Eloyn stála proti té, kterou se nedokázala přinutit oslovovat „seržantko“, a střídavě rudla a bledla, v natažené ruce ještě stále svírala svou závěť. Obří leopard, kterému modře zářily oči a tlama, pergamen hladově sledoval.
Bylo tak zatraceně těžké přiznat respekt někomu, kdo na tom byl kdysi tak, jako ona – ztracený sám bez rodiny a přítele ve zlém světě, později přijat za učedníka Altashem Blooddragonem, a nakonec jím opuštěn a ponechán, ať se za sebe pere sám. Otázkou bylo, na kterou ze svých žaček by teď byl hrdý.
„Aerin, jsem připravená na vše a oni se jen tak nevzdají. Slyšela jsem, co chtějí někteří udělat a jiní by mne nejraději rovnou hodili těm kultistům živou nebo mrtvou!“
Černovláska s čepelemi na zádech zúžila oči, jako by se držela jen tak tak, aby zrzce jednu nenatáhla.
„Je to: seržantko Aerin. A pokud si myslíš, že Elrendar vydá kohokoli - byť tak zbytečného a nicotného, jako jsi ty - Plamenné legii, měla by sis dát dvě facky. Pak se jít podívat na stráže, připomenout si, kdo jsou, čím prošli, co dokázali a proti čemu bojují, dát si další dvě facky. A omluvit se lordu Sunhandovi, že tě něco takového vůbec napadlo!“ vykřikla, pak se nadechla a mírnějším hlasem dodala:
„Netuším, co by si myslel Altash, kdyby tě viděl teď. Co myslíš ty?“
„Že jsem smířená s čímkoli, co má přijít?“ zafňukala Eloyn a leopard Natzu se líně protáhl a došel k černovlasé, pak se jí posadil u nohy.
Neobtěžoval se hovořit i na Eloyn, oslovil jen Aerin v jejích myšlenkách. Elfka u toho strnula a udělala znechucený obličej, jako obvykle.
„Nařezal by jí zadek a vynadal, asi to do ní pořádně nevtloukl - posledně ta zlatovlasá taky ječela, když ji učil, cheche, ale nakonec se naučila... dokonce-,“ Natzu se zarazil uprostřed věty.
„Hlavně by možná litoval, že tě nenechal ležet u cesty a vzal tě kdysi s sebou,“ řekla Aerin naštvaně a smutně, pak střelila pohledem po leopardovi a otočila se pryč.
„Musím najít Eliho, ta cesta se odkládá zbytečně dlouho, jako by si ji najednou rozmyslel. A ty se připrav, Eloyn, za úsvitu vyrážíme.“
Eloyn spolkla větu o fackách a o tom, kdo by si je doopravdy zasloužil, ale zavolala za ní:
„Nechám tedy dopis pro Altashe a svou závěť u stráží na bráně. Kdybych… tu nebyla, jestli se Altash vrátí. Až se… probudí.“
Aerin jen provrátila oči a vyšla ven na nádvoří, leoparda v patách jako druhý stín.


Dá se říci, že před pátráním po Altashovi se v pevnosti semlelo hned několik věcí - Garan Balahen byl degradován na seržanta, seržantka Windsong vyslala tři rekruty propátrat aktivity trolů ve Stranglethorn a záhadný host Dawndusk skončil ve vězení, ze kterého byli předtím propuštěni čtyři členové posádky rebelující proti ex-kapitánovi.
Vzhledem k černokněžníkově hrozbě útoku na pevnost, pokud mu nevydají Eloyn Brightshore (živou a vcelku do úplňku), napadlo členy posádky hned několik plánů – pokusit se najít jeho sídlo a porazit ho tam; pokusit se vylákat ho na falešnou Eloyn; či dokonce zkusit jeho ledového draka zabít manévrováním na Moonwolfově lodi (asi předpokládali, že drak při tom pojde smíchy); nebo Eloyn přemisťovat tak, aby nebyla hrozbou pro pevnost a sama byla v bezpečí.
Nakonec si Eloyn vymodlila místo na Aerinině výpravě za ztraceným Altashem Blooddragonem, jejíž začátek Eliendir Dawnsong odsouval, co nejdéle to šlo.
Výprava, složená z Flairicy, Eloyn, Eliho, Aerin a leoparda Natzu prošla portálem do Shattrath i s jízdními zvířaty, zatímco v pevnosti Engiee vyprávěla Taharisovi, Lariandě a Thanalovi o svém setkání s modrovlasou elfkou, které se z nějakého důvodu k smrti bála, a proto ji pozvala do Elrendaru. Asi aby se jí mohli bát i ostatní!

