Historie Kal‘dorei (LORE)

Původně jsem chtěl uvést autora tohoto překladu, ale po přečtení jsem zjistil, že buď to byl analfabet a nebo celou práci odvedl Google překladač aniž by autor to po něm přečetl. Ostudu mu tu dělat nebudu. Snažil jsem se udělat korekturu, což asi bylo těžší než to přeložit celé znova. Doufám, že jsem přehlédl co nejméně chyb.

Probouzející se svět a Studna věčnosti
Deset tisíc let před tím, než se lidé a orkové střetli v První Válce, svět Azerothu představoval jediný velký kontinent, obklopený mořem. Tato pevnina, známá jako Kalimdor, byla domovem pro množství rozličných ras a bytostí, soupeřících o přežití proti divokým živlům probouzejícího se světa. V temném středu kontinentu leželo tajemné jezero žhnoucích energie. Jezero, jež bylo později nazváno Studna věčnosti, bylo pravým srdcem magie a přírodní síly světa. Čerpající svou energii z Velké Tmy, fungovala Studna jako mystický zdroj, který vydával svou silnou energii po celém světě a vyživovala tak život ve všech jeho podivuhodných formách.

Jednoho dne, primitivní klan nočních lidí opatrně doputoval až ke břehům okouzlujícího jezera. Divocí lidé, ovlivněni silou jezera, si na jeho březích postavili primitivní obydlí. Postupem času síla Studny učinila členy kmene silnými, chytrými a téměř nesmrtelnými. Klan přijal jméno Kaldorei, které znamenalo „děti hvězd“ v jejich rodném jazyce. Na oslavu jejich bující společnosti vybudovali okolo jezera mnoho úžasných staveb a chrámů.

Kaldorei, neboli noční elfové, jak se jim později říkalo, uctívali bohyni hvězd Elune a věřili, že ve dne spí uvnitř třpytu Studny. První elfí proroci a knězi studovali Studnu s neukojitelnou zvědavostí, hnáni touhou objevit její nevyslovitelnou sílu a taje. Jak jejich společenství rostlo, prozkoumávali elfové Kalimdor a setkávali se s jeho ostatními obyvateli. Jedinými bytostmi, mocnějšími než oni, byli prastaří a mocní draci. Elfové zjistili, že draci se považují za ochránce světa a pochopili, že bude lepší jejich tajemství nechat na pokoji.

Díky své výjimečnosti se elfové postupně setkali a spřátelili s mnoha mocnými bytostmi. Jedním z nich byl Cenaurius, mocný polobůh pravěkých lesů. Ušlechtilý Cenaurius byl k učenlivým elfův laskavý a naučil je mnoho o světě přírody. Kaldorei si vybudovali silné cítění k lesů Kalimdoru a oddávali se harmonii přírody.

Jak plynuly zdánlivě nekonečné roky, civilizace elfů se rozrostla jak plošně, tak i kulturně. Jejich chrámy, silnice a obydlí se táhly po celé ploše kontinentu. Azshara, krásná a chytrá elfí královna, nechala postavit na břehu Studny ohromný a obdivuhodný palác, v kterém se usídlili její nebližší služebníci. Její služebníci, kterým říkala Quel’dorei nebo „Urození“, plnili každý její příkaz a věřili, že jsou lepší než zbytek elfů. Ačkoliv královna Azshara byla milována celým svým lidem, Urození byli tajně zbytkem elfů nenáviděni.

Sdílejíc zvídavost vůči Studně Věčnosti, přikázala Azshara urozeným objevit její tajemství a odhalit její pravý význam na světě. Urození se do práce ponořili a studovali Studnu bez přestání. Postupem času přišli na to jak sílu Studny usměrňovat a používat. Jak jejich experimenty pokračovali, Urození zjistili, že mohou pomocí nově objevené energie libovolně jak budovat, tak i ničit. Neopatrní Urození si chtěli přivlastnit nebezpečnou magii pramenící ze Studny. I přesto, že Azshara a její pomocníci věděli jak je tato magie nebezpečná, začali ji bezohledně používat. Cenaurius a mnoho moudrých elfů je varovalo, že takováto nedbalost může skončit jen obrovskou nehodou. I přesto, Azshara a její následovníci pokračovali v rozšiřování svých stále rostoucích sil.

