí z jihu a nezazpívají, všude bude stále zima! On nemůže umřít!!!"
    ... jedna ze skupiny světýlek začala plakat a ostatní se rychle přidala.
    Jak tak plakala, někdo zabušil na dveře.
    Když světlušky otevřely, spatřily dvojici lesních šotků: Uhlíka a Uzlíka. Ti dva se hrozně divili, proč jsou světlušky zabarikádované a nejdou s ostatními na oslavu zimního Slunovratu, který nastal.
    Světlušky jim řekly, že jsou moc smutné na to, aby oslavovaly, když Sluneční král umírá... cožpak to skřítci neslyšeli?
    "Ale on je už mrtvý, vy praštěné světlušky. A teď šup, nebo dojdeme na oslavy pozdě!"
    Světlušky fňukaly a naříkaly, jak mohou jít na oslavu, když jsou smutné, protože jaro už nikdy nepřijde? Snad oslavovat jeho smrt? Pít, či nepít?

    Milí šotci se na světlušky zašklebili a řekli jim, že zimnní slunovrat má svá tajemství... cožpak ty trubky nezajímá je odhalit?
    To světlušky zaujalo - byly malé, sotva půlroční, zatím nikdy zimní slunovrat neviděly... popadly své kapucky a pláště a vyrazily ze svého teplého pelíšku za šotky k Posvátnému Dubu.
    Trochu se divily, protože v hájku u Posvátného dubu přeci žila Paní, kterou někteří z lesa uznávali za bohyni. A ji nebylo moudré rušit...
    Brodily se sněhem a les byl temný, jen světlo Luny zářilo skrze holé větve listnáčů a jehličí smrků... bylo těžké dojít až k Posvátnému Dubu, protože byly tak malé. Někde za kopcem slyšely vlčí vytí...
    A světlušky náhle zaslechly hudbu... která ladila s tím vytím... někdo zpíval veselé a šťastné písničky. A těch hlásků bylo mnoho, od zvířecích, po vílí a skřítčí.
    Ta nádherná hudba se nesla nehybným chladným vzduchem prozářeným měsícem. Byla to ta nejhezčí, co světlušky kdy slyšely.
    Dostaly se do hájku u Posvátného dubu a zjistily, že v jeho středu dopadá měsíční světlo na kamenný oltář a mnoho zvířátek a bytostí z lesa kolem něj klečí... a zpívá... vyje.. kníká. Ale vesele!

    Na chladném kameni seděla Paní ve svých třech podobách... Panna, Matka a Stařena... usmívala se... všechna zvířátka se dívala na Matku.
    Matka držela u sebe v rukách uzlíček zavinutý v látce a kožešině, usmívala se na něj a světlušky k ní pomalinku přišly, ale nic neviděly.
    Tehdy se Panna sklonila a zvedla je v dlaních, aby viděly to, co Matka držela.

    "Děťátko! A jak září!" zvolaly světlušky, celé unešené.
    "To je novorozený Sluneční Král," odvětila Panna.
    "Ale Uzlík a Uhlík řekli, že je Sluneční Král mrtvý!" světlušky se durdily. "Jak by tohle mohl být on?"
    "To je tajemství Slunovratu, které hledáte," Stařena se dotkla tvářičky dítěte svou vrásčitou rukou.
    "Každý rok musí Král přijít do Posvátného Háje v nejtemnější den roku a zemřít. Já pak donesu jeho duši Matce, která mu znovu dá život. Tak je to se všemi bytostmi, nejen se Slunečním králem."
    "Myslíš, že vše žije, umírá a žije znovu?"
    "Přesně tak, Maličké," odvětila Stařena, "život nikdy nekončí, to je velké tajemství Slunovratu."
    "Až povyroste a zesílí," řekla Matka, "pak květiny porostou, protože se jich dotkne, ptáci se vrátí, aby mu zazpívali, vzduch se ohřeje jeho dechem a zima bude na dlouhou dobu pryč. Pak bude běhat se zvířátky i šotky a hrát si s nimi v lese."

    A tak se světlušky rozhodly, že by malý Král měl dostat dary... a že mu ukáží vše pěkné, jen co zesílí a povyroste, aby mohl porazit Zimu.
    Naučí ho mluvit s ptáky, rozumět větru, najít nejkrásnější divoké růže...
    "Já ho naučím vyčůrat podpis do sněhu," slíbil Uzlík.
    "A já mu ukážu, kde mají goblini krámek s dynamitem, a trolové amulet, se kterým nikdy nechcípne!!!" zachechtal se Uhlík.

    A tak zpívali a přáli dlouho do noci, než jedna z hodných lišek svezla světlušky zpět do jejich domečku. Tam pak spokojeně usnuly a nechaly si zdát o tom, jak si hrají s malým Slunečním králem.
    Nemohly se dočkat jara!




    Všem (9) díky za oddechové RP a za super pohádky a smích IC i OOC. A Profi za hlídání synka!

  3. #23
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Slunovrat v Elrendar Keep


    SLUNOVRAT V ELRENDARU - 29. 12. 2014


    "Přátelé, hosté i vojáci Elrendaru, dovolte mi, abych vás přivítala v nejtemnější večer roku.
    Pravdou je, že vojenské hry vždy sloužily pro to, aby připravily muže a ženy do války, pravdou je také to, že někdy se na podobných turnajích vybírají ti neschopnější, kteří snad přežijí přetěžký úkol, jenž je čeká, a uspějí v něm.
    Dnešní zápolení má jiný smysl, nehledáme šampióna, který za nás porazí nestvůru. Necvičíme do války.
    Chceme být spolu a dokázat, že všichni věříme, že i po dlouhé noci vzejde slunce. Protože je někde v nás i přes naše spory... a slabosti.
    Lord Sunhand se dnešního klání nezúčastní jako divák, ani jako váš soupeř. I přesto věřím, že je zde s námi," líbezný smutný hlas drobné efky ve sněhobílé róbě se nesl poradním sálem, zatímco elfové v bílých tabardech stáli tiše podél stěn, či seděli v lavicích.
    Její pohled občas sklouzl k taurenovi sedícímu stranou, který ve velkých rukách třímal objemný svazek pergamenů. Nyní se odmlčela a očima vyhledala pomoc bílovlasého elfa v plátové zbroji a s páskou přes oko.
    "Alespoň máte také jednou šanci uspět," rozřízl ticho zvučný hlas kapitána Falanthira Brightspeara, "a teď vás seznámím s jednotlivými částmi turnaje!"





    Hlavní turnajové klání se odehrávalo ve třech disciplínách: běh, střelba, šerm. Nebylo nutné zúčastnit se všech, ale vítěz každé z nich obdržel těžký měšec naditý 5000 zlatými.

    Běh za hory za doly...


    Orientační běh měl účastníky nejen zahřát, ale také ukázat bystrost jejich mysli. Nejkratší trasou od bran pevnosti přes pilu a tábor druidů měli dorazit na farmu, kde se ukrývala mágyně Isiel Snowdawn, nalézt ji, zapamatovat si barvu její róby, a pak utíkat cestou zpět kolem strážní věže a minout tak kontrolní bod.
    Všichni, kteří trasu dodrželi, dorazili do bran doslova obaleni sněhem, protože u věže byla nachystána sněhová past a taškáři diváci v cílové rovince si pro běžce také připravili bohatého koulování.
    V cíli se ukázalo, že "královsky modrá" byla nevhodně zvolena, protože ji polovina mužů měla za černou a druhá za fialovou.
    Na prvních třech místech skončili Avianna Dawnseeker, Kieran Moonwolf a Engiee "Rozruch".
    Ihned po vyhlášení vítězů byla všem podána horká čokoláda a svařené víno a Eloyn Brightshore se postarala s krvelačným výrazem o jejich ometení od sněhu. Pochváleni ovšem budiž všichni, kteří nalezli cestu do pevnosti i přesto, že sešli z cesty.





    Faelin Špelec, Ostrostřelec


    U soutěže ve střelbě se někteří nadchli nad povolením použít jakékoli střelné zbraně včetně magických hůlek či paprskových kouzel a magických "flusanců", Engiee se dokonce chystala na svou tajnou zbraň - prak z vypůjčeného dámského prádla a kamínku.
    Eloyn všem doplnila horké kakao a mohlo se začít.
    Po prvním kole, kdy se půjčenou vrhací sekerkou na tu dálku minula jen Engiee, byl cíl "ztížen" a zakryt pohupujícím se měchem piva, který ovšem střelci trefit neměli. Nakonec terč zasáhli jen dva ze zástupu střelců a třetí nejlepší se po tomto kole spokojil s cenou útěchy: měchem trpasličího piva, který zasáhl.
    Seržant Dawnspear byl tímto varován, aby se nepřibližoval k otevřenému ohni, spokojeně usedl k pivu a nabízel všem dalším vyřazeným střelcům.
    V posledním kole pak byl cílem neuvěřitelný počin: úkolem bylo na vzdálenost sta kroků sestřelit kapitánčin prstýnek přivázaný před terč.
    Z dvojice Valaan Starcaller a Faelin Darksun nakonec k překvapení všech vítězně vzešel samotář a podivín z Měsíční věže.





    Já do tebe banánem, ty do mě tácem!


    Duely tělo na tělo měly své pořadí poněkud promíchané kvůli lichému počtu postupujících dvojic... a v průběhu všech vysloveně zářil Kieran Moonwolf se svými kombinovanými útoky zvanými "zasednutí", "jízda na medvědovi", "dálkový útok placatkou do čela", "střelba přezrálým banánem na poprsí sokyně", "tanec divokého kodo" a mnoho dalších. Nakonec proti němu stanul sok nejméně očekávaný: Eloyn Brightshore, které byl zabaven smeták i podnos s občerstvením, který jí byl posléze vrácen jako štít.





    Pirát se sice prve polekal, že je Eloyn jeho výhra, pak proti ní ale chrabře nastoupil do duelu.
    O několik chvil později všem ukazoval bebí, které mu svým tupým mečem stvořila na předloktí.
    U příležitosti toho, že Eloyn zvítězila a v duelech postupně vyřadila seržanta i kapitána, zničené z mise v Shadowmoon... a nakonec i samotného mořského vlka, lady Astrae učednici s okamžitou platností vykázala z věže mágů a přeřadila k pěchotě.
    Věta o tom, že pokud Eloyn vyhrála duely, musel se kdosi patrně za trest ocitnout v pekle, pronesená za zády lady Sunhand, překvapila všechny stejně tak jako fakt, že v ten okamžik přestalo sněžit a nad Elrendarem vysvitlo slunce.
    Lord Sunhand, který toho rána bojoval se smrtí, stál za svou ženou, která se mu s pláčem vrhla do náruče.




    Toho večera Orkelt donesl svou knihu pohádek pro svého kmotřence Eltira i pro ostatní... seržant Dawnspear se pokorně omluvil lordovi i lady za to, co je málem stála jeho mise, snad jen Engiee uprchla do lesa, když se nedozvěděla, co je s Eliendirem Dawnsongem a co jeho zvláštní stav způsobilo. Tedy po tom, co se s Profi společně daly do zpěvu koled...
    ...a v hodovní síni se pak hodovalo do rána a pokračovalo v tajné soutěži na téma "kdo že toho víc vypije" a "kdo složí nejlepší básničku na tajné sprosté slovo".
    To už ale hodné děti spinkaly v peřinkách a koledníčci si dávno opili čeníšky Malanovým grogem.









    Eventu se účastnili: Eliendir Altash Dawnsong, Orkelt Thunderhorn, Engiee "Rozruch", Kieran Moonwolf, Faelin Darksun, Thanalos Dawnspear, Eloyn Brightshore, Avianna Dawnseeker, Valaan Starcaller, Ceroth Sunhand, Eynor Sunhand-Astrae, Profi, Allcile, Falanthir Brightspear, Isiel Snowdawn, Urss, Aerin Windsong

    Album ze zimních radovánek najdete zde.
    Za morfy, spawny, kontrolu duelů a závodu v běhu díky RpGM Eranon.
    Scénář: má maličkost a dokonalí RP hráči včetně nováčků.
    Všem díky za krásný večer!

  4. #24
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Kopí Úsvitu I - Podezřelý na útěku


    Kopí Úsvitu - Podezřelý na útěku






    Kadash chrápal a trpaslíci zase začali svoju oblúbenú činosť: chlastaní, samozrejme. Darog zo Seržom sa hádali o to, kto je tvrdohlavejší. Možno by sa ku ním aj pridal, ale odkedy prišli do dediny taunkov, cítil sa trošku nesvôj. Thanalos si povzdychol a zdvihol sa s tým, že sa trošku prejde, ked ho zastavil jeden mladý taunka a v rukách mal zvláštny plášt. Thanalos sa snažil rukami nohami vysvetlit mu, že žiadny nepotrebuje, má predsa vlčiu kožušinu, no chlapec sa nedal odbyt. Nakoniec len ukázal na jeden stan a odbehol, zatial čo Thanalos tam stál s pláštom v rukách.
    Pomaly stúpil do stanu a hned ucítil vônu byliniek.
    "Vitaj," ozval sa zrazu ženský hlas. Ten hlas patríl starej taunke zabalenej do kožušín, ktorá niečo vyšívala. Thanalos zastal a prezrel si ju pozornejsie a aj v šere poznal, že je slepá.