Skupina statečných poutníků se v Shattrath příliš nezdržovala, i když zde Aerin měla najít jednoho legendárního kováře a Eloyn tvrdila, že má v krčmě v dolním městě balíček dívčích záležitostí, bez kterého se neobejde. Eli se co nejrychleji klidil z dohledu naaru na Terase Světla a Eloyn hořekovala, že jí Balahen nestačil vrátit jakýsi krystal, který mohl jejich hledání usnadnit. Vyjeli výtahem na plošinu Scryerů a obloukem se vyhnuli čtvrti Aldor, pak je čekala už jen cesta tunelem, za kterou se jim otevřel výhled, který bere dech pokaždé, nehledě na to, kolikrát jste v už Nagrandu byli.




Pobídli zvířata stezkou z hor dolů, do plání a pastvin; u Garadaru si vyslechli varování orkských lovců před podezřelými uctívači démonů, kteří v Nagrandu začali opět být aktivní a motat se kolem zničené Guldanovy brány. Někde v těch místech začal být Natzu hodně neklidný, stále utíkal napřed a choval se, jako by skupinu vedl. Ve chvilce, kdy se zdrželi u lovce démonů a jeho nether draka, Natzu náhle zmizel a dál už mluvil jen s Aerin v její mysli. Na dálku je vedl ke kopci přímo za démonickými výhněmi na západě Nagrandu. Jak záhy zjistili, pro ně tam cesta končila: dvounožci ani jízdní zvířata bez křídel se nemohli dostat nahoru příkrým srázem smáčeným mnoha vodopády.


Natzu se nechal slyšet, že je Altash u jedné ze soch na létajícím skalním ostrůvku, obklopen kultisty, kteří se ho snaží probrat či mučit stínovou a felovou magií, pravděpodobně, aby ho vyslechli a nahlédli mu do hlavy. A mimochodem, také je prý v cestě obrovský rudý eredar, kterému by se měli vyhnout…
Od zprávy o vyšším démonovi se už leopard neozval.


Napadlo je vrátit se k onomu lovci démonů a poprosit ho, zda by je vynesl na náhorní plošinu, Eli se ale nakonec uvolil zkusit je přenést na krátkou vzdálenost za pomoci své magie – ovšem jízdní zvířata musela zůstat dole u jezera. Flairica si nahoře vzpomněla na přítomnost tunelu, který kdysi vedl skrze horu přímo k portálu, prošli jím, a pak se konečně opět připojili k Natzu, který se plížil kolem ležení kultistů a nespokojeně sekal ocasem.


Flair se bez vysvětlení oblékla do róby zdobené felovými a krvavými krystaly, zatímco ostatní vymysleli plán sehrát falešnou eskortu vězně a tak se dostat přes hlídky až do tábora bez velkého boje. Eli použil iluzorní magii k a proměnil se v ogra, jakých v táboře pobývalo hned několik; Flair byla se svou děsivou helmou k nerozeznání od kultistů a Avelion hrála roli vězně, zatímco se Aerin a Natzu pohybovali neslyšně a nenápadně křovinami podél úbočí skal.


Co uniklo očím řadových kultistů ovšem neošálilo eredara – postavil se jim do cesty, a když ho neuspokojila jejich odpověď a vysvětlení, kdo jsou a co zde pohledávají, zaútočil na ně. Byla to Flairičina magie, umocněná vlastnostmi její róby, co démona nakonec udolala, její oči ale zářily čím dál zeleněji, až si Eloyn začínala dělat starosti.
Zatímco se elfky zdržely po boji ošetřením několika ran, Eli zmizel a utíkal napřed.
Vzhledem k tomu, o čem před cestou do Outlandu hovořil, to jest, že zůstane jen jeden, ten silnější, až obě části jedné duše splynou, bylo jim jasné, že u toho žádnou z nich nechce. Aerin ho dohnala na poslední chvíli, a tak ji spolu se sebou přenesl nahoru na ostrůvek, na kterém už Natzu očichával spícího Altashe. Flairice a Eloyn trvalo dostat se nahoru trochu déle, ale dostihly je, než mohl Eli cokoli začít sám.

