Historie národa Draenei (v rámci CzD a toho, co přišlo pak)

[Salmo]

Exarcha Othenari rozhodl o pravidelné kontrole ostrova Azurových mlh hlídkami Draenei. Každý polapený belf bude na místě eliminován ocelí či magií.
(rozuměj: eliminovat=přes držku )


Exarcha Salmo byla pověřena přezkoumáním možností využití magické bariéry k ochraně ostrovů před vpády belfů.


Po Exodaru byl dnes opět k zaslechnutí brek a naříkání malého dítěte.



Po několika měsíčních cyklech se dnes u brány Exodaru objevil Exarcha Othenari Na'ras se svojí zmizelou chotí a jejich malou dcerkou, která byla údajně unesena. Rodina Na'ras byla velmi vyčerpána a tak se jejich příběh dozvíme později. Přejme jim tedy štěstí, po dlouhém návratu a nechť je k nim světlo dále nakloněno. (Proslýchá se, že děvčátko na pozdravy odpovídá obratem který se až neuvěřitelně podobá výrazu "lok´thar")


A jak že to všechno bylo?
Začalo to překvapivě u lesního ovoce a vězte, že od jahod k orkům není daleká cesta, pokud se sejde několik špatných okolností naráz.
Erae - exarcha na dovolené - se rozhodla vzít dcerku Aleth na vzduch. Drahá "polovice" Othenari se k tomu už dávno neměl - ostatně, Erae už si ani nepamatovala kdy byl naposledy doma. Nu což - poradí si i bez něj. Aleth potřebuje vzduch a pohyb. Nemůže ji přece držet jen v Exodaru. Erae vzala jen několik nejnutnějších drobností, košík, Aleth do náruče a mohla s klidem vyrazit.
Horko venku bylo až překvapující pro někoho, kdo byl zvyklý na klimatizované síně Exodaru. Prostě klasické líné letní odpoledne, kdy se nehne ani lístek a všechno zalezlo před sluncem na zastíněná místa. K nim to táhlo i Erae. Mířila pod hustý příkrov stromů, kde očekávala příjemný chládek a pro její batolící se ratolest tisíc plus jednu možnost jak se umazat.
Polostín uklidňoval a slunce procházející skrze listí nahánělo po kmenech i trávě blýskavá "prasátka". Aleth po nich natahovala ruce a dožadovala se volnosti, kterou jí Erae mile ráda poskytla. Rozhlédla se, zda je kolem bezpečno a položila děvčátko do trávy. Sama se pustila do sbírání jahod. Večer i zítra přijdou malé k chuti. Hlavou jí táhly ne příliš veselé myšlenky. Aleth bude brzy sama běhat. Uvidí její první kroky i Othenari, nebo bude zase někde pryč? Erae se obávala, že nastane druhá možnost - a ta je jen kousek od toho aby dcerka zapomněla, jak vůbec Othenari vypadá.
Košík se utěšeně plnil jahodami a chybělo jen málo, aby byl vrchovatý. Erae se ohlédla po dítěti, které více připomínalo miniaturního trolla před bitvou. Tráva, listí a fleky od jahod vytvořily velice zajímavou kompozici, jejíž odstranění bude vyžadovat nejedno vědro teplé vody. "Aleth, co jsi to zase vyvedla?" zavrtěla hlavou Erae a znovu prohlížela dceru. Červené skvrny až za ušima, v šatečkách skoba, že by je příště mohla oblékat nadvakrát, ale na tváři úsměv. "No - hlavně že jsi spokojená," konstatovala už o něco méně roztrpčeně Erae. "Maminka si odskočí a už půjdeme domů, ano?" S těmi slovy se odebrala směrem ke spleti křovin vzdálené jen několik desítek metrů.
Přesně v ten okamžik začal i sběh událostí, kterým se v různých kruzích říká katastrofa. Z druhé strany lesa totiž opatrně našlapoval někdo jiný. Někdo, kdo se na toto místo a vlastně i na ostrovy dostal náhodou, nevěděl , kde je a už vůbec neznal národ Draenei...vlastně neznala.
Z poza stromu vykoukla osoba s olivově zelenou pletí, následována velkým černým vlkem, který byl opatřen jezdeckou výstrojí. "Šš - stůj, Chlupáči, něco tu je," sykl tento ženský kolos perfektní orčtinou. "Kouknu na to, ty čekej." Orčice potichu tasila sekeru a opatrným krokem zamířila na prostranství, kde zaslechla podezřelé zvuky. Vracela se během chvilky s velmi podezřelým vrnícím uzlíkem v ruce. Ihned jej dala očichat jízdnímu zvířeti. "Hledej, Chlupáči. Elfové vzali děcko a začarovali. Vidíš? Modré, ale šamani si poradí." Vlk začal místo očichávání větřit a vrčet. "Elfové blízko?" zbystřila zelená bojovnice. Chvatně zašila nečekaný přírůstek do sedlového vaku a vyskočila na vlka. "Chlupáči, upaluj pryč!" Vlkovi nemusela říkat dvakrát - mazal jako by mu za packami hořelo a odnášel orčici i Aleth k pobřeží a dál do srdce Kalimdoru.
Těžko vypovědět zděšení Erae, když jí došlo, že Aleth zmizela - tím hůře, když nalezla vlčí stopy. Nechala košík košíkem a běžela zburcovat stráže.