Arr'Anir Redeye z kmene Darkspear
[I]"Byla tma. Seděl jsem v první jeskyni, co jsem našel. Venku zuřil blizard a vchod do jeskyně byl zakryt mrtvolami dvou ogrů. Hlavou se mi honily myšlenky na události minulých dní. Konečně jsem vystřízlivěl z krvavého sna. Proklínám tě Hakkar, proklínám tě za vše, co jsi mi provedla. Těžko uvěřit, že jsem nakráčel do Alteraku a prostě se pokusil zabít Sahni. Ne, že by si to nezasloužila za to, co provedla Darkspearu, co provedla Zul'danovi. Ale teď už se nemůžu vrátit do Jintha'Alor. Uctíváním krvavého boha jsem sám sebe vyloučil z kmene. Odejdu mezi mrtvé a pokusím se napravit a získat přízeň duchů zpět. Alespoň u Bwonsamdi." [/I]
[SIZE=3]Jméno: Arr'Anir Redeye
Rasa: troll
Věk: přes 30 let[/SIZE]
Popis postavy: Arr'Anir je průměrně vysokým trollem. Na hlavě se pyšní do výšky vyvedeným copem rudé barvy. Na svět kouká dvojice oříškově zbarvených očí, v kterých je nezřídka vidět rudý záblesk hněvu. Při jeho úšklebku je pak možné pozorovat lesknoucí se zuby spolu s kratšími, pro trolly tak typickými, kly. Navzdory jeho oddanosti duchům a kmenu Darkspear je jeho obličej čistý, bez jakýchkoliv známek po bojovém malování.
Už jen sytě modrá kůže, která je až nezvykle často zjizvená, odhaluje lovcův prapůvod z džunglí Stranglethornu. Jeho tělo je velmi pevné, ačkoliv postrádá výraznější svaly. Pokud se vám podaří vidět Arr'Anira svlečeného, je výrazným znamením táhlá doruda zbarvená jizva přes celá záda.
V krátkosti o tom paličatým trollisku:
Jako mladší troll připlul spolu se zbytkem kmene za pomoci orků do Durotaru. Protloukal se životem, dokud nenarazil na šéfa nově vznikajících Orgrimarských novin, který ho ihned pojal za přítele i spolupracovníka. Při práci pro tento plátek se mladý troll setkal s velkou spoustou osobností jako například se správkyní města Hordy, svéráznou orkyní Sekerou či Lukem, proslulým majitelem ranče v Barrensech. Po necelém roce se noviny rozpadly a Arr'Anir se vydal hledat dál. Potkal nemálo příležitostí, z nichž většinu zapomněl při pitkách v Crossroads, ale nakonec se stal rekrutérem svého kmene pod vládou Zul'Dana. Roky plynuly a z mladíka se stával silný troll, svádějící boje s elfy, trpaslíky a divokými trolly v pohraničí Hinterlands. Poznával mnoho nových přátel, mezi kterými je nutné jmenovat trollici Nirannoyu, piráta Fanta nebo elfku Elsharin. Po pár letech se usadil u Jintha'Alor, konkrétně v chatrči u jezírka, kde se seznámil se svojí laskou, svůdnou trollicí Suomi. Čas šel dál a letomyslném křesle náčelníka se objevil Xerg. V ten čas byla válka s Aliancí v období vyčkávání a trollská dvojice u jezírka netušila, co mělo přijít. Do čela se vrátil Zul'Dan a vypukla "šarvátka" mezi ním a královnou Alteraku, Sahni. Od té chvíle se na kmen lepila smůla, počty trollů klesaly a nepřátel přibývalo. Pro Arr'Anira to bylo velké období smutku, jelikož truchlil po ztrátě své lásky. V mezidobí se vydával za mistry umění stínových lovců a učil se mu, jak nejlépe dovedl. Po završení tréninku přišla další rána. Byl spáchán atentát na jejich náčelníka, přímo u něj v jeskyni. Při otevření jakési zásilky se aktivoval mechanismus uvnitř a bomby vybouchly přímo do obličeje překvapeného trolla. Ten po několika dnech zemřel a mladý stínový lovec slíbil pomstu, ať to stojí, co to stojí. Vydal se