Welcome to the Lineage2.cz :: Forum.
Page 2 of 5 FirstFirst 1234 ... LastLast
Results 11 to 20 of 45
  1. #11
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199
    A... samozřejmě... hlavní kouzelný trik večera













    (Na detaily se optejte Magiky Fon Čáry, alias Avelion )

  2. #12
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Říkají mu FETH

    Říkají mu FETH






    ...před desítkami let...

    Z pokoje s křikem vyběhl poslední z trojice elfů, co je sledovala až do opuštěného domu na Fethově ulici. Ani se neodvážil ohlédnout, jak pelášil pryč, až se za ním prášilo. Otrhané a ušmudlané děti ještě chvilku počkaly a tajily smích, ale pak vylezly ze svých skrýší a seskupily se kolem helmy na podlaze. Jejich smích zaplnil opuštěnou budovu.

    "Nikdy bych nevěřil, že jsou strážní tak blbí, aby nám skočili na to, že tu straší," ozval se chlapec v červených botách, které vypadaly, že mu ještě pár let budou příliš velké.
    Stříbrovlasý chlapec, který stál hned vedle něj, do něj se smíchem drcl a nechal mu ruku na rameni:
    "A viděl jsi, jak rychle utíkali, když ta helma spadla?"
    "Ty tu nějakou dobu neuvidíme, co říkáš, Lišáku?" otočil se stříbrovlasý na rusovlasého chlapce, ale ten v červených botách se zamračil.

    Rusovlasý chlapec se narovnal od helmy, pak odpověděl:
    "Co říkám?" usmál se šibalsky, jako by dostal nápad, "že bychom v tom mohli klidně pokračovat, Silvere."
    "Pokračovat, Lišáku, proč? Jako vtip to bylo fajn, ale proč bychom v tom měli pokračovat?" ozvalo se děvčátko s dlouhými havraními vlasy a modřinou přes půl obličeje, dívalo se střídavě z jednoho na druhého.
    "No... je tu sucho, nefouká sem. Chvilku bych tu zůstal, a kdyby ostatní dál tvrdili, že tu straší, alespoň by nám sem nikdo nelezl."
    Ten v červených botách mezitím pomalu došel ke dveřím a vykoukl na chodbu, ale pak se ozval:
    "To chceš vystrašit každého, kdo sem přijde, Thanale?"
    "A nebude stačit, abychom po ulici rozšířili, že tu po nocích straší netvor? Pak sem nikdo nepoleze, Kocoure."
    Kocour ale zamračeně zakroutil hlavou:
    "Dělejte si, co chcete, já padám. Jen počkejte, až se o tom dozví Havran," řekl a odešel z místnosti.
    Černovláska za ním ještě stihla zavolat:
    "Nerisene!"

    On se ale ani neohlédl. Smutně se za ním dívala, když se vedle ní zastavil Silver a zahoupal jí před očima tím, co předtím Kocourovi stačil ukrást z vesty:
    "Neboj, on se vrátí, hlavně, když mám tohle," zachřestil měšcem. Zdál se dost plný.
    "Ty jsi strašný kleptoman," zasmála se a přestala smutnit, pak se obrátila na ryšavého: "a jak se strašidlo bude jmenovat? Každý správný netvor má přece své jméno."
    Lišák Thanalos jen pokrčil rameny.
    "Tak daleko jsem se ještě nedostal."
    Silver si začal pohazovat měšcem a sledoval, jak si Kocour na ulici šacuje kapsy, nadává a otáčí se zpět.
    "Což takhle Feth, když jsme přeci na jeho ulici, ne?" mrkl na ostatní děti a vykročil mu naproti.








    Toho večera na sklonku léta se setmělo dříve, než obvykle, snad to bylo blížící se bouří za obzorem. V horách se zvedl vítr, který rozvál dusno posledních dnů i špatné vzpomínky.
    Světla loučí uvnitř hodovní síně občas téměř pohasla pod jeho nápory a plamínky svíček se většinu času mihotaly a vrhaly na zdi děsivé stíny.
    Po večeři se ten večer sešla vybraná společnost, ale místo karet a kostek se rozhodla naslouchat příběhu seržanta Dawnspeara.
    Byl to prostě večer pro strašidelné historky u ohně jako stvořený.

    "Říkali mu Feth, smějící se Feth, nikdo nevěděl, odkud se vzal, ale bál se ho celý Západní Silvermoon. Jediné, co prý jste zaslechli předtím, než vás dostal, byl jeho smích. Tedy samozřejmě krom dětského pláče," Thanalos se rukama i tónem hlasu snažil vyvolat děsivou atmosféru a zdálo se, že na Aviannu to fungovalo - otřásla se a visela mu očima na rtech, zatímco Taharis se neustále otáčel ke dveřím na chodbu, jako by někoho čekal, nebo něco zaslechl.
    Hawke s hrnkem čaje seděla a dívala se na Eloynino prázdné místo u stolu, pohroužená v myšlenkách, občas usrkla horkého nápoje a mlčela.
    "Ach, ano, pláč těch dětí. Dětí, které nezabil, ale vzal je s sebou a už je nikdo nikdy neviděl. Povídají, že kdo je slyší, ví, že po něm jde sám Feth. Čas se zpomalí a ty cítíš jen ten mráz, který se ti šíří po celém těle, slyšíš pláč těch dětí a víš, že je pozdě, že už jde po tobě... a když budeš mít štěstí, najdou z tebe alespoň kousek," seržantovy ruce malovaly svým stínem na zdi děsivou tapisérii.
    Hawke se trochu zamračila a zadívala se na něj, on ale očima propaloval rozechvělou Aviannu.
    "Povídá se, že každý, kdo ho viděl, je mrtvý. A že když o něm mluvíte, přijde... ale kdo by tomu věřil, že," zasmál se tak, že se Avianně zježily vlasy vzadu na krku a Taharis si nervózně poposedl na lavici. Na chodbě se ozval škrábavý zvuk a nějaké kroky, někteří od stolu tam otočily hlavy, ale neviděli nic.
    Hawke se opět zadívala do svého hrnku s čajem, trochu zkřivila rty a dál mlčela.



    Avianna se nevydržela neozvat:
    "Kdo byl nebo je pravděpodobně Feth už tedy víme, ale proč používáte jeho jméno v každé druhé větě, seržante?"
    "Nevíš nic, Avianno Dawnseeker. Ten příběh byl starý už tehdy, kdy zde Taharis ještě pil a chodil za ženskýma," odvětil Thanalos hrobově a Hawke se raději rychle napila.
    "Myslela jsem, že příběh o něm již skončil?!" zamračila se Avianna.
    "Ne, ten ještě ani nezačal," pochmurně se usmál seržant a z chodby se ozval zvuk, jako by spadlo něco dřevěného. Teď už u stolu nadskočili všichni. Strážný ode dveří zvedl lucernu a posvítil do chodby, pak zakroutil hlavou a došel uklidit halapartnu, která se uvolnila ze stojanu. Kromě něj byla chodba prázdná, ale ticho v ní bylo až příliš... tiché.
    "Také se povídá, že kdysi jedináček z bohatého rodu nevěřil na varování o Fethovi a o úplňku se procházel po Fethově cestě a volal jeho jméno, snad aby si tropil žerty, či dokázal svou odvahu. Když se vrátil domů, byl celý podělaný strachy a nezmohl se na nic jiného než: On přijde, on si pro mne přijde...
    Když se ho ptali, kdo má přijít, stále dokola opakoval jen jedno: Feth, Feth, Feth!
    Hned další noc, když celý dům hlídaly všechny stráže, zaslechli kolem něj dětský pláč. I když ten syn bohatého elfa byl hlídán uvnitř domu, zmizel a nikdy ho nenašli. Jen velký nepořádek v jeho pokoji a spousty čar a škrábanců, jako by někdo drápal nehty či drápy po stěnách a po podlaze," Thanalos na chvilku utichl a tentokrát ty šouravé kroky z chodby zazněly z druhé strany. Trochu se zamračil a ohlédl. Chodba zela prázdnotou.
    Taharis sáhl po meči, který si předtím odložil na lavici vedle sebe.
    "Je to jen jedna z mnoha historek o Fethovi, být vámi, nedělal bych si z něj legraci, protože se klidně může stát, že si pro vás přijde, a už vás nikdy nemusíme najít."

    "No, ale to stále nevysvětluje, proč používáte jeho jméno ve větách, ať nadáváte, nebo se divíte," trvala si na svém Avianna.
    "Ovlivnil mne jeden zážitek na Fethově ulici, když jsem byl malý. Proto jsem se jí potom raději vyhýbal a utekl z města i z Quel'Thalas," odvětil Thanalos, pohled upřený na Hawke, která na chvilku zavřela oči a po malých douškách dál upíjela čaj.
    "To se ho nikdy nikdo nepokusil ulovit? Lovec démonů? Vymítač? Magistr?" podivil se Taharis a Avianna dál nevěřícně kroutila hlavou.
    "Nikdo ho nikdy nenašel, ani jeho oběti, jen jeho stopy... dost krvavé stopy po něm. A ty škrábance na místech, kde se jeho oběti snažily skrýt," Thanalos se zadíval na Taharise, pak na Aviannu.
    "Třeba je to duch? I ti dokáží hnusné věci..."
    "Duch, démon, napůl elf, napůl trol, popisovali ho různě. Ale očití svědkové nikdy nepřežili. Nikdo kdo by ho doopravdy viděl."
    Ale stačí udělat ten rituál a on přijde sám, ne? Chodit za úplňku po té ulici, opakovat jeho jméno... pak by se dal polapit, ne?"
    "Kdo ví, já sám jsem tehdy byl jen kluk podělaný až za ušima. Jen co jsem zaslechl ten dětský pláč a škrábání drápů na dveřích, kolem kterých jsem procházel... začal jsem utíkat a už jsem se nezastavil... až mimo Quel'Thalas," seržant se natáhl pro pohár medoviny a zvedl ho ke rtům. Avianna ale zastavila jeho ruku, jak se mu opřela o zápěstí a naléhavě mu hleděla do obličeje:
    "Neříkal jste, že setkání s ním nikdo nepřežil? Že nejsou očití svědkové?"
    "Ale já ho neviděl," pousmál se, setřásl její ruku a obrátil do sebe pohárek, pak si olízl rty, "on i ten synáček z bohaté rodiny tehdy utekl, aniž by se otočil, jen ne dost daleko. Schoval se jen do domu, který měli na Falconwing. Feth si počká, Feth si počká, Feth tě dostane. Feth vždy dostane to, co chce."
    "Takže...," zaváhala s očima rozšířenýma, "na vás čeká a kdybyste se tam objevil znova, tak vás...?" Avianna si přešla prstem po krku, jako by naznačovala podříznutí.
    "Můžeš se schovat, ale neschováš se, můžeš utíkat, ale neutečeš, můžeš bojovat, ale nevyhraješ, Feth jen získá další oběť," Thanalos pokrčil rameny a zadíval se přes ni i ostatní u stolu na Hawke, která patrně ve svém čaji objevila nový Silvermoon, podle toho, jako ho nadšeně a zaujatě studovala.
    "Kdo ví, je to jen příběh, ne? Pověra. O krvavě rudém, smějícím se Fethovi."




    "Ale někdo povídal, že se v západním Silvermoon stále ztrácí elfové," namítl Taharis, "jsou nějaké příběhy o mladších obětech? Nebo jen ty z dob před válkami?"
    "To byste se museli optat na Falconwing, já ve městě dlouho nebyl. Ale po Fethovi raději nepátrejte, nebo si pro vás přijde sám," Thanalos se spokojeně opřel v křesle v čele stolu a znovu si dolil medovinu do pohárku, pak upřel tyrkysové oči do chodby a zvedl jedno obočí.
    Ať už tam viděl cokoli, když se tam ohlédli ostatní, chodba byla prázdná. Odkašlal si.

    "Ale pokud je to pravda a on pořád zabíjí... vy to tak vážně chcete nechat? Nechat ho, ať zabíjí dál?" zavrčel Taharis.
    "Nedokázaly ho najít a zabít stráže před téměř čtyřiceti lety - v čem bude nyní rozdíl? Nikdo ani nikdy nedokázal, že existuje, i když někdo za těmi únosy dětí a krvavými útoky na dospělé být musí. Hledali ho mágové, stráže, všichni dost odvážní a chytří. Ale prý ho najdou jen ti, co ho volají na správném místě a ve správnou dobu."
    "Jestli šlo o stráže, od jakých jsem odešel, nedivím se ničemu. Ale my nejsme stráže, my jsme Elrendarští," prohlásil Taharis hrdě.
    "Elrendarský neznamená nesmrtelný, Taharisi," špitla Avianna.
    "Ne nesmrtelný, jen jsme lepší, než strážní na tom místě, znám je dobře. Stačí zaplatit a dívají se jinam, když se něco děje. Nebo přehlédnout, co měli vidět."
    "Přecenit své síly je první krok k neúspěchu," upozornila ho Avianna a nervózně se zadívala do chodby, kde se opět cosi mihlo, ale nedalo se to vidět jinak, než koutkem oka.
    "Tak to můžete zkusit, vezměte s sebou třeba tady Ogatixe, co se skrývá na chodbě, ten vám klidně může zahrát dítě, Feth děti, co vypadaly opuštěně, sbíral," navrhl seržant a ukázal rukou s pohárem ke stínu přikrčenému za stojanem na zbraně, "ale co Feth vezme, to už nevrátí."
    "Jako kdyby někomu chyběl," vyštěkl Taharis a ohlédl se tím směrem, ale po goblinovi opět nebylo ani památky.
    "Takže... zkusíte ho ulovit?" seržant se tázavě zadíval na rekruty a Hawke nevěřícně zvedla oči a upřela je na něj.
    "Ale vy tam sám ani nesmíte, seržante. Nejen, že by vás roztrhal, ale teď vás hledají pro ten útěk a podezření z vraždy," připomněla Avianna nedávné dění na Falconwing a Thanalos jen pokrčil širokými rameny.
    "Já ne, nepůjdu tam, nechám to na vás, když jste tak chrabří," usmál se a Hawke zamumlala:
    "Rozcupuje je to na kousky, při vší úctě k jejich tréninku."
    "Do toho by šel jen idiot. Tu věc by lovil jen magor," Avianna zakroutila hlavou a s přáním dobré noci se zvedla a raději vyklidila pole. Na cestu do kasáren si raději vzala i pochodeň.
    "Proto to bude dobrovolně a na vlastní zodpovědnost. A po svolení od kapitána," seržant ukázal v úsměvu zuby jako vlk a v tu chvíli se ve dveřích opět na chvilku zastavila malá zelená postavička v modré róbě učedníka.

    Upřeně se zadívala na Taharisovu blond hlavu, pak zalomila ručičkama. Taharis se velice pomalu otočil, ukázal na svou hlavu a goblin mlčky polkl. Elf stále ukazoval na své blond lokny a v očích měl smrt.
    "Čím více mi ublížíte, pane Victus, tím déle budu regenerovat a tím později budete mít svou hnědou barvu zpátky!" vykvikl rychle.
    "Neboj se, ublížím ti tak, že už nebude co regenerovat. Máš deset vteřin náskok," Taharis se pomalu zvedl a sáhl po meči, goblin nadskočil a vyrazil plnou rychlostí vpřed, až se mu róba motala pod nohy. Ječel u toho:
    "Ale na hnědou se arkána barví nejhůř! Hnědá arkána není žádná sranda!" minul Aviannu, která s kroucením hlavy zamumlala:
    "Mám pocit, že už hnědou vytvořil do kalhot..."
    "Omluvte mne, panstvo...," řekl Taharis se zdvořilou úklonou ke stolu, "mám schůzku s jedním malým zeleným a už nyní mrtvým mágem skřetího původu."
    Připnul štít a meč na záda, a pak ráznou vojenskou chůzí vykročil do chodby, zatímco se Ogatix v kuchyni zkusil proměnit v sýr.

