RPím se ti? - Horda

V tomto topicu můžete sepsat informace o vaší rp postavě. Jak vypadá, co má ráda, či něco z její historie.

Příklad:

Jméno: *****
Rasa: *****
Věk: *****
Barva očí: ******

Popis postavy: ******

Zájmy: ******

Cíle: *****


Jakýkoliv spam či OT bude smazán, děkuji za pochopení.

[B][COLOR=#ff0000][SIZE=4]Faelin Darksun[/SIZE][/COLOR][/B]

[COLOR=#ffffff]Rasa:[/COLOR] krvavý elf
[COLOR=#ffffff]Vek:[/COLOR] 30(v prepočte na ľudské roky by to bolo okolo 20(plus mínus))
[COLOR=#ffffff]Oči:[/COLOR] žéééby zelené? :D
[COLOR=#ffffff]Výzor:[/COLOR] Čiernovlasý chudý elf priemernej výšky s vlasmi po plecia, bez akýchkoľvek jaziev, odseknutých častí tela, pokrivených uší alebo podobných charakteristických čŕt. Väčšinou býva oblečený v rôznych róbach a na opasku máva pripevnený meč(ak teda nie je v Silvermoone, v meste ho väčšinou necháva doma).

[COLOR=#ffffff]História postavy:[/COLOR] Až do Tretej vojny žil v dedine Fairbreeze spoločne s rodinou, kde aj začal študovať mágiu, predovšetkým tú ohnivú. Jeho ďalšie získavanie vedomostí prerušil útok Pohromy na Quel´Thalas, počas ktorého videl smrť svojej sestry. Podarilo sa mu dostať sa na ostrov Sunstrider, kde po zničení Studne zistil, že je preňho veľmi ťažké, priam až nemožné praktikovať mágiu. Na ostrove sa dostal k zvitkom popisujúcim tieňovú mágiu a neskôr aj k elfom v Silvermoone, ktorí ho zaučili do základov tieňovej mágie. Následne sa vydal do Ratchetu, kde svoje schopnosti pod vedením tamojších černokňažníkov zdokonalil a nakoniec bol znovu schopný používať aj ohnivé kúzla(až neskôr zistil, že to bolo spôsobené obnovením Studne a teda on na tom nemal najmenšiu zásluhu). Po nejakom čase sa vrátil späť do Silvermoonu. Počas cesty cez Ghostlands a výskumu Mŕtvej jazvy bol zranený a privezený do Elrendaru, kde sa pridal k posádke a momentálne prebýva tam.

[COLOR=#ffffff]Záujmy:[/COLOR] veci, čo robia bum a fwooosh(inak povedané, ohnivé záležitosti), knihy, zvitky a kľudne aj toaletný papier, ak na ňom sú runy, dobré jedlo a víno(tvári sa, že je znalec, hoci o ňom nevie skoro nič a riadi sa len tým, či mu to chutí)

[COLOR=#ff00ff][SIZE=5][B]Corin Nightstrider[/B][/SIZE][/COLOR]

[I]Co se (s)vleče,neuteče![/I]

[COLOR=#ff00ff]Věk: [/COLOR]
Asi 70-80let (tj. asi 25 let na člověka)

[COLOR=#ff00ff]Vzhled:[/COLOR]
Mladý elf ostře řezaných rysů a poněkud mohutnější postavy, než průměrní elfíci, na níž je znát, že práce se nebojí.
Tvář lemují havraní vlasy a zdobí pečlivě upravená bradka. Často se zubí a ukazuje přitom bílé zuby!

[COLOR=#ff00ff]Původ:[/COLOR]
Kde se vzal, tu se vzal! Vyrostl v Ghostlands, které v té době ještě byly plné života a elfího smíchu. Rostl a rostl v uličníka, který zlobil kdekoho. Kradl třešně sousedům, děvčatům bral mašle, pravidelně se pral, místy sabotoval i vodní dýmky nějakou "lahodnou" příchutí tabáku.
Jako mladík však trochu "zmoudřel" (alespoň sám o sobě si to myslel) a vzdor rodinně vstoupil do armády.
O rodině toho také příliš nenamluví.

[COLOR=#ff00ff]Postavení:[/COLOR]
Některé elfky tvrdí, že jeho postavení je jediná jistota těchto chmurných dnů!
Oficiálně je však v současnosti krvavým rytířem. V minulosti působil během Pohromy v armádě a byl také jedním z prvních rekrutů, jež byli vybráni pro výcvik krvavých rytířů. Dlouhý čas pak jako krvavý rytíř sloužil buď princi v Outlandu, nebo elfům v Silvermoonu, z čehož má nemálo špatných zkušeností, o nichž nechce moc mluvit. Z těchto důvodů také později, po uvolnění poměrů, řád opustil a vydal se na dráhu dobrodruha.

