Welcome to the Lineage2.cz :: Forum.
Page 1 of 5 123 ... LastLast
Results 1 to 10 of 45
  1. #1
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    152

    Eventy u Elrendaru

    Téma obsahuje záznamy o proběhlých i probýhajících eventech u Elrendaru
    Last edited by Ceroth; 13-11-2014 at 16:05.

  2. #2
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Ohlédnutí



    Vzhledem k přesouvání informací mezi tématy nabízím místo sáhodlouhého spamu z repostu jen ohlédnutí za staršími eventy a odkazy na jejich záznam z guildovního fóra. V průběhu tří let existence RP guildy jsme toho zažili doopravdy hodně a zde jsou některé z akčních i romantických vzpomínek:


    Noční hlídka/Tisíc a jeden příběh - je příběhový event, během kterého může kdokoli přijít a podělit se o historky své postavy, vlastní poezii či legendy. Jeho varianty jsou hororové večery v pevnosti či prvomájové toulání za legendou.


    Zrcadlo Urozených a Meč Strážce - eventy ve stylu výprav podle dračího doupěte, během kterých se poprvé setkali Ceroth Sunhand a Eynor Astrae, současní vládci pevnosti a vůdčí osobnosti guildy, které zajišťují příležitosti a podporu RP pro ostatní. Během něj vznikla první přátelství i zarytá nepřátelství s postavami při cestách Kalimdorem, Východními říšemi i děsivou Deadwind Pass.
    Event probíhal na pokračování téměř půl roku a zúčastnili se ho: Aerin, Alexiel, Altash, Belzebob, Ceroth, Corin, Ewee, Eynor, Falanthir, Kenjun, Lithien, Mapiato, Moonwolf, Nessaa, Skrittek, Sidius, Walan a někteří z RP guildy Krkavci.


    Dotek smrti a Temná smlouva - eventy následující tragický duel na ostrově v jezeře Elrendar a s ním spojenou "nehodu", kterých se účastnili Alexiel, Altash, Ashmourne, Ceroth, Ewee, Eynor, Satarel a Valonir.


    Stín Křižáka - detektivní pátrání jako výpomoc při záhadných vraždách, které začaly trápit Tarren Mill, a během kterých jsme poprvé potkali Hanka O'Briena. Účastnili se Altash, Ceroth, Eynor, Ewee, Falkoner, Leorinar, Skrittek a Ravenlord.


    Tři oříšky pro... veverku - přípravy a přestavby Elrendaru po boji s Eredary byla série eventů, kde se krom najmutí šíleného architekta Ammathora využilo i práce mechaveverek a po celé opravě střech se poslaly vyprat tabardy k "profesionálům".
    Účastnili se Ammathor, Ceroth, Eynor, Valonir, Nessaa, Moonwolf a Flairica.


    Mathystřino prokletí - byla série eventů, která se odvinula po nepodařeném pokusu zadržet vraha zvaného Rys a po té, co dvě z hraničářek padly do pasti, kterou nastražil v Dalaranu. Cílem bylo dostat duši uvězněnou ve snu zpět do světa bdících. Event probíhal v Kalimdoru - Ashenvale, Darkshore, Blackfathom Depths; zahrnoval setkání s orky, nočními elfy (ne příliš milé), únos hraničáře Moonwolfa a jeho záchranu nejen z hlubin chrámu, kde měl být obětován, ale i později ze spárů sňatkuchtivé orkské nevěsty; stejně tak magii měsíčních studní a hledání vzácných relikvií... a několik cest do sna, během kterých se projevilo, že mise za obnovením Cerothova meče před časem zanechala nežádoucí následky nejen u Master's Glaive, ale i na lordu Sunhandovi samotném.
    Event se proplétal a běžel paralelně s dalším, zvaným Urozený mág, během kterého družina pátrala po nebezpečném artefaktu z dávné minulosti a bojovala proti ubývajícímu času i postupujícímu šílenství lorda Sunhanda.
    Účastnili se: Falanthir, Moonwolf, Nunn, Vithral, Flairica, Nessaa, Ceroth, Eynor, Quizuul, Sehanine, Versen, Aitah, Narlen, Jasmína, Ashia, Mortalawe, Kenjun, Altash, Rullinea a jiní primitivní domorodci.
    Mathystřino prokletí
    Urozený mág
    Moonwolf - damsell in distress
    Mathystřin "dar"
    Pramen mládí
    Ashenvale
    Konec Athrika


    Nezvaný host, Medailon rodu Dawnstar, Pátrání po Malanovi Dawnstar - byly eventy, během kterých byla posádka vystěhována z pevnosti vystavěné na místě Dawnstar Spire údajným právoplatným majitelem pozemku Gorianem de Ray, který se oženil se slečnou Dawnstar, po tom, co jediný další dědic celého území zmizel. Události nás zavedly v rámci pátrání po zbylých členech rodiny Dawnstar na místa v Quel'Thalas, Morových zemí, Outlandu a nakonec i do Badlands a temných kobek pod Blackrock. Pátrání bylo rozděleno na týmy soupeřící každý svým způsobem o prvenství v informacích a činech, z nichž nakonec vyhrál ten pod vedením kapitána Brightspear, jehož členy byli i Avelion, Narlen a Aerin.
    Eventu se postupně účastnili: Aerin, Avelion, Corin, Esperanta, Falanthir, Gemouseq, Hawke, Lywelyn, Mystixdru, Narlen, Sylvanael, Vithral a Zaram.
    Nezvaný host
    Medailon Dawnstarů - první úlomek
    Druhý úlomek medailonu
    Třetí úlomek medailonu


    Arachnofobie - byl event, který se začal odvíjet po návratu družiny z Kalimdoru, jejíž někteří členové si do kasáren tajně dovezli trochu víc, než prozradili. Po nekončících nočních můrách v ubikacích posádky a jejich marném prohledání bylo dokonce na čas nařízeno evakuovat celou pevnost včetně vězení a lazaretu. Tak se také stalo, a zatímco si náctileté elfky Avelion a Lithiri vybíjely frustrace zesměšňováním vězňů, druidé, šamani a léčitelé se pokusili uklidnit rozhněvané duchy kolem Dawnstar Spire. Během celého procesu se podařilo uprchnout jednomu z ponižovaných vězňů - Valendisovi zvanému Rys.
    Po očištění místa se vše zdálo klidné, až do příchodu nového rekruta k posádce, Salorina Dawnblade. Jeho nastávající nevěsta se rozhodla při návštěvě pevnosti kasárna vysvětit, aby nic nerušilo miláčkovy sny. Po nálezu jejího vysátého těla, ze kterého zbyla jen rozsýpající se skořepina, se věci daly rychle do pohybu. Rady byly hledány všude - u trolů v Durotaru, od loa ze Zul'Aman, kteří konečně odhalili pravdu o tom, co to dávno dříme pod pevností. Do boje se "špatným loa" se pak na vlastní pěst zapletla i Kenjun - a po jejím zmizení se dobrodruzi museli vydat přímo do doupěte pavoučího boha.
    Následoval event, při kterém se posádka vydávala za oba nešťastné snoubence Dawnblade a Dawnsong za účelem nového dopadení Valendise - Past na Ryse - a event, kdy se Ceroth a jeho družina pokusila zastavit duši pavoučího loa, která obsadila tělo Kenjun a lákala lorda jako jejího starého přítele a ochránce do smrtící pasti. Cesta tehdy družinu zavedla na Quel'Danil, do Shadra Alor a k hrobce Uthera Lightbringera.
    Bylo to tehdy, kdy si Pán a Paní pevnosti uvědomili, že s Elrendarem není něco v pořádku a nakázali okamžitý návrat zpět.
    Pevnost byla v plamenech po útoku draka ze zelené letky.
    Mezi oběťmi byli mnozí přátelé včetně bývalého velitele pevnosti Altashe Blooddragona a kováře Eridena Staršího.
    Eventů se účastnili Aerin, Altash, Ashia, Avelion, Balahen, Ceroth, Eynor, Eyra, Falanthir, Luciel, Ken'jun, Nessaa, Runiel, Salorin, Zaram, Zerath
    Arachnofobie
    Rekrut z Fairbreeze a Duch v Elrendaru
    Zkáza pevnosti Elrendar


    Nový domov - byl event, při kterém se posádka pevnosti rozdělila na základě prorockého snu lady Eynor o místě, které jen čeká na očistu a pomoc posádky odevzdané obraně Quel'Thalas a bránění jižních průsmyků tak, jak byla ta předchozí.
    Zatímco jedna část posádky obstarávala věci nutné pro boj s temnou magií a stíny jako posvátný oheň, svěcenou vodu a požehnání světla, druhá odpovídala na hádanky, kterými jejich mysl prověřila naaru v Shattrath.
    RP se účastnili: Andarrel, Avianna, Balahen, Ceroth, Corin, Eynor, Eyra, Ewellin, Faelir, Narlen, Nessaa, Raktou, Runiel, Thirra


    Cesta na sever - Tajemství rodu Evenstar - byla série eventů, ve kterých se propletly osudy potrestané farstriderky Windsong, která měla do měsíce doručit do Undercity předem daný počet hlav velitelů Pohromy; a zároveň Corina Nightstridera, jehož ztracená schovanka patrně skrývala vícero, než jen jedno rodinné tajemství. Event dosud probíhá - jeho část v Ulduaru byla vlivem zabugovaného ID přesunuta na neurčito.
    Soud v Undercity
    V zajetí ledu
    Ztracená hraničářka
    Ztracený rytíř
    Očista ledem
    Vědma z Grizzly Hills
    Ztraceni a nalezeni
    Perla hlubin I a II
    Jezerní poklad (Indu'le) I a II
    Cesta do zapomnění
    Lovci hlav
    Podivný mnich
    Ledový hrob
    Železo proti kameni
    Lék ze síní kamene
    Hra na kočku a na myš. A na slepici.
    Síně Blesku
    Kolos
    Bonusová Výchova dívek v Dalaranu
    Eventů se zúčastnili: Aerin, Avelion, Ceroth, Corin, Eynor, Falanthir, Kechi, Narlen, Hank O'Brien/Murohy, Valendis a náhodní kolemjdoucí.


    Turnaje v Novém Elrendaru
    První, pořádaný u příležitosti obnovy a vysvěcení nové pevnosti, proběhl ještě na wotlk datadisku a účastnili se ho: Andarell, Avianna, Corin, Ceroth, Emerald, Gorlack, Lithiri, Nessaa, Thirra, Versen a jako diváci Ashia, Balahen, Elsharin, Eynor, Elther, Runiel. Vítězem se stal warlock Gorlack, kterému bylo následně zakázáno na místě koonzumovat děti a králíčky.
    Druhý proběhl u příležitosti oslav narození a křtin prvorozeného syna lorda Sunhand a lady Sunhand-Astrae, malého Eltira (už na cataclysm datadisku bez spawnů). Utkání v Elrendaru se zúčastnili: Moonwolf, Faelin, Catheryn, Ceroth, Eynor, Orkelt, Eyra, Thanalos, Omnos, Wakarn, Velaria, Eldear, Barog, Taharis a neznámý troll, vítězem a kmotrem malého Eltira se pak stal Orkelt Thunderhorn.


    Ztraceno ve snu - byla série eventů, ve kterých se uzavřely již dříve načaté potíže, které někteří členové posádky měli při svých nahodilých dobrodružných setkání se zelenou letkou a nočními můrami, a kterými jsme vyplnili přechod z wotlk na cataclysm datadisk.
    Během náhodné výpravy za účelem získání zbraní, které kdysi Ceroth Sunhand daroval jedné z Krkavců, se část družiny Elrendarských hraničářů octla uvězněna v Sunken Temple, kde byla svědkem Eranikova marného boje se smaragdovou noční můrou - a vzápětí požádána o pomoc jeho bratrem Ithariem. Přes různá úskalí se pak pokusili poskládat klíč ke snu, jehož úlomky střežili čtyři strážci noční můry, poručíci, kteří místo hlídání světových stromů a portálů do smaragdového snu začali šířit svou korupci do světa bdících. Někteří z těchto čtyř draků byli poraženi a zabiti, jiným se podařilo utéci a povídá se, že jeden z nich se dokonce dokázal zachránit a zbavit vlivu noční můry.
    Klíč jim umožnil vstoupit přímo do snu i bez druidského tréninku, ve snu pak odolali mnoha nástrahám, pastem, dobrým duchům maskovaným za zlé a zlým maskovaným za ty dobré, až se dostali k samotnému Eranikovi, který tvrdil, že je uvězněn a potřebuje jejich pomoc. Zkusili ho zachránit a on se vzápětí ve svém šílenství obrátil proti nim a pak unikl z noční můry docela. Podle zpráv z Moonglade byl zastaven a přiměn k rozumu až tam, díky úsilí Cenariova kruhu... později se ale v pasti smaragdové noční můry octla i sama Ysera, jeho paní, a on obětoval svůj život místo jejího.
    Mezitím byla pevnost opakovaně pod útoky zelené letky i jejích členů v lidské podobě... a odpovědi leželi i v troskách a popelu staré Elrendar Keep.
    Celé série eventů se účastnili:
    Aerin, Ashia, Avelion, Eyra, Eynor, Faelin, Kell, Balahen, Moonwolf, Faerin, Nessaa, Vvecky, Khiara, Walan, Bestoff, Nightblade
    Odkaz Krkavců I a II
    Smaragdová noční můra... začíná (úlomek klíče - Duskwood)
    Čtyři svatby a jeden pohřeb, nebo útok zelených?
    Noční můra (úlomek klíče - Ashenvale)
    Úlomky klíče - Feralas
    Úlomky klíče - Hinterlands
    Vstup do Snu




    Last edited by Ayenor; 03-02-2015 at 10:28.