    Hawke odložila hrneček a zadívala se na seržanta s nesouhlasným výrazem.
    "Víš, kam tě ty tvoje historky jednou přivedou, Thanale?"
    "Chtěli lov na mýtickou bestii? Dostanou lov i mýtickou bestii," odvětil se širokým úsměvem a poslal jí vzdušný polibek.





    K pochopení jedné zvláštnosti lovu na bájnou bestii pak rozhodně patřily ještě dva příběhy, které v pevnosti zazněly před lovem na obávaného Fetha. První z nich se týkal seržantova dětství z dob dávno před Pohromou.





    "Jak Kocourek k botám přišel"


    Byla nebyla jednou jedna velká džungle a v ní, krom jiných zvířátek, žil i malý Lišáček. Většina zvířat si jídlo sháněla sama, ale Lišák ne. O Lišáka a pár dalších zvířátek se staral Havran.Laskavý a moudrý starý havran, nebo tak nějak.
    Rozděloval zvířátkům jídlo, které mu nanosila, ale tak nějak si vždy většinu nechal a běda, jak mu někdo nějaké zatajil.
    Jedno ze zvířátek byl i mladý Kocour, který byl vždy nafoukaný na svůj pěkný blond kožíšek.
    Jednou šli Lišák a Kocour pro jídlo spolu... do tajné skrýše, která patřila blbým Psům. A protože to byli blbí Psi, věděla o té skrýši všechna zvířata... ale protože Psů bylo mnoho, nikdo do jejich skrýše nikdy nelezl.
    Jenže tenkrát Psi sebrali Havranovi něco, co velice chtěl, a tak si pro to poslal Lišáka a Kocoura.
    Byl to obrovský žlutý ananas, který vypadal jako zlatý.
    Zvířátka, která se pokoušela vykrást tu skrýš předtím, udělala jednu chybu. Vždy se do skrýše pokoušela dostat v noci, kdy tam bylo plno Psů... zatímco Lišák a Kocour se do ní vydali ve dne.
    Plížili se, skrývali, až se nakonec dostali k tomu zlatému vejci... totiž ananasu. Nikdo si jich nevšiml, akce šla skvěle... až dokud se něco nepokazilo. Ne Lišákův plán, ten je vždy dokonalý a když ne první, tak je dokonalý ten druhý, třetí nebo čtvrtý. Jenže...
    Kocour něco uviděl a vážně to chtěl, hodně moc to chtěl, fakt, že jo.


    Blbé červené boty, skoro nás kvůli nim chytili. Kvůli blbým botám, které mu i tak byly o tři čísla větší!
    Červené kapitánské boty...!
    Od té doby Kocourovi nikdo neřekl jinak, než Kocour v botách a Psi ho hledali ve dne v noci. Hlavně po něm šel jeden kapitán, který ty boty měl předtím také moc rád.


    No a zlatý ananas? Havran ho prodal Opicím, které ho chtěly od začátku, za ptačí zob, ze kterého Lišák ani Kocour neměli nic.
    Konec.




    Druhý příběh vyprávěla záhadná archeoložka, cestovatelka a badatelka Siri Nightwish jednoho podzimního večera v pevnosti, v dobách, kdy už seržant Thanalos za trest sloužil svůj měsíc na Falconwing Square. Prý ta historka byla tou dobou oblíbena v lepší společnosti ve městě jako druh strašení ješitných dcerek boháčů.




    "Jak Kocourek o boty přišel"


    Tenhle příběh se povídá po Falconwing a týká se elfa, který tam prý donedávna bydlel. Ne tak, jako slušní elfové, tenhle elf rád chodil tmavými ulicemi a pracoval snad dokonce až na Murder's Row.
    Tenhle elf byl mistr v odhalování tajemství a také v otvírání zámků, které nikdo jiný neotevřel, měl ale jednu zvláštnost. A slabost.
    Jeho červené vysoké boty.
    Prý je jako dítě ukradl jednomu vzteklému veliteli městské stráže, který ho až do své smrti za to nepřestal pronásledovat a jeho i boty proklel... ale tenhle elf byl těmi botami posedlý.
    Nosily mu štěstí, povídal.
    Nikdy je neodkládal, když šel na akci, téměř nikdy je neodkládal ani ve svém volnu (a když už je odložil, muselo to... stát za to), nehledě na to, že mu celý život byly o číslo větší.
    Jen kvůli těm botám se mu mezi zloději a lapky začalo říkat Kocour v botách.
    Prý pro tu posedlost svými botami měl důvod, jako malý musel v létě chodit bosý, protože byl chudý sirotek už od první války s orky... a v době horšího počasí nosil hnusné těžké boty ze dřeva vystlaného slámou. Ty červené boty z něj dělaly někoho víc. S těmi botami už nepatřil mezi spodinu.
    Pamatoval si na den, kdy je na sobě měl poprvé - bylo to na pohřeb jednoho z dětí, které patřilo do jeho dětského gangu, tolik let zpět po druhé válce... Ty boty se hodily na vše možné, jen ne na pohřeb... každý na něj hleděl a on měl pocit, že se za ním otáčely i sochy na ulici a oči hawkstriderů u brány.
    Ve chvíli, kdy místní kněz odříkal krátké rozloučení s mrtvým sirotkem, myslel jen na své boty.

    Dokonce, když o pár let později žádal svou milou o ruku, celou dobu myslel na své boty.
    Když popíjel zásnubní víno, jako by ty botky plavaly v barvě vína v poháru.
    To tehdy potkal na Falconwing to malé žebrající děvčátko, dal jí groš za vyblýskání svých bot a ona, když je vyčistila, zvedla svou bledou ušmudlanou tvářičku a pleskla ho po obou podrážkách:
    "Tak pěkné taneční boty, jen ať při tanci sedí a nikdy nespadnou!"

    O nějakou dobu později odmítl poslechnout svou milou a zase v těch botách šel tam, kam neměl... domlouvat jejich svatbu... ale docela zapomněl na místo a čas, které si přála, protože celou cestu myslel jen na svoje pěkné červené boty... najednou mu opět v cestě stála ta malá ušmudlaná bledá holčička a řekla:"Tak nádherné taneční boty!"
    A on se neudržel a začal tančit, tančil přes celé náměstí až k bráně do Eversong, kde ho popadli strážní, složili na zem a i tak jeho nohy dál tančily vzduchem... dokud mu násilím nezuli boty. Teprve pak si vydechl, vyčerpaný a zahanbený... bosky došel domů a svatbu zapomněl domluvit.
    Jeho milá zamkla boty do skříně.


    Začal tedy chodit v obyčejných botách, ale ty červené jako by byly prokleté. Kdykoli nebyl doma, dupaly ve skříni a jednoho dne, když milá uklízela a chtěl utřít i je, vytrhly se jí, skoply ze skříně svícen a ten jí přibodl halvu k podlaze a na místě ji zabil.
    Když se vrátil, našel ji mrtvou... a boty ve skříni, zavřené a pocákané její krví.

    Nakonec neodolal a i na její pohřeb si je vzal.
    ...a tentokrát s ním boty tančily až do hvozdu, přes trny, dokud nebyl celý rozervaný, poškrábaný, bolavý a odřený, větve z něj nakonec servaly všechny šaty a on ke své hanbě vtančil tak nahý až na Falconwing. Stráže ho zkusily chytit, ale boty ho odtančily pryč, i když škemral o milost. Snažil se je sundat, serval si punčochy pod nimi a zjistil, že mu boty vrostly do masa nohou... tančil dál v dešti a slunci, v noci a ve dne... i na brázdě zvané Jizva Smrti. Dotančil tak až do ruin Silvermoon... neexistoval pro něj odpočinek a kdykoli se zastavil a chytil rukama lampy či plotu, nohy ho nesly dál... a jako by slyšel dětský hlásek a viděl tu malou ušmudlanou dětskou tvář, jak šeptá:
    "Není odpočinku pro špatné, špatní nesmí spát, budeš tančit přes pařezy a trny, přes kořeny a kameny, dokud tvou kůži z těla nesedřou větve a skály a ploty zaživa, dokud z tebe nezbude jen křepčící kostra a orgány ti neuhnijí a neodlétnou, a i to bude málo za to, žes kryl Havranova vraha."

    Byly to strážní na Falconwing, co ho viděli naposled, jak je prosil, aby mu usekli nohy, běželi mu na pomoc, ale už ho nenašli. Kdo ví, třeba dosud tančí někde v ruinách. Třeba se našel někdo, kdo ho zachránil. A třeba se doopravdy utančil k smrti.
    Povídají, že popravčí, co bydlel u mostu na Sunstrider, mu nakonec vyhověl a ty nohy usekl... a boty i s nimi odtančily pryč, zatímco on Kocourovi vyrobil hezké nové dřevěné. S přezouváním a marnivostí už si nemusel lámat hlavu. Ani s tichým pohybem stíny.
    Konec.



    Před samotným lovem pak ještě jednou seržant naladil posádku i hosty vyprávěním původu legendy o Fethovi a pravdy o domě Milenců na Falconwing.




    "O Fethovi"





    Někteří říkají, že neexistuje
    Někteří naopak věří, že existuje a pochází z elfky a trola a povídá se, že Fethova cesta po něm dostala své jméno - můj příběh však tvrdí opak.
    Kdysi dávno prý žil v Silvermoon jeden mladý blond elf, nadějný učedník, který miloval jistou elfku. Chodil za ní každý večer a vyznával jí svou lásku, ale nic nepomohlo - ona chodila jen s brunety. A tak se nechal přebarvit, ale ani to nepomohlo. Nepomohlo, ani když zaplatil mágovi, aby mu vlasy změnil magicky. Jeho zlaté vlasy stejně odrostly, nebo se postupně ukázaly.
    Smutně odešel od elfky, která se mu zase vysmála. Netušil, že ho nechce, protože má dávno jiného. I kdyby se stokrát celý natřel na černo.
    Náš mladík šel potom smutně domů okolo jednoho alchymistického krámku, když dostal šílený nápad a do toho obchodu se vloupal. Tam smíchal pár elixírů, které nakonec vypil a věřil, že se potom jeho krásné blond vlasy změní na černé, které tolik chtěl.

    Jeho vyvolená si však zatím ve svém domě u Dawning Lane užívala romantické chvilky s tím druhým elfem, polibky a tak, však víte... Náhle spatřila v okně stín a vykřikla. Stín však zmizel.
    Po čase elf svou milou uklidnil a znovu pokračovali, když uslyšeli bušení v přízemí - elf se tam pomalu vydal, kráčel opatrně a potichu dolů po schodech tak, aby ho případný zloděj neslyšel.
    Stále nikoho neviděl, všude byla tma, zkontroloval tak všechny místnosti v přízemí a už se chtěl vrátit zase nahoru do postele, ale otočil se a to, co uviděl, bylo poslední v jeho životě. Nestačil ani vykřiknout.

    Elfka nahoře v patře se zatím strachy skrývala pod peřinou a tak, když zaslechla kroky a dech, myslela si, že se vrací její milenec. Ale nebyl to její milenec.
    To stvoření bylo jako z noční můry, mělo velké rohy a kopyta, zelené bylo jako trol, jen vlasy mělo černé jako uhel.

    Když po čase vešli do jejího domu stráže, našli po těch dvou jen krev na stěnách, jako by jí někdo chtěl vymalovat, ale nebyla to jediná spoušť. Někdo tu noc zničil i jeden obchod na druhé straně čtvrti.
    Do jejího domu se až do Pohromy nikdy nikdo nenastěhoval, povídalo se, že tam straší. Říkají mu Dům Milenců i teď, když jsou z něj jen ruiny.

    Dovolte mi dát vám ještě jednu radu: pokud někdy budete v západním Silvermoon, nikdy neříkejte jeho jméno. A pokud ho vyslovíte, ať ze zvědavosti, nebo z arogance, nikdy se neotáčejte. Protože jen ti, co se neotočí, mají šanci mu utéci a zachránit holý život... pokud utečou dost daleko.
    Povídá se, že poslední, co slyšeli ti, které dostal, krom jeho dechu za sebou, byl dětský smích. Škodolibý smích malých dětí, které jako by se smály nad vaším osudem.

    Za ty roky ho hledalo mnoho elfů, aby ho ulovilo a zabilo, ale žádnému se to nepodařilo. Nebo spíš žádnému, co by se vrátil a žil, aby o něm mohl hovořit. Možná vy budete mít více štěstí... i přesto vám to nedoporučuji. A jak že je to jméno, které nesmíte v ruinách Západního Silvermoon vyslovit?

    Dostal jméno podle ulice, kde byl ten alchymistický obchod.
    Říkají mu Feth.





  3. #13
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Lov na Fetha



    Lov na Fetha









    Průběh eventu:

    Seržant Thanalos Dawnspear nechal do pevnosti vzkázat pro Aviannu Dawnseeker, že ji čeká na domluvený trénink na Falconwing Square a zároveň potřebuje pomoc k prohledání ruin- a ať s sebou vezme i další rekruty. Do její družiny byli tedy povoláni i Veranis Holywood, Lyanor Silverlight, Ogatix, Engiee Rozruch a Pandora Scorchwood.
    Veranis byl již předem podělán strachy a vyzýván Aviannou, aby byl trochu chlapem, přesvědčen, že si jdou pro jistou smrt, zatímco Lyanor všechny povzbudil a dodal odvahy. Engiee jen mlčela a stále dokola počítala do desíti a Ogatix se těšil, že konečně pozná elfí "fet",nebo na čem to ti ušáci jedou. Při příchodu bosé elfky v trolí masce nastalo trochu pozdvižení u zjištění, že se jedná o Pandoru, lordovu vnučku, která stále lámanou elfštinou vyprávěla cosi o neklidných duších a špatném juju kolem Falconwing.


    (Účastníci výcviku byli uvítáni a požádáni, aby si v reálu zapli zvuk a zhasli světlo. Někteří později litovali.)


    Seržant jim hned zpočátku naznačil, že je dobře, že jich přišlo více - čím více, tím lépe... po posledních vraždách na předměstí a v okolí. Někteří byli trochu zmateni tím, že jim seržant popsal Fetha jako osobu, která je podezřelá právě z těchto vražd... tedy označena za jednoho z možných pachatelů. Nebylo to přeci podle legendy tak, že po Fethovi nikdy nikdo nenašel jedinou z jeho obětí?

    Tehdy se k nim přidal místní nadějný magický učedník, který se představil jako Yaeneryn Daysong a spletl si Veranise s ostatními dívkami, kterým se chvilku dvořil.
    Seržant jim udělil několik rad:
    Nevyslovovat jméno Feth, pokud nechtějí zemřít, protože ho to prý přivolává a nosí smůlu.
    Neotáčet se, pokud za sebou zaslechnou dětský smích nebo pláč, funění, nebo škrábání drápů.
    Utíkat, pokud něco takového zaslechnou, co nejrychleji na osvětlený prostor před strážnicí, kde bude Feth dopaden, pokud ho nedokáží zastavit sami.
    Tento týden prý zatím našli dvě těla: jednoho podříznutého elfa, jednu utopenou elfku... a jdou zvěsti o další rozsápané z Eversong.
    Seržant jim popřál mnoho štěstí s tím, že musí vyplnit hlášení, a požádal je, aby legendu o Fethovi prověřili, či vyvrátili, popřípadě ho zabili či zajali.

    Dodal, že doufá, že každý z nich před touto misí vyplnil svou poslední vůli a uzavřel své záležitosti v pevnosti i mimo ni. Také jim slíbil, že kdyby došlo na nejhorší, zařídí pro každého osobně pohřeb s poctami jako pravému hrdinovi z akce.

    Rekruti měli ještě několik dotazů k tomu, koho měli ulovit: kde obvykle útočí, jaké má zvyky, co je o něm známo. Na toto téma dostali některé zajímavé odpovědi:
    Prý cíl má černé vlasy, je celý zelený a obrovský a obvykle loví na ulici, která se po něm jmenuje... nebo snad on po ní?
    Zabíjí holýma rukama či drápy, ne magií. Ale umí unést dítě tak, aby po něm nezbyly stopy.
    Jedno tělo bylo nalezeno pod mosem na Sunstrider, ostatní spíše zde u Dawning Lane a na Fethově ulici.
    Také dostali radu, aby se optali místních, kteří legendu o něm znají lépe, vzhledem k tomu, že Feth prý v těch místech řádí už pár desítek let a dosud ho nikdo nechytil.