    "To vy ste mi poslala tento plášt?"
    "Ano," prikývne taunka. "Sever je krutý a každý potrebuje plášt, ako aj líška potrebuje svoj kožuch."
    Thanalos sa nad tým prirovnaním len pousmeje:
    "Viete, ja mám kožušín dosť."
    "Ale plášt nemáš."
    "Nemám...," povzdýchne si, "alespoň vám zaň zaplatím, ked ho nechcete naspäť."
    "Takže si ho zoberieš?"
    Thanalos prevráti modré oči: "Ano, slubujem."

    Taunka prikývne: "Nemal by si dávat sluby tak lahko. Sadni si...
    My taunkovia už odpradávna rozprávame naše príbehy a legendy z generácie na generáciu, z otca na syna a z matky na dcéru."
    "Tiež poznám rôzne príbehy, napríklad o modrej princeznej," ozval sa, no starenka sa nanho len zamračila, ked ju prerušil. Thanalos len pokrčil ramenami a dodal: "Ajtak nieje dobrý..."
    "My ich však len nehovoríme. Naše legendy vyšívame do vzorcov na kožušiny, aby vydržali na veky."
    "A o čom hovorí tento?"
    "Je to jedna z najstarších legiend, ktorú náš kmen pozná. Hovorí o bojovníkovi, ktorý kvôli osudu a pomste zabije svoju rodinu, aby nakoniec sám čelil samotnej smrti."

    Thanal sa z nevôlou pozrie na plášt, ktorý drží, zakrúti hlavou a až potom si uvedomí, že ho ajtak nemôže vidiet.
    "Viete, ja žiadnu rodinu nemám, ani nepoznám...."
    "Vážne?" preruší ho s kľudom taunka.
    "Ano," povie vyrovnane. Otca predsa nepozná a do Quel'thalasu, kde sídli rodina jeho matky, sa už predsa nevráti. A čo sa týka Bratov, tých by pre pomstu nikdy nezabil.
    "A neverim ani v osud."
    "Tak prečo si tu a prečo si ten plášt nezoberieš?"
    Chvílku tam stál s pláštom v rukách, ked z vonku počul dva známe hlasy.

    "Čo ja viem, kam Lišiak zmizol, asi ho už nebavilo počúvat Kadashovo chrápanie a tvoje blbé argumenty!"
    "U Magniho brady, prisahám, Darogu pokial by si nebol môj brat, tak teraz už ležíš v snehu," povie Sežant s kľudom a potiahne si s fajky.
    "Ten strážca ukazoval sem, aspoň s toho, čo som pochopil. Lišiak nieje blbec ako niekto," Seržant sa výrazne pozrie na svôjho brata, "takže určite by len tak neodišiel a nepovedal nikomu nič."
    Darog len zrudne v tvári ako vždy, ked už nevie čo povedať.

    "U FETHA, FAJN," povie nakoniec Thanalos v stane, ked počuje, ako sa tí dvaja ešte stále hádaju, "zoberiem si ten plášt, pretože som dal sľub, ktorý som už olutoval a budem ho nosit, aby som dokázal, že v žiadný osud neverím a že nikdy nezabijem svoju rodinu. Ďakujem," povie a otoči sa a výde s pláštom von zo stanu, kde ho čakajú dvaja trpaslíci.
    "Nikdy nehovor nikdy...," povie si pre seba taunka, ked zostane v stane sama a začne vyšívat další plášt.

    "Ešte ste neskončili?" opýta sa Thanalos a pritom krúti hlavou.
    "Už áno, Darogovi došli argumenty a našli sme ťa, takže môžme ist spät do tepla a ku Kadashovému chrápaniu. Čo to máš, modroočko?" vydýchne z úst další dym a ukáže na plášt fajkou.
    "Nič, čo by vás mohlo zaujímať," odbije ho chladne Thanalos a vydá sa naspät k ich ohnisku.







    Právníkův hlas se nesl nad stolem, kolem kterého konečně utichla pestrá a nesourodá společnost: hlasitá a dominantní rusovlasá elfka si dál opovržlivě a nenávistně měřila všechny přítomné, zatímco její uťápnutý syn občas po očku upřel zrak na svého vysokého bratrance, o jehož existenci neměl donedávna to nejmenší tušení, nebo na obrovitého nemrtvého elfa, jehož plátová zbroj vrhala stín přes celý stůl. Nemrtvý rytíř, který snad jako jediný z rodiny již neměl rudou hřívu vlasů, protože ta jeho zářila jako čerstvě napadlý sníh, stál v koutě místnosti a ani se neposadil k ostatním, s rukama založenýma na prsou ledově pozoroval právníka i svou uhádanou sestru, na rtech pohrdavý posměšek. U baru za jejich zády se pohnul nějaký zákazník, který nebyl na čtení závěti pozván, ale hostinská neměla to srdce ho vyhánět.

    Thanalos si uvolnil límec slavnostní košile v černém obleku, který ho náhle začal škrtit u krku, a zadíval se na mladou elfku sedící po jeho boku, zašeptal:
    "Mám divný pocit. Neměli jsme sem chodit."
    Hawke jen natáhla ruku a dotkla se té jeho, pak očima přelétla přítomné zašeptala zpět:
    "Dlužila jsem to staré paní. Měla tě za mrtvého. A byla milá. Kéž by se totéž dalo říci o zbytku téhle zajímavé familie."
    Ona načesaná zrzavá elfka na ni v tu chvíli znechuceně sykla, jako by se už cítila hlavou rodiny, kterou tihle drzí vetřelci ruší.





    Právník nerušeně pokračoval:
    "...snad jedině můj drahý milý Thanael Sunchaser by si zasloužil celé jmění. Má dobré srdce a miluje dívku, která mi dobře sloužila, před ním je ale v dědictví na řadě jeho matka, která myslí jen sama na sebe."
    Zrzavá dáma obrátila vražedný pohled ke svému synovi, který okamžitě sklopil uši a odvrátil se, ve tváři červenější než jablko.
    "Služka, Thanaeli," zasyčela, "to se nikdy nestane, jen přes mou mrtvolu."
    "Myslel jsem, že jdeme na pohřeb. A ono jde jen o závěť a majetek," šeptal Thanalos a Hawke kývla.
    "Stará paní vypadala moc dobře, mohla tu ještě nějaký rok být. Jako by s pohřbem pospíšili, aby se nikdo moc nedíval na tělo," zpod pramenů vlasů, stejně rusých jako měla Thanalova rodina, dál nenápadně pozorovala výrazy všech přítomných. Jediná tvář plná smutku patřila právě mladému Thanaelovi.
    "Myslíš, že ji někdo...?" zašeptal Thanalos.
    "Psst!" zasyčela Fliara Sunchaser jejich směrem, Hawke provrátila oči a opřela se ve zdobené židli.

    Právník si odkašlal a pokračoval:
    "...v posledních dnech jsem se setkala s mladou elfkou, která mi řekla cosi, co změnilo celý můj pohled na rodinu a její minulost. Pravdu o tom, že můj vnuk, jehož matku můj manžel zapudil, žije, i když jsem Elanořina syna desítky let považovala za mrtvého. Thanalos žije a vede dobrý život, jak se mi zdálo z doslechu. Podle práva rodu mu po vyhnání jeho matky ale nemohu nechat ani kousek majetku, stejně tak, jako ho nemůže dostat přímo Thanael.
    Podle zvyklostí rodu má majetek dostat nejstarší syn, který byl pro své dědictví vychován, jenže ten je mrtev. Takže by se majetek měl rozdělit mezi ostatní živé potomky. Druhý syn je pohřešován a Elanor zemřela.
    Já, Lady Nimoe Dawnspear, která jako matka čtyř dětí viděla a zažila příliš mnoho bolesti v srdci našeho rodu, jsem ve svých posledních dnech přehodnotila celý svůj život a chyby, které jsem udělala a doufám, že alespoň mladý Thanael bude jiný, než ti, kterými jsem se obklopila."

    Fliara Sunchaser již chvilku klepala nehty o kraj stolu... teď se klepání zpomalilo, až docela přestalo. Zadívala se na právníka tak, že polkl a na chvilku se odmlčel.
    Nemrtvý rytíř se naklonil blíž ke stolu a zavrčel:
    "Ale prvorozený jsem já. Vše je moje."
    "Ty jsi mrtvý a mrtvoly nedědí, Thanalore," zasyčela na něj okamžitě Fliara zpět.
    Právník zvedl paličku a udeřil do stolu, aby je umlčel a zjednal si opět ticho.

    "Je zde jistá rodová tradice, která už celé věky nebyla použita, podle které si hlava rodiny může vybrat jednoho ze své krve, i kdyby nebyl prvorozeným potomkem, a jemu svěřit majetek i vedení celého rodu, pokud prokáže ve zkoušce, že je toho hoden.
    Rod Dawnspear odvozuje své jméno od starodávného kopí, které podle legendy dostal první z našeho rodu od draků ještě před rozdělením světa. Po opuštění Kalimdoru se naše jméno změnilo z Nightspear na Dawnspear... ale to kopí s námi bylo po generace a hlava rodu ho vždy nosila do válek. Proti démonům, trolům, orkům i Pohromě."
    "Kopí?! Strýčku, to kopí!" mladý Thanael se neudržel a se zářícíma očima se zadíval na nemrtvého naproti.
    Rytíř smrti odhalil v úšklebku zuby.
    "Ano, to kopí. To kopí jsem už držel v ruce, když otec padl po mém boku proti Pohromě."
    "U Fetha, kašlu na kopí, ke všemu od draka," zamumlal Thanalos a Fliara očima zabíjející právníka věnovala jeden extra hnusný pohled i jemu.

    Právník, aniž by se znovu zadíval na vzteklou elfku, pokračoval:
    "Po smrti mého muže a nejstaršího syna bylo toto kopí Úsvitu ztraceno v bojích s Pohromou. Jen donedávna. Kázala jsem jej získat zpět a bylo vráceno. Použiji jednu z nejstarších tradic rodu, která vznikla, když se jeho pánovi narodila dvojčata.
    Kopí bylo ukryto na utajeném místě za pomoci notáře. Kdo z mé krve jej najde a získá jako první, stane se hlavou rodu Dawnspear se vším, co k tomu náleží: může svobodně rozhodovat o všem majetku i o rodinném sídle.
    Podepsáno vlastní rukou před právníkem a svědky... lady Nimoe Dawnspear."
    Právník dočetl a pomalu složil závěť, pak z truhličky, která ležela před ním, vyzvedl jiný pergamen.
    V místnosti nastalo absolutní ticho, které zničil až zvuk zlomené pečeti.
    "Poslyšte první nápovědu pro ty, co se rozhodnou vyzvat osud a hledat kopí Úsvitu.

    Má náruč zrodila Hordu,
    mé čelo ji vidělo pochodovat na Kotlinu Světla,
    mou krev pili bojovníci meče stínu,
    jsem korunou džungle Tanaan
    ."

    Nemrtvý rytíř se otočil na patě beze slova rozloučení, až za ním jeho černý plášť zavlál, opustil místnost i krčmu a mladý Thanael se rozběhl za ním.
    "Strýčku!"
    "Okamžitě se vrať a opovaž si myslet, že mne obejdeš, Thanaeli!" zaječela Fliara Sunchaser, pak nasupeně odložila pohár, ze kterého pila, zvedla se a vztekle vykročila do patra za nadávek o tom, že ona jediná má právo dědit.
    Záhadný host od baru, jak se zdálo, zmizel, aniž by si jeho odchodu povšimli.
    Thanalos se zadíval na Hawke: "Na dědictví, kopí i rodinu se jim mohu vykašlat, potíží mám dost i bez nich... ale chci se jí na něco optat. Počkej na mne venku, prosím."
    Nepočkal na její souhlas a vyběhl do patra.
    Zirael chvilku přešlapovala na místě, jako by váhala, zda jít nahoru, či ven, pak jako by se kolem ní prosmýkl jeden ze stínů a šeptl jí:
    "Hlídej si záda."

    Zamračila se a vyšla na sluneční světlo.
    Stál tam Thanael, sám, jako by také váhal, zda se vydat za onou nápovědou na vlastní pěst, nebo zpět za matkou. Nemrtvý rytíř Thanalor byl pryč.
    Natáhla ruku, aby se Thanaelovi představila, když v tom z okna v patře zazněl Thanalův výkřik:
    "Pomoc!"
    Zadívali se na sebe a v dalším okamžiku se už srazili ve dveřích, jak utíkali zpět dovnitř a po schodech do patra.
    Seržant Thanalos Dawnspear se skláněl nad bezvládnou Fliarou Sunchaser, s rukou na jejím hrdle. Teď vzhlédl a zadíval se na ně dva.
    "Mami!" vykřikl Thanael a vrhl se k nim na kolena, otočil elfku tváří nahoru.
    "Je mrtvá," vydechl Thanalos a rozšířenýma očima pohlédl na Hawke... a na dva strážné, co se v tu chvíli objevili přímo za jejími zády.







    Co začalo jako nevinné oznámení o dědictví po staré paní Nimoe Dawnspear, změnilo se v boj o čas plný nástrah, zrad a překvapení, který družinu vedl od vězení na předměstí po nebezpečná místa v Outlandu.
    Po té, co byl seržant Thanalos Dawnspear zatčen nad tělem své tety Fliary Sunchaser, byl on a všichni ostatní přítomní z hostince na Falconwing Square zadrženi kvůli vyslýchání až do ranních hodin.
    Na těle mrtvé nebylo viditelné zranění, nikde v místnosti se nenalezly stopy krve. Za úsvitu pak byli všichni kromě seržanta propuštěni na svobodu - on měl ve vazbě strávit další den kvůli prověření stížnosti jakéhosi Balahena na incident, ke kterému došlo na Bazaar několik dní předtím, a při kterém málem zemřela jedna ze švadlen, u které si objednával smuteční oděv. Tehdejší útočník, kterého spatřil i Taharis Victus, totiž dosud nebyl dopaden.