[COLOR=#ff00ff]Povaha:[/COLOR]
Corin je veselá kopa s obvykle dobráckou povahou, někdy působí, že ze sebe úmyslně dělá hlupáka. Nejvíce si cení pravdy a pokud se mu něco nelíbí, nestydí se to dát najevo ani svým nadřízeným, jež jej díky tomu mají až za vzdorovitého.
Také s oblibou narušuje vážnost "vážných" situací či osob. Z ničeho a nikoho si obvykle nic moc nedělá, vždy však ochotně pomůže bližním v nouzi, ale i cizím elfům.

[COLOR=#ff00ff]Zajímavosti: [/COLOR]
Z bojů a bitev má nemálo zkušeností a ač nikdy nezastával vysokou vojenskou hodnost (nejvýše kapitán, což mu však díky jeho názorům a vzdorovitosti moc dlouho nevydrželo), není jen tuctový voják.
Několik let byl manželem hraniční generálky Issii Nightstrider. Šeptá se, že jej údajně pravidelně trestala nejen bitím a dokonce jí prý musel i vařit.

[COLOR=#ff00ff]Záliby:[/COLOR]
Elfky, elfky, elfky, přítelkyně, Bucifal ... jo a elfky! A taky dobré jídlo, vaření, medovinka, víno, technika, suvenýry z výprav, lenošení, boj, cestování, technické hračky a inženýrství, rubání rudy, výroba všelijakých smyslů i nesmyslů, výbušnin, lelkování na stráži a samozřejmě hrdinské skutky! Za poslední hrdinskou taškařici obdržel i řád Zlatého fénixe.

[IMG]http://img203.imageshack.us/img203/6159/wmux.jpg[/IMG]

PS: Forum nepodporuje obtékání obrázku textem u příspěvků :D

[SIZE=4][COLOR=#ffff00][B]Lord Ceroth Sunhand[/B][/COLOR][/SIZE]

"Každý má možnost volby"

Rasa: Krvavý Elf
Věk:Neznámý
Barva očí: zelená

Vzhled:
Ceroth je vysoký elf s ušlechtilou tváří, která by snad byla hodna i ražby na mincích. Z pod vysokého čela pozoruje svět pár pronikavých smaragdových očí orámovaných droboučkými vějířky vrásek. Následuje rovný nos a ústa, která skoro vždy zdobí úsměv. Spodní část obličeje tvoří špičatá brada, zakončená pěstěnou bradkou. Obličej mu rámují po ramena dlouhé zlaté vlasy na čele sepnuté koženou čelenkou. Postavu má štíhlou, nijak zvlášť svalnatou, na první pohled je jasné, že preferuje obratnost před hrubou silou. Obléká koženou nebo kroužkovou zbroj, přes kterou má vždy přehozen bílý tabard se stylizovaným zlatým mečem, položeným přes zlatý štít - barvami Elrendaru.
Ozbrojen bývá jedenapůlručním mečem se záštitou připomínající roztažená křídla a břitkou čepelí, často při sobě nosí dlouhý luk. Bývá doprovázen bílým lvem, kterého nazývá Theoryn. Jako jízdní zvíře mu slouží nagrandský talbuk Tar'apan.

Původ:
Když se poprvé objevil v Silvermoonu, tvrdil o sobě, že pochází z Outlandu, ovšem tomu odporuje jak jeho věk, tak podrobné znalosti života elfů před příchodem Pohromy. Jeho první setkání s krvavými elfy z Quel'Thalasu se datuje několik let zpátky, kdy přijel jako vyslanec Scryerských a snažil se o spojenectví mezi oběma skupinami elfů. Po zdařilém vyjednávání zůstal v Quel'Thalasu a spolu se skupinou věrných založil řád Elrendarských Strážců a rozhodl se bránit jižní země elfího království.

Poté, co byl obydlen nový Elrendar na pomezí Morových zemí, zahájil jednání se Silvermoonem. Výsledkem těchto jednání bylo osamostatnění Elrendaru, který se stal nezávislou frakcí podobně jako třeba Argent Crusade. Společně s krusádou také započali boje proti zbytkům Pohromy v Morových zemích.