    Engiee a Ogatix se během rozhovoru se seržantem zabavili pokusy vylovit z kádě plovoucí jablka, z čehož získal jeden rýmu a mokré vlasy a druhý trochu jiný odstín zelené.

    Vyptávání mezi obyvateli přineslo různé výsledky: zatímco kapitán stráží, Aeldon Sunbrand, na ty sprosté báchorky o Fethovi nevěřil a vyrazil je, aby jej nerušili u práce, a ani k vraždám nechtěl nic říci, dokud se nevyšetří, Ogatix se snažil vyslýchat zadrženého wretcheda, což skončilo tím, že ho stráže začaly pokládat za dealera felových krystalů. Vícero úspěchů měl nakonec jen Lyanor se svým zdvořilým vystupováním, kterému se s příběhy o Fethovi svěřila Kyrenna, prodávající na rohu náměstí archívní sýry a víno. Podle Kyrenny se popisy Fetha lišily podle toho, jak moc vystrašený elf je vyprávěl - od trola po bytost s rohy a drápy; společnou měl vždy jen hustou černou hřívu. Své oběti děsil ve dne i v noci a v bezpečí byly jen, pokud navěky opustily Falconwing.

    Byla to Kyrenna, která podala Lyanorovi tři svíčky a popsala tři místa ruin, na kterých musí být zapáleny, aby se Feth objevil a jeho "duch mohl dojít klidu". Šlo o tři místa, na kterých vraždil, ve velké budově bývalého poradního sálu, pod mostem, kde prý Feth přebývá... a nakonec v tříposchodním Domě Milenců. Prý každý rok nějaká dobrá duše zapaluje svíce na těch třech místech - a pokud se tak nestane do půlnoci jistého dne, Feth bude volný a bude vraždit celý další rok.
    Jaká náhoda, že si je seržant pozval na pomoc právě v den, kdy na náměstí hledali dobrovolníka, který za obyvatele zkusí svíci na nebezpečných místech po soumraku zapálit!

    Veranis, nejméně jistý ze všech, byl určen průvodcem, protože byl z nedaleké oblasti Eversong a přiznal se, že se v ruinách trochu vyzná. Se staženým hrdlem i řití tedy vykročil první na Fethovu cestu, následován Yaenem, který se též nabídl jako průvodce, a nad hlavami se jim v tmavnoucím soumraku zvedlo hejno netopýrů, zatímco Engiee dokola opakovala cosi o klidu bez emocí a Ogatix se stále ptal, kde je ten fet.

    Po chvilce cesty stmívajícími se ruinami náhle zaslechli výkřik dívky či snad dítěte - Veranis sebou okamžitě trhl a utekl k nejbližším dveřím, které se marně snažil lomcováním otevřít, aby se skryl uvnitř. Výkřik slyšeli všichni, jen Avianna ho chrabře prohlásila za výplod jejich fantazie a doporučila Veranisovi, aby se šel přebalit.
    Již chvilku nato je zamrazilo do morku kostí při pohledu na pár bot jen tak osamoceně stojících přede dveřmi, do kterých se Veranis snažil dobýt. V oněch botách totiž dosud trčel pár nohou přeseklý přesně v půli lýtek.
    Slabším povahám se udělalo nevolno... ti chytřejší chvilku marně pátrali po zbytku nešťastného chodce... nenalezli nic.
    Někdo připomněl krvavou pohádku o Kocourovi v botách, kterou vyprávěla nedávno za bouřlivého večera u svíček Siri Nightwish.





    Zapalování svíce v radniční budově... tedy v jejích troskách...se neobešlo bez boje s několika wretchedy. Poděšeni tím, že místní bezdomovci také volali Fetha, přemohli je a rychle na místě zapálili rituální svíci. Půlnoc se blížila mílovými kroky a oni byli na samém začátku své mise!

    Lyanor, ač služebně mladší než Avianna, se nakonec v nastalém zmatku, kdy mágové pobíhali sem a tam, Veranis omdléval strachy a Pandora sbírala z těl poražených trofeje ve trolím stylu (čti: řezala jim uši), ujal rozhodně vedení a popoháněl skupinu dále. Ogatix pro změnu šacoval každé tělo v naději, že konečně najde ten elfí fet.

    Zatímco se začaly opět ozývat zoufalé výkřiky odněkud ze stínů mezi troskami, pospíšili dále, aby zapálili svíci pod mostem, kde měl údajně Feth mít brloh - tou dobou již někteří měli pocit, že se jim země chvěje pod nohama a cosi se smrdutým dechem jim dýchá za krk. Kolem se začala rozlévat hnusná, děsivá mlha... Lyanor jim kryl záda a popoháněl je dále a dělal přesně to, co neměl: ohlížel se.





    Ač na obloze neviděli mraky, několikrát se zahřmělo a pár blesků udeřilo do země a trosek nebezpečně blízko nich. Navíc Veranis varoval, aby se nerozdělovali, že v příbězích vždy po tom, co si dělá z duchů žerty.

    Pod mostem vskutku nalezli nějaké tábořiště - ke všemu nevypadalo opuštěně a ohniště v něm ještě doutnalo. Zapálili u něj svíci za sílícího hřmění a blýskání a někteří pak přísahali, že mezi křovím a troskami zahlédli zlatovlasé elfí dítě v hadrech. Děvčátko zmizelo beze stopy a tráva pod jejich nohama začínala podivně zářit, navíc zaslechli nějaký šílený mužský smích.




    Zbýval Dům Milenců, ten, kde se prý Feth poprvé objevil, aby zabil milou, coho odmítla. Prozkoumali přízemí domu, kde našli nějaké prastaré ostatky, a když se chystali zapálit třetí svíci, zaslechli z patra dětský zoufalý výkřik. Bez meškání vyrazili dítěti na pomoc, tedy až na Veranise, který okamžitě vyrazil někam do ruin.

    Vyběhli do patra po schodech a cestu jim přehradil obrovský stín s drápy na rukách, ohyzdnou zelenou tváří a černou hřívou... po dítěti, které je proti stvůře nalákalo, nebylo nikde ani stopy. Yaeneryn, který zapálil třetí svíci právě na tomto místě, si bytosti všiml téměř, když už mu sahala pařáty po hrdle.
    Připravili se k hrdinnému boji s taktickým ústupem, když se obrovská bytost smíchy zlomila v pase a sňala masku. Když kolem ní i přes to prolétlo pár dýk a šípů, ozval se jim známý elfí hlas s peprným hodnocením situace i jejich reakce.







    Proti nim stál seržant Thanalos Dawnspear a smál se jim, až se za břicho popadal
    Po chvilce pochopili, že legenda o Fethovi sice existuje a oni sami ji výtečně přiživili svými neustálými dotazy na něj... ale Feth samotný že nikdy nebyl... a hlavně, že celá mise byla jen kanadský žert, který měl otestovat odvahu rekrutů a učedníků.
    Nejdotčenější se hned po Avianně zdála Pandora, která seržanta i nadále chtěla zabít za hanobení trolí masky a ostatní ji od něj museli odtáhnout.
    Podivné zvuky, záblesky a křik byly vysvětleny jako triky, které s nimi seržant sehrál.
    Jenže... co ty boty, ve kterých vězely useknuté nohy?
    Co mlha? Co zářící tráva? Seržant byl vše, jen ne mág...
    A co to děcko?
    Nebo jen měli halucinace?

    Když začali popisovat krev u jedné z ruin a jisté rudé boty obsahující useknuté nohy, seržant okamžitě zvážněl a nařídil přesun do bezpečí strážnice, aby mohl celou věc prověřit se svým dočasným nadřízeným a jeho kolegy.
    Při zmínce o barvě bot mu ztuhla čelist, kázal najít zaběhlého Veranise a urychleně skupinku hnal nejkratší cestou k Falconwingskému náměstí a cestou se díval po malé holčičce, kterou rekruti popisovali.

    Jejich trasu ovšem překřížily čerstvé stopy něčeho obrovského s drápy, co prve pokládali za medvěda chodícího po dvou... vedly k domu s napůl zabarikádovaným vchodem, kde to zatraceně páchlo po vlhké srsti, shnilé slámě a moči.
    Obyvatel onoho domu byl patrně poutníkem z velké dálky, který se sem musel dostat souhrou nešťastných náhod; lámanou elfštinou a později obecnou řečí lidí jim prozradil některá tajemství ruin - i to, že holčička není tím, za koho ji mají, že Kocour zemřel a na řadě je Lišák.

    Nejprve s ním chtěli bojovat, ale nakonec se ho ujali a pomocí magie (doslova formou "vlka v rouše beránčím") ho dostali pryč z ruin, kde prý už živořil nějaký ten měsíc. Dodrželi Lyanorovu radu: "Hlavně se nesnažte tvářit normálně. Takových si všímají nejvíce." a nenápadně s ovcí u nohy přepochodovali Falconwing Square. Zraněného poustevníka pak odvedli do pevnosti, kde byl ošetřen, vyslechnut a poslán zpět na svou pouť s přáním štěstí a zdraví.

    V hlavách ovšem měli stále otázky o tom, jakou pomstu a na kom to tedy ono zatoulané dítě hledá...a komu patřily ony ztracené rudé boty... i s nohami, pro které se seržant vrátil spolu s Aviannou.









    Nikdo z nich netušil, že je z temnoty ten večer pozoruje ještě někdo další. Dvě chladné oči. Oči Lovce, který se jako oni vydal tu noc na lov.
    Oči se odvrátily od rusovlasého elfa a hnědovlasé elfky a sklonily k úlovku.
    Kovově lesklý dráp začal párat kůži a maso a oči se přimhouřily rozkoší nad představou cizí bolesti, i když to oběť nemohla cítit ani vidět, protože už dávno byla mrtvá.
    "Feth si počká... Lišáku."



    Vřelé díky patří Thanalovi za super připravený event včetně TRP2-sound strašení, za scénář i předchozí historky!

    Do celého příběhu o Fethovi se postupně zapojilo mnoho postav, snad na nikoho nezapomenu:
    Thanalos, Veranis, Taharis, Ogatix, Engiee, Avianna, Hawke, Yaeneryn, Khiara, Saerin, posluchači strašidelných historek a v neposlední řadě RpGM Eranon, kterému děkujeme za morphy a efekty!
    Album se screeny od Avelion a Eynor.
    Autor úvodního a závěrečného flavour textu je Thanalos, stejně tak jsou jeho pohádky o Kocourovi a Fethovi.
    Pohádka o tančících botách je volně inspirována sadistickým Hansem Christianem Andersenem, buď mu čest a sláva. V originále se ovšem useknou nohy zlobivé holčičce.

  4. #14
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Stopy Stínů I

    Stopy Stínů I





    Přecházela po místnosti jako kočka v kleci, zatímco ji frustrovaně sledoval skrze prsty, hlavu opřenou v dlaních a lokty na stole.
    "Musíme vzít víc vojáků, uděláme rojnici, obrátíme každý lístek, nenecháme v tom lese netknutý jediný klacík dřeva, prohrábneme i pavoučí kokony, rozsekáme jejich pavučiny, podíváme se na zub každému rysovi...," počítala na prstech.
    "Neviděl jsem tě spát tři dny," poznamenal starostlivě, ale jako by ho nevnímala, "měla by sis odpočinout, než půjdeš za kapitánem s žádostí o další misi..."
    "Nepotřebuji spánek! Nač spát, je to ztráta času! Hmm... poradní sál, musím tam, kapitán bude určitě tam. Musím se ho optat na to místo, aby mi ho zakreslil do mapy, přeci jen to je rok a půl-"
    "Zirael!" zvedl se od stolu a narovnal se proti ní, takže do něj málem vrazila. Přestala počítat na prstech a zvedla k němu zelené oči.
    "Ano?" zamrkala

    "Eloyn je mrtvá! Proč je tak podstatné pátrat po tom, kdo nebo co ji potřebovalo živou? Začínáš se chovat nesnesitelně. Rozhovory s Aviannou už některým připadají příjemnější, než ty tvoje nálady!"
    "Cožpak to, že zemřela, vymazalo ze světa ten démonický kult, seržante?" zeptala se náhle chladně. Zvedl ruce a položil jí je na ramena, pak jen ztěžka vydechl.
    "Nikdo na misi nepošle nepříčetného vojáka. Vzpamatuj se."
    "Na místě, kde jí kdysi kapitán Brightspear zachránil život, jsou zajisté odpovědi. Nechápu, proč nikdy nikoho nenapadlo ho prohledat. Ani ji samotnou! To ji doopravdy nezajímalo to, nač si nedokázala vzpomenout?"
    "Děláš mi starosti...," zakroutil nad ní hlavou.

    "Pokud to bude třeba, dojdeme až k Brázdě mrtvých, a pak prohledáme i nemrtvé, co se po ní courají. Hmm... stromy! Nesmíme zapomenout na stromy. Prošacujeme stromy! Obrátíme každý lístek a květ-"
    "Jasně. Stromy jsou důležité, ano," vzdal touhu s ní zatřást a pustil ji, pak si založil ruce na prsou, zatímco dál počítala na prstech.
    "A ptačí hnízda! Ty malé létající opeřené věci mohly cokoli najít, ukrást a schovat! A dragonhawci nebo netopýři!"
    "Samozřejmě, jak říkáš."
    "Najdeme důkazy, i kdyby se převlékly za muchomůrku! I kdyby si nalepily moskytí křidélka a odlétly!"
    "Důkazy se před tebou neschovají nikde," mechanicky kýval a pozoroval ji. Jedním okem se rozhlédl po něčem, čím by ji co nejšetrněji omráčil, pak se zadíval směrem k lazaretu.
    "Prohledáme i gnolly, když to bude třeba. Bude to dokonalá bezchybná mise se spoustou odpovědí, které jsme tak dlouho hledali..."
    "Mohou ti utíkat, ale neutečou ti, tak," dál kýval a ona se zarazila.
    "Co že jsi to chtěl, Thanale?"
    "Nic, nic."
    Prudce kývla, usmála se, vzápětí se otočila a vyrazila do poradního sálu hledat kapitána Falanthira.
    Thanalos si vklouzl rukama do vlasů.
    "U Fetha."





    Celý event proběhl v sérii dění, které nás vedlo od pátrání v Ghostlands přes Desolace, Feralas, Azsharu, Orgrimmar i samotný Zul'Farrak. Takže bude následovat kopa wall of text, kterou vás nikdo číst nenutí...


    GHOSTLANDS

    Pátrání na místě, kde kdysi kapitán Falanthir Brigthspear nalezl Eloyn, kterou se pokoušel zabít útočník v kápi, se zúčastnili krom Zirael Hawke a seržanta Thanala Dawnspear ještě Engiee a Taharis Victus.
    Podle kapitánova vyprávění tehdy útočník utekl a Eloyn - Avelion - umírala. Rozhodl se raději pomoci jí a útočník tehdy utekl do lesa.


    Hledání stop po roce a půl bylo těžké, ale i přesto mělo nějaké výsledky.
    Nalezli trosky tábořiště u vykotlaného padlého kmene, napůl shnilou brašnu hemžící se hmyzem a obsahující ampule s různými jedy a uspávadly, prstýnek s rudým kamenem velký tak na dívčí nebo dětskou ruku, plesnivý chléb obalený něčím, co patrně býval vzkaz s výhrůžkou, ze kterého bylo čitelné jen cosi o medailonu, felhoundovi, klíči, táboře ve Feralas a Nemekire.
    V kmeni stromu našli zabodnutou rezavou dýku, zpod které ještě stále vlál pramen dlouhých modrofialových vlasů. Podle výšky, ve které byla, se někteří bystře dovtípili, že majitel vlasů byl buď trol, nebo goblin stojící někomu na ramenou.