Altash ve svém spánku připomínal víc sochu, než živou bytost, i jeho tělo bylo na dotek chladné… levá ruka mu od ramene chyběla a na zemi kolem něj byla zaschlá krev a magické runy, ze kterých to čišelo zlou energií.
Propukla mezi nimi hádka, zatímco Aerin zastávala názor, že by Altashe měli nechat spát a jen ho převézt do bezpečí, Eloyn se spícímu s pláčem vrhla kolem krku a zkoušela ho probudit jako prince z pohádek. Eli jim připomněl, že boj ve chvíli, kdy elf procitne, je nevyhnutelný, protože byli jedna duše ve dvou tělech, dvě strany jedné mince, a to mělo být nyní navěky napraveno.


Eloyn začala vymýšlet alternativy, jak by zůstaly zachovány obě části včetně sehnání náhradního těla pro Eliho, Flairice to bylo celé téměř jedno, zatímco Aerin se na Eloyn hněvala stále víc. Eloyn se snažila všemi prostředky – výhrůžkami i pláčem – přesvědčit Eliho, aby Altashe ušetřil. Flairica její jednání ohodnotila pohrdavým odfrknutím a Aerin mezitím došla ke spícímu Altashovi a sejmula mu z hlavy helmu.
Eloyn si v tu chvíli vyžádala soukromé rozloučení s Altashem, jako by celou věc ještě chtěla oddálit, tak seržantka jen protočila oči a šla stranou, Eliendir se zároveň s Flairicou domlouval na pomoci se složitějším kouzlem, na které jí nechal reagenty.
Eloyn konečně doobjímala sedícího elfa a pak vstala a přenechala ho jeho blíženci.





Eli mlčky položil spícímu elfovi ruku na hlavu, zatímco Eloyn bojovala s touhou udeřit Aerin nebo jeho a Flairica stiskla v dlani manové krystaly a usmála se, jako by je chtěla nabídnout leopardovi.
Natzu začal tiše vrčet, když se natáhla, aby ho pohladila. Rychle ruku stáhla zpět a rozhlédla se.
Leopard ale sledoval Eliho, kterého předtím označil za lháře, ne ji... a mhouřil při tom oči.
“Odpouštím ti,” zamumlal Eliendir a Eloyn se rozbrečela nahlas. Eli se zadíval na Aerin, jako by chystal nějaký povedený žert, Natzu se skrčil a skočil po něm, elf se mu ale dokázal vyhnout, tasit dýku a bodnout ji spícímu Altashovi do hrudi.
“Ne!” vykřikla Eloyn, ale neudělala nic, jen na to celé vyděšeně hleděla, zatímco leopard zařval a sápal se po elfovi. I Aerin Eliho počínání sledovala nehybně, jako by sama byla socha, elf se vzápětí chytil bolestí za hrudník, na kterém se mu objevila krvavá skvrna a černovlasá elfka se jí dotkla.
“Mince nemůže existovat jen o jedné straně. Zabij jednoho a zabiješ oba,” řekla smutně.
“Jsme jeden a vždy jsme byli,” odvětil a Aerin odtáhla ruku a zadívala se do své dlaně od jeho krve. Eli tou krví potřel Altashovu tvář, pak ho objal a rozplynul se.

“Eli je... mrtvý?!” vykřikla Eloyn.
“Je spánek a bdění, je křik a ticho, je něco, co je… a zároveň, co není,” mumlal probouzející se elf a rozlámaně se zkusil pohnout. Aerin u něj poklekla a zkontrolovala jeho stav.
“Tak který přežil?” potřebovala vědět Eloyn.
“Oba zemřeli a žije jen jeden,” odpověděl Altash šeptem, zatímco se Aerin zvedla, překvapená zjištěním, že kdysi slepý Altash nyní vidí. Natzu se s ní rozloučil v myšlenkách a vzápětí zmizel, ani si nevzal zbylé manové krystaly.
“Oba mi budou chybět,” Eloyn se lítostivě zadívala někam k nebi, jako by je tam snad hledala, a Flairica se usmála.
“Mně ne. Tak… a teď obě z cesty a o tomhle se nikde nezmiňujte,” zachřestila kouzelnými krystaly, přikročila k elfovi a dotkla se jeho levého ramene. Její ruka se doslova obalila plameny, zatímco si obě zbylé efky zaclonily oči a ustoupily.