najít nejmocnějšího ducha Loa, co znal, Hakkar. Ta ho po vstupu do jejího chrámu v bažinách ovládla, a ačkoliv neměla dost sil, aby se vrátila na tento svět ve své plné kráse, propůjčila trollovi mocné schopnosti krvavé magie. Arr'Anir se vydal do Alteraku. Přesto, že byl velmi silným, nepodařilo se mu prorazit přes celou armádu severního království a zraněný se stáhl do hor, kde z něj esence krvavého boha pomalu vyprchala. Uvědomil si, co způsobil a utekl do morových zemí, kde hledal odpuštění duchů. Protloukal se mrtvou krajinou, dokud nepoznal rytíře smrti. Věděl o nich už dříve, ale tito se mu zdáli jiní. Po několik týdnů byl s nimi a pozoroval jejich schopnosti. Jejich praktiky se mu nezdály správné, a tak se vydal na západ, kde vládla Lady Sylvanas. Poznal zde několik zajímavých nermtvých, kteří si řikali Darkweavers. Ti ho přijali mezi sebe. Přesto ani zde se necítil dobře, a tak se bývalý stínový lovec vydal mezi nemrtvé, aby byl sám. Zpět na východ. Do morových zemí. Tam byl až do smrti krále lichů. Teď, když se každý chvěje po probuzení toho, jenž na svých křídlech nosí smrt, a Garrosh svolává válečníky pro ohromné bitvy, které mají nastat, se vrací. Odprostěn od minulých chyb, vášní a předsudků. Bez touhy po odplatě.
[SIZE=1](Omlouvám se za chyby pravopisné i jiné. Tento text není tak rozdělený a charakteristický, jak by asi měl být, ale snad to nevadí.)[/SIZE]
Hraběnka Lettie Blackwood
[B]Jméno a příjmení:[/B] Lettie Blackwood
[B]Tituly:[/B] Hraběnka, Gilneaská mis děravý hrníček
[B]Rasa:[/B] Nemrtvá, dříve člověk
[B]Věk:[/B] Při své smrti 28 let
[B]Vzhled:[/B] Třebaže je Lettie nemrtvá, dá se považovat za nemrtvou dosti zachovalou. Možná za to můžeme poděkovat častému používání zkrášlovacího kouzla a různých lektvarů, nebo to možná bude mít za vinu to, že nemrtvou se stala teprve v době nedávné.
Jí narozdíl od většiny nemrtvých samovolně neodpadává maso z kostí a žádné části těla, vše prozatím drží hezky pohromadě a hraběnka doufá, že to tak zůstane. Lze na ní pozorovat očividnou snahu udržet své ňadra, která mimochodem pohybují se někde okolo trojek až čtyřek, a sebe samou při kráse. Na nemrtvou docela kus, určitě by si dal kdejaký netušící živý říci, nebýt toho hnilobného zápachu, za který mohou tak trochu spíše její služebné. Její oči již dávno ztratily jakékoliv známky lidskosti, nyní planou čirou a jasnou jantarovou září.
Původ: Pokusíme se být co nejstručnější. Lettie se narodila a vyrůstala v Gilneasu, titul hraběnky získala již za svého prvního života. Vlastnila větší ovčí farmu, která zajišťovala všem GIlneaským obyvatelům dostatek vlny a v neposlední řadě i dostatek masa, ovšem to jí nestačilo, nebyla za to ráda. Vždy záviděla rodu Greymanů jejich moc, vliv, bohatství, hlavně jejich sídlo, které vždy chtěla uzmout za své vlastní. Začala tedy připravovat dosti ohavný plán na cestě k moci, naneštěstí vše přerušil vpád Sylvanas a jejích jednotek do této krajiny s deštivým podnebím. Příčiny hraběnčiny smrti a smrti celého jejího služebnictva a personálu jsou neznámy, avšak známo už jest, že byla se spoustou dalších nebohých lidí oživena valkýrami temné lady. Rozhodně neplánovala stát se řadovým vojákem. Viděla skvělou příležitost jak se narvat do sídla Greymanů a přejmenovat jej na svůj letohrádek, světe div se, vše vyšlo!