    Po dalším prohledání okolí našli v jednom z pavoučích zámotků kosterní pozůstatky, jmenovitě... levou ruku. Byl na ní dosud navlečen prsten, ne nepodobný tomu, který nalezli v brašně, ale o dost větší. Teď už to začínali chápat i ti pomalejší: Eloyn musela být zasnoubená nebo vdaná a její milý - patrně onen útočník, kterého tehdy zranil Falanthir - ji chtěl zabít! Tak jako většina těch, kdo ji poznali.
    Hawke se marně snažila utnout nemístné vtipy seržanta a Taharise, tehdy ještě naposledy hnědovlasého.


    Na starou událost se pak byli optat ještě farstriderů z Tranquilienu a cestou se setkali s jedním z nich jménem Thanael Sunchaser, který jim zařídil osobní přijetí u Dame Auriferous. Rozhovor s ní a hledání ve starých hlášeních hlídek z oblasti do celého tehdejšího dění moc světla nevnesly:
    prý tehdy přes Ghostlands prchala dvojice skládající se z krvavé elfky a lidského muže, utábořili se a jejich tábor napadla noční elfka. Než stačili farstrideři zasáhnout a zajmout je, byli sami napadeni nemrtvými z Brázdy. Po návratu do tábořiště pak už nalezli jen dohořívající oheň, stopy boje a stopu muže, která se ztrácela směrem k Deathholme.


    Další odpovědi na otázky o kultu přinesl výslech zajatého akolyty z Fairbreeze - tam, kde neuspěli Flairica a Faelin, osvědčily se výslechové metody Taharise, Thanala a Eyry.
    Akolyta nebyl zasvěcen do hlavních tajemství kultu, ale řekl jim, že Nemekire je jedna z těch, kteří ho vedou, spolu se svým bratrem Elideiem. A že jestli naštvou Elideie, mají šanci přežít. Naštvat Nemekire by ovšem nedoporučoval nikomu, kdo plánuje mít rodinu.
    Pamatoval si i to, že měli Elideiem slíbeno po rituálu ve Fairbreeze odcestovat do výcvikového tábora pro vyvolené, který měl být někde Kalimdoru, a že jednou už takovou cestu zažil. Přistáli tehdy v trolím přístavu na břehu bezútěšné pustiny, kde měl denodenně písek zadřený až za trenclemi. Tam pak krotili a cvičili felhoundy na lovu aliančních vojáků a čmuchalů.


    Někdy tou dobou se ukázalo, že ve městě existuje jeden nebo více elfů, kteří jdou seržantu Thanalovi po krku (a kupodivu tentokrát nešlo o bývalého kapitána Balahena). Při pátrání po nich nakonec náhodou narazili na informace týkající se Nemekire a Elideie, údajných hlav kultu, který na počátku léta sebral dost sil na to, aby zaútočil na samotnou Elrendar Keep.
    Tahle rodinka tmavovlasých elfů se prý z veřejného života i studií magie ve městě ztratila před nějakými čtyřmi lety; údajně si našli nového učitele magie někde mimo Východní říše.
    Z matriky bylo ovšem vymazáno jejich příjmení a na magické univerzitě si o obou pamatovali jen to, že starší sestra byla dominantní fúrie a mladší bratr ji poslechl na slovo... a že se zajímali o stínovou magii a staré artefakty.

    Na Murder Row se pak doslechli, že Elideie lze poslední rok opět vídat ve městě, kde sebevědomě nakupuje vzácné reagenty a nabírá nováčky do jejich "magické školy za oceánem"... a obvykle je doprovázen další černovláskou, nějakou Liou Firestorm. Prý pan Elidei jevil velký zájem o novinky z Elrendarské pevnosti, hlavně po nedávné bitvě s nemrtvými a ledovými draky.


    Zdálo se, že nalezli dost důkazů o tom, kde by se kult a jeho velení mohli nacházet... Kalimdor. Lia Firestorm i sám Elidei už jim dokonce usilovali o život, jejich tváře by poznali.
    Ke všemu se z Kalimdoru dlouho nehlásila seržantka Ryzal, o kterou si začínal dělat starosti i sám lord.
    Po Kalimdoru se navíc také pohybovalo procesí zandalarské princezny Ma'kali - a byla naděje zkusit přechytračit či získat zpět Ken'jun.
    A v neposlední řadě zde byly chybějící materiály potřebné pro obnovu zlomeného meče Odvahy: esence ohně a vody i vzácné kovy.
    Ve chvíli, kdy si tedy Zirael Hawke žádala o misi do Kalimdoru, dostala přiděleny i dva mágy, kteří měli esence přinést: Ithereala a Eliendira; dále Engiee, Aviannu a Taharise. Velením na misi byl nakonec pověřen seržant Thanalos, kterého lord doporučil držet co nejdále od Quel'Thalas tak dlouho, jak to jen bude možné.

    Jejich dlouhá výprava tedy mohla začít.







    DESOLACE


    Po vylodění v rybářské osadě Shadowprey se někteří zbavovali mořské nemoci, jiní obdivovali roztodivné trolí účesy a barvy pankáčů a Hawke všem připomněla úkoly, které v Kalimdoru mají:
    - zkusit zjistit co nejvíce o Ken'jun - koneckonců Shadowprey kdysi sama označila za rodnou ves - popřípadě ji zkusit konfrontovat v některém z trolích sídel a promluvit s ní
    - zkusit vystopovat některý z táborů kultu, popřípadě místo, kde berou felhoundy
    - zkusit získat esenci vody a ohně na opravu magického meče
    - zkusit najít seržantku Eyru Ryzal
    Hawke pak dodala, že si vyprosila povolení pro sběr vzácných látek z Anh'Qiraj a Uldumu, ale ten už nebyl součástí oficiální výpravy, proto se na jejím konci od ostatních měla oddělit.


    Jednání v Shadowprey se neslo ve... společenském duchu. Tedy minimálně trolka se zelenými vlasy našla ihned zalíbení v seržantově zbroji, co k ní ladila, a něžně ho překřtila na žabáka. Po jeho odmítnutí "bližší spolupráce" pak vrhla svou pozornost i nabídku divošského sexu na Taharise, jehož zlaté vlasy poutaly pozornost všech žen i mužů osady již z dálky.
    Taharis nakonec přistoupil na diplomacii zahrnující debatu o volné houpací síti na noc, silném kafi, po kterém stojí i vlasy na hlavě, a možné budoucnosti ve dvou... i když u vyjednávání šeptem proklínal Ogatixe a sliboval, že mu všech sedm kruhů pekla ukáže najednou.


    Od trolky se nakonec dozvěděli, že Darkspear zůstává součástí Hordy, jak rozhodl Vol'jin, a proto se princezna Zandalari každé jejich osadě vyhne. Viděli ji ale i s její flotilou plout na jih... prý pro artefakt z města Zul'Farrak.
    Také byli varováni před tím, že trolové ze Zul'Aman už nebudou tak klidní a bezzubí, jako donedávna. Mají prý v úmyslu vzít si zpět, co jim kdysi elfové vzali.
    Dozvěděli se od ní i elfech v temných róbách a kápích - prý takové viděli tábořit nedaleko Mannoroc Coven, kde se pokoušeli vycvičit felhoundy. Také to vypadalo, že ne všichni ti elfové byli součástí skupiny dobrovolně. Zvláště ti, co byli použiti jako cvičné cíle pro výše zmíněný výcvik.
    Jedno bylo jisté: trolka vzala vážně Taharisův slib, že jakmile dokončí misi, přijde na rande s ní, jinak si ho najde sama.

    Taharis pak projevil důvtip - tábor v poušti se přeci obvykle dělá v závětří a poblíž vody. Rozhodli se tedy najít zdroje pitné vody v Desolace a vyrazili na cestu.
    Z Mannoroc Coven to ale při pohledu na místní osazenstvo vzali raději oklikou na sever.





    Poblíž vodního zdroje našli několik roztahaných kostí, na kterých se podepsal zub času i zuby a zobáky mrchožroutů... pak také trojici těl vysátých za pomoci felové magie takovým způsobem, že je i supi a hyeny nechali být.

    Jak postupovali od vody do svahu, našli tábor, který nebyl tak úplně tím, co čekali. Především proto, že byl plný koster v aliančních zbrojích, rozbitých stanů a vůbec nepůsobil jako výcvikové místo kultu. Tedy... pokud nebylo předmětem výcviku zlikvidovat jednotku vojáků s lví hlavou ve znaku.
    I přesto mezi lidskými těly nakonec našli jedno elfí v temné róbě... a i deník aliančního důstojníka, který dokázali bez potíží přečíst.




    Tělo v temné róbě u sebe mělo tmavý krystal obsahující esenci vysáté duše smrtelníka - z pouhého popisu této magické praktiky černokněžníků se některým členům družiny udělalo nevolno. Ithereal na prosbu ostatních dokázal duševní krystal zničit tak, aby uvězněná duše došla klidu.
    Následně se rozvinula debata o tom, že pravý černokněžník nosí své nepřátele a zajatce v kapse... a ti opravdu zvrhlí a zkušení dokáží do takového krystalu ukrýt část vlastní duše pro "případ nejhorší" a přežít tak vlastní smrt.
    Otázkou zůstávalo, jak daleko v této praktice došli členové a vůdci kultu, pro který ještě stále neměli jméno. Pravdou bylo, že Lia Firestorm měla podobných krystalů v Barrens dobrý tucet... tucet vyhaslých životů.


    Při čtení deníku a toho, jak alianční vojáci poskytli na čas bezpečí prchající dvojici elfů - vylekané zrzce a starci - si Hawke vzpomněla na historku, kterou kdysi Eloyn vyprávěla o svém dětství a o tom, jak ji od bran smrti přivedl stařec, který za to zaplatil vlastním životem. Od těch dob prý měla na těle vytetované magické znaky, které si sama nedokázala přeložit.

    Stopa v Desolace se tedy zdála chladná již nějaký ten rok... zbýval ještě tábor v zeleném Feralas, o kterém hovořil zajatý akolyta Keyomir.


    Když se chystali místo opustit po tom, co Ithereal kostrám udělil alespoň základní požehnání ve jménu světla, všimli si, že jsou sledováni bytostí, která se ze zásady vyskytovala všude i nikde a věděla téměř o všem: Orkeltem Thunderhornem.
    Tauren byl na cestě za vlastním posláním, ale když si poslechl jejich nářky o hledání rok či dva roky starých stop, slíbil je doprovodit do základny shu'halo ve Feralas a pomoci jim v pátrání.
    Zároveň prý hledal nějaké vysvětlení pro záhadný úkaz, při němž se poblíž vesnice v Mulgore objevila hromada výkalů s magickou aurou.

    Avianna byla vyslána s písemným hlášením zpět k poště do Shadowprey, pak se měla pokusit zajmout a vyslechnout ještě někoho z orkských kultistů ze severu Desolace a opět se připojit k družině ve Feralas.






    "Fajn, seržo, proč naše výcvikové tábory nevypadají takhle?" optala se Avianna poněkud drze a přelétla očima hromady koster, zbrojí a roztrhaných stanů napůl zavátých šedým pískem.
    "Protože my umíme chlastat?" odfrkl si Thanalos a nohou obrátil jedno z těl. Pouštní slunce se odrazilo na zlatém znaku Stormwindu a na chvilku je oslepilo. Stiskl rty a klekl si k němu.
    "Takže doopravdy aliance."

    Dali se do prohledávání místa a Taharis se po chvilce zaujatě narovnal s malou knihou v ohmataných deskách, kterou vypáčil z jedné kostlivé ruky, které chybělo tělo.
    Začal z ní nahlas číst:
    "Velitelův deník, den osmý po jarní rovnodennosti roku 627 králova kalendáře. Králi Wrynnovi budiž sláva!
    Při sledování orků jsme narazili na dva krvavé elfy prchající před démonickými psy. Démoni byli poraženi a elfové zajati k výslechu: zrzka, která se odmítá představit a neustále na nás cosi vříská, a stařec jménem Amenofus či Aminošlus, který byl zraněn tak vážně, že jsme ho museli odeslat k ošetření na základnu Nijel's Point.
    Elfka neustále prohlašuje, že musí prchnout pro naše bezpečí a dobro a odmítá to vysvětlit, byla proto přivázána k jednomu z rekrutů, dokud nám nepodá jasné odpovědi o hrozbě, před kterou prchá. Stále dokola opakuje: Oni pro vás přijdou...," Taharis nakrčil čelo a otočil list.

    Thanalos se sklonil a zvedl od jedné z mrtvol hřeben s několika dlouhými zrzavými vlasy.
    "Vřískala? Pak to nemohl být nikdo jiný, než Eloyn," poznamenal suše a podal hřeben Engiee, která znalecky osahala vlasy a kývla:
    "Elfí kondicionér s mandlovým olejem, pane."
    Taharis si odkašlal a pokračoval:
    "Velitelův deník, den devátý po jarní rovnodennosti roku 627 králova kalendáře. Králi Wrynnovi budiž sláva!
    Zrzka v noci zkusila utéci a křičením plašila koně. Na další noci aplikujeme roubík a pouta.
    Na skále nad námi se objevil démonický pes, vyslána jednotka průzkumníků čítající čtyři muže, aby to prověřila... hm.
    Dál jsou už jen krvavé fleky," Taharis vzhlédl, pak deník podal ostatním. Zvědavě se nad stránky pocákané zaschlou krví naklonili.

    "Nerada vás ruším, ale sleduje nás něco velkého a chlupatého s rohy. Démonický pes to nebude," přerušila je Hawke, která klečela na kraji skály kousek nad nimi. Ukazovala kamsi na jih.
    "Dokonce mám pocit, že ho znám..."







    Last edited by Ayenor; 14-12-2014 at 16:16.

  5. #15
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Stopy Stínů II

    Stopy Stínů II


    Kapitán Brightspear si povzdechl a zadíval se na listiny, kupící se mu na stole. Ta první voněla po kari a místo pečeti byla probodnutá kostí a přizdobená pírky. Dnes ráno ji donesli od vzducholodi. Vypadala jako záznam činnosti družiny seržanta Dawnspear v Desolace... tedy co mohl soudit a co šlo přečíst mezi mastnými fleky po trolí polévce. Navíc rukopis nemohl být jeho a podpis byl rozmáznut otiskem velkého palce.
    Další dvě hlášení doručil rychlý posel z Feralas - jedno strohé od seržanta, obsahující celé tři řádky a několik orkských značek včetně jedné pro "každý mág je imbecil"... a pak tohle.
    Ne, Altash mu k srdci nepřirostl nikdy. Ale že mu z hlášení udělá čtení na několik večerů... Dobře, býval slepý a donedávna nemohl psát nic. Ale proč mrhá talentem tady, místo toho, aby sepsal paměti?!
    Chladně rozvinul pergamen.

    Historicky první PÍSEMNÉ hlášení Eliendira Altashe Dawnsonga z mise v chrámu Isildien
    Ke skupině vedené Hlasem Sunhalo jsem se přidal, když na mne narazili při sbírání zelených dračích šupin na severu Feralas. Odtud nás draci chvíli, i díky mé nešikovnosti, pronásledovali.
    Cesta pak rychle pokračovala až do Camp Mojache, kde mi bylo vysvětleno, že výpravě nevelí Hlas ale Seržant Thanalos (vložte příjmení). Mým souhlasem podřídit se jeho velení byl podle jeho pohledu docela zaskočen.

    Po krátké procházce s pevnostním léčitelem jsme dorazili za skupinou, která běžela směrem k Isildien. Mé chabé pokusy přemluvit ogry, aby nás pustili dále, byly podle seržantova očekávání neúspěšné. Po cestě lemované krví a mrtvolami jsme se probili až k chrámu. Zde nám pár hlasitých bojových výkřiků z naší skupiny zabezpečilo vřelé přijetí elitními strážci.
    Většina skupiny byla raněna a Taharis (vložte příjmení) těžce raněn.
    Při vstupu do chrámu jsem protestoval proti tomu, aby těžce raněnému Taharisovi bylo dovoleno bojovat, když se sám nedokázal udržet na nohou.

