Lyanor se jal hbitě obouvat, prohlásil, že pokud má zemřít, zemře hrdinně v ponožkách. Mlhou kolem nich prolétl seržant Thanalos, kterého ta "věc" popadla chapadlem a odhodila proti zdi, s rachotem své těžké zbroje se podél ní sesypal k zemi a chvilku se sbíral.
"Felhound velký jako kodo!" zařval a hned se zas chopil obouručáku a utíkal na pomoc Catheryn, které mezitím démon prokousl plátovou botu skrz naskrz.
Zatímco seržant odsekl jedno chapadlo, druhé požahalo seržantku, kapitánka vystřelila několik démonových očí a Lyanor byl sražen k zemi, protože v mlze neriskoval střelbu a šel po démonovi obouruční čepelí na blízko.




Démonický pes je zranil všechny, snad vyjma Avianny a kapitánky, ale nakonec podlehl probodnutí Catheryniným kopím a Thanalovým mečem současně. Po jeho smrti se rozplynula i dusivá magická mlha a zároveň s ní i noční můry o těch, které již ztratili, a těch, které ještě ztratit mohou.
Původ šípu, který se v té mlze nějak octl v Catherinině zadnici, jako první zatloukala Avianna, takže byla všeobecně uznána za jeho vlastníka a střelce.
Když opadlo napětí z boje, uvědomili si, jak jsou bolaví a unavení, Catheryn si svépomocí i pomocí kapitánky ošetřila nohu - na vyčištění rány ale použila i světlo, protože felhoundovy sliny byly vše, jen ne čisté a antiseptické.

Museli si probít cestu dalšími patry, kde narazili na řadu silnějších démonů, ale nezastavili se a necouvli... do nejvyššího patra věže pak došli na pokraji sil.
Zato pořádně naštvaní.

Elidei si právě dokončil manikúru a hodlal si je vychutnat.
Sotva se k němu rozeběhli, zaplavil je ohnivým deštěm a vytvořil kolem sebe neproniknutelný stínový štít.
Uklidil pilníček na nehty, a pak je oslepil jedovatou mlhou a v klidu je jednoho po druhém zkusil ovládnout.
Jeho způsoby byly stejně otřesné jako jeho vkus v oblékání... sliboval jim přivolat další zrzečky pro jejich potěšení a dokonce za sebou otevřel nějaký démonický portál.
Důkaz o smrti Liy Firestorm, to jest její dýka, ho nejen nepřekvapil, ale ani nerozčílil, jen pobavil.

Pokoušeli se k němu přiblížit ze stran i zezadu, Catheryn před sebou tlačila jednu z těžkých vyřezávaných židlí jako štít... když náhle stín kolem něj začal expandovat, až dosáhl k nim samotným, pak vybuchl a některé omráčil.
Ti, co ještě stáli na nohou, pochopili, že na ně opět sesílá mlhu matoucí mysl... tentokrát jí ale nepodlehli. Udeřili na něj, bodali a stříleli i přes ni, div, že nezasáhli jeden druhého.
Nakonec měli víc štěstí, než rozumu: Elidei zemřel probodnut ze třech stran naráz a ani jeden z družiny nepřišel o oko či jinou nepodstatnou tělesnou část.




Jeho poslední slova o tom, že už je stejně pozdě a nikdo nezastaví, co začalo... jim vrtala chvilku hlavou, než se Lyanor ujistil, že už doopravdy nevstane tím, že ho několikrát probodl mečem až na podlahu.




Bylo nutné prohledat věž - a stejně tak bylo nutné dovést Hawke do Orgrimmaru. Na cestu za ní se vydal seržant a účast v jeho skupině si vykňourala i Catheryn, že není fér, že by za Hawke pořád běhal jen on. Všichni si tedy mysleli, že chce hlavně cestou uhánět Valendise nebo seržanta, protože těm přeci nikdo neodolá.

Aerin, upřímně ráda, že obě hádavé plechovky jsou pryč, nařídila prohledání a úklid věže - Eyra měla štěstí a našla jakousi magickou krabičku, Lyanor byl na chvilku paralyzován pohledem do knihy s titulem "50 odstínů felové", který si patrně bude chtít smazat z hlavy po celý zbytek života, a Avianna se málem udusila, když otevřela jednu ze šatních skříní plnou bičíků, roubíků a věcí ze sametu a černé kůže.