    Hawke se ihned po propuštění vrátila do pevnosti, aby nahlásila seržantovo zatčení, ale i fakt, který jí potvrdil Valendis Kaer'menan, na jehož narazila, jak táboří nedaleko bran Elrendaru a opéká si nad ohněm mrtvou vránu: bard prý prohlásil, že je seržant zadržován za něco, co nemohl udělat, protože i on sám prý byl v patře na Falconwing a viděl seržanta přijít k již mrtvému tělu.
    Jedním dechem dodal, že rodové kopí Dawnspearů hodlá získat sám a prodat nejvyšší nabídce, pak přenechal Hawke pro seržanta vzkaz a vypařil se.

    Lord Sunhand vyslal do města družinu, která měla za úkol předat poselství samotnému regentovi, a které zároveň povolil pátrat po stopách týkajících se Amenia Sunbreeze, což patrně souviselo s tím, že se jako nová pomocná síla v kuchyni objevila dívka, na jejímž pohřbu před měsícem někteří prolévali slzy i rum - Eloyn Brightshore.
    Její domnělé zmrtvýchvstání způsobilo u Mistra Darksun chronický tik v oku a neutichající třesavku, u jiných vzbudilo jisté otázky a u dalších tradiční nezájem.
    Veranis Holywood tehdy dostal úkolem získat seržantův kouzelný prsten, aby dokázal svou chrabrost a důvtip - proto byla družině povolena i návštěva zadrženého seržanta za tímto účelem.
    Skupinka čítající seržantku Eyru Ryzal, rekruty Lyanora, Aviannu a Veranise vyrazila do města mimo jiné i proto, že seržantka tvrdila, že potřebuje zakoupit zlatou naušnici pro jisté gobliní ucho, do kterého nedopatřením vytvořila otvor háčkem na ryby. Ehm.

    Avianna pro Veranise vymyslela zákeřný plán, kdy chtěli seržanta obelhat tvrzením, že prstýnek potřebuje Hawke, která si pro něj poslala, k čemuž Lyanor jen dodal, že doufá, že je Hawke doopravdy v pevnosti a neobjeví se ve chvíli, kdy onu lež ti dva pronesou před seržantem.
    Veranis, ač podělán strachy, byl natolik nadšen jízdou na raptorovi... a kocháním se lesem plným veverek, medvědů a lišek... že svůj úkol rád pustil z hlavy a po celou dobu vyřizování v Silvermoon se tvářil jako děcko u rozsvíceného vánočního stromku.

    Úkoly ve městě byly s větším či menším úspěchem splněny: o Ameniovi se dozvěděli, že si vyzvedl ze sirotčince svá vnoučata, osiřelá po smrti jejich matky vinou Elideiova rituálu ve Fairbreeze. Prý se ale ani nejel podívat na její hrob... a snad i přestal s pitím v místním hostinci.
    Po předání poselství regentovým strážím a po návštěvě klenotnictví zamířili konečně na Falconwing... kde je přivítal rozruch větší, než obvykle.

    U vstupu na místní strážnici Bloodhawků stál válečný kůň krvavých rytířů v plné zbroji, kterého museli držet dva vojáci; všude pobíhaly hlídky a zdálo se, že snad byl vyhlášen poplach.
    Také, že je na místě někdo ze Řádu a vše vyšetřuje.
    Při pohledu na to celé začal Veranis prohlašovat, že je introvert, bojí se a nikam nejde... a seržantka Eyra pověřila vyjednáváním o možnosti navštívit vězně Lyanora Silverlight, který nasadil svůj "aristokratický tón".
    Zaujat zjištěním, že povýšené chování se u rytířů nejen nesetká s pochopením, ale provokuje stejně "laskavou" reakci z jejich strany, pak přenechal opět slovo seržantce.
    I přes neochotu kapitána Aeldona Sunbrand a rytířky Sabry Firemane se s nimi o čemkoli bavit - a přes podezření, že jejich příjezd souvisí se vzniklým chaosem, se nakonec dobrali několika informací.
    Seržant Dawnspear, který byl zadržen pro podezřelé okolnosti i svou přítomnost na místě úmrtí své tety Fliary Sunchaser, měl být dnešního rána pro nedostatek jakýchkoli důkazů propuštěn z vazby s varováním a povinností dostavit se pro další výslechy, pokud v případu dojde k odhalení nových skutečností.
    I přesto nad ránem uprchl spolu se dvěma dalšími vězni a v jejich stopách zůstal jeden mrtvý strážník... a druhý z noční služby byl pohřešován.

    Nějakou dobu tu informaci zpracovávali a rozhodli se raději Veranise umlčet o tom, že existuje magický prsten, pomocí nějž se dá hledaný Thanalos najít kdekoli. Zkusili si zjistit další fakta... a věc se zdála čím dál tím podezřelejší.

    Proč by někdo utíkal noc před svým propuštěním?
    Proč rytířka v místě, kde Fliara Sunchaser zemřela, našla nedotčený flakónek jedu, i když to místo předem prohledaly stráže?
    Jakto, že ti, co seržanta zatýkali, byli na místě téměř v ten samý okamžik, kdy si zavolal pomoc... a měli službu i noci, kdy utekl z vězení?
    Seržant Dawnspear nevypadal jako muž, který by byl ochoten zabíjet magií a nebo jedem, snad jedině v afektu, pak by ale jen stěží našli nedotčené tělo beze stop ran mečem nebo pěstí. I přesto bylo tělo Fliary Sunchaser nedotčené zbraní... podle hlášení.
    Hlavně - jaký motiv by měl, aby svou tetu zabíjel (krom toho, že to byla semetrika a štěkna, které by krkem zakroutila snad polovina Fairbreeze i Silvermoon)?
    Jak mohlo tělo zemřelé Fliary Sunchaser zmizet z uzavřené a hlídané místnosti bez oken?
    A co to bylo se stopami po transmutační magii, které rytířa Firemane našla na místech, kde se oběť předchozí den vyskytovala?
    Proč v cele, kde zadržovali seržanta Thanala Dawnspear, nebyl vylomený zámek, ale na té vedlejší ano?
    Kam se poděl druhý strážný z noční služby - a uniforma toho, kterého našli v odemčené cele?




    Během dohadování s rytířkou a vzájemného častování se nadávkami i sarkasmem, přinesly pátrací skupiny Bloodhawků další hlášení: na střeše věznice byl nalezen jeden z uprchlých vězňů, Irrias Sunwing, původně odsouzený za napadení, zabití a vraždy. Byl mrtev.

    Avianna na místě přišla s teorií, že byl seržant na seznamu osob, po kterých pátral kult, co šel i po Eloyn Brightshore - že ho stejně tak mohli unést oni a vraždu i útěk z vězení sehrát a hodit na něj. S rodinou se nestýkal, neměl na ni kontakty a důvod kohokoli z nich zabíjet... natož za pomoci magie, která se mu hnusí. Třeba někdo zaplatil strážným, aby se ho zbavili?
    Lyanor mnohem prozaičtěji připustil, že přítomnost rytířky na místě spíš znamená potvrzení toho, o čem hovořil Taharis Victus: bujející korupce mezi strážnými na předměstí, kterou přijela prověřit. A že seržant stejně tak mohl strážné podplatit a utéci... zvláště, pokud i ten druhý strážník nebyl k nalezení.
    Jenže... proč by to dělal noc před propuštěním? A proč by u toho zabíjel holýma rukama a přitěžoval si?

    Rytířka Firemane nakonec Elrendarské vypoklonkovala ze strážnice, kde prý jen překáželi, s písemným hlášením, které měli předat lordu Sunhandovi, a informací, že do rána bude na seržanta Thanala Dawnspear vystaven zatykač.
    I nadále se pohřešoval druhý z vězňů, co s ním utekli, Nothos Dawnsight zvaný Silver, a druhý strážný, Kenmar Sunglimmer.

    Seržant Thanalos Dawnspear byl od té chvíle podezřelý nejen z vraždy své tety, ale také z maření vyšetřování, útěku z vězení, zabití vojáka Quel'Thalas, napomáhání kriminálníkům na útěku. Pokud by byl přítomen v Elrendaru, měl být okamžitě zadržen a předán zpět spravedlnosti ve městě.
    Plni otázek, na které neměli jedinou odpověď, vyrazili zpět na cestu do pevnosti, Veranis celý šťastný, že nemusí mámit prsten z chlapa, co holýma rukama zabil elfa jak hora.

    U brány Elrendaru našli tábořiště s vyhaslým ohněm, které zkoumal muž v uniformě Bloodhawků a s helmou na hlavě. Po výzvě, aby se prokázal, sejmul helmu - byl to Thanalos Dawnspear s několika čerstvými modřinami a stopami po nedostatku spánku... sesypali se na něj jako vosy na med, ale nedokázali se dohodnout, zda ho okamžitě spoutat a poslat zpět do Quel'Thalas. Seržantka ale prohlásila, že to nebudou oni, kdo ho o něm rozhodne a kázala ho (k Lyanorově lítosti bez pout) převést před samotného lorda Sunhanda.

    Seržant podal lordovi hlášení ze svého úhlu pohledu: ve svém volnu se zúčastnil toho, o čem věřil, že to bude pohřbem babičky, ale vyklubalo se z toho čtení závěti a dělení majetku rodiny, která se k němu stejně nehlásila a ani on k ní.
    Po tom, co našel v patře mrtvou tetu, se kterou si chtěl promluvit, byl zadržen a umístěn do cely stranou od ostatních.
    Ačkoli se dozvěděl, že ostatní byli po výslechu propuštěni, on měl čekat do dalšího dne na příchod vyšetřovatele z města, který měl prověřit starý incident z krejčovství, kde byli tehdy Taharis a Thanalos napadeni.
    Druhé noci do jeho cely vstoupil strážný s nějakou omamnou látkou na ručníku a pokusil se ho zabít ve spánku - Thanalos ho v sebeobraně zaškrtil, a pak se za pomoci starého známého rozhodl dostat na svobodu a na vlastní pěst pátrat po tom, kdo zabil jeho tetu a pokusil se odstranit i jeho samotného.




    Lyanorova poznámka, že pro nic z toho nejsou důkazy, jen seržantovo slovo a mrtvé tělo v cele, stejně tak Thanalovo tvrzení, že kdyby byl vinen, nikdy by se nevracel do Elrendar a nepokoušel se hájit, vyvolaly na tváři lorda několik vrásek.
    Do odvolání přikázal seržantovi vyhýbat se Quel'Thalas, zakázal mu nehlášený volný pohyb a přidělil ho s okamžitou platností na misi kapitánky Windsong do Outlandu, která měla začít dalšího rána.
    I on sám ovšem prohlásil, že kdokoli, kdo přál Fliaře Sunchaser i Thanalovi smrt, patrně bude mezi těmi, kteří hledají kopí rodu Dawnspear - a že možná na té misi naleznou i odpovědi, které by nečekali.
    Odpovědí na právníkovu hádanku se totiž zdálo být místo, které někteří z nich poznali... a leželo v Outlandu.
    Thanalova slova ohledně dění na střeše věznice pak k překvapení všech potvrdila Zirael Hawke, která byla přítomna hlášení, ačkoli ji do poslední chvíle nezaregistrovali.
    Bylo tedy rozhodnuto: seržant Dawnspear si bude plnit povinnosti a při tom se pokusí dokázat svou nevinu.
    Nesmí zpět do Quel'Thalas, dokud horké hlavy nevychladnou.
    Po návratu z mise ale proběhne soud proti němu, u kterého bude přítomen zástupce Silvermoonské spravedlnosti jako jeden z poroty, stejně tak svědci z Falconwing Square.