Postavení:
Zlí jazykové trvdí, že je to manipulátor, který prahne po moci. Brzy po svém příjezdu do Quel'Thalasu se prohlásil lordem z Elrendaru a začal spravovat území nazývané Země duchů. Dále se tvrdí, že byl dlouhou dobu trnem v oku tehdejší správkyni a posléze královně Alterii Sunreaver. Po několika soukromých schůzkách byl veřejně prohlášen lordem z Elrendaru a byl přijat do městské rady. Krátce poté byl samotnou královnou jmenován velvyslancem a diplomatem elfího království. Během války na Quel'Danasu působil jako velitel vojsk Shattered Sun offensive. Po válce byl vyznamenán řádem Fénixe a znovu mu byl potvrzen titul lorda.


Charakter
Pokud by oheň mohl převzít lidskou podobu, pravděpodobně by byl tímto elfem. Dokáže zahřát, potěšit a přinést naději jako nikdo jiný a zároveň dokáže spalovat, ničit a přinášet bolest. Rychlý v úsudku, rychlý v činech a rychlý v soudech jako plamen, který se vymkne kontrole. A přesto rozvážný a klidný jako oceán, jenž přetrvá věky. Úsměv na jeho rtech dokáže být jako východ Slunce nad obzorem zatímco pohled jeho očí dokáže být nekonečný jako hlubiny oceánu. Je jisté, že setkání s tímto elfem v každém něco zanechá. Co? To většinou netuší ani oni sami...
Je mu cizí rasismus i nacionalistické smýšlení většiny jeho lidu, naopak velmi často je viděn ve společnosti příslušníků cizích ras.

Záliby
Jeho vášní je lov, ve kterém je skutečným mistrem. Dalším jeho koníčkem je pátrání po tajemných artefaktech a příbězích z dávných dob. Zajímá se o magii Světla a podle trvzení některých elfů ji dovede v určité míře využívat. Avšak jeho největší vášní a láskou je elfka Eynor Astrae, se kterou tvoří takřka nerozlučný pár.

Zajímavosti
Je vynikajícím stratégem a velitelem, své schopnosti nejprve uplatnil v Outlandu ve službách Sha'tar a posléze v Quel'Thalasu. Bývá mu přisuzováno několik bojových formací a taktik. Mezi nejvýznačnější patří tzv. Fénixův spár.
Ke svým povinnostem lorda z Elrendaru a radního připojil i post velvyslance a diplomata elfího království.
Proslýchá se, že nějakou dobu žil v orkském klanu Mag'har.
[CENTER]
[IMG]https://lh6.googleusercontent.com/-yuOJzHIz84I/VIHYDkwQtpI/AAAAAAAABAM/TrUqOa15sLc/w288-h296-no/Ceroth.jpg[/IMG]
[/CENTER]

[I]"Byla tma. Seděl jsem v první jeskyni, co jsem našel. Venku zuřil blizard a vchod do jeskyně byl zakryt mrtvolami dvou ogrů. Hlavou se mi honily myšlenky na události minulých dní. Konečně jsem vystřízlivěl z krvavého sna. Proklínám tě Hakkar, proklínám tě za vše, co jsi mi provedla. Těžko uvěřit, že jsem nakráčel do Alteraku a prostě se pokusil zabít Sahni. Ne, že by si to nezasloužila za to, co provedla Darkspearu, co provedla Zul'danovi. Ale teď už se nemůžu vrátit do Jintha'Alor. Uctíváním krvavého boha jsem sám sebe vyloučil z kmene. Odejdu mezi mrtvé a pokusím se napravit a získat přízeň duchů zpět. Alespoň u Bwonsamdi." [/I]


[SIZE=3]Jméno: Arr'Anir Redeye
Rasa: troll
Věk: přes 30 let[/SIZE]

Popis postavy: Arr'Anir je průměrně vysokým trollem. Na hlavě se pyšní do výšky vyvedeným copem rudé barvy. Na svět kouká dvojice oříškově zbarvených očí, v kterých je nezřídka vidět rudý záblesk hněvu. Při jeho úšklebku je pak možné pozorovat lesknoucí se zuby spolu s kratšími, pro trolly tak typickými, kly. Navzdory jeho oddanosti duchům a kmenu Darkspear je jeho obličej čistý, bez jakýchkoliv známek po bojovém malování.
Už jen sytě modrá kůže, která je až nezvykle často zjizvená, odhaluje lovcův prapůvod z džunglí Stranglethornu. Jeho tělo je velmi pevné, ačkoliv postrádá výraznější svaly. Pokud se vám podaří vidět Arr'Anira svlečeného, je výrazným znamením táhlá doruda zbarvená jizva přes celá záda.

