Historie národa Draenei (v rámci CzD a toho, co přišlo pak)

Exarcha Othenari odjížděl z kontroly Telredoru s těžkou hlavou. Jeho dotazy ohledně nakažených byly zodpovězeny, ovšem vyvstalo mnoho dalších a snad i závažnějších. Po osadě se pomalu roznáší zvěsti, že při posledním pátrání po poslední cestě prvního z nakažených,byl kdesi v západní části močálů nalezen tříčlennou skupinou odvážlivců pravděpodobný zdroj nákazy. Nejednalo se o žádnou z dosud známých chorob a její zavlečení na Telredor bylo patrně více než náhodně způsobeno jedním lovcem. Zdrojem nebylo nic jiného, než to, co je v Zangarských bažinách vidět na každém kroku - nebo spíše to, díky čemu není vidět kolem. Houby, přesněji řečeno jejich výtrusy. Otevřena zůstává otázka, jaké druhy hub jsou schopny působit takto zhoubně - a jak vlastně celá choroba působí na organismus, když se nejedná o bahenní horečku? Mají se jakékoliv bytosti bát byť jen pobytu v močálech? A jak je možné to, že se ona choroba neobjevila již dříve?

[img]https://educatinglotus.files.wordpress.com/2012/06/wow-umbraten-village-2012-jun-06-750-pm.png[/img]

Tajemná "houbová" choroba se opět rozšířila. Nyní na místo, které se tak nějak nepředpokládalo. Jak se na to přišlo? Snadno.

Začalo to tím, že se jistý Tarvius nudil ve městě Stormwindu a nudu chtěl zahnat průzkumem jednoho místa na Outlandu. Tedy dal dohromady , co bylo zrovna po ruce. Draeneiskou kouzelnici Salaar, co znal už z dřívějška - a lidského paladina jménem Trey. Cesta portály probíhala i přes brblání paladina docela hladce, stejně tak jako let na Telredor. Odtud se všichni vydali pěšky k největšímu jezeru v bažinách. Po otázce, kdo umí plavat, se přihlásila pouze draeneika. Paladin Trey prohlásil, že jeho těžká zbroj rozhodně plavat neumí. Na to vytáhl Tarvius tři lahvičky a prý že s lektvarem na dýchání pod vodou. Rozdal je a všichni tři je důvěřivě vypili. Nato se začaly dít věci. Šaty kouzelnice v oblasti hrudníku povážlivě zapraskaly, ale vydržely - což se nedalo říci o korzetu pod nimi, ale to naštěstí nebylo vidět. Zbroje obou mužů se taktéž naduly (tam ne), ale vydržely. Po poznámce, že člověk může i začít létat jako balónek, všichni tři skočili pod vodu a namířili k podvodnímu vchodu do stanoviště nag.

[CENTER][IMG]http://us.battle.net/wow/static/images/wiki/zone/screenshots/the-slave-pens.jpg[/IMG][/CENTER]

Po sérii šarvátek s přerostlými humry, pijavicemi a všudypřítomnými nagami, se ukázalo, že v jinak ne příliš významné odnoži tunelů, je přítomen i někdo z nagského velení, což bylo velice neobvyklé. A ještě neobvyklejší to, že Nagy i otroci se pokoušeli celou skupinu vyhodit s tím, že je tam nechtějí kvůli tomu, že nesou cosi zlého a ne proto, že by šlo o nepřátelství ohledně zabíjení konvenčními zbraněmi a historie samotné. Přijít na kloub věci pomohla jedna z nag, na kterou naši vyplesknutí hrdinové narazili. Naga se potácela na místě jako přiopilá. Vysílená, polo bdící, polo spící. Stačilo jen šťouchnutí na to, aby se naga sesypala na podlahu a už se nezvedla. Po zevrubném ohledání bylo jasné, že se zadusila. Ale proč a čím? Neblahé tušení se proměnilo v jistotu, když se ukázalo, že dýchací soustava nagy je zasažena právě tím typem hub, jako způsobil potíže na Telredoru. Bylo rozhodnuto o tom, že se zbytek průzkumu vezme hopem, pobere se co půjde a všichni rychle vypadnou. Mimo střetu s jedním hodně přerostlým humrem a chodící muchomůrkou to šlo hladce a pomačkaní a z pola utopení hrdinové pobrali těch pár věcí, co ukořistili, prolezli nazpět portálem a složili kosti v hospodě U prasete s píšťalou na Starém městě. Utahaní a mokří seznali, že tato výprava nebyla výpravou poslední.