    "Proč jsi, u Slunce, utíkal do patra za tou semetrikou?" Hawke se zastavila na kraji střechy a skoro vzteklým pohledem se rozhlédla po nádvoří, pak se otočila a zadívala na něj.
    "Potřeboval jsem se jí na něco optat a také mi přišlo divné, jak se najednou zvedla. A nestůj tak na kraji, prosím," natáhl k ní ruku.
    "Ale čtení bylo u konce, i ten rytíř odešel!"
    "Nevím, měl jsem strašně divný pocit. Instinkt nebo předtucha?"
    "Možná se chtěli vydat za první nápovědou a zdržet tě? Ale vypadali překvapení, že ses tam vůbec ukázal, pochybuji, že by spolu byli domluvení proti tobě... sehrát se ovšem dá cokoli. A nač ses jí chtěl optat?" její výraz trochu změkl, přimhouřila oči a prohlédla si ho.
    "Já... no ehm, já...," zmlknul a tvářil se trochu divně, když přidala na intenzitě pohledu a znovu se zamračila, dokončil větu: "chtěl jsem jí optat na mého... otce," uhnul očima a ona ho zamyšleně sledovala.
    "Myslíš, že ho znala? Podle tvého vyprávění ho tvá matka nikdy doma nepředstavila, a proto ji vyhodili, když se ukázalo, že bude mít dítě."
    "Byla to její sestra, mohla vědět... něco..."
    "Opovrhovala jí, slyšel jsi, jak hovořila o té dívce, co si našel Thanael. Měl ses optat staré paní, dokud žila... třeba něco svěřila té Thanaelově milé? Třeba si vedla deník?" Hawke si zamyšleně začala namotávat pramen vlasů na prst.
    "Který je kdo ví kde. Jestli se jí zbavili, aby-"
    "Možná babička něco svěřila Thanaelovi? Býval u ní často, ne? Stačí se optat jeho... třeba je to tak, že je tvůj otec stále někde naživu a neví o tobě?
    Hmm, Thanael... určitě chce najít to kopí. A má náskok."
    "Myslí si, že jsem vrah. Ale kdo šel po mně, půjde po něm, musím ho najít, o světě nic neví a je mladý. Zachráním ho," Thanalos mluvil tiše a vážně, s důrazem na každé slovo.
    "Jen abys mu nepřinesl smůlu. Doopravdy ti matka o otci nic neřekla? Jméno? Zvláštní znamení? A co ten medailon po ní? Zdá se to dost kruté vůči někomu, komu ostatní smí říkat, že je bastard bez otce a urážet ho."
    Povzdechl si.
    "Nosila ten medailon, každý den se chodila dívat na oceán... a řekla mi, že až přijde ten správný čas, tak mi všechno poví."
    "A kdy tak nastane správný čas pro malého elfa, co nezná svého tátu?" nakrčila čelo i nosík a dál ho studovala.
    "Nikdy nenastal," řekl smutně, pak sklonil hlavu a ona mu položila prst na rty.
    "Netop se v zármutku, na to je vždy čas později. Zatím máš ruce, nohy, bratrance na cestě do nesnází a dědictví, které snad pravému vrahovi nepřeješ? Sháněl tě Taharis, že má nápad ohledně té hádanky, tak pojď. Byl v jídelně i s Aviannou."
    Smutně zakroutil hlavou a políbil jí ruku, pak ji trochu neochotně následoval dolů ze střechy.
    Hádanky... kéž by jen odpovědi na ně neznamenaly další otázky...






    (credits budou doplněny po poslední zprávě k sérii eventů)
    Last edited by Ayenor; 08-01-2015 at 23:59.

  5. #25
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Kopí Úsvitu II - Kil'jaedenův trůn


    Kopí Úsvitu - Kil'jaedenův trůn






    Taharis Victus se sáhl po džbánu chlazeného piva dováženého až z Aerie Peak. S úlevou si natáhl nohy na lavici vedle sebe a trochu promnul zraněné koleno. V tu chvilku se jako náhlá bouře přiřítila Avianna a sedla si tak, že málem převrátila jeho... i lavici. Natáhla se po poháru ovocné šťávy, vypila ho na jeden zátah, a pak si zhluboka oddechla.
    Veranis Holywood se pro změnu plížil podél zdi snad ve snaze uniknout pozornosti osob bavících se na schodišti nad jídelnou.
    Taharis zkřivil trochu tvář bolestí, pak se optal:
    "Kde jste byli? Vypadáte jak byste se vraceli z válečné fronty."
    "Ále," Avianna si dolila další pohár a usmála se na něj, "hledali stopy senilního elfa, roznášeli dopisy, hledali seržanta, který je podezřelý z vícenásobné vraždy a útěku z basy, hádali se s krvavými rytíři a kupovali náušnici pro goblina... prostě normální den."
    Lyanor Silverlight sestoupil ze schodiště a někomu na něm věnoval trošinku škodolibý úsměv, pak opřel luk o stojan u stěny a usedl naproti Taharisovi, záda rovná jako pravítko.
    "Byla to velmi zajímavá a vyčerpávající mise," pronesl vyrovnaně a nalil si pohár čisté vody.
    Ze schodů pomalu sestoupil seržant Dawnspear následovaný oběma kapitány. Veranis se zachvěl a pokusil se maskovat svícnem. Kapitánka Windsong ještě chvilku zezadu pohledem vraždila seržanta, pak blýskla očima po ostatních.
    "Účastníci zítřejší mise do Outlandu nástup! A Veranis dostal jasný rozkaz od lorda: vyzvednout si tabard," Aerin Windsong se přísně zadívala na kývající se svícen, zpoza kterého se vynořil Veranis zarudlý ve tváři, zachytil ho, aby se nezřítil na osoby u stolu, a pak vycouval pryč z místnosti s rukou zvednutou k salute.
    "S dovolením a pomocí lorda Sunhanda byl pro zelenáče v řadách Scryerů připraven na nádvoří krátký výklad o povaze jednotlivých démonů Plamenné legie a způsobů, jak s nimi bojovat," kapitán Brightspear hovořil klidně zvučným hlasem, pak kývl k východu ze síně a sám vykročil první ven.




    Průběh eventu

    Před samotnou misí proběhl na nádvoří výklad kapitána Brightspear o boji proti démonům, čerpající z jeho bohatých zkušeností z minulých válek v Outlandu, kde sloužil pod zástavou Scryerů.
    Mladším elfům, kteří dosud nikdy neprošli Temným Portálem, nebylo úplně nejlépe z faktu, že démona je nutné zneškodnit na dálku, pokud možno, a nepustit si ho k tělu... a před některými prostě samotní nemají šanci, pak zbývá jen útěk a pomoc většího oddílu.
    Stejně tak je nepotěšil fakt, který se o nejmocnějších z démonů šeptá, že mají moc se vracet, i když jejich fyzickou podobu zničíte v Azerothu či Outlandu.




    Úkolem skupiny bylo získání surovin pro tvorbu magických krystalů na posílení obranného vzdušného štítu nad Elrendarskou pevností a také obran Měsíční věže, měli také přinést vzorky krystalů, úlomků a prachu z Netherstorm a Nagrandu pro další magické výzkumy členů Arcana.
    Neposledním úkolem byla snaha očistit jméno a čest seržanta Dawnspear a zabránit tak další zbytečné smrti v jeho rodině, jejíž členové se každý na vlastní pěst pustili do honu za Kopím Úsvitu.

    Posledním překvapujícím úkolem, který zmínila kapitánka Windsong až po průchodu Temným Portálem jako svou osobní zkoušku, bylo "zakalení" meče Strážce, který dostala při svém povýšení na Bílý plášť. Čepel byla ukována kovářem Eridenem z dobré oceli podle tajného receptu jeho otce, který padl při obraně staré pevnosti... její vnitřní oheň měl zazářit teprve tehdy, až se napije krve mocného démona... a démoni pak pro vždy měli být jejím úhlavním nepřítelem a cílem, proti kterému měla svého pána posílit.




    Vzhledem k tomu, že jako místo první nápovědy pochopili horu, která časem dostala jméno Kil'jaedenův trůn, pobídli wyverny a hippogryfy k ní. Kapitán Brightspear rozhodl, že se družina rozdělí a zkusí pátrat ze sedel wyvern po čemkoli, co by na místo nepatřilo - ať už samotné kopí Úsvitu, které mělo podle legendy být z modrého a zlatého kovu, nebo další z právníkových asistentů s nápovědou, truhlice či vzkaz... cokoli. Očekávali sice, že narazí na elementály a démony, které jako by to místo stále přitahovalo... ale ne na scénu, která se jim nabídla.

    Mladý elf, některým známý jako Thanael Sunchaser, seržantův bratranec, se přetahoval o zamčenou truhličku s vysokým bílovlasým rytířem smrti, na zčernalé zemi za nimi leželo tělo cizího elfa, oblečeného do uniformy Silvermoonské právní agentury. Příchod družiny přiměl oba elfy zastavit vzájemný boj i provokace, mladý Thanael se ihned přidal na stranu Elrendarských, které poznal podle jejich tabardů.




    Rytíř Thanalor se nejen nehodlal podělit o obsah truhličky, který našel, odmítl obvinění z toho, že má prsty ve smrti své sestry, nakonec se snad i zdálo, že byl zprávou o její vraždě zaskočen... a nebo byl na nemrtvého velice dobrým hercem.
    Během potyčky, kterou mezi ním a seržantem Dawnspear nedokázal nikdo zastavit, se jim za zády objevili fel elfové, kteří měli, jak jinak, také zájem o jistou truhličku.
    Zatímco Thanael a ostatní odráželi jejich útok, stupňující se ve vlnách od portálu, který si otevřeli nedaleko ve svahu, seržant Thanalos a rytíř Thanalor se dál bili spolu.

    Po tom, co se zdáli fel elfové stáhnout své síly, nařkl rytíř Thanalor Elrendarské, že je přivedli oni - což byl samosebou nesmysl.
    Po dalších urážkách prostě roztrhal pergamen s nápovědou a odešel portálem do Acheru... nebo kam to ti rytíři bez smyslu pro humor chodívají na noc.
    Při sbírání útržků byli Elrendarští opět přepadeni fel elfy - nakonec získali jen jejich část, kterou se pokusili poskládat do smysluplných vět ve Falcon Watch, kde jim kapitán Brightspear zajistil nocleh a ošetření.

    Thanael Sunchaser zůstal s nimi - zatímco on toužil získat kopí, aby mohl zajistit spokojený život pro sebe a svou milou, seržant Dawnspear si lámal hlavu s tím, kdo je třetí stranou, která má o kopí zájem. A komu by kopí, pokud by ho získal, nejraději narval... a kam.
    Pokud rytíř Thanalor nestál za smrtí Fliary Sunchaser... kdo tedy?

    Divili se ale všichni.
    Fel elfové? Cožpak nějací ještě přežili pád prince Sunstridera na Quel'Danas?
    Byli oni tou záhadnou třetí stranou ve hře?
    Nebo kolik hráčů ji vlastně hrálo?
    A... byl tu ten divný pocit očí v zádech. Jen jako by to nebyl jediný pár...





    Thanael tasil dýku od opasku a rozběhl se proti rytíři smrti, který právě mečem vypáčil truhličku, pro niž sem oba přišli. Rytíř se ledově zasmál, vyjmul z ní pergamen a prázdnou truhličku kopl proti přibíhajícímu elfovi. Zasáhl ho tak do holeně a mladý hraničář zaskučel bolestí a zavrávoral:
    "Ne, strýčku! Nesmíš získat to kopí! Potřebuji ho, abych si mohl vzít-"
    "Služku, slyšel jsem," rytíř si odfrkl a zadíval se do pergamenu, dvouruční meč již jen v jedné ruce.
    "Nezasloužíš si ho!" Thanael zaútočil.
    "Patří mi právem! Jsem prvorozený a to Kopí bude moje," aniž by vzhlédl od pergamenu, vykryl jeho úder... pak zmačkal pergamen v kovové rukavici a skryl ho za zbroj.
    "Jsi mrtvý-"
    "To nepopírám, ale také jsem zde první. Kde máš vůbec matku, štěně? Tohle by bylo poprvé, co ses pustil její sukně, ne? A pokud máš námitky, můžeš mne zkusit zastavit," Thanalor se zadíval mládenci posměšně do tváře a sevřel meč obouruč.
    Kolem zašuměla křídla hippogryfů a wyvern a na úbočí hory vedle nich se snesla družina v bílých tabardech a pláštích.
    "Dost," křikl jeden z nich a seskočil z wyverny, tasil obouručák a rozeběhl se přímo k nim. Byl to seržant Dawnspear a zdál se hněvem bez sebe.
    Thanalor se rozhlédl po nově příchozích a velkopansky jim kývl na pozdrav.
    Thanael se ohlédl a rozšířil oči, okamžitě zapomněl na nemrtvého strýce a vrhl se proti svému bratranci:
    "Vrahu! Zabil jsi mi matku! Vlastní tetu!"
    "Vrah stojí za tebou! To on je tu první, zatímco já trčel v base... já ji nezabil!" Thanalos zaváhal a zůstal stát proti rozzuřenému mladíkovi, zatímco se nemrtvý rytíř snažil pochopit situaci.
    "Byl jsi sám s jejím tělem v místnosti, kde nebyl nikdo jiný, jestli tohle není důkaz viny-"
    "A stráže jako by čekaly za dveřmi a hned poté se mne pokusily zabít v cele. Trochu velká náhoda, ne?!" Thanalos se přes Thanaelovo rameno zadíval na Thanalora.
    "Seržante, skloňte zbraně. A vy...mládenče," kapitán Brightspear seskočil ze sedla bílého hippogryfa, "vězte, že ve smrti vaší matky nemá nikdo z nás nejmenší podíl."
    Nemrtvý rytíř stál se skloněným mečem na místě a po jeho tváři se pomalu šířil zlý úsměv.
    "Uhni, potřebuji si s naším strýčkem něco vyřídit," zavrčel Thanalos na mladého Thanaela, odstrčil ho stranou a vykročil k rytíři.
    "Seržante," zopakoval kapitán varovně, ale Thanalos se nezastavil.
    "No to je neuvěřitelné! Bastard bez otce by rád rodové jmění?! Jdeš pozdě!"vytáhl zmačkaný pergamen a furiantsky s ním zamával proti Thanalovi. "Chtěl bys tohle? Proč si pro to nedojdeš?"
    "Ano, chci ten pergamen - i s tvojí hlavou!" vykřikl Thanalos. "Hodil jsi na mne vraždu a také jsi zaplatil strážným, aby mne zabili!"
    "O čem to u Kel-"
    "Zabil jsi tetu a hodil jsi to na mne!"
    "Fliara to má dooopravdy za sebou?" rytíř vypadal čím dál pobaveněji, ačkoli na chvilku zaznělo v jeho hlase překvapení.
    Seržant Thanalos dál neváhal a zaútočil proti rytíři, ten se ale jeho ráně obratně vyhnul.
    Od hippogryfů v ten okamžik zaznělo varovné hvízdnutí kapitánky Windsong a Faelin Darksun, který se marně snažil pochopit, oč tu vlastně jde, ukázal na skupinu fel elfů, která se k nim řítila s tasenými zbraněmi.
    "Úúúú, společnost! A jaké mají pěkné rohy!"
    "Kryjte se!" kapitán Brightspear svolal své lidi do obranného útvaru, zatímco seržant dál útočil na svého strýce. Ten opět ukryl pergamen a začal mu rány vracet plnou silou a obouruč. Thanael váhal jen okamžik - přidal se na stranu většiny, to jest do skupinky Elrendarských.
    "Pozvali jste si na jediného rytíře kamarády?" křikl na ně Thanalor. "Krvaví elfové... přesně vaše praktiky: přesila, démoni, fel... a za tohle jsme umírali, jak nechutné!" rozerval několika vzteklými pohyby pergamen na malé kousky a vyhodil je do vzduchu.
    Thanael i Avianna bez dechu sledovali padající útržky, a rytíř se rozmáchl a udeřil mečem proti seržantu Thanalovi, aby ho dostal dál od sebe. Vzápětí vyvolal stínový portál, kterým odešel.
    "Ti démoni tu nejsou s námi!" bránila se Avianna a střílela jeden šíp za druhým, zatímco seržant vzýval svého oblíbeného Fetha a vyslovil snad všechny existující nadávky orksky, elfsky i trpaslicky, když promáchl prázdný vzduch v místě, kde dosud stál rytíř Thanalor. Zklidnil se až na kapitánův přímý rozkaz.
    Faelin měl škodolibou radost ze seznámení se seržantovou rodinou i z toho, že není sám, komu něco uniká.
    Právě v tu chvíli dorazila další vlna fel elfů a jejich vůdkyně k sobě magií stáhla některé části pergamenu, zatímco Avianna a ostatní se pokoušeli posbírat je a zároveň přežít.