V krátkosti o tom paličatým trollisku:
Jako mladší troll připlul spolu se zbytkem kmene za pomoci orků do Durotaru. Protloukal se životem, dokud nenarazil na šéfa nově vznikajících Orgrimarských novin, který ho ihned pojal za přítele i spolupracovníka. Při práci pro tento plátek se mladý troll setkal s velkou spoustou osobností jako například se správkyní města Hordy, svéráznou orkyní Sekerou či Lukem, proslulým majitelem ranče v Barrensech. Po necelém roce se noviny rozpadly a Arr'Anir se vydal hledat dál. Potkal nemálo příležitostí, z nichž většinu zapomněl při pitkách v Crossroads, ale nakonec se stal rekrutérem svého kmene pod vládou Zul'Dana. Roky plynuly a z mladíka se stával silný troll, svádějící boje s elfy, trpaslíky a divokými trolly v pohraničí Hinterlands. Poznával mnoho nových přátel, mezi kterými je nutné jmenovat trollici Nirannoyu, piráta Fanta nebo elfku Elsharin. Po pár letech se usadil u Jintha'Alor, konkrétně v chatrči u jezírka, kde se seznámil se svojí laskou, svůdnou trollicí Suomi. Čas šel dál a letomyslném křesle náčelníka se objevil Xerg. V ten čas byla válka s Aliancí v období vyčkávání a trollská dvojice u jezírka netušila, co mělo přijít. Do čela se vrátil Zul'Dan a vypukla "šarvátka" mezi ním a královnou Alteraku, Sahni. Od té chvíle se na kmen lepila smůla, počty trollů klesaly a nepřátel přibývalo. Pro Arr'Anira to bylo velké období smutku, jelikož truchlil po ztrátě své lásky. V mezidobí se vydával za mistry umění stínových lovců a učil se mu, jak nejlépe dovedl. Po završení tréninku přišla další rána. Byl spáchán atentát na jejich náčelníka, přímo u něj v jeskyni. Při otevření jakési zásilky se aktivoval mechanismus uvnitř a bomby vybouchly přímo do obličeje překvapeného trolla. Ten po několika dnech zemřel a mladý stínový lovec slíbil pomstu, ať to stojí, co to stojí. Vydal se najít nejmocnějšího ducha Loa, co znal, Hakkar. Ta ho po vstupu do jejího chrámu v bažinách ovládla, a ačkoliv neměla dost sil, aby se vrátila na tento svět ve své plné kráse, propůjčila trollovi mocné schopnosti krvavé magie. Arr'Anir se vydal do Alteraku. Přesto, že byl velmi silným, nepodařilo se mu prorazit přes celou armádu severního království a zraněný se stáhl do hor, kde z něj esence krvavého boha pomalu vyprchala. Uvědomil si, co způsobil a utekl do morových zemí, kde hledal odpuštění duchů. Protloukal se mrtvou krajinou, dokud nepoznal rytíře smrti. Věděl o nich už dříve, ale tito se mu zdáli jiní. Po několik týdnů byl s nimi a pozoroval jejich schopnosti. Jejich praktiky se mu nezdály správné, a tak se vydal na západ, kde vládla Lady Sylvanas. Poznal zde několik zajímavých nermtvých, kteří si řikali Darkweavers. Ti ho přijali mezi sebe. Přesto ani zde se necítil dobře, a tak se bývalý stínový lovec vydal mezi nemrtvé, aby byl sám. Zpět na východ. Do morových zemí. Tam byl až do smrti krále lichů. Teď, když se každý chvěje po probuzení toho, jenž na svých křídlech nosí smrt, a Garrosh svolává válečníky pro ohromné bitvy, které mají nastat, se vrací. Odprostěn od minulých chyb, vášní a předsudků. Bez touhy po odplatě.

[SIZE=1](Omlouvám se za chyby pravopisné i jiné. Tento text není tak rozdělený a charakteristický, jak by asi měl být, ale snad to nevadí.)[/SIZE]

[B]Jméno a příjmení:[/B] Lettie Blackwood
[B]Tituly:[/B] Hraběnka, Gilneaská mis děravý hrníček
[B]Rasa:[/B] Nemrtvá, dříve člověk
[B]Věk:[/B] Při své smrti 28 let