Jak jejich moc rostla, na Azsharu a Urozené dolehla velká změna. Nadutí Urození začali být na své elfské druhy krutí a přehnaně tvrdí. Temná rouška zakryla Azsharinu bývalou krásu a královna se začala stranit všech elfů s výjimkou Urozených knězí.

Mladý učenec Malfurion Stormrage, který strávil mnoho času studiem učení druidů, začal tušit, že je to právě ohromná moc Studny, která kazí Urozené a jeho milovanou královnu. Ačkoliv si nedokázal představit zlo, které mohlo přijít, věděl, že život Nočních elfů se brzy navždy změní.

Válka Prastarých
10 000 let před Warcraftem
Zneužívání magie Urozenými poslalo zčeřenou energii zpět do Věčné Velké Tmy. Sargeras, Velký Nepřítel všeho života, Ničitel Světů, ucítil tyto mocné proudy a vydal se k jejich zdroji. Zkoumajíc prvotní svět Azeroth a cítící nekonečnou energii pocházející ze Studny Věčnosti, byl Sargeras pohlcen neukojitelným hladem. Velký bůh bezejmenné nicoty se rozhodl zničit tento svět a vzít si jeho energii.

Sargeras seskupil svou obrovskou Plamennou Legii a vyrazil ke světu Azeroth. Legii, zahrnující milion ječících démonů ze vzdálených koutů vesmíru a démonů hladových po dobývání, kterou připravili Sargerasovi poručíci Archimonde Poskvrnitel a Mannoroth Ničitel, byla připravena na úder.

Královna Azshara, přemožena záchvatem své vlastní magie, se stala obětí Sargerasovy obrovské moci a dovolila mu vstoupit do jejího světa. Dokonce i její služebníci Urození se poddali uctívat Sargerase jako svého boha. Aby ukázali svoji oddanost Legii, pomohli Urození své královně otevřít obrovský portál do hlubin Studny Věčnosti.

Když už byli všechny přípravy u konce, Sargeras začal svou katastrofální invazi do Azerothu. Váleční démoni Plamenné Legie vtrhli do Azerothu a začali obléhat spící města nočních elfů. Pod vedením Archimoda a Mannorotha se Legie hrnula zeměmi Kalimdoru, nechávajíc za sebou jen prach a popel. Démoní velitelé k zemi přivolávali žhnoucí pekelníky, kteří jako hořící meteority padaly na věže půvabných Kalimdorských chrámů. Skupina planoucích, krvežíznivých zabijáků známých jako Doomguardi křižovala pole Kalimdoru zabíjejíc vše co jim stálo v cestě. Bandy divokých, démonických pekelníků zpustošili krajinu bez jediné známky odporu. I přesto, že stateční Kaldoreiští válečníci bránili svou prastarou domovinu, byli nuceni krok za krokem ustupovat před běsněním Plamenné Legie.

A tak musel Malfurion Stormrage najít pomoc pro svůj lid. Stormrage, jehož vlastní bratr Illidan, zkušený v magii Urozených, byl rozzloben rostoucí zkažeností mezi vyšší vrstvou. Po přesvědčení Illidana, aby zanechal své nebezpečné zuřivosti, se Malfurion vydal najít Cenaria a shromáždit síly odporu. Překrásná mladá kněžka Tyrande se rozhodla provázet oba bratry ve jménu Elune. Ač Malfurion i Illidan sdíleli lásku ke kněžce, srdce Tyrande patřilo jen Malfurionovi. Illidan byl rozzlobený rašícím Malfurionovým románkem s Tyrande , ale věděl, že jeho zármutek je nic proti bolesti z jeho magického návyku.