  3. #3
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Ohlédnutí II



    Gorian de Ray
    - byla epická série eventů, kdy se pan de Ray prve nenápadně objevil jako poutník žádající si doprovod přes Duskwood a Stranglethorn, později jako obchodník ve městě a překupník s tajnou základnou nedaleko Scholomance. V průběhu eventů se farstriderka Hawke octla pod jeho mentální kontrolou a postavila se proti své posádce, přátelům i lásce.
    Eventy nás vedly od Gorianových konexí a obchodních partnerů v Shattrath, Auchindoun a mezi orky v Terokkar, až po jeho tajné konexe v Blasted Lands a pašeráky pohybující se po celých Východních říších; zatoulali jsme se po narušeném magickém portálu až do Stranglethorn, Duskwood, Deadwind Pass a bojovali o čas i o rozum Hawke v Karazhan; postavili jsme se bratru Valendise Kaer'menan a jednomu z posledních lovců démonů, poslednímu žijícímu, který byl z rodu Krvavých elfů; získali jsme, i když jen na čas, Knihu démonických jmen a ukuli ve výhni pod Blackrock zbraň, kterou jedině šlo eredara z Karazhanu navěky zabít... a nakonec rozluštili záhadu nesmrtelnosti vázanou na magický obraz pana de Ray, malovaný jeho krví.
    Setkání Stínů
    Labyrint Stínů a cesta za světlem I a II
    Schůzka ve Firewing Point
    Skryté světlo I a II
    "Geniální" plán
    Pirát v nesnázích
    Podivný host
    Mračna se stahují I a II
    Rysův bratr
    Fénixova past
    Tajemná džungle
    Tajemství krypty I a II
    Loutka
    Lovec démonů
    Pátrání po Knize Jmen
    Bitva o Strom
    Noc dvojitého úplňku I a II
    eventů se postupně zúčastnili: Avelion, Balahen, Belion, Ceroth/Nightblade/Valendis (na mnoha altech), Corin, Emerald, Eynor/Hawke (a jiné alty), Faelin, Flairica, Hallin, Kechi, Kell, Lykourgos, McNavarra, Nessaa, Orkelt, Profi


    Tréninky u Elrendaru
    Probíhají pod vedením kapitána Brightspear či kapitánky Windsong a opakovaně se týkají: nenápadného pohybu divočinou, první pomoci a přepravy zraněných, základů lovu a přežití, stopování, vstupu do nezajištěných budov, základních pastí, jejich nastražení i deaktivace, druhů známých nepřátel, léčivých a jedlých bylin, základů léčení světlem, strategie urychleného pohybu v terénu a boje ve skupinách a podobně.




    Svatba lorda Sunhanda a lady Astrae na vrcholku Hyjal se konala 3. 3. 2014 a zúčastnili se jí krom Cerotha a Eynor také Ashia, Avelion/Aeranna, Faelin, Flairica, Kattelyn, Kell, Nessaa, Zaram/Eliendir a vážení svědci Voren'thal, Brann Bronzebeard a Tyrande Whisperwind.





    Hodirovo kopí, Kletba nového měsíce a Dlouhá cesta - dozvuky Darkshore - byly eventy, které uzavřely starou chybu, které se kdysi v dobrém úmyslu dopustila družina Elrendarských u Master's Glaive a zapříčinila tak šíření korupce od místa, kde byla narušena pečeť držící na místě sluhu prastarých. Pro její nahrazení skládali po dlouhou dobu úlomky Hodirova kopí, aby jím odvěkého nepřítele titánů opět navěky uvěznili. Ve chvíli, kdy byl rituál dokončen, byla ale družina, jmenovitě sám lord Sunhand, napaden eredarem, kterého dosud nikdo neznal - ale který měl hrát velkou roli v eventech budoucích. Jednalo se o prince Malchezaara.
    Stejně tak na závěru eventu týkajícího se kletby Nového měsíce, dostal Corin do rukou deník, který vedl k sérii dalších dobrodružství v Northrendu.
    Eventů se postupně účastnili: Alzerth, Ceroth, Corin, Eynor, Nessaa, Nunn, Kechi, Emerald, Lywelyn
    Kletba Nového měsíce
    Hodirovo kopí
    Arugalův zajatec
    Dlouhá cesta


    Následuje Faelinova série eventů o boji po boku Argent Crusade, kterým byla na obnovu Morových zemí přidělena i jednotka z Elrendaru.
    RP se zúčastnili Falanthir, Aerin, Aeira/Faelin, Eyra, Avelion, Ashia, Moonwolf, Balahen, Belion, Kattelyn
    Browmanova pila
    Noxious Glade
    Corin's Crossing


    Zde je příklad nahodilého mini-eventu v Elrendaru, kdy jsou hráči nuceni hrát s náhle nastalou situací, o které neměli předem tušení.
    Vnitřní nepřítel? - se týkal otravy pitného zdroje a nutnosti rychlého zásahu posádky; pachatel prý byl dávno odhalen, ale z taktických důvodů se o jeho vině mlčí, je to doopravdy tak?
    Účastnili se: Avianna, Balahen, Ceroth, Flairica, Hawke, Lykourgos, Walan



    Zločin a trest - po sérii nedorozumění, revolt posádky, hádek v družině a obvinění a pomluv šířených bokem došlo k zatčení Avelion a jejímu obvinění z pokusu o poškození posádky i majetku pevnosti ústy kapitána Garana Balahena a zároveň bylo vyslechnuto i její obvinění jmenovaného kapitána z krádeže a fyzického a sexuálního napadení člena posádky.
    Následující soud se odehrával ve dvou oddělených dnech a nakonec skončil duelem na život a na smrt, který měl výsledek překvapivý i nepřekvapivý.
    Eventů se zúčastnili, soudili se, hádali i bojovali: Aerin, Avelion, Avianna, Balahen, Ceroth, Eynor, Faelin, Falanthir, Flairica, Hawke, Kechi, Lykourgos, Milfein, Milli, Moonwolf
    Zločin a trest
    Soudný den


    Medvědí mise - co začalo jako běžná mise určená pro výcvik rekrutů a učedníků a jako stížnost farmářů a dřevařů z Morových zemí na divného medvěda, který na ně opakovaně útočil, změnilo se v boj se skupinou kultistů a černokněžnicí Malicií a v pátrání po zmizelém členu posádky, Hanku O'Brienovi v tunelech Terrorweb a kolem řeky Thondroril... a mělo děsivé finále, ve kterém se oddíl statečných musel postavit samotné personifikaci Strachu a nalezl zlomenou čepel z legend, kterou se od té doby snaží obnovit za pomoci kováře Kiriela.
    Série eventů se účastnili: Aerin, Avianna, Balahen, Belkaren, Ceroth, Corin, Hawke, Lykourgos, Murohy, Narlen, v keep pak i Falanthir, Flairica, Moonwolf
    Medvědí mise
    Nezvěstný
    Strach


    Vzkaz ze záhrobí - po návštěvě jasnovidce Orkelta Thunderhorna proběhlo děsivé pátrání v hrobech v Ghostlands a nemilé setkání se služebníky jednoho tamního pána. Ale nakonec vše dobře dopadlo, že?
    Eventu se zúčastnili: Avelion, Ceroth, Flairica, Hallin, Hawke, Moonwolf, Orkelt, Valendis



    Mezi jednorázové eventy s loveckou tématikou rozhodně patřilo i Jak neochočit tygra, aneb noční lov v Stranglethorn, kdy se lord Sunhand rozhodl získat a ochočit tamního krále džungle jako jezdecké zvíře pro svou těhotnou manželku a její pohodlí na dlouhých cestách, které spolu podnikají.
    Tygr se nakonec ukázal rovnocenným soupeřem se zvláštním smyslem pro humor, ale byl spoután a předveden k výslechu.
    RP se účastnili: Avianna, Balahen, Ceroth, Eyra, Hawke


    Série eventů týkající se Avelion a kultu, který si ji vyžádal živou a stejně tak se zajímal o artefakty shromážděné v Měsíční věži v pevnosti, pak zahrnovala i epickou Bitvu o Elrendar a RP týkající se oprav pevnosti a příprav na pokračování podobné bitvy.
    Bitvy se zúčastnili: Avianna, Balahen, Belkaren, Daethar, Emerald, Flairica, Faelin, Hawke, Helen, Ithereal, Kechi, Kirina, Lykourgos, Murohy, Thanalos


    V boji proti kultu jsme se octli i po několikadílném eventu Ztroskotání, kdy musela družina po ztroskotání u břehů Kalimdoru získat zdroje, zásoby, zbraně a dostat se z ne tak zcela opuštěného ostrova do bezpečí civilizace. Cestou byla otestována nejen jejich soudržnost a chrabrost, také obětavost pro ostatní... ale i loajalita a autorita velitele. Různé cesty, kterými se pak vraceli do pevnosti, je opět vystavily přímému střetu se členy kultu a boji o další ze sedmi legendárních mečů.
    Ztroskotání
    Meč Pravdy




    Další ze série eventů týkající se kultistů, kteří pronásledovali Avelion, nyní si říkající již Eloyn Brighsthore, se týkala pátrání v Eversong i Silvermoon, bojem s černokněžníky na cestách i v elfích hvozdech, dovedla nás i do Desolace, Feralas a Azshary a nechala nás bojovat s nimi v Outlandu i po půlce Azerothu za ceny ztrát nejhorších.
    RP se zúčastnili: Aiyuki/Eridis, Avianna, Elidei, Eyra, Faelin, Flairica, Lykourgos/Eliendir, Murohy/Hank O'Brien, Thanalos
    Zde je odkaz na první z nich: Mission Possimpible (Fairbreeze)




    S příchodem nového rekruta do pevnosti, Thanala Dawnspear, se rozvířil prach pomalu usedající kolem některých nedořešených dluhů minulosti. Konfliktní a nekompromisní povaha rekruta, i jeho počáteční manipulace posádky do toho, aby mu pomohla v osobních záležitostech, které nechtěli vyslyšet, dokud nebyl jejím členem, mu nadělala mezi vojáky i veliteli řadu nepřátel.
    I přesto se u jeho eventů zabavili mnozí, a to zdaleka nejsme u konce.
    V sérii týkající se uneseného rekruta jsme cestovali na daleký sever a stáli před otázkou, kdo je skutečný hrdina a kdo je skutečně zlý... a kde začíná a končí právo na pomstu? Také jsme poodhalili tajemství minulosti našeho milovaného piráta Kierana Moonwolfa... a narazili na trable se Zandalarskými troly.
    Série eventů se účastnili: Avianna, Faelin, Flairica, Hawke, Thanalos/Berion, Belion, Engiee, Moonwolf, Narlen, Walan, Sinnister
    RP, které jeho únosu předcházelo
    Lišák v pasti
    Bastard
    Milosrdná sestra
    Dračí slzy
    Návrat


    Dalším jednorázovým eventem byla i zábavná rozlučka seržantky Eyry Ryzal se svobodou, na které nechyběl striptér, bard, starší bratr, sexy oblečení a čokoládový dort!
    RP se účastnili: Ashia, Avianna, Eyra, Flairica, Hawke, Saeres, Thanalos/Leonin Sunbird, Valendis
    Sbohem, svobodo!


    Série eventů, ve které se proplétá Cerothův event Princezna Zandalari a Altashovo Hledání své druhé polovice, se odvíjela zatím v těchto eventech:
    Volání krve
    Trable s troly
    Dvě strany jedné mince
    Účastnili se jich postupně: Aerin, Eyra, Lykourgos, Murohy, Thanalos, Omnos, Lyanor, Narlen, Altash, Lykourgos, Avelion, Flairica, Hawke, Kiriel
    Event týkající se Zandalari zdaleka neskončil... a můžete se těšit na další
    Last edited by Ayenor; 13-11-2014 at 14:04.

  4. #4
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Screeny z eventů
























  5. #5
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199






















  6. #6
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

























  7. #7
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Trable s troly




    Udýchaní se zastavili hned, jak si byli jisti, že už je konečně nikdo nepronásleduje a jsou dost daleko od aliančního tábora i trolů, kteří jim byli v patách. Přestože úkol splnili a s větším či menším úspěchem prozkoumali všechny trolí osady v téhle zatracené džungli, cesta zpět do Grom’gol pro ně byla uzavřena. Věděli o nich vojáci aliance a kvůli neschopnosti některých z nich se plížit či včas vzít nohy na ramena, teď už i ti trolí kanibalové.
    Omnos se vydýchával v sedle svého hawkstridera, róbu roztrhanou k nepoznání, Lyanor se ohlížel se slovy nějaké další všivé modlitby ke světlu a jeho vlastní hawkstrider vypadal, že toho už moc nevydrží. Thanalos se zamračil a řekl:
    „No, zbývá nám ještě jedna možnost, jak se vrátit. Doufám, že netrpíte mořskou nemocí,“ pobídl černého hawkstridera na cestu k Booty Bay. Lyanor a Omnos se na sebe zadívali, první vyděšeně, druhý nadšeně.
    Rum, děvky a potíže! Přesně to je tam určitě čekalo…
    …a každý to vítal jinak.