[B]Vzhled:[/B] Třebaže je Lettie nemrtvá, dá se považovat za nemrtvou dosti zachovalou. Možná za to můžeme poděkovat častému používání zkrášlovacího kouzla a různých lektvarů, nebo to možná bude mít za vinu to, že nemrtvou se stala teprve v době nedávné.
Jí narozdíl od většiny nemrtvých samovolně neodpadává maso z kostí a žádné části těla, vše prozatím drží hezky pohromadě a hraběnka doufá, že to tak zůstane. Lze na ní pozorovat očividnou snahu udržet své ňadra, která mimochodem pohybují se někde okolo trojek až čtyřek, a sebe samou při kráse. Na nemrtvou docela kus, určitě by si dal kdejaký netušící živý říci, nebýt toho hnilobného zápachu, za který mohou tak trochu spíše její služebné. Její oči již dávno ztratily jakékoliv známky lidskosti, nyní planou čirou a jasnou jantarovou září.
Původ: Pokusíme se být co nejstručnější. Lettie se narodila a vyrůstala v Gilneasu, titul hraběnky získala již za svého prvního života. Vlastnila větší ovčí farmu, která zajišťovala všem GIlneaským obyvatelům dostatek vlny a v neposlední řadě i dostatek masa, ovšem to jí nestačilo, nebyla za to ráda. Vždy záviděla rodu Greymanů jejich moc, vliv, bohatství, hlavně jejich sídlo, které vždy chtěla uzmout za své vlastní. Začala tedy připravovat dosti ohavný plán na cestě k moci, naneštěstí vše přerušil vpád Sylvanas a jejích jednotek do této krajiny s deštivým podnebím. Příčiny hraběnčiny smrti a smrti celého jejího služebnictva a personálu jsou neznámy, avšak známo už jest, že byla se spoustou dalších nebohých lidí oživena valkýrami temné lady. Rozhodně neplánovala stát se řadovým vojákem. Viděla skvělou příležitost jak se narvat do sídla Greymanů a přejmenovat jej na svůj letohrádek, světe div se, vše vyšlo!
[B]
Postavení:[/B] Spousta nemrtvých již o ní samotné určitě ví. Jak již by mohlo mnoho z nás tušit, titul ze svého života prvního si přinesla i do života vedeného po její smrti. Chtěla být všeobecně uznána a proto si vyžádala audienci u temné lady a přislíbila jí, že bude opatrovat její nově dobité území a bude jej zvelebovat v jejím jméno. Slíbila, že z Gilneasu učiní další, prosperující a svým pochmurným způsobem nádhernou kolonii opuštěných. Ke schválení ji také samozřejmě pomohla tlupa přisluhovačů, kterou měla za svou ctěnou zadnicí...Co si budeme povídat, i když s otrhaným oděvem se kterým byla přivedena zpět k životu tak nepůsobila, byla a je i docela zámožná.
Povaha: Jedno slovo je pro naši milovanou hraběnku více, nežli charakteristické, šílená. Ano, přesně tak, Lettie se dá považovat za jednu z těch hrůzně šílených nemrtvých, o první špetky zdravého rozumu přišla již při svém plánování k cestě na vrchol, který byl stejně přerušen její temnou velebností. Ovšem nenechme se mást, i to že Lettie někdy může působit jako šílená žena umí překvapivě přemýšlet i velmi logicky, umí být rozumná a až přesládle přívětivá. Přece by si svou neschopností proti sobě nepoštvala spojence, které zrovna potřebuje. Taktéž by bylo dobré zde podotknout že je velkou milovnicí šlechtických událostí, tedy plesů a ve velké oblibě má i divadelní hry a muzikály. Nejednou neočekávaní hosté v hrůze strnuli, když vkročili do jejího letohrádku a nalezli ji uprostřed velké síně jak předvádí baletní kreace, otočky a při tom všem se ovívá svým starým, fialovo červeným vějířkem.
[B]
Zajímavosti:[/B] Hraběnka Lettie má velkou slabost pro róby nevšedních střihů, a když říkám nevšední, myslím tím opravdu nevšední. Někdy její róby a oblečky působí až hrůzostrašně.
Stejně jako miluje muzikály chová i hlubokou vášeň k rozličným druhům jídel, sic je nemrtvou, ale o své chuťové buňky očividně stále nepřišla. I když jíst nepotřebuje, mnohdy často celé osazenstvo letohrádku přistihnout u každodenní "večeře", která je spíše pořádána z takového zvyku....Taktéž se říká, že hraběnka velmi ráda čerstvou krev. Nesnáší čokoládu.
Záliby: Jak již bylo řečeno plesy, divadelní hry, muzikály, tanec, zpěv a ochutnávání rozličných druhů jídla exotického i neexotického. Taktéž se přímo rozplývá když může štěkat po svých služebných, které jí dělají nepořádek na letohrádku, vše musí být vždy na svém místě...Někteří by se divili, že si hraběnka na kontrolování věcí nebere i metr, podle kterého určuje o kolik se daná věc pohla. Taktéž služby stínu, jistěže, nic ji nenadchne tolik jako nějaká špatnost, kterou může provést aniž by to ji nebo její služebné nějak postihlo.
...Poté je tu ještě to "ochutnávání" krve, ale to bude určitě jen nějaký hloupý žvást, známe drbny!
[B]
Citáty:[/B]
"Jak to se mnou mluvíte?! Já jsem hraběnka!"
"Výýýtečně!"
"Vypusťte psy! Cože? Jaktože nemáme psy?! Tak je sežeň a pak je vypusť!!" (Burns style)
"MARIONETTO!" "PORFÍRIE!"
"Připravte sváteční prostírání!"
"Zavírejte ty dveře, kdo má pořád topit?!"
"Kdo zase nezavřel ty pitomý dveře?!"
"To že jsi nemrtvá neznamená, že se budeš chovat jako prase, zvedni to, hned!"
"Čas na koupel!"
"Dnes jsem nějaká shnilá. MARIONETTO!"
"To by mě zajímalo kam jsi zase strčila má křepelčí křidélka!"
[IMG]http://i162.photobucket.com/albums/t254/Lithiri/Mrs-Lovett-nellie-lovett-4553252-1024-768_zpscb037754.jpg[/IMG]
Ještě bych mohla přidat vlastnoručně kreslený obrázek, který vznikl při hodině fyziky a ruštiny, ale ušetřím vaše oči. :D