    Pod záminkou ochrany vchodu a narážek na mé překážení v boji ze strany seržanta, jsem zůstal se zraněným rekrutem vzadu. Zde musím podotknout, že ze strany velícího seržanta nebyly vydány absolutně žádné rozkazy na zabezpečení oblasti nebo alespoň vchodu. Takže se stalo, že boj uvnitř přivolal další ogry. Při boji s nimi se mi úspěšně podařilo ztratit mou hůl, strhnout část stěny chrámu a být zasypán sutí.

    Když mne vyprostili, byli jsme konfrontováni armádou aliance. Po dlouhých minutách vyhrožování ze strany seržanta a hlasu sunhalo jsme se vzdali. Po transportu do aliančního tábora vyhrožování ze strany seržanta a hlasu sunhalo pokračovalo. Mé pokusy převzít vyjednávání na civilizované a diplomatické úrovni mi byly seržantem zakázány.
    Také však musím podotknout, že seržant se pokusil několikrát přemluvit naše věznitele, aby si nechali jen jeho.

    Po několika minutách pokřikování jsem to nemohl už vydržet a vzepřel jsem se rozkazu seržanta a podařilo se mi přesvědčit velitele spojeneckých vojsk, aby mne odvedl bokem a vyjednávali jsme na civilizované úrovni.
    Nedošlo však k ničemu, protože přišli tauři...
    ...a za pár minut jsme byli volní.
    V camp Mojache jsem si pak vyžádal svolení vrátit se pro mé věci u chrámu Isildien, které jsem tam před zajetím schoval.

    Na závěr bych se chtěl vrátit k seržantovu velení, nebo spíše nevelení. Celej čas jsem si nebyl jist, kdo skupinu vede. Absence jakýchkoli rozkazů kromě těch adresovaných na mou osobu a způsob organizování skupiny mne dost zaskočily.
    Měl jsem pocit, že mu jde spíše o splnění mise, než bezpečnost posádky.
    Pak bych připomenul jeho neschopnost jakéhokoli civilizovaného vyjednávání se spojeneckou armádou.
    Tuto zprávu nepíši s nekalými úmysly zbavit seržanta postu, ale ze strachu z jeho chováni na další misi, které bude velet. Vím, že není mé místo ho poučovat, ale jestli někdy má být bývalý samotář a lovec draků seržantem a velitelem misí, důkladné školení v oblasti kooperace, velení skupině a civilizovaného vyjednávání bude nutné.

    Konec hlášeni.

    Eliendir Altash Dawnsong, učedník.
    Falanthir se poškrabal v plavém strništi, pak pokrčil rameny a hodil pergamen s hlášením do plamenů koše na oheň. Pak se natáhl po další listině a s povzdechem ji začal číst.






    FERALAS



    Orkelt Thunderhorn jdružinu pohostil v táboře Mojache, kde místní zvědi věděli o nedávné aktivitě elfů v okolí starého chrámu Elune v Isildien a poblíž Eldre Thalas... ona činnost prý probíhala tak rok a půl zpět.

    Vydali se tedy pěšky k ruinám, které byly v náročném terénu - pokus o jejich prozkoumání byl překažen bitkou s ogry a aktivací prastarého mechanismu v chrámu, která prchající družinu zahnala rovnou pod kopyta a halapartny aliančního oddílu vedený paladinkou pátrající zde v těchto místech po démonickém kultu, který před časem vyvraždil alianční tábor v Desolace.

    Hawke, která se celou cestu chovala až příliš nevrle a protivně, přirovnala své spolubojovníky k zlobrům, pohádala se seržantem a prohlásila, že za jejich hloupost umírat nebude - pak se prostě beze stopy ztratila mezi stromy a ruinami.

    Thanalos vzdal kvůli Taharisově zranění vyjednávání s aliancí a nakonec kázal odložit zbraně a následovat lidskou paladinku do nedalekého tábora nočních elfů.
    Největší potíže se složením zbraní měl Orkelt, který se chtěl aliancí rovnou proklestit za pomoci svého kopí Chayton, téměř, jako by přišel o rozum.
    Eli měl prozměnu problém uznat seržantovo velení a slíbil, že o něm podá hlášení, čemuž se seržant srdečně zasmál, protože větší starosti si dělal o zraněného Taharise.




    Přestože někteří zajatci ovládali obecnou řeč, paladinka jim v táboře poslala lidskou ženu ve velmi odvážném oděvu, hovořící thalassian, která se všem představila jako lady Viktorie, a Eliendir v ní vycítil silné magické schopnosti. Možná proto byl tak naměkko a stále jí zíral na odhalené nohy.
    Civilizovaného vyjednávání s ní se nakonec ujal právě on, dokonce si pro to odskočili do soukromí jedné z budov nočních elfů a vysloužili si nejapné poznámky od seržanta i Orkelta.

    Vzájemné sdílení informací nakonec odhalilo, že alianční oddíl jde po stejném kultu, po kterém nyní pátrá i Elrendar - protože onen kult se dopustil únosů a vražd i na území království, stejně tak používání zakázaných druhů magie a loupeží v několika archívech. Kult je prý na alianční straně znám jako "Stíny".

    Viktorie chtěla informace, Eliendir chtěl koláčky a sametová pouta, Orkelt chtěl boj a Engiee chtěla domů. Taharis zůstával v bezvědomí. Thanalos po lidské ženě žádal bezpečný odchod pro své lidi a nabídl se za ně spolu se vším, co věděl.
    Hra o čas pokračovala za Thanalových nadávek o Fethových exkrementech a Eliho soudnosti, pokud se tedy do lidské ženy zamiloval, jak se zdálo.
    Orkelt a Thanalos se nakonec v táboře dali do předstírané bitky, aby odlákali pozornost od velké sovy, která přeletěla několikrát nad místem, kde byli zajatci drženi, a pak se snesla k zemi za kopcem a korunami stromů.

    Orkelt uslyšel znamení a věděl, že nedaleko jsou lidé shu'halo, Děti Země, připravené bojovat o svůj Hlas lidu. Čekali jen na signál.
    Ale protože jsou taureni povahy rozvážné a mírné, poslali prvně za Viktorií vyjednavače, který měl alianci naznačit, že byl celý jejich tábor obklíčen. Stará taurenka La'skonka se s nikým nepárala a během vyjednávání od své zástěry s bylinkami opakovaně tasila vařečku i váleček. Na Viktorii udělal její projev opravdový dojem.

    Po krátkém vyjednávání s taureny nakonec propustila celou družinu i Hlas náčelníka, spokojená s tím, že dostala o kultu informace, které potřebovala, a zachovala s taureny chladné příměří, které v oblasti panovalo.
    Družina, poháněná Laskonkou a její pravnučkou, se konečně dostala zpět do Mojache, kde se setkali i se zraněnou Hawke, čekající v zajetí, zda se její slova o Orkeltovi a alianci prokáží jako pravdivá.

    Během svého úprku od chrámu Isildien prý Hawke nalezla trosky rok starého tábora, které nyní obývali ogři, a v nich několik roztrhaných knih a truhličku s vylomeným zámkem - vše nechala skupině k prozkoumání.
    Konečně je čekal odpočinek a cesta dál, Orkelta ale neminul vážný rozhovor s druidem, kterého všichni znali, Walanem, který mu vyčetl, že se nechová tak, jak by od Hlasu náčelníka čekal.

    Eliendirův pokus o dezerci za účelem získání své zapomenuté magické kabelky skončil dalším konfliktem se seržantem, elfovi ale nakonec bylo za doprovodu Engiee povoleno se pro věci na místo boje s ogry vrátit.
    V seržantově slovníku se čím dál častěji začalo objevovat slovo Feth.

    Orkelt Thunderhorn se ještě toho večera od družiny odpojil po vidění, které měl - jaké vidění to bylo, to se ostatní mohli jen dohadovat, ale babička La'skonka hovořila o tom, že bylo milé znovu zaslechnout hlas zesnulého náčelníka. Orkelt se pak prý vydal za úkolem, kterého se ujal - to jest sjednotit taurení kmeny v celém Azerothu, a pak se setkat k velkému lovu a rokování.




    Strávili v táboře noc, během které se objevil Ogatix, vyslaný za nimi z pevnosti spolu s mechanickým "dozorcem", který se mu při prvních krocích zadřel.
    Po tom, co seržant poslal písemně hlášení do pevnosti a ujistil se o Taharisově stavu, byli upozorněni taurenskými zvědy, že jsou sledováni a že momentálně je sledován celý tábor... měli tedy za zadkem alianční zvědy i krvavé elfy v kápích.
    Rozhodli se špehy zmást: nechali jízdní zvířata ve stájích a prošli portálem, který otevřel Ogatix uvnitř krčmy, pryč do Orgrimmaru. Na místě zůstal jen Eliendir čekající na to, až bude Taharisovi lépe, aby se s ním vrátil pomocí magie do pevnosti a odvedl tam i jízdní zvířata.

    Truhlice nalezená v táboře obsahovala desítky starých dopisů, některé nečitelné; nějaký duhový krystal a nehet či dráp, který měl silnou zlou auru, již cítili i ti z nich, co k magii neměli nejbližší vztah.

    Vyrozuměli, že další místo, kde měl kult výcvikovou základnu, mělo být vytvořeno Liou Firestorm kdesi v podzemí Felwoodu, poblíž nějakého "nefritového labyrintu" a "chrámu lháře", tam, kde tečou "vodopády jedu" a zní zlý "šepot v temnotách"... tam, kde "Sluneční ruka" a "Krvavý drak" zabili nathrezima.
    Dopisy byly rok staré, doufali, že tentokrát už najdou více, než jen trosky a opuštěné místo. Pronajali tedy jízdní zvířata a vyrazili z Orgrimmaru na severozápad do lesů pod horou Hyjal.








    FELWOOD


    Cesta k místu, o kterém se věřili, že v něm nyní sídlí alespoň část kultu, uběhla rychle. Seržant se dokonce přiznal, že kdysi v těchto končinách lovil kořist, která se sem ukryla.
    Nechali jízdní zvířata dost daleko od mostu do Jaedenaru, ale i na cestě bylo poznat, že se plaší kvůli něčemu, co cítí z druhé strany rokle.
    Pomalu sestoupili do hlubin stínového labyrintu a čím déle šli, tím byli vyděšenější. Někteří slyšeli zlý šepot varující je před zradou ostatních. Čím hlouběji byli, tím častěji se setkávali s démony; tím bledší byl Ithereal a tím nervóznější byla Hawke.
    Pravda... někteří měli mnohem více potíží s jiným živočišným druhem.





    Bylo jasné, že jsou očekáváni - do cesty se jim připletli první akolyté a odkudsi z hlubin labyrintu bylo slyšet i zoufalý, bolestivý křik volající o pomoc, ze kterého tuhla krev v žilách.
    Lia Firestorm na ně poslala své nejlepší, věřila si, v bezpečí na svém klenutém mostě.
    Z celé družiny toho nejvíce dlužila Hawke, proto ji osobně zkusila seznámit s praktikou umisťování duší do kamene - rusovláska tak uprostřed boje skončila v bezvědomí a Ithereal prošel děsivou změnou, při které jako by se celý zahalil stíny.

    Zatímco slíbila ostatním, že dojde i na ně, protože prázdných krystalů má dost, dokázali Engiee, Ogatix a Ithereal přerušit její kouzlo. Hawke, probrána Ithereálem, zkusila proti Lie použít magický dráp, který našla v truhličce z tábora kultu, démonická věc se ale obrátila proti ní a probodla jí dlaň naskrz.
    Thanalos Lie bez milosti nakonec odsekl hlavu.

    Ithereal se po dlouhém přemlouvání od Engiee vrátil od své temné stránky k té obvyklé, lehce šílené, a ostatní začali místo prohledávat.
    Stále ještě nenalezli Nemekire a Elideie a ani netušili, kde ti dva mají své skrýše. I když Lia byla nepochybně v řadách kultu také významnější osobou... soudě podle množství duševních krystalů, které našli v jejích truhlicích, stejně tak jako dopisů od Elideie, ve kterých psal o setkání ve věži, nad kterou slunce nezapadá, jakmile Lia zabezpečí tábor ve Felwoodu. Objevili i popisy dvou magických předmětů: medailonu a meče, šifrované v eredun.

    Během prohledávání úkrytu a boje se zbylými akolyty najednou Hawke bodnula Aviannu do zad a uprchla magickým portálem, který si sama otevřela. Stopy po ní nenalezli uvnitř labyrintu, ani později na jeho povrchu... její pronajatý raptor zůstal stát u jejich jízdních zvířat opuštěný. Na místě zbyla jen jedna čepel, kterou sebral seržant Dawnspear.

    Vybráno z dopisů od Elideie a Nemekire pro Liu Firestorm

    Nemohu uvěřit, co za ohavnost ti mrňaví zelení parchanti teď provádí. Staví tu obří… skálu v podobě jednoho z nich! Moderní umění!
    Až bude zaučená i Eridis, naplánuj na ně nějaký útok. Nejlépe tak, aby to vypadalo jako útok Aliance.

    Klíč už je zase v našich rukách. Někde se naučila mluvit sprostě. Postarám se aby se chovala slušně a tobě zatím svěřuji hledání ostatních. Už je jich jen pět, spoléhám na tebe, že mi je dovedeš živé.

    Tvé zprávy o tom, že Ruka Slunce padla se ukázaly jako pouhá fáma. Podle všeho opět přežil a vrací se do pevnosti. Jeho vlasy ovšem ztratily barvu. Co to znamená můžeme jen domýšlet.

    Namra mi vysála tři akolyty. Dobré akolyty. Měla by ses při výcviku zaměřit víc na dodržování bezpečnosti. Když budu potřebovat Namru někým nakrmit, udělám to sám. Pokud někoho nezná tak ho bere jako potravu, tak ať se k ní laskavě nepřibližují.

    Klíč už je zase u nás, ale i tak to vzbudilo víc pozornosti než jsme chtěli. Nechám jí ošetřit zlomeniny a ty sbal celý tábor ve Feralas.

    Vyslání Zakera nemělo daný účinek. Co hůř, Eloyn je údajně mrtvá. Údajně.
    Vyšli okamžitě akolyty, co by prvních pár týdnů sledovali všechny možné odchody z Quel'thalasu. Pokud zjistila, že o ní víme, jistě se tam nebude zdržovat.
    Pokud se zprávy potvrdí jako pravdivé, je potřeba začít hledat nový Klíč od začátku.

    Starej se laskavě víc o úkol, než o pomstu Hawkové! Až bude po všem, můžeš si ji zabíjet, jak dlouho chceš, ale teď se musíme soustředit na hledání dalšího Klíče!

    Ta svině Avelion je pořád naživu! Zaker o tom všem lhal. Musím uznat, že zahrát zoufalce dokázal dokonale, ale marně, že on je mrtev, nepochybuji. Pokud je naživu Avelion, může být i Eloyn. S krví od příbuzného můžeme najít kohokoliv. Aeranna Brighshore se údajně potuluje po Azerothu. Neměl by být problém ji najít a pustit jí žilou.







    "Kam že to tedy má být?" Ogatix si nadšeně procvičil prstíky pod nehybným pohledem svého mechanického dozorce a vychovatele řady X-24/7-BWU.
    "Orgrimmar," zopakoval seržant vyrovnaně a ignoroval Eliendira mračícího se v rohu místnosti.
    "No jasné, portál do Orgrimmaru už umím!" vypískl Ogatix nadšeně a začal po zemi runovým kamenem kreslit magický kruh.
    Seržantovi jako by náladu kazil už i samotný fakt, že musí portálem projít i on sám, stiskl rty a beze slova do něj vstoupil ihned po dokončení.