    Mise Stranglethorn

    V průběhu této krátké mise měli tři rekruti prověřit osady trolů v jižní džungli, kde se kdysi rozkládala mocná říše Gurubashi. Dvěma z řad rekrutů (Lyanor, Thanalos) byl přidělen i jeden učedník Měsíční věže (Omnos), aby prověřil, co je pravdy na tom, že trolové začali vysávat magii a moc ze svých loa.


    Doopravdy našli spoustu původních trolích osad v džungli opuštěných a naopak zjistili, že okolí Zul’Gurub se nyní hemží strážemi a hlídkami, mezi nimiž poznali i členy kmene Zandalari, do nedávna proslulé svou neutralitou. Dostat se až k branám trolího města bylo nemožné – při dalším zkoumání džungle pak zjistili, že ani na jednom ze starých rituálních míst zdejších roztroušených kmenů již není přítomna magie ani jako zbytková aura… jako by vše doopravdy bylo vysáto či přeneseno jinam.
    Štěstí měli až v jedné osadě obývané hlavně nemocnými a starci, kde místní šamani studovali starou desku zobrazující trolku v masce, kterak se jí klaní zástupy, zatímco ona pro sebe bere sílu loa… přímo před nimi doopravdy stála trolka ve zdobné masce a patrně se prohlašovala za onu bytost z proroctví zobrazenou na reliéfu.
    Mezi samotnými troly nakonec došlo k hádce, během které Omnos zkoumal magické aury místa a Lyanor dokázal příliš hlasitě šlápnout na kořen mangrove. Vzápětí měli v patách celou vesnici, trolku i její svalnaté osobní strážce. Od té chvíle se nezastavili (i přes Lyanorovu snahu dopřát civilizovaný pohřeb každé hromadě lebek, o kterou zakopli) až do Booty Bay.
    Při vyjednávání o ceně cesty lodí pro ně a hawkstridery někam více na sever se ukázalo, že zde rekrut Thanalos nemá zrovna dobrou pověst, ale i to, že Omnos neumí pít s Mírou ani bez Míry, a také to, že Lyanor je abstinent, který raději tráví noci se zvířaty, než s místními kráskami.
    Snad právě proto se stalo, že dva z nich podávali hlášení ještě toho večera ve stavu značně podroušeném a třetí z nich dorazil o několik dní později a sám v sedle svého hawkstridera ve stavu značně nabroušeném.
    Seržantka Windsong tehdy měla svatou trpělivost prý hlavně z toho důvodu, že potřebovala každou volnou ruku k zadržení Podivného Pana Dawndusk, který se někdy tou dobou rozhodl proměnit nádvoří za cvičištěm v kráter za asistence Flairicy Amberdusk.

    Hlavním úspěchem mise tedy bylo zjištění jména vůdce Zandalari, krále Rastakhana Neumírajícího, jak ho trolové zvali. Za aktivitami Zandalari v Stranglethorn tedy bylo jeho rozhodnutí.

    Mise Hinterlands


    Krátce po společném tréninku v plížení kolem Shadra‘Alor, který Elrendarským nabídl tehdejší hraniční generál Quel’Thalas, Emerald Nurimu, byli do Hinterlands opět vysláni rekruti – tentokrát pod velením Strážce Narlena Kel’Rease. Měli procvičit v terénu nově nabytých dovedností, neztrapnit pevnost, nenechat se zabít a pokusit se zjistit další informace týkající se Zandalari a jejich údajné princezny.
    Po příchodu k Altar of Zul zjistili, že jsou na vrcholu zikkuratu obětováváni zajatí vznešení elfové, patrně z Quel’Danil. Skupina trolích kněží použila jejich krev pro vyvolání jednoho z potomků Sseratuse, ten se ale proti těm, co ho povolali, okamžitě obrátil a pobil je, následně napadl a téměř rozsápal i družinu Strážce Narlena. Životy elrendarských nevědomky zachránila trolka v masce, kterou už někteří dříve potkali ve Stranglethorn… za pomoci svého totemu vysála hadí loa tak, že z něj zbyla jen seschlá kůže a hromádka šupin.

    Zatímco Strážce pospíchal se svým hlášením do pevnosti, rekrut Thanalos se zdržel na místě, protože mezi oběťmi krvavého rituálu poznal staré známé. Počkal na ty, kteří je přišli hledat. Neví se toho moc, co hovořil s hraničáři z Quel’Danil, podle svého hlášení pak ale sám zajal a vyslechl jednoho z nemocných trolů, co zůstali v Jintha’Alor i po odchodu Rastakhanovy princezny. Prý to musela být ona, princezna z proroctví a starých desek, kdo odváděl silné troly, aby posílili vojsko jejího otce a odvážel mocné artefakty do sídla „zlatého krále“.
    Thanalos se dozvěděl o plánovaném setkání všech trolích kmenů – mimo pravidelný šestiletý cyklus a mimo jejich zikkuratovou horu Zuldazar. Mělo k němu dojít na ostrově Yojamba. Bylo načase donést tuto zprávu do pevnosti.


    Stráže je dovedly městem až za předákem, který obýval budovu obchodního cechu. Cestou si trojice elfů a hlavně ten rusovlasý v čele, vysloužili hromadu zamračených pohledů a pár výkřiků.
    „Jak se opovažuješ vracet, čubčí synu?!“
    „A podívejme, koho vyplavil příliv!“
    „Ty jsi šílený, Lišáku, Narkk si tě podá!“
    „Ty a tvoji Bratři jste pomalu horší než tsunami a Deathwing!“
    Goblin Narkk chvíli jen stál, jako by nevěřil vlastním očím, pak přešel ke stěně a sebral do rukou pušku, kterou nabil, odjistil a namířil na Thanala.
    „Řekni mi jeden důvod, proč tě teď, sakra, nemám zabít? Po tom, cos tehdy ty a tví proklatí bratři provedl s naším městem?“
    „Protože z toho nebudeš mít prachy?“ Thanalos ani nemrknul, zatímco goblinův prst na spoušti se zachvěl.
    „Víš, hospodské rvačky tu máme často, ale ty nekončí tím, že polovina města hoří, druhá plave a baron Revilgaz přijde o loď, kterou mu ukradnou ti, co zdrhli z mojí basy!“
    „No neboj, právě proto jsem tady, tu máš mou část… pokuty,“ Thanalos vytáhl měšec a hodil ho goblinovi k nohám.
    „Kdyby tu byl ten zatracený ork, kterému se tlama nikdy nezavře, už by se tu válel v krvi. A tohle má jako stačit?“ goblin zaskřípal žlutými zuby.
    Thanalos přihodil druhý, stejně plný měšec, ze kterého se po dřevěné podlaze rozsypaly samé zlaté mince a některé se kutálely škvírami v podlaze a propadaly do moře pod molem. Goblinovi pohled na to mrhání patrně nedělal dobře, i přesto kývl hlavní zbraně na elfa:
    „A Kadash?“
    „Ten svoje dluhy platí sám!“ zaprotestoval elf a když viděl, že goblin stále míří mezi jeho oči, zamračil se.
    „Pořád málo,“ protáhl Narkk.
    „Drž hubu,“ ozvalo se najednou z rohu za goblinem a ten přes rameno štěkl:
    „Ticho tam!“ pak došel až ke kleci a bouchl do ní pažbou pušky.
    „Drž hubu, drž hubu, drž hubu,“ zopakoval opeřenec v kleci a zakýval hlavou nahoru a dolů, pak ji naklonil a jedním okem pozoroval elfy.
    „Pak věřte rodině, tohle mám od bratrance. S takovou rodinou, kdo potřebuje nepřátele?! Že prý prvotřídní papouchové, co půjdou na prodej! Ani floka! Prodal se jeden a tyhle dva nechtějí ani zadarmo a tenhle šmejd je sprostej skoro jak uprděnej trpaslík!“
    „Já bych ho… koupil,“ ozval se Thanalos a mrknul, „tedy samozřejmě, kdybych měl peníze,“ protáhl s pohledem upřeným na své měšce na podlaze a takticky zatajil ten třetí, co u sebe skrýval.
    „Já ti klidně půjčím,“ řekl Omnos milým hlasem a vůbec nepochopil elfův naštvaný výraz, když se k němu Thanalos otočil. Zatímco kroutil hlavou nad učedníkem, goblin jim nadšeně nacpal obě klece a vzal si učedníkovy peníze. Jedna z klecí dál pokračovala v čím dál hrubějších nadávkách.




    O nějakou dobu později plácl Thanalos Omnose do ramene nad korbelem pirátského grogu, učedník se rozkašlal z doutníkového dýmu, který mu do obličeje vyfoukla gobliní kráska nabízející mu vytrvale nějaké sluby.
    „Tak co jsi mi chtěl ukázat, Omnosi? Loď jede až zítra, tak jak spát ve vlastní posteli?“ zrzavý se zhluboka napil a zlatovlasý učedník, ožralý pod obraz, učinil rozmáchlé gesto, kterým goblinku sestřelil z baru a div sám neztratil rovnováhu.
    „Pol…pol…poltál,“ dostal ze sebe a Thanalos jen důrazně zakroutil hlavou.
    „Magie NE!“ potvrdil to škytnutím.
    Učedník se zasmál a začal přímo před barem kreslit na zem znamení za pomoci runového kamene. Shodil při tom pár pohárů a naboural zadkem do stěny, ale konečně byl se svým znakem spokojen a narovnal se. Zamával oknem do přístavní uličky, kde Lyanor četl nějakou knihu, opřen o hrazení vedle jejich hawkstriderů.
    „Von tamhle Svatej fakt nechlastá? Dělá aspoň jiný věci?“ naznačil trochu obscénní gesto.
    „V žádném případě ti nepůjdu skrz nějaký portál,“ zavrčel Thanalos, pak se otočil k baru, aby zaplatil. Zarazil ho zvuk zachrastění kovových drátů, arkány a zavřísknutí papoucha. Ohlédl se a spatřil Omnose, kterak se šklebí u otevřeného portálu do Silvermoon a prohazuje jím i druhou klec.
    „Ne, Držhubu!“ vykřikl Thanalos a nebylo jasné, jestli tím myslel papouška nebo povel pro mága.
    Omnos se usmál jako měsíček na hnoji a rozhodil rukama, jako by elfa zval do portálu také.
    „U Fetha, Omnosi! To byl dárek!“ Thanalos bezmocně zíral do portálu.
    „Tak si ho vyzvedni na druhé straně, než ti ho sežere nějaká toulavá kočka z města,“ Omnos se zachechtal a strčil do zrzavého elfa tak, že ho prohodil portálem. Pak pokrčil rameny, dopil svoje pití a vstoupil dovnitř také, než si Lyanor z ulice stačil všimnout, že se něco děje.
    Vběhl do výčepu jen proto, aby zahlédl, jak se portál zhroutil sám do sebe a zmizel s malinkým „puf“. Gobliní barman nevypadal, že má moc dobrou náladu.
    „A útratu bude platit KDO?“
    Lyanor se bezmocně ohlédl po třech striderech, co na něj koukali z uličky. Ten černý to ke všemu už zase zkoušel na oba ostatní. Povzdechl si a vjel si rukou do krátkých vlasů.