[B]Jméno: [/B]Ewellin Brightsun
[B]Rasa: [/B][COLOR=#ff0000]Sin'Dorei[/COLOR]/[COLOR=#00ffff]Quel'Dorei[/COLOR]
[B]Věk: [/B]116 let
[B]Barva očí: [/B][COLOR=#40e0d0]Tyrkysová[/COLOR]
[B]
Vzhled (stručně): [/B]
Elfka nepatrně vyšší, hubené postavy s dlouhými, světle blonďatými vlasy, které jí sahají téměř až na zadek a jsou dost často ponechávány volně vlající nebo vázány či splétány do copu. Její barva pleti je poněkud bledší než u jiných elfek, které to nejspíše dosti přehání se solárkem. Někteří by si dokonce mohli myslet, že poslední dobou jí je nějak nevolno. Očí jí v této době žhnou tyrkysovou září, čímž se dá velmi snadno rozpoznat od kdejakého jiného krvavého elfa objímajícího felové krystaly. Na jejím těle snad nelze najít žádnou jizvu, tetování, či snad dokonce chybějící část. Tak jako každá elfka by se zkrátka mohla přihlásit o titul mis mokré tričko.


[B]Historie postavy ("stručně"): [/B]
Ewellin byla stejně jako každý elf jejího věku počata ještě v době před pádem sluneční studny ve vesnici Sluneční koruny. Našla nemalé zalíbení v pomoci jiným v nesnázích a o něco později se stala kněží, což jí ovšem dlouho nevydrželo. Trollové začali opět, i když již nikdy nemohli dosáhnout své dřívější síly, vystrkovat růžky. Velmi brzy zjistila, že na pozici pouhé kněžky léčící zranění a nemoci ostatních nemůže zachránit tolik životů, kolik by jich mohla zachránit kdyby uměla bojovat se zbraněmi a vydala se přímo na bitevní pole. Uvažovala nad tím stále častěji, nakonec ji to dovedlo k tomu, že se začala vyučovat se zbraněmi pro boj tváří v tvář. Následně se svým nově získaným bojovým uměním zkombinovala používání magie světla.


Jako paladinka pomohla hraničářům a dalším elfům menší skupinky trollů, které se dostaly dokonce až k některým ne příliš dobře bráněným vesnicím, zatlačit zpět do jejich vesnic ležících na jejich území. To nejhorší ovšem neměl urozený elfí národ ještě ani zdaleka za sebou, vše mělo teprve přijít, zatímco odráželi mýtili poslední zbytky trollů v temnotách se utvářelo zlo nové, neviděné. Jako mor se po nějaké době přihnaly do jejich království magie ohavné legie nemrtvých, nesouce sebou smrt a bolest.
V tuto dobu již Ewellin žila více méně spořádaným životem ve své rodné vesnici Sluneční koruny kde vychovávala svou překrásnou dcerku, kterou zahrnovala láskou a péčí a která zrovna oslavila sedmé narozeniny.


