Rpím se ti? - Aliance

[Orik]

Jméno: Trieron Quinn
Rasa: Člověk
Věk: 42let
Postavení: Paladin ve službách Argent Crusade. Kdysi byl členem Řádu Rytířů Stříbrné Ruky.

Vzhled postavy: Na Trieronovi tváři je znát, že už si lečím prošel, přesto mívá na tváři téměř vždy inspirativní úsměv a jeho pohled pobízí k dobré náladě ostatních. Moc často se vám ale nestane, že ho uvidíte bez své z části pozlacené zbroje, je vždy připraven na cokoliv. O jeho zbroj se pečlivě stará a je to na ní znát, vždy čistá a téměř bez šrámů. Stejně tak jeho bojové kladivo, jenž jej nosit je tradice Stříbrné ruky. Na hrudi má vždy připevněný skvostný varkoč Argent Crusade, jímž dává najevo jeho loajalitu k Tirionovi a celému řádu. U pasu mu na lesklém řetězu visí poměrně těžká kniha – Kodex Paladinů, kterou u sebe nosí již z dob Stříbrné Ruky. Jakožto paladin se také musí udržovat ve formě, což značí jeho poměrně svalnatá postava.

Povaha: Už na první pohled je vidět že Trieron je klidné povahy. Kvůli maličkostem se málokdy naštve. Je ochotný a proto rád pomůže kde je ho třeba, přesto má stále své povinnosti v Hearthglenu. Není příliš upovídaný, ale pokud musí, dokáže debatovat klidně hodiny. Jakožto paladin je velmi trpělivý, meditací a rozjímáním nad Světlem může strávit klidně celý den. Když dojde na boj tak si Trieron uchovává klidnou hlavu, snažíc se myslet nad jeho rozhodnutími, snažíc se neudělat při boji chybu, která by mohla být osudná. Sebejistota a rozum, těchto vlastností si také všimnete téměř okamžitě, jak si ho všimnete. Nikdy se nevzdává, zvlášť pokud se jedná o ochranu bezbranných a nebo boj proti nemrtvým či démonům.

Ve zkratce jeho historie (Celou si zjistěte v RP ):
Trieron už v dětství býval velmi tichým dítětem, neměl příliš kamarádů, ale to mu nevadilo, vždy si dokázal hrát sám nebo s někým ze starších. Přesto byl Trieron nadaný, a to nejen v boji, který se učil od velmi brzkých let, ale díky své tichosti a klidu dokázal rozjímat bez sebemenších problému. To ale až když poznal Světlo (což netrvalo dlouho, jelikož je to náboženství). V jeho životě se dělo dál pár věcí, o kterých se tu ale zmiňovat nemusíme, přesuneme se k Druhé válce. To už Trieronovi bylo 20 let. Byl připraven na boj proti orkům, po tom co se dozvěděli, co se stalo jejich spojencům ze Stormwindu. Také že se nakonec války účastnil a byl ohromen novými bojovníky za Loarderon-paladiny. Trieron už tehdy věděl, že se stane jedním z nich. Později, když už byl poměrně klid a orci byli pozavíráni do internačních táborů, si Trierona všiml jeden z paladinů, nebyl to sice jeden z prvních, ale přesto to byl jejich učeň a také už poměrně starší a přesto zkušený paldin. Když se zpřátelili, naučil Trierona téměř vše co znal, nebylo to nic snadného, ale jelikož byl Trieron trpělivý a učenliví a také velmi věřící ve Světlo, šlo mu to poměrně snadno. Po pěti letech se stalo něco, v co snad ani Trieron nedoufal, stal se jedním z Rytířů Stříbrné ruky. Ve Stratholmu byl slavnostně přijat, dostal kladivo Řádu a nový varkoč. Trieron byl šťastný, prozatím.