    Nějaké album je zde.
    Série menších eventů jako součást Vzestupu Zandalari a Princezny Zandalari – autor: Ceroth/RpGM Eranon
    Postupně se zúčastnili:
    Rekruti a učni v zácviku i dozor – Thanalos, Omnos, Lyanor, Narlen
    Speciální host – Kenjun a nejmenovaní trolí kněží
    Autor textu psaného kurzívou: Thanalos
    Postavy na screenech alba: Aerin, Avianna, Ceroth, Eloyn, Faelin, Flairica, Fyrenir, Hawke, Larianda, Lyanor, Moonwolf, Omnos, Pandora, Thanalos

  8. #8
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Dvě strany jedné mince





    Eloyn stála proti té, kterou se nedokázala přinutit oslovovat „seržantko“, a střídavě rudla a bledla, v natažené ruce ještě stále svírala svou závěť. Obří leopard, kterému modře zářily oči a tlama, pergamen hladově sledoval.
    Bylo tak zatraceně těžké přiznat respekt někomu, kdo na tom byl kdysi tak, jako ona – ztracený sám bez rodiny a přítele ve zlém světě, později přijat za učedníka Altashem Blooddragonem, a nakonec jím opuštěn a ponechán, ať se za sebe pere sám. Otázkou bylo, na kterou ze svých žaček by teď byl hrdý.
    „Aerin, jsem připravená na vše a oni se jen tak nevzdají. Slyšela jsem, co chtějí někteří udělat a jiní by mne nejraději rovnou hodili těm kultistům živou nebo mrtvou!“
    Černovláska s čepelemi na zádech zúžila oči, jako by se držela jen tak tak, aby zrzce jednu nenatáhla.
    „Je to: seržantko Aerin. A pokud si myslíš, že Elrendar vydá kohokoli - byť tak zbytečného a nicotného, jako jsi ty - Plamenné legii, měla by sis dát dvě facky. Pak se jít podívat na stráže, připomenout si, kdo jsou, čím prošli, co dokázali a proti čemu bojují, dát si další dvě facky. A omluvit se lordu Sunhandovi, že tě něco takového vůbec napadlo!“ vykřikla, pak se nadechla a mírnějším hlasem dodala:
    „Netuším, co by si myslel Altash, kdyby tě viděl teď. Co myslíš ty?“
    „Že jsem smířená s čímkoli, co má přijít?“ zafňukala Eloyn a leopard Natzu se líně protáhl a došel k černovlasé, pak se jí posadil u nohy.
    Neobtěžoval se hovořit i na Eloyn, oslovil jen Aerin v jejích myšlenkách. Elfka u toho strnula a udělala znechucený obličej, jako obvykle.
    „Nařezal by jí zadek a vynadal, asi to do ní pořádně nevtloukl - posledně ta zlatovlasá taky ječela, když ji učil, cheche, ale nakonec se naučila... dokonce-,“ Natzu se zarazil uprostřed věty.
    „Hlavně by možná litoval, že tě nenechal ležet u cesty a vzal tě kdysi s sebou,“ řekla Aerin naštvaně a smutně, pak střelila pohledem po leopardovi a otočila se pryč.
    „Musím najít Eliho, ta cesta se odkládá zbytečně dlouho, jako by si ji najednou rozmyslel. A ty se připrav, Eloyn, za úsvitu vyrážíme.“
    Eloyn spolkla větu o fackách a o tom, kdo by si je doopravdy zasloužil, ale zavolala za ní:
    „Nechám tedy dopis pro Altashe a svou závěť u stráží na bráně. Kdybych… tu nebyla, jestli se Altash vrátí. Až se… probudí.“
    Aerin jen provrátila oči a vyšla ven na nádvoří, leoparda v patách jako druhý stín.



    Dá se říci, že před pátráním po Altashovi se v pevnosti semlelo hned několik věcí - Garan Balahen byl degradován na seržanta, seržantka Windsong vyslala tři rekruty propátrat aktivity trolů ve Stranglethorn a záhadný host Dawndusk skončil ve vězení, ze kterého byli předtím propuštěni čtyři členové posádky rebelující proti ex-kapitánovi.
    Vzhledem k černokněžníkově hrozbě útoku na pevnost, pokud mu nevydají Eloyn Brightshore (živou a vcelku do úplňku), napadlo členy posádky hned několik plánů – pokusit se najít jeho sídlo a porazit ho tam; pokusit se vylákat ho na falešnou Eloyn; či dokonce zkusit jeho ledového draka zabít manévrováním na Moonwolfově lodi (asi předpokládali, že drak při tom pojde smíchy); nebo Eloyn přemisťovat tak, aby nebyla hrozbou pro pevnost a sama byla v bezpečí.
    Nakonec si Eloyn vymodlila místo na Aerinině výpravě za ztraceným Altashem Blooddragonem, jejíž začátek Eliendir Dawnsong odsouval, co nejdéle to šlo.
    Výprava, složená z Flairicy, Eloyn, Eliho, Aerin a leoparda Natzu prošla portálem do Shattrath i s jízdními zvířaty, zatímco v pevnosti Engiee vyprávěla Taharisovi, Lariandě a Thanalovi o svém setkání s modrovlasou elfkou, které se z nějakého důvodu k smrti bála, a proto ji pozvala do Elrendaru. Asi aby se jí mohli bát i ostatní!

    Skupina statečných poutníků se v Shattrath příliš nezdržovala, i když zde Aerin měla najít jednoho legendárního kováře a Eloyn tvrdila, že má v krčmě v dolním městě balíček dívčích záležitostí, bez kterého se neobejde. Eli se co nejrychleji klidil z dohledu naaru na Terase Světla a Eloyn hořekovala, že jí Balahen nestačil vrátit jakýsi krystal, který mohl jejich hledání usnadnit. Vyjeli výtahem na plošinu Scryerů a obloukem se vyhnuli čtvrti Aldor, pak je čekala už jen cesta tunelem, za kterou se jim otevřel výhled, který bere dech pokaždé, nehledě na to, kolikrát jste v už Nagrandu byli.




    Pobídli zvířata stezkou z hor dolů, do plání a pastvin; u Garadaru si vyslechli varování orkských lovců před podezřelými uctívači démonů, kteří v Nagrandu začali opět být aktivní a motat se kolem zničené Guldanovy brány. Někde v těch místech začal být Natzu hodně neklidný, stále utíkal napřed a choval se, jako by skupinu vedl. Ve chvilce, kdy se zdrželi u lovce démonů a jeho nether draka, Natzu náhle zmizel a dál už mluvil jen s Aerin v její mysli. Na dálku je vedl ke kopci přímo za démonickými výhněmi na západě Nagrandu. Jak záhy zjistili, pro ně tam cesta končila: dvounožci ani jízdní zvířata bez křídel se nemohli dostat nahoru příkrým srázem smáčeným mnoha vodopády.


    Natzu se nechal slyšet, že je Altash u jedné ze soch na létajícím skalním ostrůvku, obklopen kultisty, kteří se ho snaží probrat či mučit stínovou a felovou magií, pravděpodobně, aby ho vyslechli a nahlédli mu do hlavy. A mimochodem, také je prý v cestě obrovský rudý eredar, kterému by se měli vyhnout…
    Od zprávy o vyšším démonovi se už leopard neozval.


    Napadlo je vrátit se k onomu lovci démonů a poprosit ho, zda by je vynesl na náhorní plošinu, Eli se ale nakonec uvolil zkusit je přenést na krátkou vzdálenost za pomoci své magie – ovšem jízdní zvířata musela zůstat dole u jezera. Flairica si nahoře vzpomněla na přítomnost tunelu, který kdysi vedl skrze horu přímo k portálu, prošli jím, a pak se konečně opět připojili k Natzu, který se plížil kolem ležení kultistů a nespokojeně sekal ocasem.


    Flair se bez vysvětlení oblékla do róby zdobené felovými a krvavými krystaly, zatímco ostatní vymysleli plán sehrát falešnou eskortu vězně a tak se dostat přes hlídky až do tábora bez velkého boje. Eli použil iluzorní magii k a proměnil se v ogra, jakých v táboře pobývalo hned několik; Flair byla se svou děsivou helmou k nerozeznání od kultistů a Avelion hrála roli vězně, zatímco se Aerin a Natzu pohybovali neslyšně a nenápadně křovinami podél úbočí skal.


    Co uniklo očím řadových kultistů ovšem neošálilo eredara – postavil se jim do cesty, a když ho neuspokojila jejich odpověď a vysvětlení, kdo jsou a co zde pohledávají, zaútočil na ně. Byla to Flairičina magie, umocněná vlastnostmi její róby, co démona nakonec udolala, její oči ale zářily čím dál zeleněji, až si Eloyn začínala dělat starosti.
    Zatímco se elfky zdržely po boji ošetřením několika ran, Eli zmizel a utíkal napřed.
    Vzhledem k tomu, o čem před cestou do Outlandu hovořil, to jest, že zůstane jen jeden, ten silnější, až obě části jedné duše splynou, bylo jim jasné, že u toho žádnou z nich nechce. Aerin ho dohnala na poslední chvíli, a tak ji spolu se sebou přenesl nahoru na ostrůvek, na kterém už Natzu očichával spícího Altashe. Flairice a Eloyn trvalo dostat se nahoru trochu déle, ale dostihly je, než mohl Eli cokoli začít sám.

    Altash ve svém spánku připomínal víc sochu, než živou bytost, i jeho tělo bylo na dotek chladné… levá ruka mu od ramene chyběla a na zemi kolem něj byla zaschlá krev a magické runy, ze kterých to čišelo zlou energií.
    Propukla mezi nimi hádka, zatímco Aerin zastávala názor, že by Altashe měli nechat spát a jen ho převézt do bezpečí, Eloyn se spícímu s pláčem vrhla kolem krku a zkoušela ho probudit jako prince z pohádek. Eli jim připomněl, že boj ve chvíli, kdy elf procitne, je nevyhnutelný, protože byli jedna duše ve dvou tělech, dvě strany jedné mince, a to mělo být nyní navěky napraveno.


    Eloyn začala vymýšlet alternativy, jak by zůstaly zachovány obě části včetně sehnání náhradního těla pro Eliho, Flairice to bylo celé téměř jedno, zatímco Aerin se na Eloyn hněvala stále víc. Eloyn se snažila všemi prostředky – výhrůžkami i pláčem – přesvědčit Eliho, aby Altashe ušetřil. Flairica její jednání ohodnotila pohrdavým odfrknutím a Aerin mezitím došla ke spícímu Altashovi a sejmula mu z hlavy helmu.
    Eloyn si v tu chvíli vyžádala soukromé rozloučení s Altashem, jako by celou věc ještě chtěla oddálit, tak seržantka jen protočila oči a šla stranou, Eliendir se zároveň s Flairicou domlouval na pomoci se složitějším kouzlem, na které jí nechal reagenty.
    Eloyn konečně doobjímala sedícího elfa a pak vstala a přenechala ho jeho blíženci.





    Eli mlčky položil spícímu elfovi ruku na hlavu, zatímco Eloyn bojovala s touhou udeřit Aerin nebo jeho a Flairica stiskla v dlani manové krystaly a usmála se, jako by je chtěla nabídnout leopardovi.
    Natzu začal tiše vrčet, když se natáhla, aby ho pohladila. Rychle ruku stáhla zpět a rozhlédla se.
    Leopard ale sledoval Eliho, kterého předtím označil za lháře, ne ji... a mhouřil při tom oči.
    “Odpouštím ti,” zamumlal Eliendir a Eloyn se rozbrečela nahlas. Eli se zadíval na Aerin, jako by chystal nějaký povedený žert, Natzu se skrčil a skočil po něm, elf se mu ale dokázal vyhnout, tasit dýku a bodnout ji spícímu Altashovi do hrudi.
    “Ne!” vykřikla Eloyn, ale neudělala nic, jen na to celé vyděšeně hleděla, zatímco leopard zařval a sápal se po elfovi. I Aerin Eliho počínání sledovala nehybně, jako by sama byla socha, elf se vzápětí chytil bolestí za hrudník, na kterém se mu objevila krvavá skvrna a černovlasá elfka se jí dotkla.
    “Mince nemůže existovat jen o jedné straně. Zabij jednoho a zabiješ oba,” řekla smutně.
    “Jsme jeden a vždy jsme byli,” odvětil a Aerin odtáhla ruku a zadívala se do své dlaně od jeho krve. Eli tou krví potřel Altashovu tvář, pak ho objal a rozplynul se.

    “Eli je... mrtvý?!” vykřikla Eloyn.
    “Je spánek a bdění, je křik a ticho, je něco, co je… a zároveň, co není,” mumlal probouzející se elf a rozlámaně se zkusil pohnout. Aerin u něj poklekla a zkontrolovala jeho stav.
    “Tak který přežil?” potřebovala vědět Eloyn.
    “Oba zemřeli a žije jen jeden,” odpověděl Altash šeptem, zatímco se Aerin zvedla, překvapená zjištěním, že kdysi slepý Altash nyní vidí. Natzu se s ní rozloučil v myšlenkách a vzápětí zmizel, ani si nevzal zbylé manové krystaly.
    “Oba mi budou chybět,” Eloyn se lítostivě zadívala někam k nebi, jako by je tam snad hledala, a Flairica se usmála.
    “Mně ne. Tak… a teď obě z cesty a o tomhle se nikde nezmiňujte,” zachřestila kouzelnými krystaly, přikročila k elfovi a dotkla se jeho levého ramene. Její ruka se doslova obalila plameny, zatímco si obě zbylé efky zaclonily oči a ustoupily.





    Do Shattrath se vrátili Altashovým portálem, ale vzápětí se rozdělili; Aerin potřebovala vyhledat kováře Kiriela Lightbearera, zatímco Eloyn prý měla ten svůj balíček v pašerácké putyce Na Konci Světa. Flair se v té same krčmě rozhodla kontaktovat starou známou z dob válek v Outlandu, doufala z toho vyzískat tipy na lepší zabezpečení pevnosti po magické stránce. Altash šel na seržantčino přání s nimi, aby dohlédl na jejich bezpečí.
    Eloyn si u baru vyzvedla flakónek s pochybnou zelenomodrou tekutinou, a pak si v nejtmavším koutě všimla staré známé, za kterou se vydala na slovíčko i přes její jasně varovný pohled.
    Flairica se v baru objevila v nádherných žlutých šatech a okamžitě se vrhla do víru dění, tance a popíjení se psem Haris Pilton. Prý to bylo psí pivo, pro mazlíčky to nejlepší.
    Altash unaveně usedl u stolu a nabíral síly, když Eloynina společnice náhle zpozorněla a přešla k baru s výrazem, jako by je neznala. Upozornila je na skupinku elfů ve scryerských róbách, kteří se náhle objevili v lokále a zdálo se, že někoho hledají. Doporučila jim sebrat si seržantku a vypadnout, že zkusí falešné scryery zdržet.
    Rozdělili se tedy – zatímco Altash utíkal pro Aerin, Flairica se opět nasoukala do své staré bitevní róby a velice naštvaně se ujala ochrany Eloyn. Portál do Undercity otevřela přímo uprostřed taverny, ale nakonec se to neukázalo být až tak dobrou volbou, i proto, že za nimi několik z cizích elfů prošlo také.