Jak zplozenci temnot postupovali jejich nádherným krajem a pomalu ho měnili v hrůzy z nočních můr rozhodla se Ewellin přidat k ozbrojeným elfským silám, které měly postup nemrtvých zastavit a zatlačit je zpět.
Nemohla přeci dopustit aby došli až tak daleko, aby ohrozili život její holčičky a dalších, nevinných elfů. Stalo se však něco s čím vůbec nepočítala. Nemrtví byli příliš silní, bylo jich příliš mnoho a jejich řady stále doplňovali padlí členové elfské ofenzívy. Setkali se s něčím, s čím doposud ještě nebojovali. Šípy proti těmto zrůdám příliš nefungovali, paladinů v jižní části Quel'Thalasu příliš nebylo, nedokázali je odrazit, zastavit, nedokázali je dokonce ani zpomalit.
Nastal všudypřítomný zmatek, strach vysel ve vzduchu stejně jako smrt. Všichni utíkali pod ochranná křídla do Stříbrolunní. Pro mnoho z nich bylo ale příliš pozdě, jelikož nemrtví se dostali příliš blízko. V té panice a křiku umírajících ztratila Ewellin svou milovanou dceru a doufajíce, že uprchla do Stříbrolunní vydala se tím směrem i ona, prchajíce přitom od těch největších hrůz jaké kdy v životě spatřila, děly se za ní, poprvé cítila pořádný strach, obavy a beznaděj, ale naděje je tu přeci vždy, bláhově si předtím opakovala.
Jižní část věčně zpívajících hvozdů zemřela, proměnila se v popel, v temným hvozd, pod jehož korunami se krčí všemožné, nebezpečné stvůry, které by nikdy neměly v elfí říši býti spatřeny. Národ elfů zahalila temnota, která se postupně jako plíseň šířila a prorůstala Quel'Thalas.


Nakonec...jejich pradávné království bylo zničen, avšak Ewellin přežila. Zármutek a žal nad ztrátou její milované dcery jí dovedly dalo by se říci až k naprostému šílenství. Upustila od víry a od magie světla, které nebyly schopny zachránit její malou holčičku, co je to naděje?
Byla jedna z těch kdo požili fel a kdož začali vysávat světlo z Naaru. Neuvědomovala si nesprávnost svého jednání, na přirozené získávání světla zapoměla. Ukázalo se to býti chybou až později, nebylo ale příliš pozdě....
Jednou když se přehrabávala ve starých věcech, které stihla zachránit ještě předtím než je pohltila temnota, našla medailonek v němž byla kresba její dcery a jejího muže, který zemřel při obraně vesnice Sluneční koruny v jejích rukou, ona nebyla schopna ho zachránit. Byla příliš zmatená a vystrašená.
Její mozek se nejspíše po velmi dlouhé době vrátil z dovolené, bylo to jako osvícení. Uvědomila si co ze sebe udělala za zrůdu. Celou tu dobu se krmila tím, co zničilo jejich rasu, co zabilo její dceru, jak by na ni její malá holčička pohlížela nyní? Tou zrůdou, kterou se stala již více nemohla být. Urychleně opustila Quel'Thalas aniž by kohokoliv o svém rozhodnutí informovala. Dlouhou dobu byla pokládána za mrtvou, mezitím se snažila z toho všeho dostat...
Nakonec se ukázalo, že je živá. Ovšem změnila se a to dosti, psychicky téměř k nepoznání. Kromě barvy svých očí nastala změna hlavně v jejím přístupu, chování. Možná na tom mělo podíl krátké věznění v nějaké staré barabizně prolezlé nemrtvými, kteří ji zajali když někoho hledala. Nebo návrat k víře a používání magie světla...? Kdo ví.
Nicméně, vrátila se do své staré, zkažené domoviny k jejím zkaženým obyvatelům.