[B]
Postavení:[/B] Spousta nemrtvých již o ní samotné určitě ví. Jak již by mohlo mnoho z nás tušit, titul ze svého života prvního si přinesla i do života vedeného po její smrti. Chtěla být všeobecně uznána a proto si vyžádala audienci u temné lady a přislíbila jí, že bude opatrovat její nově dobité území a bude jej zvelebovat v jejím jméno. Slíbila, že z Gilneasu učiní další, prosperující a svým pochmurným způsobem nádhernou kolonii opuštěných. Ke schválení ji také samozřejmě pomohla tlupa přisluhovačů, kterou měla za svou ctěnou zadnicí...Co si budeme povídat, i když s otrhaným oděvem se kterým byla přivedena zpět k životu tak nepůsobila, byla a je i docela zámožná.
Povaha: Jedno slovo je pro naši milovanou hraběnku více, nežli charakteristické, šílená. Ano, přesně tak, Lettie se dá považovat za jednu z těch hrůzně šílených nemrtvých, o první špetky zdravého rozumu přišla již při svém plánování k cestě na vrchol, který byl stejně přerušen její temnou velebností. Ovšem nenechme se mást, i to že Lettie někdy může působit jako šílená žena umí překvapivě přemýšlet i velmi logicky, umí být rozumná a až přesládle přívětivá. Přece by si svou neschopností proti sobě nepoštvala spojence, které zrovna potřebuje. Taktéž by bylo dobré zde podotknout že je velkou milovnicí šlechtických událostí, tedy plesů a ve velké oblibě má i divadelní hry a muzikály. Nejednou neočekávaní hosté v hrůze strnuli, když vkročili do jejího letohrádku a nalezli ji uprostřed velké síně jak předvádí baletní kreace, otočky a při tom všem se ovívá svým starým, fialovo červeným vějířkem.
[B]
Zajímavosti:[/B] Hraběnka Lettie má velkou slabost pro róby nevšedních střihů, a když říkám nevšední, myslím tím opravdu nevšední. Někdy její róby a oblečky působí až hrůzostrašně.
Stejně jako miluje muzikály chová i hlubokou vášeň k rozličným druhům jídel, sic je nemrtvou, ale o své chuťové buňky očividně stále nepřišla. I když jíst nepotřebuje, mnohdy často celé osazenstvo letohrádku přistihnout u každodenní "večeře", která je spíše pořádána z takového zvyku....Taktéž se říká, že hraběnka velmi ráda čerstvou krev. Nesnáší čokoládu.
Záliby: Jak již bylo řečeno plesy, divadelní hry, muzikály, tanec, zpěv a ochutnávání rozličných druhů jídla exotického i neexotického. Taktéž se přímo rozplývá když může štěkat po svých služebných, které jí dělají nepořádek na letohrádku, vše musí být vždy na svém místě...Někteří by se divili, že si hraběnka na kontrolování věcí nebere i metr, podle kterého určuje o kolik se daná věc pohla. Taktéž služby stínu, jistěže, nic ji nenadchne tolik jako nějaká špatnost, kterou může provést aniž by to ji nebo její služebné nějak postihlo.
...Poté je tu ještě to "ochutnávání" krve, ale to bude určitě jen nějaký hloupý žvást, známe drbny!
[B]
Citáty:[/B]
"Jak to se mnou mluvíte?! Já jsem hraběnka!"
"Výýýtečně!"
"Vypusťte psy! Cože? Jaktože nemáme psy?! Tak je sežeň a pak je vypusť!!" (Burns style)
"MARIONETTO!" "PORFÍRIE!"
"Připravte sváteční prostírání!"
"Zavírejte ty dveře, kdo má pořád topit?!"
"Kdo zase nezavřel ty pitomý dveře?!"
"To že jsi nemrtvá neznamená, že se budeš chovat jako prase, zvedni to, hned!"
"Čas na koupel!"
"Dnes jsem nějaká shnilá. MARIONETTO!"
"To by mě zajímalo kam jsi zase strčila má křepelčí křidélka!"
[IMG]http://i162.photobucket.com/albums/t254/Lithiri/Mrs-Lovett-nellie-lovett-4553252-1024-768_zpscb037754.jpg[/IMG]
Ještě bych mohla přidat vlastnoručně kreslený obrázek, který vznikl při hodině fyziky a ruštiny, ale ušetřím vaše oči. :D