    Sotva boj začal, Hawke stačila zavolat drenejské městské stráže. Po chvilce dorazil do vřavy i Altash spolu se seržantkou a cizím elfem v zářivé zbroji; sotva zaslechl Undercity, ihned do něj otevřel portál také, aby dostihli Eloyn a Flairicu a pomohli jim. Po obou elfkách ovšem ve městě nemrtvých nebylo ani stopy.



    Z hlavní paluby se každou chvíli ozývalo pištění goblinů v řeči které nerozuměla. Z nedostatku spánku ji bolela hlava a byla ráda, že netrpí mořskou nemocí. Po průchodu portály jí nikdy nebylo dvakrát nejlíp, ale tři portály během deseti minut byly pro její žaludek příliš. Dvakrát.
    Klidně se nahnula z okna své kajuty a jen tak tak neschytala ránu lopatkou vrtule. Ne, tenhle koráb neplul po moři. Brázdil nekonečný vzdušný oceán téměř ve stejné výšce, kam ji Flairica před pár týdny omylem teleportovala. Když vztek vyprchal, tak jí to vlastně i vykouzlilo na chvíli úsměv na rtech, který se ovšem změnil na ustaraný, jen co se otočila zpět do kajuty a pohlédla na postel.
    Flairica ležela bez hnutí. Tmavé kruhy pod očima a mrtvolně bledá tvář prozrazovaly, že si její stará výbava na mágyni vybrala svou daň.
    Eloyn vzala opatrně druhou deku a přikryla ji. Stačil jediný podezřelý zvuk a Flair by se okamžitě probudila. Dvě hodiny. Už spala dvě hodiny. Zatím nejdelší čas, který za ty tři dny spánkem strávila a Eloyn doufala, že bude spát ještě déle. Zrzka na posteli sebou trochu zamlela a téměř neslyšně zanadávala, když druhá z elfek otevřela vrzající dveře, ale neprobudila se.
    Eloyn vystoupila na palubu a skrz malé postavičky goblinů se dostala až k okraji. Zhluboka se nadechla, jen aby si po pár vteřinách musela z úst vyndávat vlasy, které jí vítr rozfoukal tak, že se jí kolem hlavy zmítaly jako pravé plameny. Proč jsem jen přestala nosit culík?
    Ještě chvíli se snažila vlasy zkrotit, než pochopila, že svůj souboj prohrála a raději nastavila tvář jak vlasům, tak studenému větru, který v téhle výšce štípal skoro stejně mrazivě jako v Northrendu. Ale alespoň probouzel. Eloyn si sedla u malého zábradlí a sledovala zemi pod vzducholodí. Za chvíli už budou doma a tam si obě dvě pořádně odpočinou. V Nagrandu se nejvíc těšila na Altashe, teď ale na svou postel. Už si chtěla jen lehnout. Konečně si odpočinout od všeho co se v posledních dnech stalo.
    Zavřít oči a spát.







    Thanalos vzhlédl ke střeše, na kterou se snesl azurový nether drak. Jeho jezdec pomalu sklouzl ze sedla na došky, a pak se po nich bezvládně klouzal a kutálel až k ochozu mezi věžemi. Zanadával a vyběhl po schodišti na střechu tak, že cestou srazil několik stojanů se zbrojemi, narazil si koleno a rozbil jeden z levitujících květináčů. Zvedl do náruče zakrvácenou rusovlásku pod přísným dohledem draka a odhrnul jí vlasy z tváře:
    “Zirael…?!”
    “Seržantka a ostatní… jsou tu? Odešli portálem do Undercity přede mnou,” krev na jejích ránách už stihla zaschnout, ale tu z vlasů a šatů dál rozmáčel hustý déšť, který se spustil z oblohy.
    “Seržantka tu nechala talbuka, když zjistila, že tu není Eloyn ani Flairica. Vzala hippogryfa a odlétla směrem k Tirisfal. Chvíli po ní se objevil Eli, nechal tu nějakého elfa a letěl na hippogryfovi také tím směrem.”
    “Ti kultisté je potkali v Shattrath a jdou po Eloyn, zdržela jsem je, zatímco odcházeli portálem… musím -,” zkusila se mu vytrhnout a on se zvedl i s ní v náruči a kývl na draka.
    “Musíš na ošetřovnu. Už jim na pomoc letěli jiní,” řekl nekompromisně a vykročil pryč ze střechy.

    Aerin si zoufala. Celou cestu nezahlédla ani stopy po hawkstriderech nebo Flairičině koni – přes Morové země po vzducholodě v Tirisfal; ani u brány o nich nikdo nic neslyšel. Tedy, pokud něco neprovedly a neskončily v těch částech Undercity, kam neměli přístup ani spojenci.
    Semknula rty a sklonila hippogryfa do tunelu, který byl používám jako vchod do Undercity pro letecká zvířata. Kličkovali jeho zákrutami, uhýbali kapajícímu slizu, ale nakonec se temný prostor konečně rozšířil a hippogryf mávl křídly nad vnějším kruhem stok.
    Vzápětí je zasypala sprška střel z kuší, i když vykřikla:
    “Jsem z Elrendar!”
    Hippogryf zařičel a okamžitě se propadl hluboko dolů. Pak už byla jen tma.


    Altash kroužil dost vysoko, aby si jich všiml… dva ledoví kostění draci, ukrývající svou přítomnost nad korunami stromů v mlze zvedající se nad Tirisfal. Vznášeli se nad jedním bodem a něco tam dole hlídali. Nepotřeboval alarmovat jejich pozornost, pobídl tedy hippogryfa níž mezi větve.
    Na cestě je spatřil.
    Elfka v modré kápi držící vyčerpanou Flairicu Amberdusk v sevření ledového kouzla… Eloyn, pokoušející se vyvést cizinku z rovnováhy nějakým světelným štítem.
    “Ale ne, Kirino,” zašeptal a pobídl zvíře k nim.




    Scénář eventu: Altash/Lykourgos
    Účastnili se: Aerin, Altash, Eliendir, Eloyn, Flairica, Hawke, Kiriel; na počátku se mihli i Engiee, Taharis a Thanalos
    Všem díky za RP!
    Album se screeny od Avelion a Eynor je zde.
    Autor prostředního textu psaného kurzívou: Avelion

  9. #9
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Unesen

    UNESEN


    Potřebuji se s tebou sejít, nutně. Je to poslední věc, o kterou tě kdy požádám. O nic víc neprosím.
    Taverna Shattrath, za dva dny.

    Garan de Balahen Brighteye.



    Nakrčila čelo nad tím podpisem, povzdechla si a zmačkala vzkaz, který našla na své posteli v kasárnách, pak si připnula zbraně k opasku a vykročila po schodech k lordově pracovně. Koneckonců po tom celém si dosud nevyžádala dovolenou, na kterou ji už nějaký ten týden opakovaně posílal.

    ***

    Položil zlaťák na stůl, ocenil druhým výstřih servírky, a pak významně zpod klobouku pohlédl na barmana. Shaarubo kývl hlavou směrem k zadnímu salónku, tak elf s rukou na široké krempě pomalu došel k místu, kde u netknutého džbánku medoviny seděla ta přitažlivá zrzavá mrcha.
    Její obvyklý výraz a nadhled asi také odválo dění poslední doby, možná to samé, které ho stálo kapitánský plášť.
    Otupěle zírala před sebe, čepele položené na kraji stolu. Prsty přejel po jejich ostří, v druhé ruce láhev vína a jen jednu sklenku, zatímco ona zvedla oči a zatvářila se trochu nechápavě při pohledu na jeho oděv... šaty?!
    Její ruka pod stolem se bleskově chopila jílce dýky, pak jí očima na okamžik prolétla radost, když ho i přes ty hadry poznala, a vzápětí se do nich vrátila únava a smutek.
    "Velmi krásné. Ty křivky jsou křehké a smrtící," řekl s očima upřenýma někam mezi její obličej a opasek a prsty se dál dotýkal čepelí. Její napjatý výraz poněkud změkl, vrátila dýku do pouzdra na nohavici a tiše řekla:
    "Spletla bych si vás v té róbě s Gorianem, pane."
    Kývl k druhé židli:
    "Už ne pane. Smím si přisednout?" počkal na její souhlas a položil na svou stranu stolu kord, pak dodal: "Hmm, Gorian de Ray. Pokud si pamatuji, tenhle kord nese jeho jméno."
    Zadívala se na jeho zbraň jako na starého známého, pak na chvilku odvrátila pohled a zavřela oči:
    "Mágové jsou poslední dobou velice nevyzpytatelní," řekla hořce.
    Posadil se a pohodlně se rozvalil, jak míval ve zvyku, ať už na sobě měl suknici nebo kalhoty a seděl v putyce či u lorda v obýváku, pak si nalil trochu vína do poháru. Ani se neobtěžoval sundavat si klobouk se širokou krempou. Také typické.
    Jen dnes měl na sobě róbu, která vypadala, že ji po ránu sebral ve Faelinově šatníku.

    "To bych řekl, magické proudy jsou poslední dobou nevyzpytatelné," pobaveně se opřel o židli a zadíval se na ni, pak si prohlédl barvu a jiskru vína proti světlu svíce.
    "Není to tak dlouho, co zde mágové převlečení za Scryery zkusili vyklidit bar. V něčem uspěli a v něčem ne," zvedla jeden koutek úst v pokusu o úsměv, "povídá se, že tu modrovlasý elf prostrčil dvě zrzky portálem, a pak utíkal za černovlasou. A od té doby je nikdo neviděl. A vy se zajímáte o jaký obor magie?" naklonila se a podepřela si bradičku o ruku, pak přimhouřila dlouhé řasy.
    Sledoval, co ten pohyb poodhalil z jejího výstřihu, pak si odkašlal.
    "Zajímám se o něco ztraceného. A o něco zlomeného."
    "Takže transmutace, divinace? Hledáte nějaké konkrétní místo nebo věc?"
    "Jde o konkrétní místo i věc, jen netuším, kde leží...," upil z poháru s pohledem stále upřeným na její korzet.

    Trochu se naklonila a sykla:
    "Garane, do háje, tohle je nebezpečné místo, zkus si nehrát! Nebo můžeme jinam, jestli nemůžeš mluvit a jsi sledován. Ale staly se věci, co bys měl vědět-"
    "Vážně? Mně to tu celkem vyhovuje," přestal válet víno po jazyku, rozhlédl se a podmračeně sledoval elfy, lidi i dreneje v lokále, "obchod se zbraněmi jde teď dobře, ale mí zájemci mají velmi vytříbený vkus."
    "Mág, obchodující se ztracenými zbraněmi? Mohl jsi přijít s lepším krytím! Takže si chceš hrát na hádanky? Pak tedy dobrá, ale, mám pro tebe tři," zavrčela.

    "Po prvé: kdo rozčílil jistého elfa natolik, že rozsekal cvičnou figurínu na třísky? Tak, že udeřil ženu, dokonce zástupkyni cizí říše, na veřejnosti? Šaty samé hedvábí a s vlečkou, zlatem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane," raději dala stranou své čepele, aby na ně nedosáhl.
    "To první nevím, ale to druhé bude nějaká poběhlice, ne?" zasmál se a pozvedl pohár s vínem: "Tak na štětky a na zdraví!"
    "Ta, o které se povídá, že rozdělila Quel'Thalas? Volila bych lépe slova," dodala šeptem a jeho pohled zvážněl a klouby na poháru vína zbělely.
    "Elther Venerai konečně složila funkci správkyně a degradovala i generála Nurimu. K moci se škrábe nějaký krvavý rytíř, generál Whatever. Na zdraví, mágu," pozvedla prázdný pohár a on odvětil poněkud zaraženě:
    "Na lepší zítřky... takže Regent nemá nového správce?"
    Položila pohárek dnem nahoru na stůl, jako by tím chtěla téma ukončit, a zadívala se na něj přísně, zatímco on znovu usrkl vína.
    "Obchod se zbraněmi? Řada je na vás, drahý učenče," přestala ho studovat a začala si pečlivě prohlížet ostatní v taverně.
    "Zajímají mne čepele magického druhu schopné v sobě uchovávat esenci jistých elementárních vlastností. Vzpomínám si na legendu o meči, který nosil jeden král, tak ctnostný a chrabrý, že mu nebylo rovno."
    "Legenda o jednom meči? Já znám jen pohádku o sedmi mečích, poučte mne. Ale já jsem spíše archeolog, ne kovář či obchodník," zabubnovala nehty o dno pohárku a vrátila se očima k "mágovi" naproti sobě.
    "Však onen dobrý, chrabrý král jednoho dne narazil na soka, kterému také nebylo rovno. Tehdy kov zařinčel o kov a bylo zlomeno, co zlomeno být nemělo."
    "To už se stává se vším, v co jsme měli důvěru, že vydrží. A vy jste se dostal takové rozbité zbrani na dosah?"
    "Možná, nejsem si úplně jistý," zabručel a zamračil se na ni.
    "Pokud vím, jeden zlomený meč teď ukrývá komnata pod Věží mágů v Elrendar, ale to asi půjde o náhodu, že? Neznám technologii k opravě takové věci, jen tuším, že to bude stát mnoho obětí a peněz. Než seržantka Windsong zmizela, dovedla do Keep někoho, kdo kdysi znovustvořil Cerothův meč z jediného fragmentu. Ta osoba se ale zdá vytržená z reality. Ví, co udělat, ale neví, kde na to vzít materiál."
    "Není lehké jej vykout znovu do jeho síly... ale výjimečný kovář, který je i mágem, by to možná zvládl."
    "To neposoudím, já se specializuji na jedy, výbušniny, lži, potíže a podvody. Na lákání nevinných elfů do pasti, jak řekl jeden můj bývalý přítel. Vy jste snad kovář-mág, nebo nějakého takového znáte?" optala se až provokativně, pak se trochu uvolnila, otočila pohárek dnem dolů a nalila do něj medoviny po okraj.