    "Naeli, můj pane," řekla a z posledních sil mu předala zakrvácenou rukou hrst útržků. Síní jejich základny se táhla krvavá stopa od portálu, kterým přišla, až k jeho křeslu, ze kterého se neobtěžoval vstát.
    Upřel své zářivě zelené oči na ni a úzké rty mu prohnul úsměv, když si útržky vzal.
    "A to je vše? Zklamala jsi mne," řekl jí, zatímco si ji vzala smrt.
    Zvedl se a vykročil ke svému pracovnímu stolu, na který rozhodil hrst zakrvácených útržků, a pak zamumlal kouzlo obnovy a divinace. Cestou šlápl na její mrtvé tělo, ale patrně to ani nezaznamenal.
    "Štěstěno při mně stůj, nechci vsadit vše na sledování těch idiotů, jako posledně," zamumlal a z krve a útržků se před ním v zelené felové záři zvedla vize listiny psané zeleným světlem do vzduchu. Útržky pergamenu se umístily na svá místa v dokumentu a on začal pomalu číst:

    "Když Moudří chtěli osídlit svěží pláně Farahlon,
    za soumraku druhé války postavili mne.
    Jsem jejich domovem i hrobem od chvíle,
    kdy jim Krvavý Princ zavřel dveře a mana hořela.
    Jen jeden z tisíce a sedmi... ostrovů v oceánu prázdnoty.
    "

    Nael Dawnspear se usmál, nad míru spokojen sám se sebou, pak se otočil.
    Skupinka číhajících vrahů z Shadowblade stála připravena podél stěn jeho síně a očekávala jeho rozkazy.
    "Netherstorm."

  6. #26
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Kopí Úsvitu III - Lapeni ve věži


    Kopí Úsvitu - Lapeni ve věži






    Thanalos sevřel v kovové rukavici gobliní kompas a přimhouřil oči. Střelka se ještě chvilku bláznivě točila, pak začala opět ukazovat k nejbližší manové anomálii.
    Spolehlivé jak goblin, kterému jste slíbili jen malou provizi ze zisku.
    Zatajil dech a nasadil výraz profesionálního hráče pokeru, když se ohlédl po seržantce Eyře Ryzal, která držela hippogryfa ve vzduchu kousek od něj.



    Hlavou mu zněla slova kapitánky Windsong, která řekla v Oblasti 52, když ten kompas a mapu donesl.
    "Od této chvíle hovořte jen v thalassian, všichni," sykla a probodla ho očima, "kde jste to vzal, seržante? Tvrdili mi, že mapy a kompasy vykoupil poslední elfí turista před námi!"
    "No... našel jsem ten kompas tam vzadu v dílně, ale měli bychom vypadnout, než si toho všimnou," mile se usmál a chtěl jí ho podat.
    "Definujte 'našel', seržante," kapitánka k němu přistoupila tak blízko, že trochu couvl, "a schovejte tu zatracenou věc!"
    Seržantka Eyra i Avianna si obě na chvilku zakryly tvář, zatímco jeho mladý bratranec se na něj zadíval jako na nejhoršího padoucha.
    "Tys ho UKRADL?!" Thanael ho odsuzoval pohledem.
    "Nemohl byste víc křičet?" zaprosil Faelin Darskun dusící se smíchy. "Ten goblin u brány vás patrně neslyšel."
    "Prostě tam tak ležel... sám... nikomu nepatřil a smutně se díval," pokrčil Thanalos rameny, ale po dalším pohledu do kapitánčiny tváře polkl a nervózně se usmál.
    Faelin si odkašlal a všichni zmlkli, když kolem prošla gobliní ochranka v tmavých brýlích, oblecích a s kulomety připravenými k palbě.
    Aerin Windsong počkala, až budou goblini z doslechu, pak kývla k bráně z kupeckého města.

    Venku popadla seržanta za tabard a zavrčela:
    "Okrást gobliny! Vím jen o jedné horší věci a tou je... dovolit jim, aby na to přišli! Za tuhle šaškárnu si vás vychutnám tak, že vám ohně Hellfire budou připadat jako přívětivé světlušky!" pustila ho a otočila se k ostatním: "Nástup! A teď poslouchejte, co budu muset udělat. A nebude se vám to líbit, slibuji."
    "U Fetha," vydechl Thanalos a skryl kompas u opasku.



    "Thanale?" seržantka Eyra se zadívala na kompas v jeho ruce, pak na něj, a vytrhla ho tak z myšlenek.
    "Je to tudy," blafoval bez váhání, ačkoli z kompasu vyčetl absolutní prd.
    Thanael se zavrtěl v sedle své wyverny, jako by na létání nebyl zvyklý a Avianna náhle ukázala do té fialové mlhy, před kterou je Faelin varoval.
    Rýsovala se v ní silueta lidské věže. Čím blíže byli, tím více budov se vynořovalo ze zakletí fialového oparu... celá zpustlá vesnice, které dominovala věž mágů.
    "Ta mlha bude problém, zdá se to být zbytkové záření po výbuchu té mana bomby... ten oblak kolem vsi mi brání vycítit magické aury na dálku. Takže i kdyby tu byli démoni, nemrtví, nebo kdo ví co... zjistím to příliš pozdě, abych vás varoval," prohlásil Faelin a vedl wyvernu blíž před věž.
    Tou děsivou rozervanou krajinou se doopravdy něco pohybovalo: stíny a duše těch, co zde tehdy zemřeli, manové přízraky... a ještě něco, co s těmi přízraky snad bojovalo...
    "Připravte se k boji," varovala Eyra a přistála s wyvernou na dohled od těch, které si pamatovali od Kil'Jaedenova trůnu. Elfové s felovou krví, kteří je už jednou napadli.
    Tentokrát to vypadalo, že s sebou mají vůdce. Jeho dlouhé vlasy měly temně zelený odstín, na čele mu čněly dva rohy a ze zad černá křídla... při pohledu na jejich družinu zvedl ruku a skupina fel elfů se z okolí seběhla zpět k němu.
    "Pět," poznamenal Faelin zklamaně, "to bude těžké," poukázal na obvyklou elfí férovku, kdy to byli oni, koho bylo pět... proti jednomu na druhé straně.
    Jenže z mlh se vynořovali další felblood elfové, stavěli se před svého vůdce a jim do cesty.


    Vtom zazněl jeho nabubřelý hlas:
    "Vítejte, svědci mého triumfu... škoda, že nebudete žít tak dlouho, abyste si jej mohli užít!"
    "Zdravím, s kým máme tu čest? A jakým právem myslíš, že rozhodneš o naší smrti?!" zavolala zpět Eyra.
    Thanael Sunchaser ohnul dlouhé uši trochu nazad, jako by čekal ránu, nebo průšvih: "Ale to je přeci...-"
    Vůdce fel elfů dál melodramaticky řval:
    "Konec doby, kdy jsem byl ve všem druhý... já, Nael Dawnspear, získám Kopí Úsvitu a budu vládnout nepředstavitelnou mocí! Zabte je!" máchl pozvednutou rukou proti družině a fel elfí zabijáci proti nim vyrazili synchronizovaní jako jeden muž.
    "Další šílený strýček? To tys na mne hodil tu vraždu?! Zabiju tě!" zařval Thanalos a vykryl první ránu, postavil se před oba hraničáře i mága. "Jen, co se k tobě dostanu, u Fetha!"
    "Máš to pěknou rodinku," protáhl Faelin, v rukou se muzhmotnil stínový orb a Avianna i mladý Thanael popadli luky a založili šípy. Eyra se vrhla do boje dýkami.
    Nael Dawnspear se pohrdavě usmál a odvrátil se ke schodům.
    Zatímco je fel-elfové zaměstnávali bojem, on sám vykročil k mágské věži. Zaklonil hlavu a zadíval se nahoru na její nepřirozený náklon, pak se zasmál.

    Nad nimi zašuměla černá křídla ohyzdné nemrtvé věci... snad kdysi gryfa či hippogryfa.
    "Naeli, ty spratku!" ozvalo se hlubokým a dutým hlasem rytíře smrti.
    Všichni bojující se na chvilku zastavili a ohlédli se k věži. Elf se sněhobílými vlasy a temnou plátovou zbrojí doskočil za záda elfa s rohy tak těžce, až se země zachvěla.
    Eyra nevěřícně vykřikla:
    "To je zase ten..."
    "Dick Dickinson osobně!" dopověděl Faelin a Thanalos i Thanael se na něj oba nenávistně zadívali. Thanaela to stálo ránu do boku od jednoho z fel elfů.
    Nael Dawnspear se pomalu otočil a zadíval na rytíře smrti, který tasil svůj obouručák. Fel-elfův ďábelský úsměv se ještě rozšířil.
    "A hleďme, POSKOK," plivl rytíři smrti do tváře.
    Thanalor Dawnspear setřel zelenou zářící slinu a jeho oči se rozsvítily chladně modrým svitem:
    "Usmrkanče."

    "Musíme se k nim dostat... Eyro?!" Thanalos Dawnspear se marně pokoušel ze sebe setřást fel elfy, stále byl někdo v cestě, stále pokračoval boj.
    "Strýčku!" vykřikl Thanael Sunchaser a po další ráně klesl k zemi.

    Zelená záře Naelových očí i prasklin v jeho kůži byla čím dál silnější. Jeho výraz cokoli, jen ne příčetný.
    "Tobě kopí patřit nebude! Je moje... jen moje!" sevřel drápatou ruku v pěst a vyslal proti rytíři smrti plamenný orb. Thanalorův runový meč zazářil a kouzlo se odrazilo zpět na fel-elfa, který se dal do smíchu.
    "Jakým právem asi? Já jsem prvorozený, nejsilnější a jediný pravý dědic, co ho nesl do boje! Kopí úsvitu je mé a jen mé! Nebude patřit zrůdě!" vykřikl Thanalor.

    Faelin se soustředil na stínový štít kolem lukostřelců a zraněného Thanaela, i přesto křikl:
    "A co uděláme pak? Oba jsou jistě silní a jeden je magor. A nebezpečný, jak ukázal. Nebylo by lepší počkat, až jeden padne, a dorazit toho, co přežije?"
    "U Fetha, nejsem tu, abych vraždil svou rodinu!" Thanalos vykřikl a sťal hlavu jednomu z fel-elfů. "Chci jen chytit toho hajzla, co na mne hodil vraždu... živého!"
    Faelin jen provrátil oči a zlomyslně podkopl nohu fel-elfovi, co se pokusil dostat Eyře za záda. Pak svůj stínový štít nechal vybuchnout.
    Probírali se z omráčení po tlakové vlně, kterou expandující štít způsobil, a ačkoli nezranil ani jednoho z nich, felblood zabijáci byli mrtví.
    Omámeně se otočili k věži, kde spolu bojovali Thanalor a Nael a častovali se urážkami. Mladý Thanael si za pomoci Avianny ošetřoval ránu na boku.