    V Orgrimmaru se dopočítal všech členů družiny... jen s Ogatixem bylo něco jinak.
    "Máš jinou róbu!" ukázala Engiee na goblina překvapeně a ten se zamyšleně zadíval na svůj šat a poplácal se po něm.
    "Hm no jo. Někde jsem cestou chytil jinou róbu! Lady mne přetrhne!"
    "Chytil?! Róbu? Cože?!" Avianna nevěřícně vytřeštila oči a začala si prohlížet sebe samotnou. Bylo to vpořádku, dvě ruce, dvě nohy, dvě... vydechla si s rukama přitisknutýma na hrudník a znovu se zadívala na goblina.
    "Co co, byl to můj první portál na ostro, můžete být rádi, že vám nechybí hnáta," uklidnil je Ogatix.
    Družina začala poděšeně mrmlat.
    "U Fetha a to mi říkáš až teď?!" seržant Thanalos se natáhl, aby goblina chytil pod krkem jako Homer Simpson Bárta.
    "Nechtěl jsem vás znervózňovat!" bránil se malý zelený a šermoval ručičkami.
    Jeden z orkské stráže po nich střelil takovým pohledem, že se raději ztišili. Seržant postavil goblina a oprášil ho, pak jen mlčky kývl k východu z Cleft of Shadows.



  6. #16
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Stopy Stínů III

    Stopy Stínů III




    V blednoucí tmě časného rána byla její chůze téměř neslyšná. Střevíčky se nořily do mokré chladné trávy a její lampa vydávala mihotavé světélko.
    Postavila ji na jeden ze sloupků na kraji louky vzpomínek a dál šla po tmě, tvář obrácenou nahoru do korun stromů nad sochou Elrendara.

    "Zdá se, že jsem si na samotu vybral špatné místo," sklouzl z podstavce pod sochou, zadíval se na ni a ona na sobě téměř nedala znát, jak úděsně se ho lekla. Zůstala stát na místě s ruku přitisklou na srdce.
    "Nejhorší je být sám i uprostřed skupiny osob, seržante," oplatila mu přímý pohled, i když se musela trochu zaklonit, jak proti němu byla maličká.
    "To znám," kývl a ustoupil jí z cesty, aby mohla posbírat zvadlé a uschlé květiny a věnečky v okolí sochy.
    "Takže jste zde hledal samotu? Je zde krásně, ale samotu tu nenajdete, ne tu, co hledáte s neklidnou myslí. Vždy jsou stíny a vždy jsou vzpomínky, které s sebou neseme."
    "Samotu, odpověď, pomoc... jen mi není ani rady, ani pomoci," pokrčil rameny.

    Zastavila se u kamenné mísy a položila na ni uschlé květiny a věnečky, pak se rozhlédla tou zvláštní alejí různě vzrostlých sromků se zlatým listím.
    "Já přišla jen pozdravit mrtvé přátele, které jsem od narození syna zanedbala. Pokud nepotřebujete pomoc ode mne, mohu odejít," vydala se cestou k nejmenšímu stromu a sklonila se, aby prsty přešla čerstvou hlínu u jeho kořenů. její úsměv byl vlídný a plný starosti, když vzhlédla a on mlčel, mračil se a pozoroval ji.
    Začala z trávy kolem vybírat uschlé bodláčí a on se nadechl.
    "Chová se tak vždy?"
    Nemusela se ptát, kdo, trochu se zarazila, pak se pomalu narovnala s pár snítkami v ruce a oprášila si dlouhou sukni.
    "Nevím nic o tom, že by vám křivdil. Možná vám nevěří, protože jste mu nedal důvod, aby věřil vašim slovům."
    "Proč po mně chce něco, co by on sám nikdy neudělal? Jak může vědět, že dodržím přísahu jeho posádce, když poruším slib příteli?"
    "Myslím, že jednal ve zkratu. Bojí se o Zirael a chtěl odjet sám a hledat ji."
    "Nebojí se sám," zavrčel.
    "Ale vy máte možnost jet a pomoci jí. On by jí pomohl nejlépe, ale neopustí mne a syna ve chvíli, kdy pevnosti hrozí útok. Protože Stíny zkusí Elrendar napadnout, jakmile on zde nebude, to víme všichni. A proto ho rve touha pomoci a neschopnost tak učinit... vlastně jste na tom o dost lépe. Každý děláme chyby," zadívala se na něj, pak na bodláčí ve své ruce. Obešla ho a umístila snítky k uschlým věnečkům.
    "Ale já se snažím ze svých chyb vykoupit - a dělám to jen horší," sklonil se a posbíral bodláčí u dalšího hrobu se rty sevřenými a zamračeným čelem. Sledovala ho, zatímco dělal její práci, pak se zastavil proti ní u kamenné mísy a položil na ni zbytek uschlého bodláčí, květů a lístků.

    S temnýma očima upřenýma do jeho šeptla jediné slovo a chrastí v míse vzplálo jasným plamenem.
    Uskočil s rozšířenýma očima, díval se střídavě na plameny a na ni, zatímco ona bedlivě studovala jeho výraz.
    "Ne každý oheň přináší smrt a ne každá magie je zlo. Sám musíte vědět, že bez ohně na severu nepřežijete, bez magie nepřežijete v poušti na jihu. Magie je dar i kletba... někdo se narodí s darem velkým, někdo zcela bez něj."
    "Oheň sám o sobě ale magický není," dál ustupoval, zatímco ona zvedla ruce nad plameny, jako by si je chtěla zahřát.
    Nad Zahaleným oceánem vycházelo chladné slunce a od útesů pod nimi se zvedala mlha.
    "Ale tohle je JEN oheň. Magická byla jen jiskra, co ho způsobila. Povíte mi, zda byla dobrá, nebo zlá? Magie není dobrá a zlá, magie je jen jedna. Dobří a zlí jsou jen ti, co ji ovládají.
    Magie je dar i kletba, když se narodíte s takovým darem, musíte se o něj starat, ovládnout ho... nebo on ovládne vás."
    Náhle její úsměv zesmutněl:
    "Vaše city týkající se Hawke jsou zřejmé většině posádky. Pro někoho jsou terčem závisti, jinde posměchu, jinde pochyb o vašem úsudku ve chvíli, kdyby jí něco hrozilo. Měl byste být opatrný, když odhalíte, na čem vám záleží, ukazujete tak na své zranitelné místo. Stejně tak, jako když odhalíte, z čeho máte strach," kývnula k hořícímu pleveli.
    Přestal ustupovat a povzdechl si:
    "Lovil jsem draky. Který drakobijec se nebojí ohně? A přesto mu musí čelit. Ale ten, co se nebojí dost, patrně jednou shoří na popel."
    "Takže jste velice chrabrý, čelil jste ohni, ze kterého máte panický strach a zvítězil," pronesla trochu pichlavě na její obvyklý tón, počkala, až plevel dohoří, pak zvedla kamennou misku a popel z ní vysypala ke kořenům nejstaršího stromu.
    Když ji nesla zpět na místo, natáhl se, aby jí pomohl.
    "Odvaha bez pocitu strachu není odvaha," řekl pevně a vrátil mísu na místo, "ale když strach cítíme a postavíme se mu, získáme něco navíc."
    "Takže váš problém s mágy je druh boje s vlastním strachem z nich?" odhrnula si černé dlouhé vlasy z útlých ramen a on se ztěžka nadechl.
    "Naháním vám strach?" zadívala se mu do očí a narovnala se v celé své maličkosti.
    "Na to nebudu odpovídat, lady, ale odpovím na to první: mám s nimi problém, protože oni ho mají se mnou. Chápu, že to nemají snadné, ale to jim nedává právo být krutí nebo povýšení a chovat se, že jsou víc, než ostatní."
    "Flairica, já nebo Ithereal tohle děláme? Ogatix či Faelin? Dokázal byste si představit, že by byl mág členem vaší rodiny? Rodič, sourozenec, nebo-"
    Odvrátil od ní pohled a zadíval se na list, který se pomalu snášel k zemi kolem její hlavy.
    "Kdysi ano... jednu jsem si měl brát," řekl smutně a ona také zvážněla.
    "Netušila jsem... odpusťte. Ale jste mladý, pohledný, věci se změní. Co když jednoho dne budete mít dítě, které bude mít dar magie silnější, než je samo?"
    "Pak určitě nebude jako Faelin nebo Eliendir," zavrčel nespokojeně.
    "To vám přeji hodně štěstí ve vybírání jeho povahy za něj," pousmála se, pak se otočila k odchodu.

    "Nebudu s Valendisem hrát jeho hry, i kdyby to nařídil sám lord," zaznělo jí za zády, když se zastavila u jednoho z mladších stromků. Ani se neohlédla, zarazila se s rukou u pavučiny ve které vycházející slunce rozzářilo kapky rosy.
    Málem ji smetla jako další nepotřebnou ošklivou věc aniž by si uvědomila, kolik se v ní skrývá krásy.
    "Je nebezpečný a málem Cerotha připravil o život," řekla tiše, aniž by se ohlédla, "buďte zatraceně opatrný, Thanale. Možná cítí dluh vůči Zirael a prokazuje jí za to loajalitu, ale vůči nikomu dalšímu krom Cerotha ho takový slib neváže."
    "I já mu něco dlužím a buďte bez obav: s plazy mám své zkušenosti."
    "S těmi, co řvou a plivou oheň, možná? Ale někteří mají krásné oči, svůdné pohyby a přiblíží se neslyšně," spustila ruku níž od jiskřící nádhery na větvičce a zadívala se opět na něj, jak stojí se zaťatými pěstmi před Elrendarovou sochou, po které stékala vlhkost z mlhy a kanula po kamenné tváři dolů téměř jako slzy.
    "Začíná podzim," řekla a znělo to unaveně.


    "Netušil jsem, že kdy najdu domov nebo štěstí. Nehledal jsem ho. Ale kdykoli jsem byl šťastný, život mi to znovu vzal."
    "Život vždy bere a vždy dává. Každému stejně, i když tomu nevěříme. Nikdo vám ale nezakázal si své štěstí bránit," otočila se a odešla, na kraji hřbitova zvedla lucerničku a zhasila v ní magickým gestem světélko.
    "Fetha," zamumlal a otočil se zpět, zadíval se nahoru na sochu.
    Protřel si oči, když měl chvilku pocit, že i ten kámen nad ním zakroutil hlavou.





    ZPĚT V ELRENDAR KEEP


    Družina seržanta Dawnspeara se kvůli zraněné Avianně a Taharisovi nakonec vrátila celá do pevnosti za pomoci portálu od mágů z Orgrimmaru - v pevnosti pak bylo nahlášeno zmizení farstriderky Hawke i to, že podle ní je ve Felwoodu a Feralas sledoval Valendis Kaer'Menan.
    Kapitánům byly předány veškeré předměty získané na misi a kupodivu se v pevnosti opět objevila živá a zdravá seržantka Eyra Ryzal, kterou marně hledali v Orgrimmaru.

    Po Aviannině skálopevném tvrzení (kdo by se jí divil po ráně do zad), že Hawke není jiné pomoci, než ji dostihnout a usmrtit, protože jistojistě přišla o duši, a po společném studiu desítek šifrovaných vzkazů a stejně tak nákresu a popisů medailonu a meče, se kapitánka Windsong rozhodla zbytek mise vzít do svých rukou.
    Ještě stále zbývaly otázky ohledně Ken'jun a Zul'Farrak. Ještě stále někde v Kalimdoru operoval kult, který hrozil opakovanými útoky na pevnost, ještě stále tam někde byla - snad naživu - Hawke.

    Půl dne po jejich příchodu a po ošetření nejhorších ran dorazil do pevnosti druid Walan, kterého naposledy viděli ve Feralas. Nesl lordovi vzkaz z Moonglade, kde druidé z kruhu ošetřili Hawke, ale nedokázali ji zadržet, ani jí zabránit v šíleném plánu, co měla.
    Dokázali jí z ruky vyříznout onen zlomený démonický dráp, ale tělem se jí šířil nějaký druh korupce, o které byli druidé přesvědčeni, že ji buď zabije, nebo navěky promění v jinou bytost - a moc času jí nezbývalo.

    Přesto byl její vzkaz lordovi optimistický, popisoval plán, kdy se Hawke bude na severu vydávat za mrtvou Eloyn Brightshore a Valendis za kultistu, který ji chce zajmout - a že tak zkusí vylákat Elideie nebo Nemekire z té jejich "věže, nad kterou slunce nezapadá"... domnívali se totiž, že taková věž musí být někde na severu Kalimdoru v méně obydlené oblasti a z dohledu nočních elfů i goblinů... snad v ruinách ještě z dob královny Azshary.

    Lord Sunhand tehdy chtěl okamžitě vyrazit na cesty, ale nedokázal se oddělit od novorozeného syna a lady - navíc mu seržant, který toto patrně pokládal za nouzovou situaci, předal naléhavý vzkaz, který mu kdysi svěřila Hawke pro případ, že by se s ní něco stalo.
    Šarlatový křižák a Alteria.
    Téhož dne kapitán Brightspear s zlověstným výrazem opustil pevnost,aniž by komukoli dalšímu prozradil slova o svém cíli nebo důvodu.


    Dva dny po jejich příchodu, večer před chystanou cestou zpět do Kalimdoru, se náhle v pevnosti objevil značně pocuchán Valendis Kaer'Menan osobně; navrch s historkou, kterak šaráda s falešnou Eloyn přilákala víc pozornosti, než tušili - byl přesvědčený, že kultisty nenajdou, místo toho je napadla noční elfka s modrofialovými vlasy, která ho probodla a snažila se domnělou Eloyn před ním bránit.
    Když přišel k sobě, našel stopy zápasu, při kterém nejspíš noční elfce došlo, že Eloyn není ta pravá od Mattela a pokusila se ji zabít také.
    Stopy krve i boje těch dvou končily otisky nějakých lyžnic a sítí... a to vše se mělo stát ve Winterspring.


    Toho večera lord nařídil, aby družině v hledání Hawke pomohl i Valendis, který ji viděl naposled, a seržant Thanalos, který měl magický způsob, jak ji vystopovat.
    Patrně samou nedočkavostí vyrazit se pak Valendis a Thanalos poprali u brány a na seznamu obětí nakonec skončil Thanalův černý a nechvalně proslulý hawkstrider. Někteří noc před odjezdem strávili v base, jiní pod vlivem polymorfu.

    V Orgrimmaru se družina měla rozdělit - a orientovat podle seržantovy magie - část měla zamířit do Winterspring a míst, kde byla farstriderka viděna naposledy.







    ORGRIMMAR A AZSHARA



    Ačkoli se družina v Orgrimmar původně měla rozdělit a jedna její část hledat Elideiovu věž, zatímco druhá bude hledat Hawke, zdálo se - alespoň podle seržantovy "huga chacka" magie, že jejich směr je momentálně totožný. Kouzlo ukázalo Hawke kdesi na sever až severozápad od Orgrimmaru.
    Jenže nestačili ani projet zadní branou do Azshary, když narazili na scénu, která ze všech nejvíce vyrazila dech patrně Valendisovi.
    U brány přiopilá goblinka prodávala noční elfku fialovomodrých vlasů nějakému orkovi - Valendis okamžitě sahal po zbraních se slovy, že to je ta, co ho přepadla a unesla Hawke.




    Jenže už za okamžik se naštvaný ork vrhl na goblinku s reklamací: jím zakoupená otrokyně prostě "puf!" zmizela.
    Seržant Dawnspear chytře usmlouval dobrou cenu za vykoupení života goblinky, protože ho napadlo, že by mohla vysvětlit, odkud elfku měla.

    Za branami města se ji pak pokusili rozpovídat metodou "zlý a zlejší polda". Věta tehdy pronesena kapitánkou zněla nějak jako "seržante, sundejte si na tu popravu tabard, nerada bych ho viděla zacákaný od její krve".




    Goblinka se rázem rozpomněla, že má informace i zadarmo a že noční elfku má z Gallywixova paláce, kde jich "takových" je hodně a docela pod cenou.
    Zbývalo vyrazit směrem k paláci obchodního prince, jenže... kapitánka Windsong upozornila na to, že jsou sledováni. A to trolem.
    Na otázku, zda trol hledá práci, potíže či rychlou smrt navrch darem, se trol vykrucoval jako had, nejprve snažil tvářit nenápadně asi jako místní muchomůrka, dokonce se představil, ale tam udělal chybu: jeho jméno již někteří přítomní slyšeli z úst Hlasu shu'halo jakožto jméno hledaného zločince.