Illidan, u kterého rostla závislost na posilující energií magie, stále bojoval s drtivým hladem po opětovném vstřebání energie Studny Věčnosti. Naštěstí s Tyrandinou trpělivou podporou byl Illidan schopný pomoci svému bratrovi v hledání poloboha Cenaria. Cenarius, který bydlel v posvátných Měsíčních mokřinách vzdálených od hory Hyjal, souhlasil, že pomůže nočním elfům najít starověké draky a získat jejich pomoc. Draci, vedeni obřím červeným kolosem jménem Alexstrasza se vydali zničit démony i jejich pekelné pány.

Cenarius povolal duše kouzelných lesů a stromové tvory, které sám vedl proti legii v odvážném pozemním útoku. Když se spojenci nočních elfů přiblížili k Azsharařině chrámu a Studni Věčnosti, boj započal. Navzdory síle nově nalezených spojenců si Malfurion a jeho společníci uvědomili, že Plamennou Legii není možno zničit pouze válečnou silou.

I když boj zuřil okolo hlavního města očarované královny, ta dál čekala jen na příjezd Sargerase. Pán Legie se připravoval na vstup do zničeného světa přímo skrz Studnu Věčnosti. Jak se nepopsatelně velký stín táhl blíže a blíže na povrch Studně Věčnosti, Azshara shromažďovala své nejmocnější Urozené. Pouze sjednocením své magické energie mohli vyčarovat průchod tak veliký, aby stačil i pro Sargerase.

Boj zuřil na pláních Kalimdoru, avšak náhle nastal zvrat v událostech. Detaily byly ztraceny v čase, ale je známo, že Neltharion, dračí vzezření země, se rozhněval a přešel na temnou stranu. Sám se přejmenoval na Deathwing a pět ze svých soukmenovců odnesl z žáru bitvy.

Deatwingova náhlá zrada byla tak zničující, že těch pět draků se nikdy nezotavilo. Zraněná a šokovaná Alexstrasza s ostatními vznešenými draky byli nuceni opustit své smrtelné spojence. Malfurion Stormrage a jeho společníci stáli nyní proti beznadějné přesile a sotva přežili následný útok.

Malfurion přesvědčen o tom, že Studna Věčnosti je hlavní spoj démonů k fyzickému světu, se rozhodl Studnu zničit. Jeho společníci věděli, že Studna Věčnosti je zdroj jejich nesmrtelnosti a moci, a proto se zalekli tohoto náhlého nápadu. Jen Tyrande viděla moudrost Malfurionovi teorie. Přesvědčila Cenaria i jeho druhy, aby udeřili na Azsharanin chrám a našli cestu jak zavřít Studnu Věčnosti navždy.

Rozdělení Světa
Vědíc, že zničení studny by mu zabránilo ve znovu-ovládnutí magie, Illidan sobecky opustil družinu a vydal se varovat Urozené před Malfurionovým plánem. Kvůli šílenství pramenící z jeho závislosti na magii a záští k lásce mezi Malfurionem a Tyrande, necítil Illidan žádné výčitky ze zrazení Malfuriona a sympatizování s Azsharou a jejími zástupy. Nad všechno slíbil Illidan chránit Studnu všemi prostředky.

I přes zármutek nad odchodem svého bratra vedl Malfurion své společníky do srdce královnina chrámu. Avšak jak vtrhli do hlavní audienční síně, našli Urozené uprostřed konečného temného zaklínaní. Společné kouzlo vytvořilo nestabilní vír energie uprostřed hloubek rozbouřené Studně. Jak se zlověstný stín Sargerasův blížil k povrchu, Malfurion a jeho spojenci museli zaútočit.

Azshara, která obdržela Illidanovo varování, byla na vpád více než připravena. Téměř všichni Malfurionovi druzi padli díky mocným královniným kouzlům. Tyrande se pokoušela napadnout královnu zezadu, ale byla chycena královniným Urozeným gardistou. Ačkoliv stráž porazila, trpěla bolestí z obdržených zranění na rukou. Když Malfurion uviděl svou lásku, poddal se vražednému hněvu a rozhodl se ukončit Azsharanin život.

