Welcome to the Lineage2.cz :: Forum.
Page 3 of 3 FirstFirst 123
Results 21 to 22 of 22
  1. #21
    Registered Users
    Join Date
    Jul 2014
    Location
    Divoký Západ
    Posts
    81

    Bitva!

    Den se chýlil ke konci a hradby Stromgarde doslova překypovaly vojáky. Vojáci s napětím i nervozitou sledovali horizont. Ležení nemrtvých se táhlo podél celého Thoradinova valu, kam oko dohlédlo jen fialové stany a hordy nemrtvých těl. Kdyby v pevnosti byla funkční radnice, právě by odbyla osmou hodinu večerní. Spustil se lehký déšť. Kdyby byl v okolí básník podléhající melancholii deštivého večera, jistě by o tom sepsal krásnou báseň. Ale nebyl, jen spousta mužů připravených zemřít. Alteračtí stáli po boku Stromgardských i ogrů z kmene Boulderfist. Děla i balisty byly připravené a obsluha řádně vyškolena. Divadlo čekalo na posledního herce, Opuštěné. V tom se zem otřasla a poklidně dopadající déšť narušil zvuk troubícího rohu. Armáda se dala do pohybu.

    Brzy se z mlžného oparu vynořila první těla. Nekonečné řady ozbrojených mrtvol postupovaly dopředu. Beze strachu, bez námitek se valily až k přírodnímu mostu před branou Stromgardské pevnosti. V tom spustily obránci palbu, stovky ba tisíce luků i kuší vystřelily a aškoliv jsou nemrtví spíš jen kost a kůže, tak jich dost popadalo na zem. Nicméně i Opuštění měli střelce a ti ihned palbu opětovali, jejich silné kuše zaznamenaly úspěch a provrtaly stovky děr do stovky těl. Byla prolita první krev. Přes mrtvá tělíčka už "zaživa" mrtvých se převalili hnusové a štrádovali si to rovnou k bráně. V tom vystřelili mohutné střely z balist i dělové kule. Vypukla opravdová bitevní vřava! Jesper Alteracký pronášel své dlouhé avšak výborné proslovy a povzbuzoval tak nízkou morálku své už tak moc zkoušené armády. Sir Draik spolu s kancléřem udílely pokyny Stromgardským i Stormwindským vojákům. Brzy byl vzduch prosycený pachem smrti a ohně a mělo být hůř.

    Mezitím v promáčené půdě Hinterlands stejně nervózně podupávaly těžce oplátované boty jedné plechovky. Reag byl připraven na svůj manévr. Jednotka složená z Menethilských i Stormwindských se dala do pohybu. Jejich úkol byl jasný - vpadnout do nepřátelského ležení, když byla bitva v plném proudu a obsadit tak Val. Když už byli na dohled zjistili něco neočekávaného. Opuštění nechali Val téměř bez dozoru a tak pro elitní těžkooděnce s ještě lepšími střelci neměl Reag jediný problém překonat obranu proti desítkám. Bitva byla poměrně snadná, ale ne rychlá. Centrální tábor, pojmenovaný Galenův skon, se bránil zuby nehty (podle toho, co jim zrovna nevypadávalo).

    V tu samou dobu bušily na bránu starobylé pevnosti zohavené ruce hnusů, kterou však z druhé strany podepírala tlupa ogrů. Díky pohotové reakci rádkyně Lefevre, která převzala iniciativu, byl na hnusy vylit vařící olej, čímž byl jejich postup zpomalen. Někdo zase uprostřed zmatku rozkázal zapálit bránu, ale neopatrní Foulmoonští střelci ji zapálili z obou stran, což nejednoho vojáka rozhodilo. Po snaze otevřít bránu tak nakonec vtipně učinily obě strany, jedna násilím, druhá zevnitř. Strhla se první velká frontální bitva. Oddíly Opuštěných byly doslova odhazovány postupujícími ogry. Mezitím se z kopce vyvalila Legie mrtvých, která patřila k Esaelorii a Volcanosovi. Ti si probojovávali cestu opačnou stranou, stejnou cestou do Stromgarde jako nemrtví, dalo by se říci. Po chvilce bojů však byli zatlačeni zpět na křižovatku a celá situace se zdála bezvýchodná. Ze všech stran je začínala obklopovat nemrtvá těla pod fialovou zástavou. Když už se zdálo, že Legie padnou do posledního, objevila se nad nimi letka ve vedení sira Redknifa Kazarcha. Za té pomoci se obstoupení bojovníci stihli vrátit dozadu k přirpavené teleportaci zpět do hradu. Poslední, co tam zanechali byla skupinka ghoulů, která se rozeběhla k přijíždějícím katapultům, u kterých explodovala a zachránila tak celou bitvu.