    "Jsi jen poskok, vždy jsi dělal jen to, co ti pověděli. Já jsem svůj vlastní pán... i pán mnoha dalších!" křičel Nael a sesílal proti rytíři jedno kouzlo silnější než druhé, až je z té felové záře začaly štípat oči.
    "Já, že jsem sluha? Celý život jsem dělal jen to, co mi říkali, a nic víc, ale teď budu ostatním říkat já, co mají dělat oni! Doby Pohromy jsou pryč! Jsem strážcem, který zajistí, že se Pohroma už nevrátí a Vznešené Království už nikdy nepadne! Neskolí mne čas, budu věčným obráncem, jak to mělo být! A to kopí... to kopí je dar, který použiji na obranu svého domova!" rytíř, jak se zdálo, ovládal svou vlastní magii, založenou na stínu a ledu. Jeho další kouzlo přimrazilo Naela na okamžik k zemi.
    "A já ho hodlám využít pro větší slávu sin'dorei!" vřískl Nael.
    Thanalor se na okamžik zastavil a neudeřil ho mečem, jak chtěl.
    "Podívej se na sebe, co máš společného se sin'dorei?! Asi tolik, co teď já! Naeli, jakkoli jsem kvůli tobě seřezal každého, kdo ti ve Fairbreeze natrhl zadek za tvou drzost, ty doby jsou pryč. Nebudeš mi stát v cestě! Pošlu tě tam, kam patříš, felová zrůdo, odsud to nemáš ani tak daleko!" ukázal někam do Vířící prázdnoty.
    "Nikdy jsi nepochopil, v čem je opravdová moc. Na kouzla jsi byl tupější, než já. Moc je v symbolech a to kopí je symbol-," Nael tasil od opasku zakřivený jednoruční meč sin'dorei.
    "Symbol cti a odvahy, ano! Otec i já jsme zemřeli, aby ses mohl stát tímhle?! Šňupat fel?! Jak dobře, že to nevidí matka!"

    Thanalos s mečem a dýkou v ruce vykročil blíž k těm dvěma kohoutům, Eyru a Faelina v patách.
    "Strčte si to kopí někam! A oba jděte od sebe!"
    "Áh, bastard je zde také," zamračil se rytíř smrti na seržanta Thanala a ten na něj udělal sprosté gesto vytrčeným levým prostředníkem.
    Faelin se přihlásil jako správný šplh a ukázal na Thanaela, který s Avianninou pomocí vstal ze země.
    "A nezapomeňte ještě na ustrašeného ufňukánka, který je zde také. Takže se sešla celá ta dokonalá rodina?"
    V tu chvíli rohatý Nael vrazil meč do škvíry v rytířově zbroji a zabořil jej téměř po rukojeť. Thanalor vykřikl a ohnal se... jeho runová čepel podřízla felem zářící hrdlo.
    Oba dva se ve stejný okamžik skáceli k zemi, jeden s chroptěním a druhý stačil ještě říci:
    "A kur...," pak se mu z úst vyvalila černá krev a smísila se se zářivě zelenou krví jeho bratra, která se pomalu vsakovala do šedé hlíny.


    Chvíli bylo ticho, než Thanalos vydechl.
    "U Fetha...!"
    "Takhle se to dělá mezi celebritami!" zajásal Faelin.
    Thanalos s pohledem stále upřeným na oba strýce ucedil tu nejhorší nadávku v trpasličtině, kterou znal a Eyra, ačkoli mu nerozuměla, pochopila. Uklidil zbraně a nakopl nejbližší kámen.
    "Nenadávej! Prohledejte je oba! Ihned!" řekla ostře.
    "A jak asi očistím své jméno teď? Který z nich bude svědčit v Silvermoon?" snažil se ospravedlnit své výrazivo a jen tam naštvaně stál a zatínal pěsti, zatímco Thanael mlčel a paralyzován hrůzou stále nemohl přijmout to, co se stalo.

    Faelin se zhostil rozkazu s úšklebkem na tváři a popěvkem tu dum ti dum... pomalu došel od jednoho k druhému a po svém tradičním zvyku pro jistotu oběma probodl hrudník, zatímco Avianna zakryla Thanaelovi oči.
    "Faeline, vím, že to byli hajzlové, ale ty jsi stejný jako oni,"zavrčel Thanalos, zatímco mág vesele zabodával meč do mrtvol.
    "Tak teď je alespoň méně zájemců o to kopí," řekla Eyra suše a začala mrtvé prohledávat sama. "Ale asi ještě ani jeden z nich nenašel nápovědu a ani to kopí... tedy, že by bylo tam?" zvedla pohled ke křivé věži.
    Thanalos při zmínce o kopí jen stiskl rty a pokrčil rameny... Thanael dokulhal k oběma mrtvým a se slzami na tváři u nich klesl na kolena.
    "Tak nač ještě čekáme?" optala se seržantka Eyra.
    Thanalos chladně kývl ke vchodu do věže:
    "Ty velíš."








    Průběh eventu

    Po noclehu a při snídani ve Falcon Watch, během které stihl Faelin v seržantově nepřítomnosti pourážet celou jeho rodinu včetně členů, se kterými se dosud neseznámil, a Eyra s Aviannou poskládat roztrhanou nápovědu do formy, ve které začínala dávat smysl, jim seržantův bratranec naznačil, že tuší, kdo mohl poslat ty fel elfy: prý měl ještě druhorozeného strýčka, který byl naposledy ve vojsku Prince Sunstridera ve válkách za Portálem. Léta o něm ale nikdo neslyšel... a nebyl ani při znovudobytí plošiny Sluneční Studnice a Quel'Danas.
    Thanael Sunchaser přijal nabídku kapitána Brightspear, že může cestovat s nimi, pokud jim včas dodá důležité informace týkající se dění kolem Kopí Dawnspearů.


    Ze slov hádanky také Falanthir poznal, že místo bude v Netherstorm, který se skládal ze sedmi velkých a tisíců menších "ostrovů" v Netheru. Faelina pak napadlo tam pátrat po aktivitách Prince Sunstridera, kterého pokládal za Krvavého Prince z hádanky. Dále odhadli, že hořící manou by možná mohly být míněny "mana hutě", ve kterých Princ zpracovával manu z okolí do podoby manových krystalů a článků. Kapitán Brigthspear, ačkoli vypadal, že ví i něco víc, odmítl o dalších záležitostech z minulosti hovořit a nařídil cestu přes Zangarmarsh do Netherstorm - i proto, že měli do pevnosti dovézt magické krystaly z toho místa, jak si objednali mágové Arcana. Cestou mohli pátrat po cíli hádanky. Přikázal jim držet se na dohled bodců hor z Blade's Edge a u gobliního mostu se dát na východ - nikdo se neměl pouštět přímo nad bezednou prázdnotu Netheru.
    Přistáli na prvním větším ostrově v Netherstorm, na dohled od jedné manaforge, vyděšení změnou prostředí, gravitace i chováním jízdních zvířat. Tehdy pochopili, že s nimi kapitán Brightspear není - a nikdo si nevšiml, kdy se odpojil.
    Kapitánka Windsong je nechala pátrat po informacích ohledně magických krystalů i minulosti Prince Sunstridera v nejbližší gobliní základně, a sama pak zaplatila za informace o proclených osobách z jihu a západu.
    Pátrání v Oblasti 52 přineslo několik zajímavých zjištění: neptejte se goblinů na palivo a nekupujte suvenýry; nedávejte jim do ruky nic, co pro vás má cenu, ani k nahlédnutí; nenaznačujte, že jste při penězích... a už vůbec se nedávejte do řeči s přívětivými cizinci.




    Po chvíli se sešli, aby si sdělili zjištěné informace: seržantka Eyra zjistila směr cesty k magickým krystalům, které hledali mágové Arcana jako základ pro vylepšení štítu nad pevností - Celestial Ridge.
    Seržant Thanalos zjistil, že na jihovýchodě Netherstorm je lidská osada, kde kdysi princ Kael'thas uvěznil vzdorné mágy z Kirin Tor ve věži, sebral jim možnost použít magii na svou záchranu a pak v oblasti "otestoval" mana bombu. Věc, která veškerou manu v okolí i ve vás promění v plamen, který vás stráví zevnitř.
    Zdálo se, že měli směr, který ukazoval na místo, o němž hovořila druhá hádanka.




    Sotva se shodli na tom, že tedy znají směry a rozdělí se, přicupitala k nim jedna ze Scryerů, kteří v oblasti také měli svou základnu. Hodně nevrle oslovila nejprve Aviannu, pak ostatní - postěžovala si, že už roky od pádu Tempest Keep čeká celý její oddíl na dovolenou a rozkaz vrátit se na Azeroth, ale stále marně. Hovořila o nějakém jejich generálovi, který odešel do Azerothu vybudovat starou pevnost a obnovit ji pro Scryery - i o tom, že chtěla na jeho svatbu a prošvihla ji a on teď už dokonce dávno má syna. Přála si tedy alespoň, aby mu jménem "Alectrae" předali dar pro jeho paní: nádherný a obrovský modrý kámen obklopený drahokamy a zářící svitem noční oblohy, který prý u sebe chovala po mamince.
    Mistr Darksun šperk i s krabičkou převzal s tím, že ho milerád předá.




    Poté, co seržant Dawnspear prezentoval kompas a mapu Netherstorm, rozhodla kapitánka, že předá velení mise seržantce Eyře Ryzal a sama se vrátí "po stopě" - pokusí se najít kapitána Brightspear a buď se s ním připojí k nim, nebo se mají za tři dny hlásit v Shattrath pro rozkazy. Jejich úkolem bylo prověřit možnou stopu po kopí v ruinách Kirin Var na nejjižnějším "ostrově" Netherstorm, ale také vydat se na severovýchod pro magické krystaly. Po předání pravomocí prostě vyskočila do sedla svého hippogryfa a odlétla do prázdnoty na jihozápadě.

  7. #27
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199




    I když se to zdálo nepravděpodobné, seržant Dawnspear je dokázal dovést k opuštěné lidské vsi, kde je čekal boj s fel elfy a jejich velitelem, který se doopravdy ukázal být druhým, dlouhodobě pohřešovaným, strýcem seržanta Thanala a farstridera Thanaela. Jednání s ním nemělo smysl - zdál se, že soudnost ztratil již kdysi dávno, spolu s dobrým vkusem. I když na ně poslal své jednotky, nebyli to nakonec oni, kdo měl prsty v jeho konci, ale prvorozený a nemrtvý strýček Thanalor. U jejich těl nenašli žádné důkazy o tom, že by některý měl něco společného se smrtí jejich sestry, Fliary Sunchaser, ze které byl v Silvermoon podezřelý seržant Thanalos. Nalezli jen zbytek druhé nápovědy, obrázek staršího a notně pyšného elfa s modrozlatým kopím a náborový leták farstriderů, který patrně pocházel ještě z dob před Pohromou.




    Vstoupili tedy do Fialové věže, kde kdysi princ Kael'thas uvěznil arcimága Vargotha a jeho čaroděje... až, když byli v prvním patře stavby, došlo jim, že Thanael nešel s nimi, ale zůstal venku... zdálo se to podivné při tom jak moc po kopí toužil, narozdíl do Thanala. Připraveni na možné pasti pak opatrně postupovali až na vrcholek věže a podivovali se, že se i při svém náklonu dosud nezhroutila. Po kopí ani nápovědě nikde nebylo stopy.
    V nejvyšším patře našli tělo krvavého elfa v uniformě Silvermoonské právní agentury - a vedle něj zavřenou truhličku. Faelin suše utrousil, že být pomocníkem právníka je v současnosti patrně namáhavější, než se zájemcům o místo říká při přijímacím pohovoru. Při jeho prohledání našli jen poloprázdný měšec, Eyra tedy zvedla truhličku a v tu chvíli se kolem nich fialově zablesklo a na okamžik jako by se vnitřní stěny věže rozzářily. Z přízemí se ozvala rána, a pak podlaha v horním patře věže vzplála v jedné části plamenem, který pohltil tělo právníka a málem zahubil i je - dali se na úprk dolů po schodech, zatímco oheň v horním patře hladově polykal zaprášené knihy a dřevěný nábytek.








    Ve vchodu do věže je však zastavila magická bariéra, se kterou si neporadili silou ani magií - Faelin Darksun je ke všemu upozornil, že teprve teď pochopil, proč se arcimág Vargoth kdysi nemohl sám dostat ven. Na věži ležela kletba oslabující magii uvnitř - jako by odstínila každého mága od zdroje jeho moci. Pokud nebyla aktivní při jejich příchodu, teď tedy rozhodně ano. Po chvilce dohadování o tom, kdo bude lepším beranidlem, zkusili Thanalos a Faelin použít jeden z kandelábrů k vyražení magické pečeti na dveřích - neúspěšně. Navíc se jim svícen rozpadl.
    Marně se dovolávali Thanaela, který musel zůstat někde venku - ani ho neviděli v dohledu vchodu. Nedokázali najít jiný východ... a pak někdo zmínil, že v horním patře věže byla skleněná okna, která by snad šla vyrazit.




    Polili si vlasy, šaty a pláště zbytkem pitné vody, co s sebou měli, zabalili se do nich a riskli cestu nahoru po hořících schodech a snažili se co nejméně vdechovat horký dým.
    Aviannin Booty-Bay barmanský a vyhazovačský trénink se konečně ukázal jako užitečný v boji, popadla mezi plameny první nerozpadlou stoličku a vyrazila s ní okno jedinou ranou.
    Dovnitř začal proudit vzduch, který sice vyčistil dým, ale také ještě víc rozdmýchal oheň. Protáhli se oknem ven na římsu pod ním.
    A nastal další problém. Byli neuvěřitelně vysoko... a nebylo jasné, jestli jsou již mimo antimagickou zónu.
    Thanael a jejich wyverny a hippogryfové byli samozřejmě na druhé straně věže.
    Tedy... doufali, že tam ještě jsou. Dovolat se ho nemohli.