Bitva zuřila vně i uvnitř chrámu, Illidan se zjevil ze stínů blízko břehů velké Studně. Poklekl a do ampulek nabral třpytícíse vodu ze Studně Věčnosti. Přesvědčený o faktu, že démoni rozdrtí civilizaci nočních elfů, plánoval ukrást posvátné vody a nechat si jejich energii jen pro sebe.

Boj mezi Malfurionem a Azsharou poškodil kouzlo Urozených. Nestabilní vír uvnitř hloubek Studně explodoval a rozdmýchal katastrofální řetězec událostí, který rozdělil svět navždy. Masivní exploze zničila chrám až k základům a rozeslala ničivá zemětřesení po celém světě. Zatímco žár bitvy Legie s nočními elfy zuřil kolem a nad zničeným hlavním městem, kolísající Studna Věčnosti se zbortila sama do sebe.

Výsledný tragický výbuch rozbil zemi a zakryl nebe.



Jak otřesy z imploze Studně roztrhli zemi, moře se vyřítila zaplnit otevřenou ránu. Téměř osmdesát procent hmoty tvořící zemi Kalimdoru bylo rozprášeno a zůstalo pouze několik oddělených světadílů obklopující nové běsnící moře. Uprostřed nového moře, kde kdysi stála Studna Věčnosti, teď byla prudká bouře ohromné zuřivosti a chaotické energie. Tato strašlivá jizva, známá jako Maelstorm nikdy nepřestane ve svých zběsilých výrech. Bude tam navždy, aby připomínala strašlivou katastrofu.

I přes nepříznivé vyhlídky se královně a její Urozené elitě podařilo přežít boží soud. Mučeni a kroceni silami, jež vypustili, byla královna Azshara a její společnost táhnuti dospod vzteklého moře implozemi Studně Věčnosti. Byli prokleti a transformováni do nových vzhledů, vzhledů ohavných hadích nagů. Azshara samotná, rozšířená nenávistí a hněvem se stala monstrózní zrůdou, odrážející zlobou, jež byla vždy skrytá uvnitř její duše.

Tam pod vírem Maelstromu, vybudovali Nagové nové město, ve kterém by mohli obnovit svou moc. Bude to trvat více jak deset tisíc let než se ukáží pozemnímu světu.

Hora Hyjal a Illidanův dar
Nemnoho nočních elfů, co přežilo strašnou explozi, vyrazilo na narychlo vyrobených vorech k nejbližší pevnině na obzoru. Snad jen díky přízni Elune přežili Malfurion, Tyrande a Cenarius. Unavení hrdinové souhlasili, že povedou ty, co přežili k vytvoření nového domova pro svůj lid. Jak mlčky cestovali po novém moři, zkoumali zbytky svého světa, který stvořili svým úsilím. Ač byl Sargeras a jeho Legie odtrhnuta od tohoto světa, hrdinové museli přemýšlet o strašlivé ceně, kterou si vyžádalo toto vítězství.

Bylo zde i mnoho Urozených, kteří přežili výbuch bez jediného škrábnutí a ti se vydali na cestu k nové zemi společně s ostatními nočními elfy. I přes jisté pochybnosti o motivech Urozených, byl Malfurion přesvědčen, že nemohou způsobit žádné škody bez energie Studny.

Jak unavení noční elfové dorazili na břehy nové země, spatřili, že svatá hora Hyjal přečkala neštěstí. Hledajíc nový domov, kde by se noční elfové znovu usadili, vylezl Malfurion se svými následovníky po svazích hory až docílili jejího větrného hřebenu. Při sestupu, do zalesněné prohlubně mezi dvěma obrovskými vrcholy, nalezli malé klidné jezero. K jejich zděšení shledali, že jezero bylo poskvrněno magií.