S těly démonů neudělali nic, ale méně zranění - to jest kapitánka a Lyanor - odnesli postupně těla elfů ven před věž na primitivní hranici, kde je pak se slovy o znovuzrození z popela spálili, alespoň s náznakem tradiční úcty elfů a víry v to, že fénix se vždy narodí znovu neposkvrněný.




Průzkum věže a těl nakonec vynesl následující: truhlici plnou duševních krystalů, náhrdelník vytvořený z 13 podobných, na kterém bylo místo ještě pro další dva, několik kousků nespálené milostné i jiné korespondence, Elideiovu dýku, na které runami stála slova "Zar'Athor Zil'Thuras Penumbrus", dále archív s několika úředně působícími knihami, kde Avianna na jedné ze stránek vyčetla jméno Garan Balahen a na jiné Altash Blooddragon, ale nic víc - protože celý text byl psán v eredun... a v neposlední řadě mezi věcmi byla zamčená truhlička pokrytá magickými znaky bez viditelného zámku, kterou nalezla seržantka Ryzal.

Po zničení většiny věcí, které ve věži čpěly felem, zavřeli a zatarasili kusem její dveře a vydali se zpět přes území furbolgů a goblinů k místu, kde nechali jízdní zvířata. Chyběl zde Catherynin vlk, Thanalův pronajatý hawkstrider, Valendisův raptor. Na zemi byly stopy krve a rohu kapitánčina talbuka byl nabodnut vzkaz bez podpisu, který se zvíře usilovně snažilo sundat o okolní stromy.
Pergamen obsahoval jediné slovo: Orgrimmar.

V nově přestavěném městě orků se nedokázali dost dobře vyznat, ale ptaním se u strážných se nakonec dozvěděli, že nějakou zraněnou krvavou elfku nechal včera jeden její soukmenovec u taurenů a odešel portálem pro pomoc.
I hledání taurení čtvrti bylo zdlouhavé, naštěstí narazili na podrážděnou Catheryn, která vypadala, že ochutnala něco z gobliních specialit, nebo už zase dostala košem - soudě podle výrazu. Dovedla je do taurení krčmy, kde našli Hawke v bezvědomí a trucujícího seržanta.

Zbývalo tedy rozhodnout, co bude dál a co bude jako první.
Taureni všem ošetřili rány a dali jim i nějaké rady - podle nich měla Hawke ještě tak týden času, než ji mělo zabít to, čemu říkali "spící kletba".
Zatímco si seržantka Eyra hrála s magickou krabičkou, Hawke se probrala a byla požádána o překlad věcí psaných v eredun, protože něco z démonštiny stačila pochytit během svého zajetí Gorianem de Ray.




V písemnostech byla zpráva o smrti a pohřbu Eloyn; o smrti spojence, který ovládal ledové draky; o únosech a mučení bývalého velitele Altashe a bývalého kapitána Balahena. Byly zde i zprávy o obranách pevnosti a o důležitých důstojnících či osobách, které je znají.
Také seznam dalších osob doporučených k únosům a výslechům, mezi nimi Flairica Amberdusk, Faelin Darksun, Eyra Ryzal, Falanthir Brightspear, Aerin Windsong.

Ze záznamů pochopili i to, že kult používá duševní krystaly jako platidlo a důkaz důležitosti či postavení člena kultu, nejen jako zdroj a posilovač pro temnou magii.
Také to, že kult jde po prastarém medailonu a meči - jedna z těch věcí vrací majitele k životu a druhá takový koloběh přetne. Eloyn Brightshore prý od dětství byla Strážcem obou věcí, i když na to zapomněla, nebo si toho nebyla vědoma. Tedy tím, koho označovali za "Klíč".

Měli několik možností, jak odhalit, kde se ukrývá Nemekire, pokud s hrozbou kultu chtěli skončit navěky. Byla tu ta noční elfka Avelion, kterou zajali goblini, ta určitě musela vědět mnoho. Byl tu stařec Amenius Sunbreeze, který kdysi s Eloyn strávil roky na útěku a ze všeho nějakým zázrakem dokázal vyváznout.
Jenže - kdo by se vracel ke goblinům nyní, když jistá socha přišla o nos, tedy, pokud by jim nenabídli jméno viníka, který sochu poškodil... že?
A kde hledat bláznivého starce?

Taureni jako lék pro Hawke doporučili najít místo s nezkaženou magií, zdroj energie opačný té démonické a silnou přírodní magii. Jejich kněz a sluneční válečník si s kletbou ale nevěděli rady.