(btw: i dung jen tak pro eq a z nudy se dá zajít zajímavou formou)

Choroba působená výtrusy hub zasáhla znovu a zákeřně. Bylo zjištěno, že vyvíjený lék funguje pouze na nakažené, ale nezabírá coby prevence. Preventivní dávkou oslabená nemoc se následně projeví až po mnohem delší době, než bylo obvyklé. V takové formě tedy nemoc funguje jako časovaná nálož. Co s tím vším dělá osazenstvo Telredoru? Co na to říká exarcha Othenari? Po třech podezřelých postavách na Telredoru se totiž snad slehla zem. Minimálně jejich velitelku nebylo dlouho vidět. Poslední, co ji zahlédli, říkali, že trpěla dlouhodobými dýchacími obtížemi. Prý lidská chřipka, ale kdo ví... v některých městech se zas potlouká jeden z rytířů smrti a až podezřele často se motá kolem místních zdrojů vody, druhý byl čas od času zahlédnut hluboko v zangarském močálu.

[IMG]http://img17.rajce.idnes.cz/d1703/10/10205/10205019_58307acd314e8d084ac5073c22adfbe9/images/SetWidth850-Rise-Of-The-Dead-By-Sara-Forlenza.jpg?ver=0[/IMG]

Různé expedice a výpravy na bývalý Draenor jsou stále častější. Poslední výzkumná akce směřovala do jednoho z oddílů nekropole Auchindonu a po předchozích zkušenostech bylo jasné, že se neobejde bez místního průvodce. Ukázali se rovnou dva a v kombinaci s dalšími přítomnými vytvořili skupinu, která měla obstát v boji proti nečistým silám uvnitř labyrintu chodeb. Už cesta na místo nebyla příliš příjemná, protože cítit pod nohama výhradně chroupání kostí zemřelých a vidět kolem sebe i nehmotné odrazy jejich duší je všechno, jen ne zábavné.

[CENTER]
[IMG]https://c1.staticflickr.com/5/4074/4934976487_02e9295c1e_b.jpg[/IMG][/CENTER]

Těsně před vchodem do labyrintu byla skupina pozastavena jedním z Ethereálů a zda by bylo možné uvnitř něco vyřídit. Či spíše někoho. V ruinách se údajně usídlila skupina Ethereálů shromážděných kolem prince Shaffara, který se měl snad zbláznit kvůli něčemu, po čem pátral a nemohl to nalézt. Jisté zdroje říkaly cosi o obchodní konkurenci, ale věř kdo chceš. Po průchodu do hloubi labyrintu se na příchozí začaly sypat útoky příznivců prince Shaffara a různých zplozenců arkánové magie.

[CENTER][IMG]http://img17.rajce.idnes.cz/d1703/10/10205/10205019_58307acd314e8d084ac5073c22adfbe9/images/WoWScrnShot_011115_200146.jpg?ver=0[/IMG][/CENTER]