Do Shattrath se vrátili Altashovým portálem, ale vzápětí se rozdělili; Aerin potřebovala vyhledat kováře Kiriela Lightbearera, zatímco Eloyn prý měla ten svůj balíček v pašerácké putyce Na Konci Světa. Flair se v té same krčmě rozhodla kontaktovat starou známou z dob válek v Outlandu, doufala z toho vyzískat tipy na lepší zabezpečení pevnosti po magické stránce. Altash šel na seržantčino přání s nimi, aby dohlédl na jejich bezpečí.
Eloyn si u baru vyzvedla flakónek s pochybnou zelenomodrou tekutinou, a pak si v nejtmavším koutě všimla staré známé, za kterou se vydala na slovíčko i přes její jasně varovný pohled.
Flairica se v baru objevila v nádherných žlutých šatech a okamžitě se vrhla do víru dění, tance a popíjení se psem Haris Pilton. Prý to bylo psí pivo, pro mazlíčky to nejlepší.
Altash unaveně usedl u stolu a nabíral síly, když Eloynina společnice náhle zpozorněla a přešla k baru s výrazem, jako by je neznala. Upozornila je na skupinku elfů ve scryerských róbách, kteří se náhle objevili v lokále a zdálo se, že někoho hledají. Doporučila jim sebrat si seržantku a vypadnout, že zkusí falešné scryery zdržet.
Rozdělili se tedy – zatímco Altash utíkal pro Aerin, Flairica se opět nasoukala do své staré bitevní róby a velice naštvaně se ujala ochrany Eloyn. Portál do Undercity otevřela přímo uprostřed taverny, ale nakonec se to neukázalo být až tak dobrou volbou, i proto, že za nimi několik z cizích elfů prošlo také.






Sotva boj začal, Hawke stačila zavolat drenejské městské stráže. Po chvilce dorazil do vřavy i Altash spolu se seržantkou a cizím elfem v zářivé zbroji; sotva zaslechl Undercity, ihned do něj otevřel portál také, aby dostihli Eloyn a Flairicu a pomohli jim. Po obou elfkách ovšem ve městě nemrtvých nebylo ani stopy.


Z hlavní paluby se každou chvíli ozývalo pištění goblinů v řeči které nerozuměla. Z nedostatku spánku ji bolela hlava a byla ráda, že netrpí mořskou nemocí. Po průchodu portály jí nikdy nebylo dvakrát nejlíp, ale tři portály během deseti minut byly pro její žaludek příliš. Dvakrát.
Klidně se nahnula z okna své kajuty a jen tak tak neschytala ránu lopatkou vrtule. Ne, tenhle koráb neplul po moři. Brázdil nekonečný vzdušný oceán téměř ve stejné výšce, kam ji Flairica před pár týdny omylem teleportovala. Když vztek vyprchal, tak jí to vlastně i vykouzlilo na chvíli úsměv na rtech, který se ovšem změnil na ustaraný, jen co se otočila zpět do kajuty a pohlédla na postel.
Flairica ležela bez hnutí. Tmavé kruhy pod očima a mrtvolně bledá tvář prozrazovaly, že si její stará výbava na mágyni vybrala svou daň.
Eloyn vzala opatrně druhou deku a přikryla ji. Stačil jediný podezřelý zvuk a Flair by se okamžitě probudila. Dvě hodiny. Už spala dvě hodiny. Zatím nejdelší čas, který za ty tři dny spánkem strávila a Eloyn doufala, že bude spát ještě déle. Zrzka na posteli sebou trochu zamlela a téměř neslyšně zanadávala, když druhá z elfek otevřela vrzající dveře, ale neprobudila se.
Eloyn vystoupila na palubu a skrz malé postavičky goblinů se dostala až k okraji. Zhluboka se nadechla, jen aby si po pár vteřinách musela z úst vyndávat vlasy, které jí vítr rozfoukal tak, že se jí kolem hlavy zmítaly jako pravé plameny. Proč jsem jen přestala nosit culík?
Ještě chvíli se snažila vlasy zkrotit, než pochopila, že svůj souboj prohrála a raději nastavila tvář jak vlasům, tak studenému větru, který v téhle výšce štípal skoro stejně mrazivě jako v Northrendu. Ale alespoň probouzel. Eloyn si sedla u malého zábradlí a sledovala zemi pod vzducholodí. Za chvíli už budou doma a tam si obě dvě pořádně odpočinou. V Nagrandu se nejvíc těšila na Altashe, teď ale na svou postel. Už si chtěla jen lehnout. Konečně si odpočinout od všeho co se v posledních dnech stalo.
Zavřít oči a spát.