[B]Charakteristika:[/B]
Jako jedna z mála věcí je očividné že Ewellin miluje četbu, také nejspíše ráda vaří (a vaří zatraceně dobře!), i když poslední dobou to na ní není příliš znát. Zručnosti pobrala mnoho, zvláště co se týká v úpravě drahých kamenů a výrobě všelijakých šperků a ozdob.
Nenávidí démony, které by, samozřejmě stejně jako nemrtvé, nejraději vyhladila z povrchu Azerothského. Ty zrůdy zapříčinily vše co se stalo.
Drží si veliký odstup od felu a dokonce proti němu veřejně vystupuje. Snaží se opět nespadnout do stejných problémů, ze kterých by se poté musela opět dostávat. Na elfy běžně používající fel pohlíží podobně jako na démony, i když ne s takovou dávkou nenávisti a opovržení. Také jsou to ovšem nějakou formou zrůdy, když konzumují to co zničilo je, jejich blízké i jejich domovinu. Projevuje vůči nim jakousi formu lítosti a někdy se je dokonce snaží přesvědčit o nesprávnosti jejich jednání. Ve všem je tak nějak rozpolcená, jelikož by se dalo říci že je duševně napůl Sin'Dorei a napůl Quel'Dorei.
Ale jedním si buďte jisti. Kdyby mohla tak nechá odbouchnout každý felový krystal v Quel'Thalasu i jeho blízkém okolí.


[B]Často používané citáty, věty, myšlenkové pochody:[/B]
[I]"Jak můžeme být světlem v temnotách, když se samotní temnotou stáváme?"[/I]
[I]
"Takže jsem zase na začátku. V přetvářkami, lži a felem prolezlém Stříbrolunní."[/I]
[I]
"Jak se můžete krmit energií těch, kteří zapříčinili náš pád a smrt vašich blízkých?"[/I]
[I]
"Neexistuje nic jako šťastné konce, skutečné jsou pouze lži, přetvářky a bolest nevinných, kteří trpí kvůli hrstce privilegovaných."[/I]
[I]
"Mezi divy světa jednoznačně patří arogance a bezohlednost většiny dětí krve."[/I]

[B]Cíle: [/B]
1. Pozvednout svou rasu z odporností, do kterých se dobrovolně zavrtala.
2. Zničit všechny zplozence temnot, tedy démony a nemrtvé. Na světě je přeci ještě plno jiných věcí, které páchají zlo. V tom případě bude poté rovnováha dokonalá!
3. Pomstít svou malou holčičku, tudíž bod druhý!
[IMG]http://i162.photobucket.com/albums/t254/Lithiri/3e0fe3cd-18a4-4191-86fb-e3526ec32d23_zpsb9dacac6.jpg[/IMG]
(Nic výstižnějšího jsem nenašla)

[B]Jméno:[/B] Orkelt Thunderhorn
[B]Rasa: [/B]Taur
[B]Věk:[/B] vážně vám přijde slušné se na to ptát? protože to je možná strašně moc
[B]Barva očí[/B]: světle modrá

[B]Vzhled[/B]: Velký, robustní a svalnatý s hnědou srstí. Usměvavá tvář, kterou lemují lehce neupravené vousy. Moudrý a chápavý pohled (většinou). Na zádech obrovské kopí jménem Chay'ton, "sokol." Obvykle oblečený v kožešinách, které mu zcela vyhovují. Skrz nos mu vede lesklý kruh, jak se na taura sluší a patří. Umí skvěle bojovat a kdyby chtěl, dokáže vás zabít i stéblem trávy.
[B]Charakter:[/B] Optimista se slunečnou povahou. Máloco ho vytočí, ale když už, stojí to za to. Většinou bývá klidný, ale je velmi netrpělivý, což je občas trochu problém. Zbožňuje příběhy, možná proto se stal vypravěčem a cestovatelem. Pokud se někomu podívá do očí, nebývá to pro něj příjemný zážitek. Orkelt je totiž věštec a jako takový dokáže hledět do duší lidí, i do jejich myslí a osudů. Má i svoji podivnou zálibu. Jak má rád příběhy, stejně tak okolo sebe rád udržuje tajemno a šíří o sobě nepravdivé zprávy. Nebo pravdivé? To už je na vás, zda jim uvěříte nebo ne. Jednu věc ale z celého srdce nenávidí a tou jsou Grimtotemové, třebaže díky nim získal slušné postavení.

[I]"Za dávných dob, kdy svět býval lepší..."
"Neboj se porážky, i to znamená, že jsi se o něco pokusil. Neboj se klece, protože každá klec se dá rozbít. A neboj se smrti, vždyť jména a duše žijí navěky. Jediné, čeho by ses měl bát, je strach sám."
"Čas se vrátit ani změnit nedá. Díky Pramatce za to."
"Myslíš, že je to dar, že vidím věci budoucí? Tak si zkus prožít tu bolest, když vidíš něčí konec a víš, že s tím nic nemůžeš udělat!"


(pardon, fórko mě asi nemá rádo, takže nemůžu vložit obrázek a občas ani nemůžu pořádně psát :( )
[/I]