Dalších pět let uplynulo a internační tábory už pomalu přestali existovat. Horda pod vedením nového náčelníka Thralla utekla a začala být opět hrozbou. Trieron byl vyslán spolu s Lordem Utherem a dalšími členy řádu na ochranu bezbranných lidí ve Strahnbradu. Zde se opět setkal s Princem Arthasem Menethilem. Nakonec nezůstal příliš dlouho, většina paladinů i s Lordem odjeli na přípravu tábora proti orkům, kteří se utábořili nedaleko Strahnbradu. Trieron konečně zúročil dlouhé roky výcviku, při obraně tábora. O pár dní později i s pomocí Prince zničili tábor orků na prach. Nevěděli ale co dál se na ně chystá. O necelé dva roky později se ale stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Přišla Pohroma. Nikdo nevěděl co to je zač, ale to co oživuje mrtvé, rozhodně není nic dobrého. Trieron přežil, to ale nemohla říct většina obyvatel Loarderonu. Po pádu jeho Řádu, kterému zůstával být i tak věrný se uchýlil někam, kde počty nemrtvých nebyli příliš vysoké. Lights Hope, poslední naděje, svatá půda a bašta paladinů, přesto ne už Rytířů Stříbrné Ruky, ale Argent Dawn. Trieron ale nadále zůstával věrný starému Řádu a přímo k Argent Dawn se nepřidal.

Během dalších sedmi let se toho událo mnoho, pár příjemných chvil, ale především ty špatné, čelit každý den Pohromě nebylo nijak příjemné pro nikoho. Ale právě po těchto sedmi letech přišel útok jako nikdy předtím. Rytíři Smrti, tak si řikali, v čele Dariona Mograina přijeli aby zničili poslední baštu paladinů v kdysi tak ohromném Loarderonském království. Bitva to byla ohromná, počty nemrtvých se téměř nezmenšovali až do jedné chvíle, přijel někdo, koho mnoho lidí již považovalo za mrtvého. Tirion Fordring. Byl to úchvatný pohled vidět jednoho z prvních paladinů zde se zbrojí, která odháněla nemrtvé už jen pohledem na ní. Pro paladiny chránící kapli to bylo důležité a stejně tak i pro Trierona, morálka se mnohonásobně zvedla a díky tomu, ale hlavně díky Světlu, vyhráli nad novými bojovníky Krále Lichů. Zde na tomto místě Trieron opustil Řád Stříbrné Ruky, vždy na něj bude vzpomínat, ale již nebyl, alespoň ne ten pravý. A tak vzniklo Argent Crusade, ke kterému se přidal i Trieron. Slibem řádu bylo porazit Krále Lichů, musel pikat za to, co provedl Loarderonu, bezbranným lidem a dalším.

Po pár měsících se už Trieron nacházel na Argentském Turnaji, daleko na Severu v Ledové Koruně. Podobné věci nebyli příliš pro něj, než aby se zůčastnil, raději dál meditoval a připravoval se k boji, který již brzy nastane. Netrvalo tomu dlouho a vojska, nazvaná Ashen Verdict už klepala králi Lichů na brány jeho ohromné citadely. Mezi těmito vojsky se také nacházel Trieron, byl připravený, věděl to, věděl že dnes je ten den, kdy se pomstí, ačkoliv věděl že v srdci paladina pro tyto pocity není místo, pro tentokrát je nechal, nesnažil se je zapudit, museli tu být, po něčem takovém co provedl Král Lichů se nedalo odpustit.

Bylo to slavné vítězství Argent Crusade, ale nejen jejich, Rytíři Ebenové čepele byli nedílnou součástí celé války na Severu a stejně tak i mnoho dobrodruhů a hrdinů Azerothu. Po této zkušenosti Trieron loajálně následoval nový Řád, jenž mu vyhovoval, až tak moc se nelišil, jen na to, že mezi Argent Crusade bylo mnoho ras a to i Hordy, to bylo ze začátku pro něj nepříjemné, ale naučil se s nimi žít a vycházet a pochopil, že to nejsou pouhá zvířata, jak se kdysi orkům říkalo, ale bytosti podobně smýšlející jako on, jako všichni z Argent Crusade.
Hearthglen a Morové země, nový cíl Argent Crusade a stejně tak i Trierona, zúčastnil se bojů o město dříve patřící Lordu Fordringovi. Také se účastnil dalších mnoha a mnoha bojů proti pohromě ve zdejších zemích, ale co pro něj byla jako jedna z nejdůležitějších věcí, byl doma, bojoval o to, co kdysi ztratil a opět mohl navštívit svého staré mistra, velkého Uthera Lightbringera, když si s ním už nemohl promluvit, byl alespoň rád, že jeho hrobka byla opravena a okolí bylo vyčištěno od jakékoliv nákazy.



Nakonec to nebylo až tak ve zkratce, ale celý příběh je o dost delší, než jsem sem napsal. Omlouvám se za případné hrubky a špatná slovní spojení. Nikdy jsem nic takového na fórum nepsal, ačkoliv jsem veterán z dob Czechdreamu.