    "Řekněme, že znám kováře, co by to zvládl."
    "Protože Kiriel je možná kovář, ale hlavně je to blázen. Nemyslím, že ho měli vodit. Slyší hlasy. Některé kultury z takových osob dělají šamany, jiné je upalují... dobře tedy, takže znáte kováře, co tu zbraň opraví? Pokud ano, mohla bych mu říci, co jsem složitě zjišťovala, to jest: jaké rudy sehnat a kde takový meč vůbec kovat."
    "Kovářova mysl musí být čistá a srdce naplněné jen jedním účelem..."
    "Jako mysl vraha. Nemáte přátele, jen cíle."
    "Přesně tak. Vím, že v Azerothu i v Draenoru jsou posvátná místa, kde se tyhle zbraně dají kovat. Pokud někdo vykoval zbraň pod Černou horou, musela sloužit jen k aktu války."
    "A k čemu má sloužit ta, co chcete spravit vy? Tedy, hm... váš přítel? Na ozdobu? Pro souboj cti? Nebo bude jen symbolem něčeho?"
    "Pokud jsem to pochopil, má být zbraní Odvahy obsahující její esenci, Odvahy hraničící se ztrátou pudu sebezáchovy."

    "A kde v Azerothu najdete místo, které je manifestací odvahy, nebo kdy byla prokázána chrabrost, která v jeho historii předčila jiné? To je má druhá hádanka, mágu."
    "Zkouším si vzpomenout... hrdinů bylo spousta," poškrábal se na tváři v rašícím vousu.
    "Ale hrdinství či zbabělost je věcí názoru toho, kdo vypráví příběh, že? Například znám příběh o elfovi, který zůstal sám vzadu a bránil Pohromě v postupu, aby koupil ostatním ze své jednotky čas. Thalorien Dawnseeker, jehož meč se dědil po generace. Zemřel rukou Arthasových poručíků. A když padl, jeho meč zvedla další z řad elfů, aby Arthase zkusila zastavit alespoň v Northrendu. Lana'thel. I ona je mrtvá a z meče zbyla jen legenda."
    "Je to odvaha nebo bláznovství?" znovu se napil a konečně zvedl oči od jejího výstřihu, jako by ji začal brát vážně.
    "Pak znám příběh, co mi vyprávěl Mankrik, o dvou přátelích z Draenoru, kteří se postavili Mannorothovi v kaňonu Demon Fall. Byla to odvaha, nebo bláznovství?" sklopila oči a přitiskla pohárek ke rtům.
    "Ten příběh znám... na odvahu, která tehdy byla projevena!" Balahen pozvedl víno a obrátil pohár do sebe; i ona se bez váhání napila, aniž by ulila jedinou kapku.
    "Na tom místě nechal Thrall postavit pomník Gromovi se srdcem obra. Možná tam najdete vaši odpověď. A pokud hledáte ostatky Thaerise, hádám, že jsou ještě stále tam... na Vlčím ostrově v Lordamere. Omylem jsem o ně zakopla a spustila na nich starou Gorianovu past. Ale opatrně, ten ostrov obývá nový pán, kterému je radno jít z cesty," otřásla se, zatímco Garan pomalu kývl a dolil si pohár.
    "Takže, pokud je toto vše, dostaneme se k mé třetí hádance a já odejdu," pomalu odložila pohárek.
    Lehce mávl rukou, jako by ji vybízel, ať promluví.

    "Kdo rozčílil jednoho elfa tak, že zbil dívku, a přeci ji chránil; ukazoval jí zlou tvář, a přeci ji chtěl vychovat. Měla tváře umouněné od popela, ale kominík nebyla. Prostě cácorka," odsunula se od stolu i se židličkou, jako by na ni náhle dolehla únava plnou vahou, pak pomalu vstala, zatímco on ji sledoval rozšířenýma očima.
    "Co se jí stalo?"
    "Kouzelný krystal, který nikdo neukradl, a přeci je postrádán; nikdo ho nikdy neschoval, a přece ho jednou někdo nalezne," sebrala ze stolu své čepele a dívala se na něj, jako by ho z něčeho vinila.
    "Dobrá hádanka," poznamenal suše a vypil pohár vína naráz, pak si dolil třetí.
    "Přítel nebo nepřítel, problém nebo chráněnec, světlo, nebo tma? Eloyn... Avelion je mrtvá, Garane. Včera ji dovezli do pevnosti spolu s umírající Flairicou Amberdusk. Je načase se rozloučit."
    Mlčky kývl a zadíval se jí přímo do očí:
    "Kdo?"
    "A stále budeš tajit vše v sobě a držet tak ty, co tě mají rádi, na vzdálenost meče. Byla jsem pro tebe jen hadr na boty a je mi to už jedno. Ale to pískle ti věřilo," zvedla ruku ke své pokřivené verzi zasalutování a odešla z lokálu, zatímco on zůstal sedět a díval se na láhev vína ve své ruce.




    Průběh eventu i události předchozí:


    Stalo se to zamlklého a dusného večera po pohřbu Eloyn Brightshore, kdy do pevnosti dorazil goblin Ogatix, pln nadšení z toho, že by se rád stal učedníkem velkého mistra Faelina Darksun, světoznámého mága, aby konečně mohl nafoukancům z Kirin Tor dokázat, že i goblin může být skvělý mág. Ačkoli léto bylo v plném proudu, vnitřkem pevnosti jako by obcházel smutek, chlad a tajený hněv. Se soumrakem pak přišla prudká a nečekaná bouře a přivála i některé duchy minulosti.
    Ke stolu v jídelně se tentokrát připojil i seržant Balahen s nově ostříhanými vlasy a téměř hladce oholenou tváří, zatímco rekrut Thanalos podával hlášení z mise v Hinterlands.
    Po jídle, které by zasytilo dva dospělé muže, se Balahen zatvářil zklamaně výběrem nealkoholických nápojů u stolu a nakonec si posloužil lahví vína z vlastních zásob, když mu rekrutka Engiee nabízela vodu či ovocnou šťávu. Vylil na zem to, co v poháru od ní bylo, a optal se s krkáním přítomných, zda si dají také.Tou dobou z lordovy pracovny vyšel zmíněný rekrut, který si před seržantem nevydržel neodplivnout, ale nakonec usedl ke stolu také. Chvíli na to se k nim připojila i seržantka o berlích a s většinou končetin v dlahách, po ní i lord Sunhand, který trval na tom, že tentokrát se proti trolímu brojení zasáhne preventivně a tam, kde to troli nečekají.
    Seržantka vyslovila omluvu Engiee za to, že nedávno podcenila zprávu o modrovlasé elfce, která cestovala do pevnosti na pozvání jakési "Agáty" a prohlašovala, že posádka má něco, co jí patří. To něco měla být živá Eloyn Brightshore, na kterou nakonec ona cizinka narazila v Tirisfal, když se učednice vracela z Outlandu spolu s naprosto vyčerpanou Flairicou Amberdusk.
    Výsledek této fatální schůzky byl všem znám: Flairica na ošetřovně, Eloyn v hrobě.
    Když Eloyn během marného boje vypila jed, který byl dán ke zkoumání Hawke, neznámá útočnice o ni okamžitě ztratila zájem, jako by ji potřebovala jen živou. Dokonce ji snad původně chtěla vyměnit za Balahenova bratra Belkarena.

    Seržant Balahen si pak vzpomněl na něco, co patřilo Eloyn a rozhodl se to odevzdat k prozkoumání Faelinovi Darksun či mágům pevnosti. Při neopatrné manipulaci s modrým krystalem se ho ale dotkl, a pak se náhle rozplynul jako pára nad hrncem.
    Podle Altashových slov to byl krystal, který kdysi dal Eloyn Brightshore, aby o ní věděl i na dálku, ty krystaly tehdy našel někde dva a ani ho nenapadlo, že by s nimi mohl být propojen i další. Znamenalo to, že krom Altashe a Balahena tu byl někdo další, kdo je sledoval a dokázal na dálku zacílit. někdo, kdo se díval.
    Protože byl ve chvíli seržantova zmizení nejblíže učedník Ogatix, byl o prozkoumání zbytkové magie na místě požádán on. Dokázal určit jako cíl portálu "Mimosvět" a dodal pocit spojený s pachem síry, felu a žárem ohně. Bylo jasné, že Balahena v trablích nenechají, čekalo je tedy vyžádat si svolení od lorda či kapitána - a další cesta do Outlandu.

    Ceroth Sunhand je upozornil na to, že v Outlandu již některé členy posádky mají - Avianna, Larianda a Hank O'Brien měli totiž eskortovat Fyrenira Dawndusk na místo v Shadowmoon, o kterém tvrdil, že se něm nalézá lék na jeho "problém" s démonickou proměnou... a pokud by lék nezabral, měli mu na místě ukrátit trápení.
    I když... působili, že mu jej ukrátí již cestou... při nějaké nehodě.





    Ceroth tedy pověřil misí seržantku Eyru a požádal ji, aby v Shattrath či Shadowmoon dohlédla i na slavnou eskortu.
    Jako průvodce této druhé části výpravy byl samozřejmě určen Eliendir. Díky svému krystalu měl být schopen ihned za Temným Portálem určit směr, kde se nachází unesený seržant Balahen.
    Dalšími členy druhého oddílu krom seržantky a Eliho byli Hawke, Faelin a Thanalos, ke kterým se v Shattrath přidal ještě Orkelt, jehož přítomnost už ani nikoho nepřekvapila. Protože on je vždy tam, kde se něco děje.

    Eliendir je navigoval k údolí Shadowmoon - a tam, jakmile se přiblížili k démonům, na sebe i na ně začal Fyrenir hlasitými výkřiky v Eredun upozorňovat. Hank, který ho vezl na wyverně, ho se sadistickou radostí zpacifikoval, takže se Fyrenir probral až ve chvíli, kdy družina stanula na plošině, kterou označil Eli za místo, kde je vězněn Balahen. I přesto... nebyl seržant nikde na dohled.
    Tehdy na ně Fyrenir hlasitým řevem upozornil místní elfy v temných kápích, se kterými se již někteří měli tu "čest" setkat ve Fairbreeze, stejně tak jejich velitele v temné zbroji.
    Ten se pobaveně nechal slyšet, že jdou pozdě, protože již ze zajatého seržanta dostal vše, co chtěl slyšet o osobách a obranách pevnosti. Vzápětí na družinu poslal své elfy i skupiny démonů a infernálů...
    Po boji, ze kterého Elrendarští vyšli vítězně, ale uprchl na své wyverně někam přes kopec, i když ji hraničáři stačili postřelit.





    Náhle si Eyra a Faelin všimli, že je Balahen uvězněn v jednom z magických krystalů, na který pak společnými silami s Thanalem a Hawke zaútočili, zatímco ostatní bojovali se zbytky démonů.
    Osvobozený seržant si nejenže nepamatoval, kde to je, kolik pil a jak se tam dostal, ale místo díků jen sprostě konstatoval, že má v řitním otvoru (patrně nějakém cizím) svou orkskou zbraň, a bez ní se pryč tedy nehne.
    Zatímco z něj postupně dobývali, jaké informace z něj kultisté při mučení vytáhli, a Orkelt navrhoval, aby se pokusili za kopcem dostihnout onoho velitele na zraněné wyverně, než jim do zad pošle celou armádu, zdálo se, že se Balahenovým slovníkem nakazila i Avianna.

    Důvod byl prostý: Fyrenirova metamorfóza pokročila do stádia, které se vymklo kontrole, na pažích mu popraskaly nejen šaty, ale i okovy, z rukou vyrostly pařáty a na zádech se otevřel pár blanitých křídel... na čele vyrašily rohy, jaké mu mohl závidět i sám Orkelt.