Jakkoli se to Aerin nelíbilo, rozhodla, že ráno, až se všichni vyspí, bude muset rozdělit síly. Její rozhodnutí přišlo nejdrsnější seržantu Dawnspearovi, ale podřídil se mu tak, jak kdysi slíbil.

Strašně ho bolelo za krkem, to bylo to hlavní, nač pomyslel, když ho probral bílý paprsek světla, deroucí se mu za zavřená víčka. Zaclonil si oči a zvedl hlavu, měsíční světlo jako by ozářilo i jeho ruce a prostor kolem něj a jen matně v něm rozeznal ženu v bílém rouchu s havraními vlasy.
"Matko...?" optal se bezmocně, ale ona zakroutila hlavou a poklekla proti němu.
"Víš, že pomoc přijde, jen, když si o ni sám řekneš, že?" zašeptala a on si stále zacláněl oči.
"Trápíš se tak, že za tebe přišli prosit jiní, co už dávno spí, tak, že rušíš sny těch kolem - i těch, co jsou dávno pryč."
"Ona zemře," odpověděl a pomalu spustil ruku níž, zvykal si na světlo a snažil se jí pohlédnout do očí. Zadívala se stranou někam do tmy a záře na chvilku polevila.
"Mnoho času jí nezbývá, to je pravda," zašeptala a zadívala se na něj.
"Taureni řekli, že má týden-"
Mlčela a on se nevydržel neoptat:
"Proč máš na sobě bílou?"
"Je to barva mé bohyně i její lásky, barva té, co stráží sny a prosvětluje temnotu noci."
"Já ji musím zachránit, chci ji zachránit. Ale nevím, kam mám jít... neumím, co je potřeba udělat."
"Na tohle nebudeš stačit sám. To je kletba, která s ní je již od Karazhan, na kterou mne postupně upozornili Kechi, Ceroth i Eli. Ani v mé moci není ji sejmout."
"Mám najít posvátné místo, čistou vodu, očistnou magii a zdroj veliké moci," řekl bezradně.
"Má stěží tři dny. Vím o místě, které není daleko, ale pěšky se tam nedostaneš. Budeš muset letět. Máš v srdci dost odvahy? Musíš najít pramen věčnosti pod kořeny Nebeské koruny. Musí se po rituálu celá ponořit do jeho vody, ale budeš potřebovat pomoc někoho, kdo umí bojovat světlem proti démonické magii, nebo druida či léčitele."
"Někoho najdu-"
"NĚKDO je na cestě," usmála se, natáhla ruku a dotkla se jeho čela, "Valendis mu vše řekl a ty teď spi."
"Valen-"zaskřípal zuby a její obraz se rozplynul. S cuknutím se probral a zjistil, že usnul v sedě u rohože, na které spala Hawke. Pekelně ho bolelo za krkem a v křeči ani necítil nohy. Vzápětí mu na hlavě přistál polštář letící od sítě, kde spala Avianna.
"Přestaňte vrzat zubama, spí tu elfi, pane!"





Proplešatělý a mírně obtloustlý lidský muž v nenápadném cestovním oblečení přestal zírat na hranici, která stále ještě nedohořela. Trčely z ní desítky přelámaných kostí, které si žár nevzal docela. Pomalu se otočil a sevřel v dlani zlatý šperk s fialovým krystalem, který nosil v rozhalené košili. Zadíval se k akolytům, kteří vyčkávali jeho příkaz u zabarikádovaných dveří věže a kývl na ně. Dva felguardi se podle rozkazu svých pánů opřeli do kamene a dřeva a dveře vyvrátili celé.
Otočil se zpět k zapálené hranici a jeho čelist trochu ztuhnula. Pokynul té nejnadějnější, aby přistoupila blíž.

"Mistře Reede," sklonila hlavu v temné kápi a on se vlídně usmál.
"Stále vybírám toho, kdo Nemekire oznámí smrt jejího bratra," řekl a ona zbledla, "měla bys pro mne nějaký tip? Nerad bych ztratil opravdový talent."
"Možná... Keyomirova sestra?" navrhla a s úlevou si oddechla.
"Výborně. Je teď nahoře ve věži a prohledává ji, že?" pohladil mladinkou elfku po hlavě a otočil se k věži páchnoucí felem a shnilým masem démonů.
"Mistře Reede! Oni vzali i Nemekiřin náhrdelník!" ozvalo se zděšeně dívčím hlasem shora.
Proč ho to nepřekvapilo...?
"Ano. I to jí někdo bude muset oznámit," kývl pochmurně hlavou, a pak si zamnul ruce.