Průzkumníci nehodlali dát své kůže lacino a bojovalo se na každém rohu. Obtížným soupeřem se stal krystalový obr přičemž nikdo nevěděl, jak a komu se jej podařilo do spleti chodeb narvat bez nutnosti rozsekání na kusy. Tento bojoval poměrně zákeřně, dupal po všem, co se hnulo a na Tarviuse se mu podařilo částečně i sednout (na zbroji měl obtisknutou půlku obrova zadku, ale o tom se v kronice nepíše). Při napravování paseky na Tarviově zbroji i zdraví přišel s poměrně neobvyklým nápadem Maronaar. Rytíř smrti prohlásil, že vytáhne cosi, co neměl po dobu svého "neživota" možnost použít. Přítomné dámy s pochichtáváním modraly, neb u elfky a draeneiky to ani jinak nešlo, a Tarvius s vykulenýma očima koktal, že to snad ani nebude nutné. Ďas ví, nač mysleli ti tři, ale neživý draenei měl v úmyslu pokusit se požádat o pomoc Naaru.

[IMG]http://img17.rajce.idnes.cz/d1703/10/10205/10205019_58307acd314e8d084ac5073c22adfbe9/images/WoWScrnShot_011115_200546.jpg?ver=0[/IMG]

Nakonec nebylo přehnané léčení nutné. Tarvius se za pomoci okolí posbíral z podlahy a kromě rozšrotované zbroje a podlitin, které beztak začaly pořádně bolet až další den, mu skoro nic nebylo. Obrana houstla, což naznačovalo, že se skupina blíží k místu, kde sídlí princ Shaffar. Po bitce s jednou zvlášť velkou a odolnou skupinou Ethereálů zůstal na zemi bez hnutí - ale i bez viditelných ran - ležet Maronaar. Nereagoval na slova Trywy a Tarviuse, ani na svérázné oživovací pokusy Salaar. "Vypadá, jako by byl mrtvý," konstatovala draeneika neklidně. "To už byl předtím," hodnotil situaci Tarvius a díval se, co by se dalo dělat. "Nemůžeš být mrtvý! To bys mne strašně namíchl!" Salaar zatřásla s Maronaarem a lehce ho propleskla. "Tady si jeden ani nemůže schrupnout," ozvalo se jí z pod rukou a nemrtvý se vyhrabal na nohy. Draeneika mu napůl konsternovaným pohledem propíchla záda. "Raději jdeme dál."

[IMG]http://fc03.deviantart.net/fs71/i/2013/312/a/e/ethereal_concept_stuffs_by_duskdiamond-d6th8dm.jpg[/IMG]

Nadělat z prince Shaffara prvočinitele a rozložit jej na hromadu fáčů nebylo nijak problémové. Po prohledání toho, co z něj zbylo, byla nalezena prazvláštní popsaná kovová krabička. Jak se později ukázalo, nedala se za boha otevřít. O tom, že se znaky nedaly přečíst, škoda mluvit. Nápravu nabídl až Ethereál před vchodem, který krabičku popsanou urážkami označil za jakýsi projektor a položil ji do prazvláštního zařízení opatřeného hladkou projekční plochou. Po tom, co se na ploše zjevila velice plastická tančící Ethereálka, která ze sebe začala v rytmu hudby sundavat fáče, bylo jasno. Krabička sloužila čistě pro potěchu duše. O zkušenosti bohatší výzkumníci vyšli z tmavého Auchindounu a rozešli se do noci. Snad je osud svede dohromady i při další cestě.


(ooc: díky všem zúčastněným, zas si něco zajdeme brzy.) :D

[SIZE=4][B]Hele, houba...[/B][/SIZE]