Illidan, který také přežil katastrofu, dosáhl hřebenu ještě před příchodem Malfuriona. Illidanovo přání bylo udržet toky magie ve světě, a tak vylil nádobky obsahující drahocennou vodu ze Studně do horského jezírka. Mocná energie studny však zapříčinila splynutí v novou Studnu Věčnosti. Illidan, jásající nad vítězstvím a věřící, že nová Studna bude dar pro nové generace, byl nepříjemně překvapen, když zjistil, že jeho bratr ho dohnal. Malfurion mu vysvětloval, že magie Study je vrozeně chaotická a její použití vede pouze k prohloubení zkaženosti a sporům. Přesto se Illidan nehodlal vzdát své magické síly.

Vědíc kam by Illidanovi bezohledné plány nakonec vedly, rozhodl se Malfurion vypořádat se svým poblázněným bratrem jednou pro vždy. S pomoci Cenaria, uvěznil Malfurion svého bratra uvnitř obrovského podzemního vězení, kde zůstane spoutaný a bezmocný do konce věků. Aby se naprosto ujistil o tom, že Illidan zůstane tam, kde má být. Pověřil Malfurion mladou dozorkyni Maiev Shadowsong jako jeho osobní žalářníci.

Protože hrdinové věděli, že zničení nové Studně by mohlo přinést ještě větší katastrofu, rozhodli se, že nechají studnu tak jak je. Malfurion usoudil, že si elfové nikdy více neosvojí magii. Pod Cenariovým bdělým okem se začali učit tajům druidismu, v naději že sem jim podaří alespoň trochu vyléčit zraněnou zemi a zalesnit milovanými lesy úpatí hory Hyjal.

Strom světa a smaragdový sen
9000 let před Warcraftem
Po mnoho let se noční elfové snažili neúnavně obnovit vše na své zmučené prastaré domovině. Zanechávajíc své zničené chrámy a cesty zarůst, začali noční elfové stavět nová obydlí mezi zelenými stromy a ve stínech hory Hyjal. Časem se ze svých tajemných příbytků vrátili i draci, kteří přežili Rozdělení.

Alexstrasza rudá, Ysera zelená a Nozdormu bronzový se snesli na poklidné mokřiny druidů, zkoumajíc ovoce práce nočních elfů. Malfurion, který se stal Arci-druidem nesmírné moci, přivítal mocné draky. Pověděl jim o stvoření nové Studny věčnosti. To draky poplašilo a začali spekulovat o tom, že by s pomocí nové Studně mohla Legie znovu zaútočit. Malfurion a tři draci se dohodli, že musí zajistit, aby agenti Plamenné Legie nikdy nenalezli novou Studnu.

Alexstrasza vložil jeden okouzlený žalud od Studny Věčnosti. Žalud vzbuzený mocí magických vod vyklíčil k životu jako obrovský strom. Mohutné kořeny rostly z vod Studně a při pohledu na korunu se zdálo, že se dotýká nebe. Nezměrný strom bude připomínkou spjatosti nočních elfů s přírodou, a jeho životadárné kořeny se roztáhnou do země, aby časem hojily zbytek světa. Noční elfové dali Stromu Světa jméno Nordrassil, což v jejich rodném jazyce znamená „koruna nebes“.

Nozdormu seslal na strom mocné kouzlo, které zapříčiňovalo, že dokud bude Strom Života stát, nikdo z lidu nočních elfů nebude postižen žádnou chorobou ani nemocí.

Ysera také okouzlila Strom života, tentokrát kouzlem, které se váže k jejímu světu, nadpozemské dimenzi známé jako Smaragdový sen. Smaragdový sen, obrovský stále se měnící svět duší, existoval za hranicemi fyzického světa. Ze snu Ysera regulovala příliv a odliv přírody a vývoj světa samotného. Druidi nočních elfů včetně Malfuriona Samotného byli vázáni ke snu skrz Strom Světa. Jako část mystické smlouvy svolili druidi, že budou spát po staletí, aby se jejich duše mohli potulovat po nekonečných cestách Yseřiny Říše snů. Ačkoliv druidové truchlili kvůli ztrátě tolika let v hibernaci, nesobecky souhlasili pomáhat v obchodu s Yserou.