Thanalos vzhlédl ke střeše, na kterou se snesl azurový nether drak. Jeho jezdec pomalu sklouzl ze sedla na došky, a pak se po nich bezvládně klouzal a kutálel až k ochozu mezi věžemi. Zanadával a vyběhl po schodišti na střechu tak, že cestou srazil několik stojanů se zbrojemi, narazil si koleno a rozbil jeden z levitujících květináčů. Zvedl do náruče zakrvácenou rusovlásku pod přísným dohledem draka a odhrnul jí vlasy z tváře:
“Zirael…?!”
“Seržantka a ostatní… jsou tu? Odešli portálem do Undercity přede mnou,” krev na jejích ránách už stihla zaschnout, ale tu z vlasů a šatů dál rozmáčel hustý déšť, který se spustil z oblohy.
“Seržantka tu nechala talbuka, když zjistila, že tu není Eloyn ani Flairica. Vzala hippogryfa a odlétla směrem k Tirisfal. Chvíli po ní se objevil Eli, nechal tu nějakého elfa a letěl na hippogryfovi také tím směrem.”
“Ti kultisté je potkali v Shattrath a jdou po Eloyn, zdržela jsem je, zatímco odcházeli portálem… musím -,” zkusila se mu vytrhnout a on se zvedl i s ní v náruči a kývl na draka.
“Musíš na ošetřovnu. Už jim na pomoc letěli jiní,” řekl nekompromisně a vykročil pryč ze střechy.

Aerin si zoufala. Celou cestu nezahlédla ani stopy po hawkstriderech nebo Flairičině koni – přes Morové země po vzducholodě v Tirisfal; ani u brány o nich nikdo nic neslyšel. Tedy, pokud něco neprovedly a neskončily v těch částech Undercity, kam neměli přístup ani spojenci.
Semknula rty a sklonila hippogryfa do tunelu, který byl používám jako vchod do Undercity pro letecká zvířata. Kličkovali jeho zákrutami, uhýbali kapajícímu slizu, ale nakonec se temný prostor konečně rozšířil a hippogryf mávl křídly nad vnějším kruhem stok.
Vzápětí je zasypala sprška střel z kuší, i když vykřikla:
“Jsem z Elrendar!”
Hippogryf zařičel a okamžitě se propadl hluboko dolů. Pak už byla jen tma.


Altash kroužil dost vysoko, aby si jich všiml… dva ledoví kostění draci, ukrývající svou přítomnost nad korunami stromů v mlze zvedající se nad Tirisfal. Vznášeli se nad jedním bodem a něco tam dole hlídali. Nepotřeboval alarmovat jejich pozornost, pobídl tedy hippogryfa níž mezi větve.
Na cestě je spatřil.
Elfka v modré kápi držící vyčerpanou Flairicu Amberdusk v sevření ledového kouzla… Eloyn, pokoušející se vyvést cizinku z rovnováhy nějakým světelným štítem.
“Ale ne, Kirino,” zašeptal a pobídl zvíře k nim.


Scénář eventu: Altash/Lykourgos
Účastnili se: Aerin, Altash, Eliendir, Eloyn, Flairica, Hawke, Kiriel; na počátku se mihli i Engiee, Taharis a Thanalos
Všem díky za RP!
Album se screeny od Avelion a Eynor je zde.
Autor prostředního textu psaného kurzívou: Avelion