    U brány mezitím probíhaly tvrdé boje o kontrolu nad vstupem do pevnosti. Ogři bojovali do poslední hlavy. Když to vypadalo, že vlny nemrtvých začínají polevovat objevilo se několik letců na netopýrech. V momentě, kdy je zaregistrovali střelci na hradbách, bylo již pozdě. Netopýři shodili jakési nádoby, které dopadly přimo do vstupního koridoru, kde začaly ihned po dopadu vytvářet jakýsi druh mlhy. Všichni lidé, trpaslíci i elfové ihned tušili, co to tak může být a rychle se klidili pryč. Dobře udělali. Mrtvoly zanechané v tajemné mlze se po chvilce začaly zvedat, otáčeje se na své bývalé spojence. Rudá dračice Saristrasza naštěstí věděla, co dělat a rychle vyslala kužel ohně. K ní se přidali i mágové a společně zneškodnili slídivého nepřítele. Plameny dosahovaly značné výšky a tak boje u brány ustaly.

    A tak si na chvilku mohli obránci oddychnout. Opravdu jen na chvilku, jelikož z nebe se snesla další hrozba, obrovský mrazivý wyrm, a střelci na hradbách museli přehodnotit své cíle z pozemních na vzdušný. Do vzduchu se také vzneslo několik menších draků se svými pány a rudá dračice Saristrasza. Lord Angelus Spacis s oplátovaným Trnem, Volcanos Fireborn s Deb*lem (ano, opravdu se takhle jeho drak jmenuje) a sir Sarilen Frent se svým protodrakem letěli vstříc obrovskému nemrtvému stínu bývalého modrého draka. K tomu všemu jim velmi silně pomáhala skupina Stromwindských mágů vedená Lady Lefevre. Strhla se opravdu úžasná vzdušná bitva, kde se role stíhacích es střídala z jednoho na druhého. Ovšem největší podíl měla rudá dračice se svým plamenným dechem a výbušniny Volcanose. Po několika epických pohybech křídly se dračice Alexstrasziny letky dostala přímo před chřtán wyrma a poslal mu vzdušný polibek v podobě ohně. Toho využil Volcanos a upevnil bomby. Další ohnivý dech je poté odpálil. Wyrm konečně padl. Doslova. Spadl přímo na Berthallův oddíl a vzal si tak poslední oběti.

    Najednou se zezadu ozval křik, randál a podobné zvuky. Několik bojovníků se ihned vydalo do ogří části v čele se Sarilenem a jeho plácačkou. K úděsu zjistili, že zadní stranou hradeb se k nim znova propašovali pavouci. Nyní ve větších počtech. K nim se přidal houf dark rangerek, které neměli s nikým a ničím slitování. Díky rychlé reakci se podařilo za cenu několika dalších životů odrazit i tento překvapivý útok a hrstka zbylých vojáků se unaveně vydala zpět na hlavní frontu. (u této části jsem nebyl, takže se omlouvám za velmi stručný popis)

    Tam už se znova urputně zápasilo o osud Arathijské vysočiny. Většina bojovníků už byla dole a bojovala takříkajíc ksicht na ksicht. Ohně na cestě do pevnosti už vyhasly a tak se vojenská mašinérie Opuštěných dala znovu do pohybu. Další a další jednotky lady Windrunner přicházely a bitva se zdála nekonečnou. Stejně tak jako mořské vlny narážejí do útěsů naráželi útočníci do odhodlaných štítů obránců. V prvních liniích se obzvláště činil paladin Aldaren Silverkin s bezmeznou vírou ve Světlo, ale ani ostatní hrdinové nezaháleli a tvrdě bojovali o holý život. V momentě, kdy se už poněkolikáté zdálo, že se bitva kloní ke konci, vyjel podivný chemický vůz obklopený hnusy. Nikdo netušil, oč jde, když v tom se zpoza vozu vyřítil naprostý megahnus.

    Vyšší než jednopatrový dům a širší než stodola se cpal dopředu jako Němec z Bavor, když ucítí svoji milovanou klobásku. Jeho hlavním a jediným úkolem bylo jít vpřed, přes cokoliv. Nehledě na armádu před ním. Spousta Syndikátů utekla. Obrovské tělo tvořené spoustou jiných se konečně dostalo až k bráně. Střelci po něm stříleli, mágové čarovali všelijaká kouzla a dokonce i bojovníci po něm příležitostně sekli, ale nebylo to k užitku. Valil se dál. Dorazil až k můstku do kostelíku, kde se konečně na chvilku zastavil. Na chvilku než prorazil zděný můstek a šel rovnou k hradu. U sekundárních hradeb před hradem začal druhý a úspěšnější pokus odstranit tohoto nepřítele. Po zdlouhavém boji se zápáchající bestií se to konečně povedlo a padla k zemi. Všichni bli již značně unaveni a věděli, že se moc dlouho neudrží. O to větší bylo jejich překvapení, když zjistili, že se Opuštění stahují zpět k Valu. Najednou všichni plni elánu vydali se pronásledovat vojska nemrtvých.