    Ve své nové podobě se Fyrenir vznesl nad družinu, nabral sil z felových krystalů, které na místě ponechali kultisté, a zalil vše dole deštěm horké lávy a ohně. Seržant Balahen ho zkusil zastavit holýma rukama, na kterých se mu ve chvíli doslova speklo maso, i ostatní démona svými útoky nezasáhli a měli práci s uhýbáním ohni pod svýma nohama.
    Pak se Fyrenir opět snesl dolů, popadl Hanka O'Briena a vyvlekl ho s sebou do výšin. Balahen řval, ať si vezme jeho a Hawke ho táhla za plášť pryč mimo plameny, aby zkusila uhasit jeho hořící ruce; někteří osedlali hippogryfy a wyverny a letěli Hankovi na pomoc.

    Démon zařval, že ti, co mu činili příkoří, teď poznají sílu Plamenné legie, a i s Opuštěným v náruči se vzňal a doslova sebe i Hanka obalil pekelnými plameny, které sežehly i peří hippogryfů motajících se příliš blízko kolem. Pak nemrtvým z výšky udeřil o zem coby hořící létavicí se slovy:
    "Rozsypej se v prach!"
    Teprve nyní ho dokázali zranit a dostat dolů, kde polámaný a prostřílený mnoha šípy a šipkami, ohořelý od kouzel a v otrhaných šatech, dopadl vedle Hankova bezvládného těla. Eli na něm pro jistotu přistál poraněným hippogryfem, který si elfa na zemi prohlížel jako slibovanou večeři.






    Posbírali Hanka do přenositelného stavu, přivázali vše, co mu odpadlo, těch kostí možná bylo i trochu víc, než měl původně... a přitom zjistili, že se mu kovová helma doslova připekla k hlavě.
    Nereagoval na ně, ani na pokusy o "léčbu", ale kdo z nich tušil cokoli o léčbě nemrtvých?

    Seržantka nařídila urychlený přesun zraněných včetně Balahena a Fyrenira do pevnosti a na hledání stop po veliteli zdejšího tábora kultu si vybrala Orkelta, Eliendira a Thanala.
    Seržant se ještě ujistil, že se oddíl pokusí najít a zachránit i jeho milované zbraně, teprve pak se podle rozkazu vrátil portálem do pevnosti.


    Zbylé členy týmu ještě čekal další boj, který nebyl snadný, uprchlého velitele už ale nedostihli - bylo tedy jasné, že cokoli, co se od seržanta dozvěděl, předá dál.
    Krom několika romantických elfích stanů, ze kterých Orkelt a Eli vyklidili osazenstvo, a pak se v nich pídili po jídle, hedvábí a dýmkovém koření, nalezli i truhlu s několika zámky a mechanismy. O ty se postal Thanalos zprvu jemnou mechanikou, později metodou: "když to nejde silou, jde to větší silou".




    V truhlici byl nalezen obrázek polonahé černovlasé elfky, několik flakónků různých barev a čokoláda, což některé potěšilo, ale odpovědi nepřineslo. I když na druhé straně obrázku stálo:


    "Čiň se a budeš povznesen za mého osobního dohledu,

    s láskou L.F."


    Sebrali tedy na místě seržantovy zabavené věci a vydali se také zpět do pevnosti, kde si mezitím lord Sunhand vyžádal vysvětlení od Lariandy, Avianny a Hawke - a kde byli zranění ošetřeni a jeden vsazen do želez, než se rozhodne o jeho dalším osudu.
    Na marodce pak Lariandu překvapilo, že i nemrtví v něco věří, i když to nutně nemusí být Světlo.

    Hankův ne-život byl po usilovné snaze zachráněn, jeho tvář ale z větší části ne - jakkoli nyní slepý, odmítal se ale nechat vyjmout z povinností a dál trval na tom, že bude chodit na hlídku. Takže pokud ho potkáte jak se smetákem rachotí chodbami, nepodávejte mu kopí a nevoďte ho na hradby, myslí si, že už na nich je.
    Lord Sunhand nechal poslat pro apatykáře do Undercity, kteří by snad mohli s náhradou jeho chybějících částí... pomoci.






    "Víš, že jsem paličatý," založil si ruce na prsou a postavil se jí do cesty.
    "A?" dopnula si meče a dýky, nasadila rukavice a trochu překvapeně vzhlédla k vysokému elfovi, který se vetřel do jejího tajného tábora v horách i bez pozvánky. Slunce se pomalu klonilo za vrcholky rudého hřebenu hor a ještě trochu ozařovalo vodopád.
    "Takže neodejdu, dokud mi to nevysvětlíš. Povídali, že hlídáš její hrob. Ten je úplně jinde. Daleko na severu. Další lži, Zirael?!"
    Zarytě mlčela a mračila se na něj, tak sejmul rukavici a ukázal na svůj prsten, jehož pomocí ji našel.
    "Nehnu se nikam, dokud mi nepovíš pravdu. Kdo je to? Kde ho máš?"
    "Ty si vážně myslíš, že se tu s někým scházím?" odfrkla si, sebrala sedlové brašny a uklidila do nich zbytek svých věcí, při čemž kroutila hlavou. Sledoval ji a pomalu zatínal a rozevíral pěst.

    "Jenže ty neodcházíš, to já," trochu dotčena jeho drzostí si doopravila opasek.
    "To mi došlo. Kam jdeš teď? Hlásila jsi to?!" vyštěkl.
    Našpulila rty, pak sykla:
    "Někdo po ní šel a něco chtěl. Jdu opět sledovat její hrob a zjistit, co to bylo. A tebe s sebou nepotřebuji, protože neumíš být ani zticha, ani nenápadný."
    "Kdo o tomhle ví? Lord? Jdeš tam oficiálně či neoficiálně? Dovolil to?"
    "A zrovna ty se najednou budeš starat, jestli mám jeho povolení?! Mám si snad vzít tabard, aby mne kdokoli v noci viděl z dálky?"
    "Umím se plížit, nebo jsi mne při tréninku plížení s tím Emeraldem, na kterého jsi stále tolik mrkala, neviděla?"
    "Viděla a slyšela, právě proto tě s sebou nevezmu," hořce se zasmála a on rozhodil rukama:
    "A já se tak snažil!"

    "Poslouchej mne, Thanale. Pamatuješ si na můj starý vzkaz? Vzpomeň na něj, až bude nejhůře."
    "Křižák Alteria? To heslo nedává moc smysl. A nelíbí se mi, co děláš, ani jak to děláš! Jak tě mohl lord pustit!"
    Jen se natáhla a uhladila mu rudé vlasy za ucho.
    "Možná má důvěru v můj úsudek a schopnosti i po tom všem. Najdeš mne pomocí toho prstenu, jako jsi to udělal nyní, i kdyby se mi něco stalo. Vyčítáš mi, že jeho magii chci využít stejně, jako kdysi ty? Já tak ale nečiním z osobní pomsty. Protože nemyslím, že se záhadami kolem Eloyn je konec."
    "Nevyčítám, jsem smutný, že nepřemýšlíš nad jinými alternativami!" jeho pohled byl čím dál temnější.
    "Například?" unaveně se zastavila a zadívala se na něj.
    "Věříš někomu v pevnosti, v posádce?"
    "Lordovi, že vždy splní slovo; Flairice, že zkusí zabít každého goblina; Moonymu, že nedokáže nechat láhev rumu stát nedotčenou; Lady, že neublíží mouše; tobě, že mne najdeš-," zamyslela se.
    "A komu bys svěřila život?"
    "Já? Svým životem nehodlám obtěžovat nikoho."
    "Ano, tak komu by jsi svěřila cizí život? Třeba můj? Protože to mohu udělat tak, aby nás kdekoli našli, i kdyby se nám něco stalo. Udělám to, když mi slíbíš, že mne vezmeš s sebou na to, co chystáš. Bojíš se, že něco pokazím, ale já jsem ti v boji rovný."
    "V boji ano, ale ne v plížení!"
    "Tak plížení nechám na tobě a já se budu jen skrývat! Kdybych byl nemehlo, nepřežil jsem těch dvacet let mimo Quel'Thalas, nemyslíš?"
    "Ale já tě nepotřebuji s sebou, chci, abys předal vzkaz, jsi moje pojistka. A ten vzkaz nesvěřím nikomu jinému, jen tobě... a běda, jak ho prozradíš ty."
    "Nezůstal jsem zavřený v posádce jen proto, abych tě vídal častěji a nechal ze sebe dělat idiota. Chci ti stát po boku jako někdo, kdo je ti roven - a v boji na blízko jsme vyrovnaní, to jsi sama uznala. Střílím lépe, než ty."

    "Víš co? Chceš mi být rovný? Staň se farstriderem," usmála se na něj po chvilce přemýšlení.
    "Navrhnu lordovi, aby ho ze mne udělal, jen co ho příště potkám!" vykřikl vášnivě, až ustoupila.
    "Ale elitním hraničářem se nestaneš na vlastní žádost... a ani po týdnu bez prohřešku! Musíš prokázat schopnosti, dobrou vůli a morálku, složit zkoušky..."
    "Dám lordovi nabídku, kterou neodmítne, ukážu mu něco, co ještě neviděl!"
    "No, to jsem na tebe zvědavá. Budu ti držet palce a pokusím se si tu věc nepředstavovat," zadívala se k protějšímu hřebeni kopce a na někoho tam kývla, po chvíli se odtud majestátně snesl až k nim mladý étherický drak.
    "Zirael!" natáhl se po ní, ale uskočila a proběhla jeho rukama drakovi vstříc.
    "Spoléhám na tebe, že vyřídíš můj vzkaz, kdybych se déle než týden nevracela!" zavolala a vyhoupla se do sedla.

    Suraku se ohlédl po ní, pak upřel tázavě pohled na Thanala, který se je snažil zadržet roztaženýma rukama. Varovně rozevřel tlamu a ukázal všechny zuby.
    "Víš, jak jsem paličatý!" zastavil se.
    "Ne víc, než já," zasmála se a Suraku se vznesl kolmo vzhůru nad elfa.
    "Nechtěj, abych zas udělal nějakou pitomost!" zakřičel za ní, ale odpovědí mu byla jen slova zkreslená dálkou.
    "Hra teprve začala, Lišáku."
    Otočil se a udeřil pěstí do stromu, pak zaklel. Poslední dobou tak končila většina jejich rozhovorů. Něco se stalo, nebo ho osud trestal za všechny levárny, co kdy kde napáchal, a ze kterých vyvázl kvůli svému proklatému štěstí.
    "U Fetha!"



    RP se účastnili: Lyanor/Faelin, Ogatix/Orkelt, Engiee/Eyra, Thea/Avianna, Thanalos, Aerin/Hawke, Balahen, Ceroth/Hank, Larianda, Fyrenir
    Za GM podporu, zábavu a akčnost děkujeme RpGM Eranon
    Celé album naleznete zde.

  10. #10
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Posts
    199

    Strašlivá poslouchaná


    Strašlivá poslouchaná






    Onoho pošmourného večera se na jedné z věží Lordaeronu sešla roztodivná společnost v kostýmech a maskách, někteří dokonce přišli převlečeni za krvavé rytíře a jiní za krysodlaky. Ačkoli počasí v té závratné výši bylo čím dál více napínavé a tísnivé, nakonec byly proneseny čtyři příbehy a jedna óda o obětovaných údech. Z plánovaného hledání soudku v ruinách nakonec sešlo a spřádači příběhů děsivých se v dobrém rozešli, každý se všemi částmi vlastního těla a někteří s lebkou nebo dvěma navíc.
    Jen pirát Kieran Moonwolf se nechal slyšet, že on... horory nerad. A proč? Jsou moc hororové!