Zní to jako začátek klasického ogřího vtipu, ale není tomu tak. Přesně těmito slovy by se dalo přetlumočit konstatování Maronaara ve chvíli, když spatřil výpěstky v jedné z menších lodí kolem Tempest Keep. Návštěva lodi se mu zdála jako dobrý nápad. Společnost byla vskutku vybraná: on, pak jakýsi lidský bojovník, rytíř Světla a černokněžnice. Jen co vlezli dovnitř, byli pokládáni za vadný pokusný materiál a podle toho s nimi chtěli belfové i nakládat. Ani jeden ze skupiny si to nenechal líbit a rozpoutala se lítá holomajzna, při které vzduchem svištěly meče, části těl, hlávky salátu (nebo co všechno za zeleň se tam pěstovalo) a kouzla, která rozhodně nebyla košer, halal, ani vegetariánská. Z počátku byla bitka poměrně vyrovnaná, ale s rostoucími hromadami jemně krouhané zeleniny začala armáda složená ze zahradníků ochabovat. Oblast kolem vchodu byla tedy čistá. Čtyři zvědavci postupovali do nitra lodi a setkali se i s mnohem zajímavějšími věcmi. Tou první byla jakási chovatelka dragonhawků, která proti skupině poštvala své okřídlené miláčky. Vzhledem k tomu, že ji Tarvius označil za "pěknou kůstku", bylo rozhodnuto, že se s ní zkusí vypořádat sám, případně by si zrovna tenhle výpěstek plastické chirurgie odtáhl domů coby suvenýr.

[CENTER][IMG]http://images1.wikia.nocookie.net/wowwiki/images/3/37/The_Botanica.jpg[/IMG][/CENTER]

"Odhoď zbraň!" vyzval Tarvius elfku a postoupil kupředu, rovnou za rytíře Světla. Vyzvaná se zasmála a odhodila dvojbřitou loveckou sekerku tak šikovně, že vepředu stojícího Berthalla připravila o důkaz jeho mužnosti. Jednoduše řečeno - rudý chochol na jeho helmě byl nenávratně pryč. Tarvius se namíchl a vyrazil s tasenou zbraní proti domněle bezbranné belfce. Posléze zjistil, že myslet znamená houby vědět - a platí to i o bezbrannosti... elfka uhnula, ještě mu podsekla nohy a Tarvius předvedl luxusní dvoumetrový let vzduchem, nadto jel další metr po nose. Zbytek skupiny se dobromyslně chechtal a Tarvius, chtěje si napravit reputaci, se ohnal mečem. Plochá strana zasáhla belfku do pozadí, což mu vyneslo řadu nepěkných pojmenování, převážně se týkajících skotu. Situaci zachránil Maronaar, který elfku přimrazil k podlaze a ponechal její duši v plen šklebící se černokněžnici. Postupem času všem docházelo, že elfům jde hlavně o to, aby se kdokoliv nepovolaný nedostal k výsledkům jejich výzkumu. Zda to bylo kvůli jejich nebezpečnosti, či proto, že by se odhalením vědecké práce mohlo přijít na něco nekalého, si nikdo netroufl odhadnout.

[CENTER][IMG]http://hydra-media.cursecdn.com/wow.gamepedia.com/thumb/e/ec/Blood_elf_dragonhawk.jpg/240px-Blood_elf_dragonhawk.jpg?version=b4c357a820a77d2f66989c41ad5a9f1b[/IMG][/CENTER]

"Raději se k těm rostlinám moc nepřibližujte", varoval všechny spolubojovníky Maronaar když dorazili do místnosti s ukázkovými exponáty výpěstků. "A už vůbec se v jejich blízkosti nenadechujte." S těmi slovy vylovil několik zkumavek a odebral do nich vzorek poměrně přátelsky vypadajících hub. Po zalití jakýmsi roztokem směs ve zkumavce zezelenala jak brčál. "To jsem si mohl myslet...", zavrčel a bez vysvětlení zaklidil testovací soupravu nazpět do batohu. "Všechen ten neřád je odtud." Nato vyzval skupinu k rychlejšímu přesunu z důvodu možné nákazy. Jak řekl, tak se i stalo. Meče jen hvízdaly a skupina se probíjela lodí, pozdržena snad jen pomateným útočníkem, který s hysterickým smíchem otevřel jednu z vitrín a vrhl směrem k protivníkům houbu. Ano. Napohled obyčejnou houbu. Jenže tahle "obyčejná" houba začala kynout...bobtnat, a rázem stál na jejím místě houbový gigant, všem tak dobře známý ze Zangarských bažin. Než se stačil rozkoukat, už do něj rubalo trojí ostří. Netrvalo dlouho a jeho osud byl zpečetěn.

