Rytířské sešlosti vždy přinesou závan ctností a prokáží, jak odhodlané jsou srdce těch, jenž sami sebe nazývají rytířem. Však obranu svého pole, svého hradu, či panství vykonává každý bez rozdílu a nejen ty ruce těžké, rytířské, zdvihají meče, palcáty, kopí a štíty před pohromou, draky a jinou havětí okupující naše nebesa. Ty nebesa, jenž požehnají deštěm či sluncem, svítí pro každého jinak a přece pro všechny. Tak jako slunce si nevybírá, stejně si tak nevybíravě počíná, se slitováním, Soumračné kladivo, nebo Černý, nebo jiné ohrožení, nebezpečí. Důkazem jsou únosy, nebo i spěšná navrácení starých členů, třeba Aschadacha, jenž sebou přinesl více otázek než odpovědí. Sešlost ukázala málo krve rytířské, přesto více krve rudé, teskné po horské domovině.
Zvedli hlavy do výše, vyjeli skrz brány a rovněž neměli slitování s těmi nemrtvými.
Brzy výprava na území Soumračného kladiva