  8. #28
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199










    Seržantka Eyra, která celou dobu v jedné ruce opatrovala tu zatracenou truhličku, vytáhla z batohu lano... ale bylo moc krátké. Uvázali jej o sloupek okna s tím, že se ho Faelin buď pokusí magicky prodloužit, nebo zpomalit jejich pád.
    Nakonec to byl právě Faelin, kdo dolů dopadl nejhůře, na záchraně ostatních si dal mnohem více záležet.
    Dolámaní, páchnoucí dýmem a s tvářemi od popela vylomili zámek truhličky a rozlomili pečeť na pergamenu.
    Šlo o další... hádanku.
    Bylo na čase zjistit, co se stalo s Thanaelem - a jestli to byl on, kdo je ve věži uvěznil.









    Thanalos se tiskl zády k sloupku okna a díval se dolů do té závratné hloubky. Z okna ven kolem nich proudil pekelný žár. Cesty zpět již nebylo.
    "A co teď? Dochází nám čas. Thanael nás neslyší," řekl nezvykle klidně.
    "Pokud nás nezradil on," namítla Avianna a zadívala se dolů. Seržant se na ni zamračil a seržantka spustila dolů lano, které bylo samozřejmě moc krátké. Přivázala jeho konec s Thanalovou pomocí kolem sloupku.
    "Mágové umí levitaci, ne?" kníkla Avianna a zadívala se na Faelina.
    "U Fetha, to neumíš jediné užitečné kouzlo, co by nám pomohlo?!"
    "Levitaci? Prodloužit to lano? Proměnit zem dole ve vodu? Cokoli!" optala se Eyra a v hlase jí začínala znít panika.
    Faelin zvedl ruku a po chvilce soustředění se mu na dlani objevil stínový orb otáčející se kolem své osy.
    "Jestli kvůli tobě zemřu, tak tě budu chodit strašit," zavrčel Thanalos, "a myslím to vážně."
    "Nikdo nezemře!" vykřikla Eyra rozčileně. "Tak, Faeline?"
    "Ano, mohu tu používat magii. A mohu zkusit zpomalit váš pád. Jdu první," chytil se lana a začal šplhat dolů. Jeho róba a nohy vlály nad propastí, když se dostal na jeho konec. Stále to bylo příliš vysoko.
    Thanalos se otočil a zadíval se, jak plameny pohlcují už i střechu věže. V tu chvilku se Faelin pustil lana a padal někam do prázdnot, Avianna vykřikla hrůzou.
    "Já žiju!" ozvalo se z té dálky dole po chvíli. Eyra chvilku vypadala, že snad i přes své mládí dostane zástavu srdce.
    "Dohodněte se, kdo jde první a začněte lézt," volal Faelin nahoru, "po jednom, víc nezvládnu!"
    Thanalos na seržantčin rozkaz tedy šplhal dolů a na konci lana vykřikl:
    "Říkal jsem ti, že je krátké! A teď se postarej o nás! Jestli mne nezpomalíš, zabiju tě pádem, přísahám!"
    "Specializuji se na abjuraci, zapomněl jsi? Rozpleskneš se!" zachechtal se Faelin.
    "Fetha...," Thanalos se pustil lana a o chvilku později ho oblak stínu pod jeho nohama bezpečně postavil vedle Faelina.
    "Ještěže nenosím sukně a už ani ta plechová tanga," povzdechla si Avianna.

    O chvilku později stáli všichni dole v bezpečí, jen samotný Faelin napadal na jednu nohu.
    "Všichni vpořádku?" optal se jich a Eyra s tváří umouněnou jako kominík zatnula zuby a dýkou vypáčila truhličku. Avianna se po předchozí zkušenosti přikračila, jako by snad čekala výbuch.
    Truhlička dopadla na zem a v ruce seržantky se chvěl pergamen s pečetí Silvermoonské Právní.
    Eyra ho přelétla očima a i pod tou špínou na tváři bylo vidět, jak pomalu rudne hněvem.
    "Další blbá hádanka?" optal se seržant. Když kývla, jen provrátil oči.
    "Taky to mohl být další lechtivý náborový leták," posteskla si Avianna.
    "Feth vem kopí i všechny hádanky," vrčel Thanalos.
    "Taky jsem je nikdy neměla ráda," kývla Eyra a začala číst nahlas:


    "Jsem jeden ze sedmi synů, pro jednoho král a pro druhého bůh.
    V mých žilách proudí krev Gorgronda,
    mé oko se upírá na černého barona se smuteční hřívou.
    Chceš-li mne najít, musíš tančit na ostří meče i na hrotu kopí.
    I tak rozdrtím tvou duši, pokud zkusíš rušit můj oltář v hlubině,
    kterou obývají raptoři se žhnoucíma očima."

    "Nemám ani ponětí, o čem se tam hovoří," prohlásil Faelin spokojeně a oprášil si tabard a róbu, ale jen tím po nich víc rozmázl popel. Ztěžka si povzdechl nad tou škodou.
    "Si děláš pr***, že?" zavrčel Thanalos. "Ty víš přece všechno."
    Eyra se rozkašlala a ohlédla se k hořící věži.
    "Ne, o žádném Gorgrondovi jsem v životě neslyšel," řekl Faelin unaveně a bez obvyklého cynismu v hlase.
    "Jdeme najít Thanaela," rozhodla Eyra a vykročila dál od budovy, ze které začaly padat hořící kusy trámů.


    Nemuseli hledat dlouho. Kousek dál ve svahu uprostřed ruin vsi plála vysoká hranice z dřevěných trámů, na které hořela dvě těla. Thanael klečel před ní a při jejich příchodu se ani neotočil.
    "Zatraceně, Thanaeli, volali jsme tě a potřebovali tvou pomoc!" řekla Avianna přísně.
    Pohnul dlouhýma ušima, jako by je zaslechl až teď, pomalu se zvedl s rukou na zakrváceném boku a otočil se na ně. Na zaprášené tváři měl stopy slz.
    "Nemohl jsem je nechat tak," odvětil tiše.
    Seržantka Eyra zakroutila hlavou.
    "Nařizuji přesun zpět do Oblasti 52. Necháme zprávu kapitánce a odpočineme si," řekla a vykročila k wyvernám.
    Thanalos položil mladému elfovi ruku na rameno, ten ji ale setřásl.
    "Našli jste to kopí?" optal se a zmateně si prohlížel, v jakém jsou stavu.
    "Ne, jen další posr... truhličku a v ní další posra... hádanku!" zaječela Eyra zdálky vepředu, než stihl Thanalos odpovědět.
    Seržant jen pokrčil rameny a následoval ji.




  9. #29
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Kopí Úsvitu IV - Krystalová mezihra a Hledání u Mok'Nathal


    Kopí Úsvitu - Krystalová mezihra a Hledání u Mok'Nathal


    Ogatix se narovnal od svého mistrovského díla z kamenů, větviček, použitých tub barvy a nevybuchlých výbušnin, které s sebou tahal snad ještě od Kezanu. Zamnul si ručičky a vyrazil za Veranisem a Engiee, aby jim představil své umělecké dílo. Jeho rozzářenou tvář trochu zchladil pohled na Eloyn Brightshore, kterak stojí s hrncem brambor v rukou uprostřed chodby vedoucí ke kuchyni a vraždí pohledem někoho za rohem.

    "Dokončil jsem to! Monument padlým hrdinům!" prohlásil hrdě.
    "Komu... co... přesně?" optala se tím tónem "mám vůbec chtít znát odpověď?" a zadívala se na něj, pak se zamračila na Eliendira, který vyšel zpoza rohu a při tom si šeptal cosi s Engiee.
    "Pomníček pro družinu pohřešovanou v akci! Jsou pryč už tak dlouho a nejsou o nich zprávy! Je na čase je oplakat a převzít kontrolu nad pevností! Oba kapitáni mrtvi, oba seržanti mrtvi, můj mistr Darksun... mrkev!" vyhrnul si rukávy a prokřupal klouby, pak dramaticky zamáčkl pomyslnou slzu.
    Eloyn zavřela a otevřela oči, ale goblin, chystající se ovládnout Elrendar, tam stál dál ve své póze ne nepodobné soše v Booty Bay z dob, kdy ještě mívala obě ruce.

    "Nebyl bych tak rychlý s pohřbíváním padlých, už jednou se to neosvědčilo," řekl tiše a klidně Ceroth Sunhand, který se náhle objevil v chodbě za zády Eloyn a věnoval jí i goblinovi zamyšlený pohled smaragdových očí. Na rukou nesl spícího synka, pokývl všem tiše na pozdrav a prošel kolem nich ven z chodby do slunečního svitu. Chvíli hleděli beze slova za jeho vlajícím bílým pláštěm.
    "Chci oddíl hraničářů a mága, který je dostane bez meškání do Shattrath. A zavolejte mi Catheryn Teleri," řekl lord venku elfovi na stráži, který jen zasalutoval a okamžitě vyrazil plnit rozkaz.

    Ogatix stál dál strnule jako socha, jen v jednom oku mu cukal tik.
    "Natož s přebíráním vlády nad pevností, když je lord doma," šeptla Eloyn a rychle se i s hrncem ztratila v kuchyni.
    Ogatix měl ještě chvilku zelenější barvu, než obvykle, pak ho z jeho strnulosti zachránila škytavka. Otočil se na patě a utíkal zpět ke svému pomníčku.







    Průběh eventu
    Družina, slabší o oba kapitány, ale doplněná seržantovým bratrancem Thanaelem Sunchaserem, se po krátkém odpočinku v Area 52 rozhodla dokončit misi, než se pokusí spojit v Shattrath s kapitánkou Windsong, od které zatím nebyly zprávy.
    Podle map a kompasu, který měli k dispozici, nakonec našli Celestial Ridge, na východ od poničené manaforge Ultris a Stormspire... a již z dálky je překvapilo, že slyší hádku v thalassian, navíc dva povědomé hlasy.




    Podařilo se jim mezi trsy magických krystalů přistát na doslech a tak, aby na sebe nepoštvali místní draky, ale museli se párkrát štípnout, aby uvěřili tomu, co vidí: další z mistrů Arcana Elrendar Keep, Isiel Snowdawn, se dohadovala s osobou, jejíž hlas zněl jako Zirael Hawke, ale ona sama ji nepřipomínala ani v nejmenším.
    Netherdrak Suraku, urozená elfka a lidský muž, kteří skupinu v provizorním tábořišti doplňovali, sledovali střídavě jednu i druhou hádající se osobu a pomalu si zacpávali uši.




    Přítomnost Isiel i Hawke na místě jim byla osvětlena záhy: Zirael Hawke údajně družinu kapitána Brightspear sledovala již od Temného Portálu, stejně tak ty, co jim byli v patách - skupinu elfů v temných kápích, Valendise Kaer'Menan a fel-blood elfy, kteří se na ně přilepili ve Falcon Watch.

    Nad Zangarmarshem si pak jejich sledovatelů všiml i kapitán Brightspear, když se trochu zdržel - a zkusil je odlákat od družiny riskantním letem mezi hroty hraničních hor Blade's Edge, kaňonem Zubatého Ostří na severozápad, tedy jiným směrem, než letěli ostatní do Netherstorm.
    Podle slov Hawke byl sestřelen zlým kouzlem za letu, což viděla z obrovské dálky, a když i se svým drakem přistála na místě, nenalezla nic - ani stopu po kapitánovi či jeho hippogryfovi, jen krev a těla několika elfů v kápích, které si spojovala s kultem, co šel kdysi pro Eloyn.

    Rozhodla se vyžádat si pomoc od Scryerů v Shattrath a ihned poté vyhledat družinu vedenou kapitánkou - ale byla ve městě zastavena Isiel Snowdawn, která se rozhodla ve svém volnu zkoumat zdroje krystalů pro obrany pevnosti na vlastní pěst.
    Jakožto vyšší šarže ihned Hawke zaměstnala svým doprovodem a popsáním celé situace... i nalezením zbytku družiny. Když už skončily v Netherstorm, rozhodla se vyjednat na Celestial Ridge možnost odběru vzorků krystalů.

    Na seržantce Ryzal tedy bylo rozhodnout, jakým směrem se družina vydá dál: na dohodnuté setkání s kapitánkou Windsong, kterou v Shattrath Isiel ani Hawke nezahlédly, do pevnosti pro posily, nebo po stopách kapitána Brightspear?

    A jistě, seržant Dawnspear a Thanael Sunchaser ze všeho nejvíce chtěli najít legendární Kopí Úsvitu, i když každý z trochu jiných pohnutek.

    Zatímco pro mágyni byly prioritou krystaly, nabídla jim pomoci s tím, že tuto část mise vezme na sebe včetně jejich dopravy do pevnosti - a pomůže družině portálem do Shattrath, pokud si tak budou přát.

    Faelin a Eyra oproti tomu chtěli jako první vyřešit osud kapitána Brightspear... a nejasnosti týkající se nyní i kapitánky Windsong a toho, kam ji mohlo dovést její pátrání po něm.




    Jak pochopili, tajemná elfka a její lidský společník toho věděli mnoho nejen o Netherstorm a povaze krystalů na Celestial Ridge - ale i o tom, že o ty samé krystaly má zájem nedaleká skupina ethereálů, která nespolupracuje s Konsorciem, ale s někým jiným, kdo prý pohyby Elrendarských po oblasti velice pozorně sleduje také.
    Společně s Isiel pak dokázali rozluštit Thanalovu hádanku - prohlásili, že popis místa i Gorgronda by odpovídal Blade's Edge Mountains, nejlépe nějakému místu, kde se vyskytují, či vyskytovali gronnové - a ne ledajací, přímo sedm synů Gruula, Zabijáka Draků.
    Last edited by Ayenor; 29-01-2015 at 13:53.