Vyhnanství Vysokých elfů
7300 let před Warcraftem
Jak století přicházela a odcházela, společnost elfů začala sílit a byla rozlehlá po celém lese, který začali nazývat Ashenvale. Mnoho druhů stvoření, která byla hojná před rozdělením, jako furbolgové nebo ostnatci, se znovu objevili na nové zemi. Pod dobrotivým vedením druidů se noční elfové radovali z éry nebývalého míru a klidu pod hvězdami.

Mnoho Urozených co přežili rozdělení, žili nepokojně. Stejně jako Illidan před nimi, i oni se stali obětí odnětí magie. Pokoušeli se čerpat energii z nové Studny Věčnosti a jásali nad svými magickými schopnostmi. Dath'Remar bezohledný, jasný vůdce Urozených se začal veřejně posmívat druidům, že jsou zbabělci, protože odmítají používat magii, což bylo podle něj jejich právo. Malfurion a druidi zamítli Dath'Remarovi argumenty a varovali ostatní Urozené, že jakékoliv použití magie bude potrestáno smrtí. V drzém a nešťastném pokusu přesvědčit Druidy o zrušení zákona, rozpoutal Dath'Remar a jeho následovníci strašlivou magickou bouři nad Ashenvale.

Druidové nemohli přinést tolik smrti svým příbuzným, a proto se rozhodli vyhostit neukázněné Urozené ze svého území. Dath'Remar a jeho následovníci byli nakonec rádi, že se zbavili svých konzervativních příbuzných, nastoupili do podivných lodí a vypluli na širé moře. Nikdo z nich nevěděl, co je čeká za bouřlivými vodami Maelstromu. Chtěli si založit vlastní domovinu, kde by mohli bezstarostně praktikovat svou milovanou magii. Urození, nebo také Quel'dorei, jak je pojmenovala královna Azshara před mnoha věky, nakonec dorazili k západní zemi, kterou lidé později nazývali Lordaeron. Chtěli vybudovat svou vlastní magickou zemi Quel'Thalas, a přestat uctívat měsíc jako noční elfové. Navždy se chopili slunce a jsou známí pouze jako vysocí elfové.

Strážné a dlouhé bdění
S odchodem svých umíněných bratranců se noční elfové znovu zaměřili na ochranu své očarované domoviny. Druidové cítili, že čas jejich zimního spánku nadešel a připravili se opustit své milované a rodiny. Tyrande, která se stala vysokou kněžkou Elune, žádala svou lásku Malfuriona, aby neodcházel do Yserařina Smaragdového Snu. Ale Malfurion čestně slíbil, že vstoupí do Světa snů. Při rozloučení řekl kněžce, že nikdy nemohou být rozděleni, tak dlouho aby to uškodilo jejich lásce.

Zanechána aby chránila Kalimdor před nebezpečími nového světa, shromáždila silné bojovnice ze svých sester. Neohrožené, dobře trénované bojovnice, které slíbili, že budou chránit Kalimdor se stali známými jako Strážkyně. Ačkoliv měli možnost v nejhorším případě zavolat některého ze svých mnoha spojenců, dávali přednost pochůzkám po temných lesích Ashenvale.

Polobůh Cenarius zůstal v měsíčních mokřinách nedaleko Hory Hyjal. Své syny, známé jako Strážci háje, nechal blízko nočních elfů, aby pomáhali Strážkyním udržovat mír v Ashenvale. Dokonce i Cenariovy plaché sestry Dryády se začali objevovat v hojnějším počtu.

Úkol střežit Ashenvale činil Tyrande bez Malfuriona po svém boku, jen málo šťastnou. Jak století, kdy druidi spali, plynuly, její obavy o návrat démonů rostly. Nemohla se zbavit tíživého pocitu, že Plamenná Legie je stále tam za Velkou Tmou, plánující odplatu nočním elfům.

A měla pravdu. Ale tento čas ještě nenastal.

Mezitím však věky plynuli. Rodily se nové rasy. Svět se měnil.

A po mnoho tisíc let, …….