    Po chvilce výhrůžek a jednoduché matematiky končící rovnicí jeden versus šest = šikana, tlačenice a pomačkaný trol, kapitánka kázala nechat trola být, že je zraněný stejně nemá šanci dohnat.
    Družina se tedy opět soustředila na misi a vyrazila dál směrem, který jim dali goblini u čerpací stanice spolu s několika propagačními kondomy a mapkou pro řidiče.





  7. #17
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199
    V paláci obchodního prince byli nakonec přijati - patrně se zdáli dosti exotičtí místním, aby od nich čekali nějaký zisk či zajímavé nabídky. Přímo v zahradě Paláce Potěšení spatřili opět onu noční elfku, kterou viděli prodanou v Orgrimmaru.
    Byla jim nabídnuta jako čistě přírodní zboží bez příměsí dovezené z Winterspring před třemi dny.

    Catheryn velice toužila po vlastní elfce a konečně zavětřila šanci - koupila ji tedy, a když se seržant dotázal, kam si zde může odskočit a za rohem opět tajně provozoval své "huga chacka", noční elfka se jim "puf!" rozplynula přímo před očima.





    Prostě se zdálo, že gobliní obchodní duch nezná hranic a má pěkně černý smysl pro humor, pokud dokáží prodávat zrcadlové obrazy mága jako otroky... a ještě najdou idioty, kteří je koupí.
    Záhada jim ještě stále vrtala hlavou, když spatřili seržanta, jak stojí přímo ve dveřích sauny, omotán korálkovým závěsem. Zevnitř se linul chraplavý gobliní jekot a hlas, který poznali, prosící všechny o zachování klidu.





    Našli tedy Hawke, neúpěla v okovech, jak očekávali, ale jakožto spojenec Hordy byla ubytována v luxusu s plnou penzí, ošetřena a opečovávána.
    Zastihli ji při rozhovoru se samotným Gallywixem, který jim okamžitě předložil účet za třídenní ubytování jejich přítelkyně, čítající slabých 175 tisíc zlatých.
    Po záloze, kterou mu slíbili ze Silvermoonské banky a účtu na jméno Avelion, a po slibu, že pomohou prověřit skupinu jiných elfů, co se občas motá kolem Paláce, byli velkoryse propuštěni (menší mlátící uličkou lemovanou gobliními vazbami s obušky a boxery) na svobodu.

    Gallywix tehdy z jistil, že s nimi je jistý Valendis, který mu slíbil složit ódu na jeho velkolepost, ale než došlo na připomenutí zadaného uměleckého dluhu, z oblohy se snesla velká sova trochu éterického vzhledu, kterou někteří pamatovali jako ochránce a společníka kapitánky Windsong.
    Aoife, jak se jmenovala, je varovala, že Aerin, která s nimi nešla až nahoru do paláce, byla dole napadena skupinkou kultistů a démonů, ale dokázala zvítězit - nicméně, když sledovala ty, kteří přežili, zjistila že s sebou mají i "leteckou podporu" a ta míří nad její hlavou přímo na Gallywixův palác.
    Rozkaz zněl: krýt se, vypadnout okamžitě někam mezi stromy a připojit se ke kapitánce.

    Než stačila sova domluvit, z oblohy se snesly gargoyly, z nichž některé na zádech nesly kultisty. Překotný úprk do zákrytu budov a po lešení kolem obří Gallywixovy sochy dolů se naštěstí obešel bez úrazů.
    Když se v bezpečí, dostatečně daleko od paláce i sochy, přepočítali, jednoho se nedopočetli.





    Valendis byl nezvěstný.




    Po Catherynině vtipné poznámce, že ty wyverny kolem Gallywixovy sochy vypadají jako bradavice, se ozval ohlušující výbuch a socha se na chvilku zahalila prachem. Po delší chvíli u ní ve vzduchu spatřili padák, jak pomalu klesá mezi stromy.
    Socha měla nejen po bradavicích, ale i po nosu.
    Bylo jim jasné, kdo to má na svědomí, vyrazili rychle dál za kapitánčinou sovou s poznámkami o tom, kdo to celé bude platit, až na to obchodní princ přijde.

  8. #18
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199





    Kapitánku Windsong dostihli u prudkého srázu, ze kterého na ně povykovala, aby koukali pohnout zadky a vyšplhat za ní. Hawke s oběma rukama obvázanýma ji proklela na místě a z vrcholu skály jí ihned za odměnu bylo uděleno 25 trestných koleček kolem pevnosti.
    Protáhli se a začali šplhat, někteří s pláčem, jiní s nadávkami... jiní v plné plátové zbroji. Nakonec udýchaní stanuli na plošině, kde očekávali boj s pronásledovanými kultisty. Našli jen pár zabitých elfů v kápích, ze kterých kapitánka vytahovala šípy, a portál u skalní stěny.
    Než stačili zhodnotit situaci i nějak inteligentněji, než funěním a nadávkami, portál se rozzářil a vystoupily z něj sukuby a vyšší eredarky.

    Mlsně se rozhlížely po Lyanorovi, Valendisovi a Thanalovi, ale nevynechaly ani ženskou část družiny. Elrendarští zaujali obrannou formaci se střelci a zraněnými krytými za bojovníky na blízko... a sukuby se na ně rozeběhly, práskaje svými ohnivými biči.

    K překvapení všech Lyanor odhodil luk a široce rozevřel náruč, jako by je chtěl uvítat. Blekotal cosi o nové paní Silverlightové, která je doslova čarovná. Když ovšem ostatní začali proti sukubám bojovat, srazil k zemi samotnou kapitánku a její sova mu začala hnízdit na hlavě. Oháněl se kolem sebe mečem a po konci boje si samozřejmě nic nepamatoval... kromě poškrábané hlavy.

    Portál posléze začal vydávat jinou záři - protože jím museli kultisté procházet obousměrně, rozhodli se to risknout a vstoupit do něj. Hawke začala ovšem vypadat, že není ve stavu, kdy by je mohla následovat, nebo dokonce bojovat. Kapitánka jí tedy určila úkol hlídat jízdní zvířata dole pod skálou a Valendis se nabídl, že na ni dohlédne, k seržantově vzteku.

    Prošli portálem, ale na druhé straně je nečekala mágova věž ani laboratoř, jen skalní výčnělek s dalším portálem, vysoko nad gobliní dráhou i nad hlídkami furbolgů. I zde bojovali s démony - tentokrát s felhoundy. Navíc se na plošince kolem nich spustila magická past, která je uvěznila ve zmenšujícím se magickém poli - po boji s větším infernálem nakonec prošli i tímto portálem - dali tomu přednost před skokem mezi útesy v závratné hloubce. Ono by se tak jako tak seržantovi a Catheryn, kteří měli plátové zbroje, patrně moc dobře v moři neplavalo. I když prý slaná voda nadnáší...







    Aoife je ještě stačila varovat, že jsou v cestě děti kovového červa, pak ji Aerin poslala napřed a všichni prošli portálem dál.
    Tentokrát bylo "přistání" trochu drsnější, jako by jejich teleportaci někdo násilně odvrátil jiným směrem. Octli se uprostřed spáleniště ovládaného černými draky - jediný, kdo vypadal, že z toho má doopravdy radost, byl seržant.

    Po boji s několika mladšími draky se pokusili osvobodit jednoho z jejich zajatců - než jim stačil odpovědět na cokoli, byl na dálku zabit magií.
    Takže byli stále bedlivě sledováni.
    Jediná cesta dál vedla dolů k útesům, za kterými se v dálce černala mágova věž proti zapadajícímu slunci.
    Jenže v cestě byl jeden dospělý drak.

    Kapitánka rychle rozdělila rozkazy a rady o rozestupech a o tom, k jaké části těla drakovi nemají za žádnou cenu lézt. Vyzvala je, aby se pomodlili, přebalili a připravili k boji. Seržant ještě doporučil krýt se za kameny a sloupy kolem, kdykoli to půjde. Každému, kdo by vzplál, bylo doporučeno uhasit se skokem do nedalekého zálivu.




    Boj šel lépe, než čekali!
    Po tom, co se doplácali po ramenou a dotřásli si rukama, vydali se po břehu na kryté místo u skal. Krajinu tou dobou zahalila tma, i když na vrchol věže stále dopadaly odražené sluneční paprsky - vzhledem k únavě se ale rozhodli utábořit, ošetřit zranění, posilnit se a mágovu věž zkusit dobýt až následujícího úsvitu.




    A pocit, že jsou stále sledováni, přetrvával.






    Přejel prsty náhrdelník s třinácti duševními krystaly a téměř něžně ho uložil do truhličky na šperky. Ještě stále na něm dva krystaly chyběly, ale to se mělo brzy napravit. Zavřel truhličku a gestem na ní zamkl magický zámek, pak ji nechal ležet na stole u vysokého okna. Na okamžik se jím zadíval k jihu, pak se zachmuřil.

    Takže ta, kterou viděli u Gallywixe, nebyla Eloyn Brightshore. Jezdci na gargoylách mluvili jasně, byla vyšší, štíhlejší. Ale viděli tam prý i Avelion. A pokud se někde motala ta zrádná noční elfka, bylo jasné, že nový Klíč hledají marně... protože starý je naživu.
    Někde ji schovali, i přes jejich divadlo s pohřbem a čerstvý hrob! Dostane to z nich. Ani je nebude muset lovit, jsou už na cestě sem, do jeho pasti. Dobrovolně mu vlezou do náruče. Nemekire si jistě užije čtení v jejich myslích... jejich mučení a pomalé umírání.
    A pokud Nemekire nevyslyší jeho vzkaz, stačí od nich oddělit slabší kusy, a pak je začít popravovat před velitelem. Tohle zabíralo vždy.
    Položil ruku na truhličku.
    Za stolem se se syčením a vrčením zvedl jeho obrovský felhound, ale on ho zklidnil gestem ruky - už to slyšel také, po schodech se někdo blížil a nepočínal si tiše ani opatrně.

    "Mistře... Elidei?" dovnitř po zaklepání vstoupil jeden z nadějnějších akolytů v hluboké úkloně.
    "Mluv," poupravil si zlatožluté roucho a kývl na něj.
    Elf ještě chvilku vydýchával schody:
    "Použili... portál... porazili... eredarku... infernála," lapal po dechu.

    Namra po akolytovi mlsně natahovala chapadla, ale Elidei ji varovně odstrčil špičkou boty.
    "To je docela vpořádku. Přichystáme jim uvítání, jak se sluší. Chci nejsilnější akolyty a jejich sukuby do prvního patra. Kdokoli přebytečný odejde ihned portálem za Nemekire. Donesou jí vzkaz, který napíši.
    Do druhého patra ve vlastním zájmu nepolezete nikdo, pokud si nepřejete poznat, jaké to je, když si s vámi hraje Namra. Pustím ji tam na volno. Tak pohyb, začneme," odmávl učedníka povýšeným gestem a rozhlédl se.

    Vydal se zpět k psacímu stolu, ale Namra se mu vrhla do cesty, jako by si chtěla hrát, nebo pomazlit. Hladově se ohlédla za učedníkem, pak se opět zadívala na něj. Zamračil se na ni.
    "Ne, mazlíku. Potřebuji, abys byla hladová, dnes žádné mlsání. Ale slibuji ti po tom všem výlet do Quel'Thalas," zabručel, pak sáhl po lebce, kterou měl na pergamenech položenou jako těžítko, a hodil ji démonovi na hraní.

    Namra se za ní rozběhla s nadšením a grácií metrákového bernardýna.




  9. #19
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Stopy Stínů IV

    Stopy Stínů IV






    "Nejsou tam pasti," seržantka Eyra Ryzal se vrátila od brány do věže a natáhla si kápi, která jí halila i celou tvář.
    Kapitánka Windsong se zadívala na ostatní, na chvilku v ruce sevřela červený kamínek na krku, pak kývla.
    "Nemáme s sebou mága, což je výhoda i nevýhoda. Dvakrát se přesvědčete, než uvěříte čemukoli, může to být iluze. Sukuby zabijte na dálku, než budou mít šanci vás omámit. Felhoundy budou držet dál Catheryn a seržant Dawnspear - pokuste se je zbavit chapadel, jakmile to půjde, použijte kopí, zmrzačte jim nohy, prostě cokoli, aby se nedostali ke střelcům.
    Pokud nebudu moci pokračovat, velení má služebně starší seržantka, až po ní seržant.
    Kdokoli, kdo přežije, vrátí se pro Hawke a jezdecká zvířata a dokončí misi v Tanaris. Rozumíme si?"
    "To znělo, jako bychom to neměli přežít," kníkla Avianna a Aerin se na ni ohlédla.
    "Anar alah!" pronesl Lyanor odhodlaně a sejmul z ramene starý kaldoreiský luk.
    "Za vše, co je dobré a správné," kývla na ně Aerin s trochu poťouchlou jiskrou v oku, "za Elrendar! Za světlo!"
    Všichni zvedli ruku zatnutou v pěst, jako by byli připraveni na cokoli.
    "A za Malanův jahodový pudink!" křikla kapitánka, vykopla bránu a vrazila jako první do černokněžníkovy věže.






    Kapitán Brightspear seskočil ze sedla svého bílého hippogryfa, a pak z něj pomohl dolů elfce s tváří zahalenou kápí. Jakkoli nesouhlasil s tímhle úkolem, na své způsoby nikdy nezapomněl a o rozkazu nezapochyboval.
    V thalassijských horách pršelo, což výborně podtrhovalo jeho náladu... a vůbec ho to nepřekvapilo.
    Zlatovlasý elf s bílým lvem po boku a dítětem na rukou stál v klenutém oblouku vedoucím do Síně Slunce, jako by je oba čekal. Při dalším pohledu jeho směrem spatřil i drobnou elfku s dlouhými černými vlasy a složenou pokrývkou vyšívanou hvězdami. Zadívala se na něj... i na jeho společnici.
    Falanthir si přitáhl plášť ke krku a nechal hippogryfa odvést do stáje, pak kývl na zahalenou, aby ho následovala.


    Zastavil se na schodišti vedoucím k síni a poklonil se:
    "Lorde, lady," zůstal stát, kde byl, a kapky deště bubnovaly na jeho ramenní chrániče.
    "Zůstaň zahalená a pospěš dovnitř," řekl Ceroth Sunhand přísně elfce v kápi, "oba pojďte dovnitř z toho deště. Promluvíme si," ustoupil jim z cesty a ukázal do síně zalité zlatým světlem a vyhřáté několika koši na oheň.
    "Pak tedy chápu, že se vrátil, kdo vyšil tuto Eltirovu pokrývku. Křížkový steh mi na Hawke moc neseděl," zašeptala Eynor a rozvinula tmavomodrou výšivku s měsícem a hvězdami. Procházející elfka jen tiše škytla a klopýtala za kapitánem Falanthirem.
    Ceroth podal své ženě dítě a políbil ji, ona nemluvně mlčky zavinula do pokrývky a následovala je k ohni.


    V tu chvíli za nimi do Síně vběhl umáčený strážný z brány a po zbrklém zasalutování se napřímil do pozoru před lordem Sunhandem:
    "Lorde. Valendis Kaer'Menan je u brány a žádá o slyšení."
    Eynor se zamračila a Ceroth si povzdechl:
    "Jako by jeho návštěv nebylo nikdy dost."










    ČERNOKNĚŽNÍKOVA VĚŽ


    Že jsou očekáváni, tušili všichni... to, jakým způsobem se tak stane, je ovšem zhnusilo. Byli uvítáni "loutkou" - bytostí, jejíž duši si ponechal černokněžník a její tělo ovládal jako pouhou hračku. Snažila se je odradit a zastrašit, nebránila se jejich ranám... jako by necítila bolest. O to strašnější bylo pokoušet se tu "věc" umlčet a zabít, protože se opakovaně zvedala.