    V ten samý moment se Reagovi sevřelo hrdlo. Naštěstí si toho ani jeden z jeho vojáků nevšiml. Měli moc práce se zajištěním obranných pozic. Nepřátelská armáda totiž neutíkala od Stromgardu, protože by se vzdávala. Konečně zjistili, že je něco špatně a šli opět ovládnout své ležení. Brzy si vše uvědomili i jejich pronásledovatelé. Vzešel z toho boj na dvou frontách. Jak řekl jeden moudrý velitel stráží – dostali nemrtvé mezi kladivo a kovadlinu. Nicméně, nepočítali s tím, že jich tolik zůstane. Vysílení dělalo své a každou minutou počty mužů klesaly. Mágové byly na kraji svých schopností a zvířata měla pěnu u huby. Štěstěna se začala naklánět na stranu Hordy. V momentě, kdy do totálního kolapsu zbývalo pár minut se část Alterackých (především hrstka zbylých Syndikátů) vzala a začala utíkat za mohutné hradby Thoradinovy. Tam je čekalo úžasné překvapení. Proti nim jelo několik opancéřovaných tanků se znaky Stormpike. Tato kovová monstra už za pomoci děl a svých pásu zničila páteř nepřátelské armády a zachránila tak všechny od jinak tak jisté smrti.

    Po vítězoslavném tažení a vyhnání nemrtvých až k horám Dun Garoku, kde byli pobiti se všichni vrátili do zdevastované pevnosti. Pohled na bojiště byl opravdu žalostný. Kupy mrtvol nad které už se slétávaly vrány. Zápach spáleného i hnijícího masa byl cítit na míle daleko. Ve výčtu hrůzných výjevů by se mohlo pokračovat ještě velmi dlouho, ale ty k válce patří. Aspoň pro dnešek mohl každý přeživší beze strachu z útoku zalehnout do svého pelechu. Zítřek měl ale přinést nová nebezpečí.


    Moc děkuji všem zúčastněným, kteří se chovali téměř ukázkově a díky tomu nebylo potřeba řešit jakékoliv spory.
    Jmenovitě tedy Angelovi, Animousovi, Ashenai, Berthallovi, Draikovi, Esaelorii, Jesperovi, Melody, Reagovi, Redknifovi, Sarilenovi, Seitheachovi, Tarviusovi, Tryele, Veralyn, Viktorii a Volcanosovi.
    (Pokud jsem na někoho zapomněl, připomeňte se!)
    Poděkování také patří těm, kteří se podíleli na předchozích eventech spojených s bitvou.
    Speciální poděkování patří kapří dámě Salmo, která mi moc pomáhala. Díky!


    Doufám, že v budoucnu podobný kousek zopakujeme v ještě lepší podobě. Rád bych také podotkl, ať berete v úvahu následky bitvy (zbořený můstek, úklid mrtvých, kostra wyrma a tělo megahnusa, pokles velikosti Alteracké armády, ale zase nárůst morálky vítězné strany, pomoc Aliance atd.). Možná už jste RPili i úklid či jiné pobitevní radovánky, tím líp! A ačkoliv se zdá, že byla hlaví hrozba zažehnána, nebojte, několik lidí už ví o další. Dopředu mohu říct jen to, že vás čekají i výlety v časoprostoru nebo třeba hrátky s duchy.

    (Screeny budou dodány později a budou spíše ilustračního rázu.)

    Snad se líbil i text, psal jsem to po nocích v pár hodinách volna.
    Last edited by Anttio; 26-09-2014 at 12:02.

  2. #22
    Registered Users
    Join Date
    Oct 2013
    Location
    nejčastěji Bratislava
    Posts
    158
    Jesperův projev před bitvou:

    ,,Za Alterak! Sláva udatným co stojí v obraně! Vy udatné orlice! Dnes možná povečeříte v pekle, ale s nesmírnou pýchou budete sledováni očima ostatních, vašich spolubojovníků. Protože dnes se spoléháme jenom na naše paže a schopnosti.
    *Jesper ukáže namátkou na několik orlic* Ty, ty a Ty! Prohlédni si dobře toho vedle tebe. Protože ten dnes nastaví svůj štít aby jsi dýchal o něco déle. Máme za sebou hodně bitev! Slavná orlice stále vlaje! Hrdě vlaje! I s vašimi jmény připsanými na naší vlajce! Dělejte čest svému srdci a meči! Dělejte čest svému králi! AHOY a HURÁ!!! *otočí berana do směru bitvy*

 

 
Page 3 of 3 FirstFirst 123

Posting Permissions

  • You may not post new threads
  • You may not post replies
  • You may not post attachments
  • You may not edit your posts
  •  
Back to top