Dne 28. 1. proběhla svatba velkolepá, král alteracký se oženil. Večer to byl příznivý, družičky byli netrpělivé a všude kolem se vznášela atmosféra z tak významné události. Hory Gilneaské, ty temnem zahalené štíty, co si vytrpěly nejeden útok, se proměnily ve svatou síň prozářenou bělostí a svátostí světla, s lavicemi v řadách, růžemi na zemi a oltářem k svatbě připraveném. Všude kolem hezká výzdoba byla skvělým doplněním rámu Gilneaských hor.


Hosté ostatně byli netrpěliví a část z nich došla předem. Je známo, že část byla zlákána pivem a jídlem, co se mělo podávat po obřadu. Část ale věděla, že tenhle obřad je možná poslední kousíček štěstí dvou lidí co se k sobě museli prodrásat nepěkným osudem a jejich láska s vášní byla zkoušena nejedenkrát. Pevné je ale rozhodnutí dvou lidí, kteří si sebe slíbili a lásku bezbřehou. Proti tomu nezmůžou nic ani intriky nebo lži.


Král z Alteraku na sobě nedával nervozitu zdát, ikdyž jí zřejmě měl, vždyť to mohou býti poslední šťastné chvilky jejich života. Nepřátel je všude dost a podpořit jeho snažení vést smířlivou politiku přišel i zástup gratulantů ze Stormwindu. Kněz byl rovněž nachystán k obřadu a čekal jen na královo znamení. V řadách seděli přihlížející v obřadném brnění a šatech, jež byli chloubou švadlen.


Pak hovor ustal a ozvala se sváteční hudba Alteraku. Kněz hovořil věcně a obřadně a král si upravoval své zdobené rukávy připraven uchopit svou nastávající. Opodál stáli svědci téhle události. Obřadně oblečen generál a rytířka legie, dvě vysoké šarže jak se na svatbu královskou patří. Poté se objevil bílý závoj, miláček vánku, bílá bytost v šatech jemných, utkaných na zakázku, jen pro tuhle událost. Nevěsta Kristiela kráčela po lístcích růží, jimiž byla zasypaná ulička, prošla mezi všechmi hosty až ke svému muži. Jemně jí uchopil, odvedl pár kroků k oltáři a společně poslouchali vůli světla, jež by jim mělo prosvítit jejich společnou cestu. Svědci stáli hrdě a atmosféra pokračovala. Slova souhlasů vystřídala hudba. Družičky, malá alteracká děvčátka přinesla prsteny na polštářcích a poté, co jedna ruka objala druhou a nasadila jí prsten, nasledoval manželský polibek.


Novomanželé pak zvali všechny na velké hostiny, ať se zapomene na útrapy a těší se jeden z druhého. Ať je za co bojovat v příštích dnech a láska vzkvétá jako plodné údolí v těchto časech. Následně se hosté předbíhali v obdarování krále a královny, kolem se blyštili šperky, ozdobné meče, ale i posvátné artefakty slibující zdraví, věčné světlo, ale i lásku zamilované dvojici. Úklony střídaly poděkovaní. Vřelé úsměvy a vášnivé polibky byly v ten večer na té hornatině přítomny. Však ihned se začalo i na místě hodovati a otevřely se sudy piva a stará archivní vína. I prostí lidé se najedli a cítili se vznešeně. Hostina se pak přesunula do hor Hinderlandů, kde již pokračovala v úzkém kruhu blízkých osob. V ten večer a dva týdny pak, byly slyšet oslavné salvy z alterackých děl, svaté zástavy s obřadným zdobením visely z hradu a nejeden básník psal o lásce, jakoby zapomněl že existuje cokoliv ostatní.



Fotka z obřadu