Tak se trochu zastanu mejdžů. Tady se pořád haní Kruh Mágů z toho důvodu, že je to pro mnohé hráče zřejmě dost hardcore hrát delší dobu "jen" studenta. Ale zamysleli jste se i nad tím, že hodně hráčů baví být "jen" studentem? Krůček po krůčku se prokousat například k tomu magistrovi?

Jedněm se to líbí, jiným ne. Pak je jediné východisko - nehrát spolu takové RP.
A když mluvíme třeba o těch mázích, tak si každý může zařídit vlastní školu nebo společenství mágů. Takové, do které postava vstoupí už s tím, že všechno umí. A už druhý den máchá rukama nad hlavou a arkánovými řetězy spoutává zlo světa
Proč ne. Když se to někomu líbí. Otázkou je, zda bude hráče tahle postava delší dobu bavit. Protože - a nad tím spousta lidí třeba ještě nepřemýšlela - postava s cílem vás baví daleko více. A taková postava baví více i vaše spoluhráče.

Mě taky dlouho znechucovala myšlenka, že bych se jako mág v Kruhu musela něco šprtat. Učení mám dost v RL. Ale zkusila jsem to. A je tisíckrát zábavnější "slyšet" informace o magii na hodinách Kruhu než abych si to právě šprtala někde na wowwiki. Nehledě na to, že mágové Kruhu ty hodiny nevedou jako hodinový monolog. Tudíž ano. Hlavním smyslem Kruhu je zábava. Jen máte trošku zkreslené informace tak jako já kdysi.
________

Jinak Salmo, omfg naprosto rozumím a soucítím nás zase po Silvermoonu naháněli undeadi a trollové, kteří si chtěli belfy nakrájet do polívky.
Ale zase moc nesouhlasím s tvrzeními, že si musí hráč všechno složitě vyRPit a že by nemohl hrát něco trochu jiného.
Ačkoliv to vypadá, že si protiřečím, tak takhle hraju už roky. Proč na tyhle věci obvykle raději nadávám (a možná i ostatní lidé) je to, že hustodémony a nevyRPené postavy hrají obvykle hráči bez zkušeností. To jest blbě
Kdysi mi pod rukama prošla spousta nováčků a ptávala jsem se, co by rádi RPili. Ať si něco vymyslí, že už to zařídíme a zapojíme je. A případně jsme se trochu poradili. Není problém si něco nevyRPit, když se hráč snaží hrát v souladu s okolím. Někteří namítnou, že to není fér. Ale mě to nevadí.

Druhá věc jsou ti draci a upíři. Pokud byl někde dobře zahraný, tak si ho ani nevšimnete. V opačném případě děsběs. Tyhle jsem se kdysi snažila něžně usměrňovat (FUJ už od roku 2009 ). Bohužel dříve nebo později člověk přijde na to, že tihle hráči si ve většině případů prostě nenechají poradit. A tak nad nimi už dva roky raději mávám rukou a ošklivě se mračím. Nervy mám jen jedny.
Každopádně viděli jsme u nás taky spoustu sra...ndovních věcí.
Abych nikoho neurazila, tak si příklad vymyslím: Potkáte hráče, který hraje zvěda Plamenné legie. Očekávali byste od něj, že se bude snažit chovat nenápadně a zjišťovat různé informace. Hlavně neprozradit své skutečné důvody. Co udělá tento hráč? Není nenápadný. V krutopřísném setu se promenuje po náměstí a svými emoty se snaží nahnat hrůzu každému kolemjdoucímu. V tom horším případě pobíhá a vyřvává své plány o ovládnutí světa a zabíjí při tom kočky (a kolemjdoucí).
Vysvětlete mi, proč by s takovou postavou měla být zábava?
Moc ráda bych si zahrála s nějakým démonem, který není na první pohled poznat. S Ma´nari, který ví, kde je jeho místo (a že se ho jeho kamarádi kvůli chování vlastně zřekli). S postavami, které si uvědomují slova příčina a důsledek.
Fuuuuuu