  10. #30
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199




    Po vyslovení slova gronn přešla Faelina i poslední dobrá nálada a on i seržant Thanalos se dali do hádky, kterou přerušil až útok ethereálů na skupinu i dva tábořící cizince.
    Po boji, během nějž byl zraněn jeden z místních draků, ale péče o něj jim získala náklonnost tajemné cizí elfky, rozhodla seržantka, že Isiel Snowdawn dořeší získání a přenos krystalů do pevnosti, zatímco ona a družina se pokusí spojit s kapitánkou Windsong v Shattrath. Sám vděčný zachráněný nether drak daroval seržantce Eyře vlastní dar, o kterém ovšem ostatním nic bližšího neřekla.
    Ukončila tak další hádky mezi Thanalem a Faelinem a jako první odešla portálem do Města Světla, který pro ně Isiel otevřela.







    Po průchodu do města si konečně všimli, že kohosi postrádají... a že ten kdosi patrně zmizel ještě před útokem ethereálů: Thanael Sunchaser, seržantův bratranec.

    Thanalos byl vzteky bez sebe tím, že cestou přes Shattrath ztrácí čas - byl už ochoten uvěřit i tomu, že to byl jeho bratranec, kdo na ně nachystal past ve věži... nebo i tomu, že to byl on, kdo zabil svou vlastní matku, Fliaru Sunchaser, a hodil to na něj.

    Být první na místě určeném poslední hádankou viděl jako jedinou možnost, jak ještě očistit své jméno - a zjistit, kdo byl tedy opravdovým vrahem.

    Faelin jeho nadšení pro rodinné dědictví a touhu po spravedlnosti nesdílel - podporoval seržantku v tom, aby se dál prioritně řešil osud zmizelých kapitánů.

    V Shattrath se tedy rozdělili - zatímco Eyra, Avianna a Faelin se šli ptát a odpočinout si ke Scryerům, Hawke se vydala do Dolního Města, na místo, kde se obvykle vědělo i to, co se vědět nemělo: do taverny Na konci světa.

    Po krátkém odpočinku se všichni opět sešli na Terase světel - překvapeni Catheryn Teleri, Kieranem Moonwolfem a skupinou farstriderů v bílých tabardech pevnosti, které prý na vyžádání kapitánky Windsong předchozího dne vyslal na pomoc lord Sunhand.
    Do rukou seržantky se také dostal kapitánčin vzkaz.


    "Seržantko Eyro,

    vracela jsem se po naší stopě až do Zangarmarsh, ale po kapitánovi Brightspear nejsou nikde stopy. Druidé v Zangarmarsh mi ovšem sdělili, že jsme byli sledováni hned několika osobami a kapitán se některé z nich pokusil odlákat do Blade's Edge na druhou stranu, než jsme letěli my. Také jsem od nich dostala vzkaz od Hawke, že se s vámi pokusí spojit a že informovala scryery v Shattrath.

    Momentálně jsem "hostem" u kmene Mok'Nathal v Blade's Edge - za doručení tohoto dopisu jsem jim musela zaplatit prací, kterou po mně chtěli. Zdá se ale, že mají informace o kapitánovi, minimálně jsem u nich našla část jeho zbroje - jsou ale velice nesdílní a nevěří mi, dokud nesplním jejich zkoušku.
    Jejich velitel Leoroxx (půlogr-půlork s velikým červeným rysem, jaké znáte z Eversong) mi slíbil prozradit více, pokud dokážu, že jsem toho hodna, proto zde podstupuji jejich testy a zároveň při jejich plnění prohledávám možnou trasu, kudy mohl letět kapitán.

    Po kapitánově hippogryfovi ani po něm samotném nebyla památka u Alianční základny na západě, ani u orkské pevnosti ve středu území - vše na jihu jsem již prohledala, budu pokračovat na sever od pevnosti Thunderlord.

    Žádám vaši pomoc, pokud dostanete tento vzkaz - ve více osobách se hledá lépe. Postarejte se o své zraněné, dokončete misi týkající se krystalů a pošlete mi, koho můžete uvolnit.
    Pokud nebudu přímo v osadě Mok'Nathal, měli by o mně mít informace - jejich "testy" se totiž sestávají z lovu silných příšer a zvířat v oblasti. Budou vědět, kam jsem který den vyrazila.
    Slunce dej Falanthirovi dost sil a vytrvalosti... a nám naději ho najít.

    Kapitánka Aerin Windsong"





    Dostali typ na místo, kde je vesnice Mok'Nathal - ale i varování, že tamní společenství je velice uzavřené a k cizincům nedůvěřivé, aby se raději optali na cestu a doporučení jednoho z nich, který spolupracuje s Hordou - Rexxara z pevnosti Thunderlord.
    Během rozhovoru s ním pak i ti nejvyšší z nich pocítili, jaké je "připadat si malý". Stejně tak jeho "medvídek" způsobil hned několika z nich mrazení v zádech.

    Konečně pak nalezli ukrytou ves Mok'Nathal nad útesem na pokraji prázdnoty Netheru.
    Již jejich přílet byl dramatičtější, než čekali - při pohledu na netherdraka, který nesli Hawke a Thanala, začaly hlídky Mok'Nathal střílet. Hawke se ze sedla poroučela první, seržant pak draka navedl stranou mezi stromy a nechal ho se ukrýt. Patrně čirou náhodou pak srazil stranou Faelina, když na cestě u osady za jízlivých poznámek Catheryn sbíral ze země zraněnou farstriderku.

    Po chvilce dohadování s hlídkami a objasňování toho, že přichází jako přátelé a s prosbou o radu, byli nakonec do osady vpuštěni... a záhy pochopili, proč ona střelba.
    Na kůlu před jednou z budov byla nabodnuta hlava dospělé samice éterického draka, ze které ještě stále kapala krev.

    Vyjednávání s Leoroxxem, jehož rys byl snad větší, než kůň, se ujala sama Eyra, zatímco ostatní přijali nabídku Mok'Nathal doplnit si zásoby pitné vody, které bylo v celé hornaté oblasti pramálo.

    Leoroxx podle jejich tabardů uznal, že patří k elfce, která jim již dokázala, že si zaslouží jejich pomoc - ulovila pro ně několik silných tvorů, kteří sužovali oblast, i matriarchu přemnožených netherdraků, ale po svém posledním testu se nedostavila vyzvednout si odměnu.
    Souhlasil i s tím, že jim odměnu pro ni nechá, včetně příběhu, který k ní patří, i když pochyboval o tom, že zelenáči jako oni dokáží vzkaz ve zdraví doručit.

    Tím vzkazem byl jeden z nárameníků, ve kterém poznali část zbroje kapitána Falanthira, i informace o tom, že tyto věci prodávali ethereálové u Bashir's landing. Také vzkaz pro kapitánku Windsong, že i když v ní je duch lovce, ještě zdaleka netuší, co znamená být Mok'Nathal, a pokud přežije, má se někdy vrátit pro další lekci.

    Leoroxx poradil i Thanalovi, který přes sílící Catheryniny posměšky poukázal na to, že místo, kde se patrně ukrývá kopí, je cestou ktomu, kde Mok'Nathal získali kapitánovu zbroj.
    Seržantka Ryzal, čím dál unavenější z neustálého popichování mezi ním, Catheryn a Faelinem, nakázala odlet k ethereálům.









    "Naberte si vodu a utíkejte za vaší velitelkou, štěňata, a buďte opatrní, tam na venku číhá velký svět," odfrknul si Leoroxx. Pak poklekl vedle svého ryse Tethika a začal ho škrabat za ušima. Velká kočka si olízla tesáky a upřela jantarově zářící oči na skupinku elfů, jako by přemýšlela, který z nich je slabší kus.
    Catheryn se netvářila spokojeně - opět byli v místě, kde její kapsy plné zlata neznamenaly nic. Faelin kývl, posbíral měchy na vodu a odešel je doplnit i ostatním, zatímco Eyra se otočila na družinu. Moonwolf si připadal jako Gulliver na cestách a neustále se stavěl na špičky a dělal se větší. Skoro u toho zapomněl popíjet rum. Mok'Nathal byli zatraceně vysocí!

    "Ještě bych se potřeboval na něco zeptat," ozval se Thanalos Dawnspear směle a přistoupil blíž k obrovi.
    "Mok'Nathal si ale povídá jen s lovci. Ne se štěňaty," opáčil Leoroxx a narovnal se v celé své výši.
    "Jsem také lovec. Povídal jsi, že nic neprodáváte a nic nemáte, jen čest. A ta moje závisí na tom, jestli najdu ten oltář v hlubinách a syna Gorgoronda. Znáte takové místo? Je to někde tady?"
    "Hovoříš rychle a mnoho, jako když prší v Zangarmarsh," Leoroxx se plácl do stehen a dal se do smíchu, "za lovce mluví činy, ne slova."
    "Proto nejsem dobrý řečník," usmál se Thanalos a Avianna ho hned podržela:
    "On to odděluje, věčně hodně kecá a při lovu pak mlčí."
    Catheryn provrátila oči a žalobně se zadívala na Eyru:
    "Myslela jsem, že už odcházíme," zavrčela.
    Seržantka se zadívala na ni, pak na Thanala, který čekal, ale když kývla, opět se otočil k Leoroxxovi. Catheryn něco si založila ruce na prsou a zasyčela:
    "Zdržujeme se zbytečně..."
    Faelin se vrátil s měchy plnými vody a rozdělil je družině, pak se zadíval na Leoroxxe a seržanta, který od opasku vytáhl zmačkaný pergamen a ještě zmačkanější mapu.
    "Čest deště ze Zangarmarsh je v hrožení?" chechtal se Leoroxx dál, "podívej, pískle: Gorgrond byl obr, z jehož kostí je naše země a jehož krev tavíme do našich zbraní. Kopím je každá skála, kam se podíváš. Co tam máš dál?"
    Catheryn začala ostentativně zívat, Hawke na ni jen pohlédla, pak zakroutila hlavou a tiše promluvila:
    "Zkusím najít Suraku, počkáme na vás mimo dohled vesnice... a prosím... prosím! Nikdo mu neříkejte, kdo zabil tu matriarchu netherdraků. Nikdy," otočila se k odchodu po krátkém zasalutování seržantce a Catheryn opět sykla:
    "Jasně... jdi si..."

    Thanalos přelétl očima pergamen, pak se zadíval na seržantku a ta jen mlčky kývla, začal tedy pomalu číst, jako by nenáviděl každé jedno slovo a každou slabiku toho textu:
    "
    Jsem jeden ze sedmi synů, pro jednoho král a pro druhého bůh.
    V mých žilách proudí krev Gorgronda,
    mé oko se upírá na černého barona se smuteční hřívou.
    Chceš-li mne najít, musíš tančit na ostří meče i na hrotu kopí.
    I tak rozdrtím tvou duši, pokud zkusíš rušit můj oltář v hlubině,
    kterou obývají raptoři se žhnoucíma očima...
    ," dočetl a zadíval se na Leoroxxe, zatímco se Catheryn sama pro sebe zle pochechtávala a Eyra pomalinku zatínala a rozevírala pěsti.
    Leoroxx se mračil, ale vydržel celou dobu mlčet, pak jen kývl hlavou:
    "Na severozápad od nás je kaňon plný raptorů s očima jako plamen, Daggermaw. Tu roklinu ovládají obři."
    "A je tam nějaký oltář?" Thanalos zatajil dech.
    "Je jich hned několik, u jednoho z nich ogři uctívali Sculloca, Drtitele duší, jednoho ze sedmi synů Gronna. Ale dlouho jsme o něm neslyšeli."
    "Pak budu doufat, že Thanael neměl štěstí, aby hned narazil na ten správný," zavrčel Thanalos a ohlédl se na seržantku.
    Leoroxxův hlas ho ještě zastavil v půlce kroku.
    "Černému baronovi se vyhněte. Stejně vás ogři rozšlapou, než vůbec narazíte na překupníky z Bashir's Landing. Ale kdybyste náhodou přežili, stavte se pro lekci lovu, štěňata," znovu se dal do smíchu a začal drbat ryse.

    Thanalos mu kývl na pozdrav a zadíval se na Eyru:
    "Myslím, že každý máme, co jsme chtěli, seržantko."
    "Máme? Vidíš tu někde kapitána a kapitánku?" odvětila rozhněvaně a smutně.
    "Ne, ale víme, že jsou naživu," namítl, "snad věříme, že by se o sebe dokázali postarat..."
    "Bashir's landing!" Eyra zabodla prst do mapy, kterou držel. "A nezkoušej cestou zdržovat s oltářem a Kopím Úsvitu."



    Last edited by Ayenor; 29-01-2015 at 13:54.

 

 
Page 3 of 5 FirstFirst 12345 LastLast

Similar Threads

  1. Eventy pod taktovkou Elrendaru
    By Ceroth in forum Eventy
    Replies: 10
    Last Post: 29-04-2015, 08:15
  2. Galerie Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 14
    Last Post: 13-12-2014, 16:13
  3. Jak na RP u Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 0
    Last Post: 05-11-2014, 21:00
  4. Historie Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 0
    Last Post: 05-11-2014, 20:55

Posting Permissions

  • You may not post new threads
  • You may not post replies
  • You may not post attachments
  • You may not edit your posts
  •  
Back to top