[CENTER][IMG]http://4.bp.blogspot.com/-I0_nRyctLC4/ToFaugsMFCI/AAAAAAAAAjo/p73vTiQVWtE/s1600/chinese+gold+farming.jpg[/IMG][/CENTER]

Co na tom, že jeho tělní tekutina rozežrala Berthallovi část rukavice a téměř se propálila podlahou. Hlavně že bylo po něm. Nejzajímavější částí lodi byla dozajista sekce, kde (k velkému údivu všech) suverénně pochodovali satyrové. Tato nečistá a prolhaná stvoření aplikovala do již známých hub fel, aby tak došlo k zamoření co největší okolní plochy. "Pakáž mizerná," ucedil Maronaar. Ostatní se jen podivovali, jak může někdo dobrovolně šířit takové svinstvo. Co nadělat... satyr byl naplátkován a všechny výpěstky spáleny. Zbývala jen vnitřní chráněná zahrada, kde se bojovníci v nedlouhém zápase utkali s hordou přerostlých orchidejí a pochodujícím pařezem. Botanica byla zpleněna, elfi rozehnáni a jejich nekalé výpěstky eliminovány. Jen Tarvius přes rameno nesl omráčenou štíhlou zrzku, prý na převýchovu - a Maronaar si pohazoval s pěkným mečem, který někdo z jeho méně šťastných předchůdců nechal zaseknutý v oživlém pařezu. Berthall táhl bez chocholu domů jako z funusu a černokněžnice spokojeně chrastila sáčkem s několika desítkami nových dušiček. Dalo by se říci: konec dobrý, všechno dobré... jen na houby a květiny se naši hrdinové budou ještě dlouho dívat podezřívavě.



(ooc: všem díky za účast, jsem zvědava, jestli ten "úlovek" Tarv převychová :D)

[SIZE=4][B][FONT=Verdana]Muchomůrky se mstí![/FONT][/B][/SIZE]


[FONT=Verdana]Po překvapivém zjištění, které bylo učiněno v satelitu Tempest Keep, byla zodpovězena otázka, kde a odkud se v bažinách vzala právě ona nemoc, se kterou tamní obyvatelé zápasili už několikerý týden. Zbývalo přesně určit místo, odkud se rozšířila a důvod proč bylo nakaženo právě obyvatelstvo zangarských močálů. Určit místo bylo poměrně snadné, protože přibližná poloha zdroje byla známa již z dřívějška. Jen najít jednu určitou houbu mezi tisícovkami jiných se jevilo jako potíž. Pátrat po zdroji choroby a ukončit jeho mrzkou existenci se vydalo pět statečných... tedy vlastně čtyři a pátý se do všeho zamotal tak nějak nepředvídatelně. I vyrazili na gryfech nemrtvý neživý Maronaar, rytíř Světla Akhanir, kouzelnice Salaar i zvědavý trpasličí lovec Rognor...a za nimi se na "vypůjčeném" gryfu pustil onen pátý člen: malá neposedná Akhanirova neteř, která o nebezpečí v bažině četla leda v pohádkové knížce.

[/FONT][CENTER][IMG]http://www.sideshowandsyrana.com/wp-content/uploads/2009/05/draenei-orphan-girl2-179x300.jpg[/IMG][FONT=Verdana]
[/FONT][/CENTER]
[FONT=Verdana]
Pátrat se začalo od místa posledního odběru vzorků a Akhanir ihned navrhl prohledat vesnici kmene Feralfen, obývanou zlomeným lidem. Nejubožejšími z ubohých. Těmi, kteří také dříve patřívali k Lidu Světla. Nyní z nich však byly politováníhodné bytosti, kterým byla nečistou felovou magií odebrána možnost užívat přízně Naaru. Pouze málo jedinců se pokusilo zastavit průzkumníky. Čerstvě nahrnuté rovy na hřbitově a apaticky vyhlížející obyvatelé chatrčí jasně napověděli, co se zde děje. Osada byla ztracena, zachvácena zlou chorobou a zbylé nakažené čekala smrt ve spánku během několika desítek hodin. Zde se již nedalo nic dělat. Pohled na umírající nutil všechny členy skupiny k rychlejšímu jednání. Každý hlásil co chvíli vzorek a alchymista Maronaar skoro nepostačil testovat a hodnotit. Pak však vzorek přinesl Hugo. Ano - medvěd. Jeho vzorek se vztekal, pištěl, byl navlečený v červených šatečkách a s sebou měl panenku.