    Zde najdete příběhy v pořadí, v jakém zazněly:


    Hank O'Brien - Velká Zádel






    Hank si odkašlal, až se mu rozechvěla žebra v rytmu pohřebního pochodu, pak zachrchlal a vyplivl kus prachu.
    Tak, jelikož tu vidím spoustu statečnejch a veleváženejch tváří, je třeba vás hned na začátku rozbít tak, že si půlka z vás bude muset měnit spoďáry a druhá půlka zapomene, co to spoďáry jsou. Tendle příběh se fakticky stal, na to vemte jed, protože se to ale hnedkonc ututlalo, nikdo neví podrobnosti. Jistý je, že ta vesnička, ve který se ten náš příběh vodehrává, nese veskrze romantický název... Velká Zádel. Pro všechny usedlíky to byla jen Velká Zet a můžu vám říct, byla to díra, jak se patří.
    Žilo se tam jen vo maličko hůř, než kdekoli jinde, usedlíci měli rádi svůj klid, měli svoje rituály a podobný věci, jaký se neviděly v celým království.
    A do tejhle vesničky se na sklonku roku nastěhoval ve svý době celkem uznávanej umělec. Procházel pochopitelně tvůrčí krizí, jak jinak. A pochopitelně se takysto nechal ubytovat ve velkým starým domě na kraji vesnice.
    Povídalo se, že v tom domě před pár lety celkem nehezkou smrtí umřela stará vdova, klepla ji pepka a ohlodaly ji krysy. Ne ty ťuťuňuňu, který máme v každým pořádným sklepě. Ale pořádně tlustý mrchy s kožešinou, za kterou by se nestyděl ani vlk. A se zubiskama přinejmenším jak tauří rohy... No, možná většíma.
    Umělec pochopitelně po svým příjezdu navštívil místní hostinec. No, v hostinci se konaly obvyklé pohledy místních, zajímavostí je, že počet hostů v hostinci dosahoval tuctu. Počet zubů však byl pouze 11, to víte, zaostalá končina a zubní hygiena.
    Po několika ponurých pohledech a dvou odporných pivech bez pěny se náš umělec vydal pěšky ke svému domu na kraji vesnice. Ihned po opuštění hostince měl neodbytný pocit, že jej něco sleduje. Přecházel středem ulice a občas obezřetně nahlížel do stínů mezi domy, kam už světlo lamp nezasahovalo. A jak tak vejral do stínu... ozval se jistý dost nepříjemný zvuk.
    KŘACH!
    Nejbližší lampa se rozlétla a úlomky skla zabubnovaly na střeše domu.
    Sykavý nádech ve stínu... umělec už na nic nečekal, ležérní chůzí člověka, který má plné kalhoty a možná i boty sprintoval ke svému domu. Hleděl přímo před sebe a každá lampa, kolem které prošel, praskla.
    Křach!
    Křach!
    Křach!
    Třísk!
    Sykavé nádechy ve stínech a vzduch, jako by zmedovatěl... líně se převaloval a umělec, jako by musel o každý krok kupředu svádět boj. Vyběhl těch pár schůdků ke dveřím a roztřesenými prsty vrazil do zámku klíč. Neobratně se jej snažil otočit.
    Křup.
    Nehezký zvuk, to poslední, co by chtěl a to první, co jste vy, posluchači, čekali. Zlomený klíč trčel v zámku. On měl knedlík v krku a studený pot na čele. Vlasy v zátylku zježené tušením přítomnosti něčeho.... Pomalu se otočil, jako by ho něco nutilo i proti jeho vůli... Za umělcem na schodech sedělo...
    ...malé chundelaté štěně.
    Mělo prázdné oči a když se umělec podíval blíž, viděl, jak z roztomilého chundelatého bříška lezou o něco méně chundelaté a už vůbec ne roztomilé vnitřnosti. Vyděsil se, uskočil... dveře povolily a on po zádech padal na vrzající podlahu starého domu! Ale přece byly zamčené, sám je zamykal! Zvedl pohled a štěně bylo pryč.
    Pak znovu ucítil ten pohled a otočil hlavu... nahoře na vysokém schodišti stála Ona, jen s polovinou tváře, zbytek ohryzán drobnými zoubky... vztáhla k němu ruku... netušil, jestli to byla prosba, nebo výhrůžka, musel pryč z toho domu! Plazil se ke dveřím, už je měl na dosah, byly hned u...
    ...byly zavřené a zlomený klíč v zámku zvenčí.
    Jeho hrdla se dotkly chladné prsty a ruka mu zdusila výkřik deroucí se z úst, celé jeho tělo se svíjelo ve snaze uniknout.
    A mezitím občané městečka vyděšeně sledovali svíjející se postavu na zemi se zkrvavenými prsty a polámanými nehty... v jeho očích prázdný výraz.
    "Co s ním?" ptali se.
    "Dáme ho k ostatním... určitě už mají hlad... "




    Thirra Avari - Óda na vítězství





    Ať tu pivo teče stále, oslavujte svého krále.
    Ať se každý v říši směje, dobře slyšte, co se děje:
    Hordy nemrtvých se valí, přes ty naše bílé skály.
    Šiky vyzáblých stvoření, u nichž strachu, spánku není.
    Každá smrt je dvakrát prohra, je tu nekromantská dohra.
    Temný obřad oživení muže na nestvůru změní.
    Plení vsi a pálí domy, vykácejí všechny stromy.
    Nic tu pro ně není svaté, pro ty stvůry jedovaté.
    Svolali jsme radu svatou, na obranu před tou chátrou.
    Smrt stihne krutá odveta, shodli se králové světa.
    Všechny rasy ze všech říší, jak tu kronikáři píší,
    spojí ozbrojené síly, jdoucí ke slavnému cíli.
    V hospodách teď právě pijí, co se zítřka nedožijí.
    Pozvedněte svoje číše, dnes se osud světa píše!
    Někdo chce být v centru dění, druhý narychlo se žení.
    Jedna věc však všechny pojí, že o životy se bojí.
    Pochodujem v plné zbroji, nechť se nás nepřítel bojí.
    Pro obranu rodné půdy obětujem svoje údy.
    Stojí nás tu na sto tisíc plně odhodlaných milic.
    Nepřátel jsou celá mračna, po smrti a krvi lačná.
    V tomto boji dobra se zlem, zubatá vládne svým žezlem.
    Obě strany těžce ztrácí, v této srdcervoucí práci.
    Nekonečná denní můra, jako obrovitá stvůra,
    vysává z nás všechny síly, setrvejme ještě chvíli!
    Družina velkých sirů utvořila velkou díru.
    Další naši se tam řítí, hvězda naděj jasně svítí.
    Šlechticové míří stále přes mrtvoly dál a dále.
    Jejich cíl je blíž a blíže, je jím zlý temnoty kníže.
    Náš král seskakuje z koně, dvacet zombie teď jde po něm.
    Dvacet šípů k zemi stáhne otroky zla nerozvážné.
    Napůl démon, napůl plamen, choval se jak smyslů zbaven.
    Kázal: Všichni běžte zpátky, tento souboj bude krátký!
    Čepel meče rudě září, nepřítomný výraz v tváři.
    To, jak oba krouží kolem, budí až posvátný dojem.
    Byl to souboj se vším všudy, ale teď načněte sudy.
    Sto dní, nocí budem slavit, pít a jedině se bavit.




    Orkelt Thunderhorn - Had se smaragdovýma očima






    Stejně jako tady Hankův, i můj příběh je pravdivý, však rozdíl je v tom, že já jsem ho slyšel přímo od hlavního hrdiny. Spousta hledačů pokladů a archeologů běhá po tomto světě a nezřídka se dostávají do potíží. Avšak tento dobrodruh měl smůlu a zároveň veliké štěstí.
    Stranglethorn je domovem mnoha živých tvorů, panterů, opic, tygrů, nám však jsou nejvíce známi jistí dvounožci, ale to předbíhám. V ruinách Zul'Kundy tenhle lovec pokladů jednou našel vzácnou věc: zlatého hada se smaragdovýma očima. Vzal hada a dal se s ním na útěk z města trolů, které spalo pod stromy pralesy, myslel si, jak vydělá, jak se mu tenhle nájezd hezky povedl. Kdyby jen tušil, jak šeredně se spletl. Trolové nikdy nespí.
    A tím spíše, když jsou na lovu, který měl brzy začít.
    Lovec přespal ve svém táboře v klidu a ráno vyrazil na cestu do Booty Bay, aby tam hada zpeněžil, po cestě měl ale pocit, jako by ho tisícero očí pozorovalo. nechápal, proč je ještě naživu, pokud tam trolové doopravdy jsou, proč ho nezabili a hada si nevzali? Proč ho sledují? Chtějí snad přepadnout Booty Bay?
    K poledni se lovcovy obavy potvrdily, trolové ho doopravdy sledovali. Neviděl je, ale slyšel bubny, jen a pouze bubny, celý prales bubnoval v jednom a tom samém rytmu... stále dokola. Každou hodinu bubnování sílilo, bubeníci byli neúnavní, jako by je poháněla nějaká nadpřirozená síla. A každou hodinu to bubnování bylo blíž a blíž.
    Lovec měl cestou nejednou pocit, že troli stojí za ním, a prudce se otočil. Ale vždy uviděl jen prázdnou cestu za sebou.
    Trolové byli chytří, nenechávali se nachytat, jen bubnovali a cesta neubíhala. Bubnování mělo velký účinek, lovec se několikrát přistihl, že tu cestu už viděl, že bloudí v kruhu. Jen bloudí v pralese, bezcílně, s troly za zády, s prokletým hadem v kapse a se stoupajícím pocitem šílenství. Každá minuta navíc mu ničila psychiku víc a víc... po třech dnech bloudění dorazil dehydrovaný a unavený poutník k moři, nespal, měl halucinace a do toho všeho stále to hrozné bubnování.
    Několikrát řval do noci, do lesa, do prázdna... ale bubeníci neodpověděli. A u toho moře se definitivně rozhodl, s poslední jiskrou příčetnosti vzal hada a mrštil jím do moře, tak daleko, jak jen dokázal.
    Bubnování ustalo.
    Konečně to uslyšel - blažené ticho.
    Z lesa vyšel jediný trol, měl zelené vlasy a prázdný pohled, nevšímal si zloděje, jen přišel k moři a napřáhl k němu ruce. Had vystoupil z vln a vletěl mu do rukou. Trol jej sevřel a vrátil se do lesa.
    Zloděj na to jen udiveně hleděl... příčetnost byla zpět. Našel si něco k jídlu a pití a vyrazil do Booty Bay, byl od něj jen pár desítek metrů.
    Trolové se zelenými vlasy se pak už nikdy neukázali, protože ukrást hada si nikdo více netroufl.
    Zvláštní je, že ani jedna trolí legenda, ani jeden kmen neví nic o zelenovlasých trolech, aliance, horda i goblini vyslali své expedice a nenašli... nic.





    Faelin Darksun - Hrůza z hlubin






    Příběh, který povím, jsem slyšel od trpaslíků, kteří cestovali do Ratchetu. Je z brka jednoho z největších vypravěčů děsivých příběhů, Howarda P. Beercrafta
    Odehrál se v jedné malé krčmě, obyčejném hostinci na rozcestí, kde se potkávali pocestní a každý večer tam hrál hudebník a scházela se dobrá společnost.
    Jednoho večera ale bylo něco jinak... jako by to viselo ve vzduchu, něco neurčité a zlověstné, každý to cítil, i když to nechtěl přiznat.
    První, co zaslechli, byl křik z pivnice. Pomocník hostinského tam šel pro sud piva a už se nevrátil, stále jen křičel, křičel zezdola z temnoty. Hostinský se rozběhl za ním a zanedlouho zaslechli lidé ve výčepu i jeho křik. Znělo to jako by prožíval čirou agónii, stupňující se nepřestávající řev, něco primitivního, co je hluboko uvnitř nitra každého.
    Dva vojáci, kteří se zastavili na nocleh, se tam opatrně vydali podívat, zbraně tasené... jejich vřískot se přidal ke křiku hostinského a pomocníka, postupně další a další trpaslíci šli dolů a chtěli to prozkoumat, dokonce poslali i kněze, aby tu věc, či cokoli to je, vysvětil.
    Jen křik.
    Ten zvuk byl nesnesitelný, ale trpaslíci se nechtěli nechat zahanbit, každý si řekl, že to bude on, kdo odhalí záhadu a porazí příšeru a brzy bude hrdinou.
    Nakonec se téměř celá místnost vyprázdnila a zůstalo jen posledních pár trpaslíků, příliš opatrných či zbabělých jít tam dolů... a krom nich tam byl jeden člověk, obyčejný cestovatel bez výjimečných schopností.
    Přesvědčoval sebe samotného, jestli má jít dolů, odkud byl slyšet ten velký křik, nakonec se k tomu odhodlal a sestoupil po schodech. Co tam uviděl, ho dost překvapilo.
    Desítky trpaslíků tam klečely a křičely před rozbitými sudy s pivem a s hrůzou sledovali, jak se kaluže piva vsakují mezi kameny podlahy a do země.
    Podle legend to prý způsobila taurenská roguna, ale kdo by na něco takového věřil.
    A nevěřili byste, ale trpaslíci doopravdy začínají křičet hrůzou, když ten příběh slyší.



    Poslední příběh večera, O Fethovi, vyprávěl Thanalos Dawnspear, ten ale naleznete pod hlavičkou jiného eventu.







    Účastníci hororových vyprávěnek: Hank O'Brien, Thirra Avari, Orkelt Thunderhorn, Faelin Darksun, Airimo, Aedan Sin'zaram/Parakeet, Catheryn Teleri, Siri Nightwish/Khiara, Magika von Čáry/Avelion, Wakarn, Kieran Moonwolf, Thanalos Dawnspear, Ashia Quel'Serin, Eliendir Dawnsong, Sabriel Bloodstorm, Ygraine, Lykourgos


    Všem díky za RP a RpGM Eranon za strašidelnou atmošku!
    Album se screeny od Eynor a Avelion je zde.

 

 
Page 1 of 5 123 ... LastLast

Similar Threads

  1. Eventy pod taktovkou Elrendaru
    By Ceroth in forum Eventy
    Replies: 10
    Last Post: 29-04-2015, 08:15
  2. Galerie Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 14
    Last Post: 13-12-2014, 16:13
  3. Jak na RP u Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 0
    Last Post: 05-11-2014, 21:00
  4. Historie Elrendaru
    By Ceroth in forum Elrendar Keep
    Replies: 0
    Last Post: 05-11-2014, 20:55

Posting Permissions

  • You may not post new threads
  • You may not post replies
  • You may not post attachments
  • You may not edit your posts
  •  
Back to top