Historie národa Draenei (v rámci CzD a toho, co přišlo pak)

[Salmo]

Rytíři smrti se nemohou množit? Ale mohou...


A zas je jich o jednoho víc! To si mohli říci obyvatelé Telredoru, když spatřili onu černě oděnou skupinu po návratu z akce. Leč, povězme vše jak to šlo pěkně jedno po druhém. Na začátku byl omyl, tedy záměna jednoho rytíře za druhého. Ve zbroji totiž vypadají všichni stejně, pokud neměříte tloušťku vrstvy zaschlé krve na plechu. Tak zrovna jednoho takového nebožáka se otázala Salaar, "kde že to lítal a jak to vypadá s lektvary a nemrtvými dušemi na jihu." Odpovědí byl udivený obličej, který se vyloupl z pod helmy a poznámka, že patrně není tím, koho hledá. Nu což, rytíř jako rytíř a slovo dalo slovo...a oba nově seznámení draenei se vydali na okružní cestu po Outlandu, který Othos (tak se bývalý světlonoš jmenoval) již dlouho neviděl. První cesta vedla k hoře duší, nebo chcete -li, k Oshu'gunu. Lodi, na které se zbytky národa Draenei dostaly z Argusu až na nový svět, jenž byl později nazván Draenorem.



Loď byla zvenčí i zevnitř zavalena nezvanými nájemníky, ze kterých táhl fel na sto honů. I bylo rozhodnuto o přiměřené eliminaci přítomného zla, i kdyby to mělo vydržet jen den či dva. Nutno říci, že ač beze Světla, napáchal Othos v řadách démonů a jejich mrzkých přisluhovačů takovou paseku, za jakou by se nemusela stydět ani goblinská těžební společnost. Zdechliny byly ihned po vyrobení flambovány, takže uvnitř posvátného místa nezbyl ani ždibec felu...ne že by to mělo vydržet dlouho, neb do twisting nether to je jen co by tauren gnomem dohodil. V nitru lodi se oba Draenei poklonili K´uremu, který i přes nevhodnou společnost zůstal na místě po velmi dlouhou dobu. Následně Othos projevil zájem spatřit Shattrath. Naposledy jej viděl poničený a ani nedoufal, že by mohl být pozvednut z ruin. Co spatřil, mnohokrát předčilo jeho očekávání. Město Světla bylo obnoveno a poskytlo klidný život všem, kteří přišli v míru. Salaar zamířila do sirotčince (co tam vyváděla zrovna ona, těžko říci) a Othos se odebral na místní hřbitov, pomodlit se za padlé. Další společná cesta na sebe nenechala dlouho čekat...





(ooc: díky Othosovi za ukrácení dlouhé chvíle, byla to paráda...kdyby byl věděl, co při tom vznikne, asi by smíchy umřel už předem )