    Poslední rány nakonec zasadila Catheryn - a oni pospíšili po schodech kolem morbidních obrazů a křivých zrcadel do patra.
    Zdejší uvítací výbor jim vyrazil dech. Skupina svůdně oděných zrzek, která jen dokazovala Elideiovo tvrzení o jeho sexuálních preferencích je lákala k posezení a možná něčemu víc. Protože očekávali sukuby a démony, váhali s útokem na dívky, a to je stálo nejen čas, ale i rozkol ve vlastních řadách.
    Když se na dívky odhodlali i přes jejich vrkání zaútočit, kapitánka i seržantka jim stanuly v cestě, připravené bránit je do posledního dechu.

    Krátká výměna pohlavků mezi kapitánkou a seržantem pobavila hlavně Aviannu, ale Aerin rozhodně probrala. Zrzavé konkubíny se po zahájení útoku ihned projevily ve své pravé démonické podobě - s tou se ale již počítalo. Sukuby i jejich páni byli poraženi a družina pokračovala po schodech dál spíše se šrámy na ješitnosti, než skutečně zraněná.

    V dalším patře vše zmizelo v rezavé mlze, která jako by na ně šeptala... někteří doopravdy zakolísali. Zatímco Lyanor si začal mumlat nějaké datum stále dokola, seržant Thanalos se hádal s někým, koho ostatní neviděli, a tvrdil mu, že jsou všichni mrtví. Seržantka Eyra se prostě ztratila v mlze a po chvilce slyšeli směrem, kam zmizela, jen škrábání nehtů po zdi a její prosby o milost pro Jeníka.





    Marně se snažili zůstat pohromadě, kapitánčiny rozkazy, aby stáli na místě a zachovali si odvahu v srdci, stejně tak Catherynin hlas vybízející je, aby věřili sobě a ne iluzi, jako by neslyšeli.
    Kapitánka nakonec dopadla rekruta Silverlighta, který se za pomoci pachu z vlastní aristokratické obuvi a ponožek nakonec probral a podobnou službu pospíchal prokázat i seržantovi a seržantce.

    Jenže v tu chvíli se v mlze pohnulo něco tak velkého, že ji to rozvířilo. Zavrčelo to a zasyčelo.

  10. #20
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Lyanor se jal hbitě obouvat, prohlásil, že pokud má zemřít, zemře hrdinně v ponožkách. Mlhou kolem nich prolétl seržant Thanalos, kterého ta "věc" popadla chapadlem a odhodila proti zdi, s rachotem své těžké zbroje se podél ní sesypal k zemi a chvilku se sbíral.
    "Felhound velký jako kodo!" zařval a hned se zas chopil obouručáku a utíkal na pomoc Catheryn, které mezitím démon prokousl plátovou botu skrz naskrz.
    Zatímco seržant odsekl jedno chapadlo, druhé požahalo seržantku, kapitánka vystřelila několik démonových očí a Lyanor byl sražen k zemi, protože v mlze neriskoval střelbu a šel po démonovi obouruční čepelí na blízko.




    Démonický pes je zranil všechny, snad vyjma Avianny a kapitánky, ale nakonec podlehl probodnutí Catheryniným kopím a Thanalovým mečem současně. Po jeho smrti se rozplynula i dusivá magická mlha a zároveň s ní i noční můry o těch, které již ztratili, a těch, které ještě ztratit mohou.
    Původ šípu, který se v té mlze nějak octl v Catherinině zadnici, jako první zatloukala Avianna, takže byla všeobecně uznána za jeho vlastníka a střelce.
    Když opadlo napětí z boje, uvědomili si, jak jsou bolaví a unavení, Catheryn si svépomocí i pomocí kapitánky ošetřila nohu - na vyčištění rány ale použila i světlo, protože felhoundovy sliny byly vše, jen ne čisté a antiseptické.

    Museli si probít cestu dalšími patry, kde narazili na řadu silnějších démonů, ale nezastavili se a necouvli... do nejvyššího patra věže pak došli na pokraji sil.
    Zato pořádně naštvaní.

    Elidei si právě dokončil manikúru a hodlal si je vychutnat.
    Sotva se k němu rozeběhli, zaplavil je ohnivým deštěm a vytvořil kolem sebe neproniknutelný stínový štít.
    Uklidil pilníček na nehty, a pak je oslepil jedovatou mlhou a v klidu je jednoho po druhém zkusil ovládnout.
    Jeho způsoby byly stejně otřesné jako jeho vkus v oblékání... sliboval jim přivolat další zrzečky pro jejich potěšení a dokonce za sebou otevřel nějaký démonický portál.
    Důkaz o smrti Liy Firestorm, to jest její dýka, ho nejen nepřekvapil, ale ani nerozčílil, jen pobavil.

    Pokoušeli se k němu přiblížit ze stran i zezadu, Catheryn před sebou tlačila jednu z těžkých vyřezávaných židlí jako štít... když náhle stín kolem něj začal expandovat, až dosáhl k nim samotným, pak vybuchl a některé omráčil.
    Ti, co ještě stáli na nohou, pochopili, že na ně opět sesílá mlhu matoucí mysl... tentokrát jí ale nepodlehli. Udeřili na něj, bodali a stříleli i přes ni, div, že nezasáhli jeden druhého.
    Nakonec měli víc štěstí, než rozumu: Elidei zemřel probodnut ze třech stran naráz a ani jeden z družiny nepřišel o oko či jinou nepodstatnou tělesnou část.




    Jeho poslední slova o tom, že už je stejně pozdě a nikdo nezastaví, co začalo... jim vrtala chvilku hlavou, než se Lyanor ujistil, že už doopravdy nevstane tím, že ho několikrát probodl mečem až na podlahu.




    Bylo nutné prohledat věž - a stejně tak bylo nutné dovést Hawke do Orgrimmaru. Na cestu za ní se vydal seržant a účast v jeho skupině si vykňourala i Catheryn, že není fér, že by za Hawke pořád běhal jen on. Všichni si tedy mysleli, že chce hlavně cestou uhánět Valendise nebo seržanta, protože těm přeci nikdo neodolá.

    Aerin, upřímně ráda, že obě hádavé plechovky jsou pryč, nařídila prohledání a úklid věže - Eyra měla štěstí a našla jakousi magickou krabičku, Lyanor byl na chvilku paralyzován pohledem do knihy s titulem "50 odstínů felové", který si patrně bude chtít smazat z hlavy po celý zbytek života, a Avianna se málem udusila, když otevřela jednu ze šatních skříní plnou bičíků, roubíků a věcí ze sametu a černé kůže.

    S těly démonů neudělali nic, ale méně zranění - to jest kapitánka a Lyanor - odnesli postupně těla elfů ven před věž na primitivní hranici, kde je pak se slovy o znovuzrození z popela spálili, alespoň s náznakem tradiční úcty elfů a víry v to, že fénix se vždy narodí znovu neposkvrněný.




    Průzkum věže a těl nakonec vynesl následující: truhlici plnou duševních krystalů, náhrdelník vytvořený z 13 podobných, na kterém bylo místo ještě pro další dva, několik kousků nespálené milostné i jiné korespondence, Elideiovu dýku, na které runami stála slova "Zar'Athor Zil'Thuras Penumbrus", dále archív s několika úředně působícími knihami, kde Avianna na jedné ze stránek vyčetla jméno Garan Balahen a na jiné Altash Blooddragon, ale nic víc - protože celý text byl psán v eredun... a v neposlední řadě mezi věcmi byla zamčená truhlička pokrytá magickými znaky bez viditelného zámku, kterou nalezla seržantka Ryzal.

    Po zničení většiny věcí, které ve věži čpěly felem, zavřeli a zatarasili kusem její dveře a vydali se zpět přes území furbolgů a goblinů k místu, kde nechali jízdní zvířata. Chyběl zde Catherynin vlk, Thanalův pronajatý hawkstrider, Valendisův raptor. Na zemi byly stopy krve a rohu kapitánčina talbuka byl nabodnut vzkaz bez podpisu, který se zvíře usilovně snažilo sundat o okolní stromy.
    Pergamen obsahoval jediné slovo: Orgrimmar.

    V nově přestavěném městě orků se nedokázali dost dobře vyznat, ale ptaním se u strážných se nakonec dozvěděli, že nějakou zraněnou krvavou elfku nechal včera jeden její soukmenovec u taurenů a odešel portálem pro pomoc.
    I hledání taurení čtvrti bylo zdlouhavé, naštěstí narazili na podrážděnou Catheryn, která vypadala, že ochutnala něco z gobliních specialit, nebo už zase dostala košem - soudě podle výrazu. Dovedla je do taurení krčmy, kde našli Hawke v bezvědomí a trucujícího seržanta.

    Zbývalo tedy rozhodnout, co bude dál a co bude jako první.
    Taureni všem ošetřili rány a dali jim i nějaké rady - podle nich měla Hawke ještě tak týden času, než ji mělo zabít to, čemu říkali "spící kletba".
    Zatímco si seržantka Eyra hrála s magickou krabičkou, Hawke se probrala a byla požádána o překlad věcí psaných v eredun, protože něco z démonštiny stačila pochytit během svého zajetí Gorianem de Ray.




    V písemnostech byla zpráva o smrti a pohřbu Eloyn; o smrti spojence, který ovládal ledové draky; o únosech a mučení bývalého velitele Altashe a bývalého kapitána Balahena. Byly zde i zprávy o obranách pevnosti a o důležitých důstojnících či osobách, které je znají.
    Také seznam dalších osob doporučených k únosům a výslechům, mezi nimi Flairica Amberdusk, Faelin Darksun, Eyra Ryzal, Falanthir Brightspear, Aerin Windsong.

    Ze záznamů pochopili i to, že kult používá duševní krystaly jako platidlo a důkaz důležitosti či postavení člena kultu, nejen jako zdroj a posilovač pro temnou magii.
    Také to, že kult jde po prastarém medailonu a meči - jedna z těch věcí vrací majitele k životu a druhá takový koloběh přetne. Eloyn Brightshore prý od dětství byla Strážcem obou věcí, i když na to zapomněla, nebo si toho nebyla vědoma. Tedy tím, koho označovali za "Klíč".

    Měli několik možností, jak odhalit, kde se ukrývá Nemekire, pokud s hrozbou kultu chtěli skončit navěky. Byla tu ta noční elfka Avelion, kterou zajali goblini, ta určitě musela vědět mnoho. Byl tu stařec Amenius Sunbreeze, který kdysi s Eloyn strávil roky na útěku a ze všeho nějakým zázrakem dokázal vyváznout.
    Jenže - kdo by se vracel ke goblinům nyní, když jistá socha přišla o nos, tedy, pokud by jim nenabídli jméno viníka, který sochu poškodil... že?
    A kde hledat bláznivého starce?

    Taureni jako lék pro Hawke doporučili najít místo s nezkaženou magií, zdroj energie opačný té démonické a silnou přírodní magii. Jejich kněz a sluneční válečník si s kletbou ale nevěděli rady.

    Jakkoli se to Aerin nelíbilo, rozhodla, že ráno, až se všichni vyspí, bude muset rozdělit síly. Její rozhodnutí přišlo nejdrsnější seržantu Dawnspearovi, ale podřídil se mu tak, jak kdysi slíbil.

    Strašně ho bolelo za krkem, to bylo to hlavní, nač pomyslel, když ho probral bílý paprsek světla, deroucí se mu za zavřená víčka. Zaclonil si oči a zvedl hlavu, měsíční světlo jako by ozářilo i jeho ruce a prostor kolem něj a jen matně v něm rozeznal ženu v bílém rouchu s havraními vlasy.
    "Matko...?" optal se bezmocně, ale ona zakroutila hlavou a poklekla proti němu.
    "Víš, že pomoc přijde, jen, když si o ni sám řekneš, že?" zašeptala a on si stále zacláněl oči.
    "Trápíš se tak, že za tebe přišli prosit jiní, co už dávno spí, tak, že rušíš sny těch kolem - i těch, co jsou dávno pryč."
    "Ona zemře," odpověděl a pomalu spustil ruku níž, zvykal si na světlo a snažil se jí pohlédnout do očí. Zadívala se stranou někam do tmy a záře na chvilku polevila.
    "Mnoho času jí nezbývá, to je pravda," zašeptala a zadívala se na něj.
    "Taureni řekli, že má týden-"
    Mlčela a on se nevydržel neoptat:
    "Proč máš na sobě bílou?"
    "Je to barva mé bohyně i její lásky, barva té, co stráží sny a prosvětluje temnotu noci."
    "Já ji musím zachránit, chci ji zachránit. Ale nevím, kam mám jít... neumím, co je potřeba udělat."
    "Na tohle nebudeš stačit sám. To je kletba, která s ní je již od Karazhan, na kterou mne postupně upozornili Kechi, Ceroth i Eli. Ani v mé moci není ji sejmout."
    "Mám najít posvátné místo, čistou vodu, očistnou magii a zdroj veliké moci," řekl bezradně.
    "Má stěží tři dny. Vím o místě, které není daleko, ale pěšky se tam nedostaneš. Budeš muset letět. Máš v srdci dost odvahy? Musíš najít pramen věčnosti pod kořeny Nebeské koruny. Musí se po rituálu celá ponořit do jeho vody, ale budeš potřebovat pomoc někoho, kdo umí bojovat světlem proti démonické magii, nebo druida či léčitele."
    "Někoho najdu-"
    "NĚKDO je na cestě," usmála se, natáhla ruku a dotkla se jeho čela, "Valendis mu vše řekl a ty teď spi."
    "Valen-"zaskřípal zuby a její obraz se rozplynul. S cuknutím se probral a zjistil, že usnul v sedě u rohože, na které spala Hawke. Pekelně ho bolelo za krkem a v křeči ani necítil nohy. Vzápětí mu na hlavě přistál polštář letící od sítě, kde spala Avianna.
    "Přestaňte vrzat zubama, spí tu elfi, pane!"






    Proplešatělý a mírně obtloustlý lidský muž v nenápadném cestovním oblečení přestal zírat na hranici, která stále ještě nedohořela. Trčely z ní desítky přelámaných kostí, které si žár nevzal docela. Pomalu se otočil a sevřel v dlani zlatý šperk s fialovým krystalem, který nosil v rozhalené košili. Zadíval se k akolytům, kteří vyčkávali jeho příkaz u zabarikádovaných dveří věže a kývl na ně. Dva felguardi se podle rozkazu svých pánů opřeli do kamene a dřeva a dveře vyvrátili celé.
    Otočil se zpět k zapálené hranici a jeho čelist trochu ztuhnula. Pokynul té nejnadějnější, aby přistoupila blíž.

    "Mistře Reede," sklonila hlavu v temné kápi a on se vlídně usmál.
    "Stále vybírám toho, kdo Nemekire oznámí smrt jejího bratra," řekl a ona zbledla, "měla bys pro mne nějaký tip? Nerad bych ztratil opravdový talent."
    "Možná... Keyomirova sestra?" navrhla a s úlevou si oddechla.
    "Výborně. Je teď nahoře ve věži a prohledává ji, že?" pohladil mladinkou elfku po hlavě a otočil se k věži páchnoucí felem a shnilým masem démonů.
    "Mistře Reede! Oni vzali i Nemekiřin náhrdelník!" ozvalo se zděšeně dívčím hlasem shora.
    Proč ho to nepřekvapilo...?
    "Ano. I to jí někdo bude muset oznámit," kývl pochmurně hlavou, a pak si zamnul ruce.

 

 
Page 2 of 5 FirstFirst 1234 ... LastLast

Similar Threads

  1. Eventy pod taktovkou Elrendaru
    By Ceroth in forum Eventy
    Replies: 10
    Last Post: 29-04-2015, 08:15
  2. Galerie Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 14
    Last Post: 13-12-2014, 16:13
  3. Jak na RP u Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 0
    Last Post: 05-11-2014, 21:00
  4. Historie Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 0
    Last Post: 05-11-2014, 20:55

Posting Permissions

  • You may not post new threads
  • You may not post replies
  • You may not post attachments
  • You may not edit your posts
  •  
Back to top