[/FONT][IMG]http://3.bp.blogspot.com/_tl3FA5WXvFo/SJQJ-dl3B1I/AAAAAAAAA2Q/ro5atB8T5yE/s1600/Umbrafen%2BVillage.jpeg[/IMG][FONT=Verdana]

Netrvalo moc dlouho a Akhanir zjistil, o koho jde. Vzhledem k tomu, že rozčilováním by nic nenapravil a jeho malá neteř mu koneckonců chtěla pomoci, nechal to být. Jen doporučil děvčátku, aby se drželo poblíž něj, aby nepřišlo k úhoně. Napomínání nebylo příliš platné, neboť události se rozběhly směrem, jaký nikdo neočekával. Nakažená houba byla sice nalezena, neb byla označena kruhem z hub jiných, ale při pokusu o spálení začala kynout a kynout... a závratnou rychlostí se vyvinula do (po)tvora, který byl vše, jen ne přátelský. Jediný Maronaar viděl něco podobného před několika dny v orbitu Tempest Keep - ale momentálně mu to bylo doslova houby platné. Nu, naštěstí tento výtvor nechrlil kyselinu a jen se oháněl masivními pažemi, které připomínaly chapadla. Jedna otočka sem, jedno máchnutí tam a skupina byla, paladin nepaladin, rozházena do všech světových stran. Jen trpaslík a děvčátko se krčili za nejbližší houbou a kouzelnice se znovu pokoušela o spálení vodou nacucané nestvůry.

[/FONT][IMG]http://img17.rajce.idnes.cz/d1703/10/10205/10205019_58307acd314e8d084ac5073c22adfbe9/images/WoWScrnShot_020315_214656.jpg?ver=0[/IMG][FONT=Verdana]

Leč Draenei míní a Naaru mění. Houbák se rozmáchl a precizně posazenou ranou poslal čarodějku nejprv do říše snů a následně letecky do louže o deset metrů dál. Nic dalšího nebylo blíže v dosahu, než zrovna trpaslík a to malé stvoření v červené sukni - přerostlá muchomůrka zelená se tedy vydala právě tímto směrem. Už bylo skoro pozdě. Oslizlá hnáta letěla vzduchem, když z druhé strany vystartoval Akhanir a zabavil nemotornou ohavu na tak dlouho, aby se ti nejvíce ohrožení stačili přesunout. Trpaslík nabíral střeleckou jistotu a každou chvíli zatížil obludu olovem, děvče se i s panenkou schovalo za další houbu, ale vida že je strýc v nebezpečí, pokoušelo se spolu s Maronaarem zadrhnout kolem nohou houbáka smyčku. Nezadařilo se. Ba co víc - obluda se rozmáchla a plesk! Malá draeneika jako by zmizela z povrchu zemského. [/FONT][FONT=Verdana]Zmizení dítěte paradoxně napomohlo situaci. Namíchnutí draenei se pustili do houbové obludy s takovou vervou, že z ní během pěti minut nezůstalo více, jak žrádlo pro červy.[/FONT][FONT=Verdana]

[/FONT][CENTER][IMG]https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcTFmAyljAPgLunFp9p-AOA0960ts9g12twVvi9ZesQVhyjLlFFy[/IMG][FONT=Verdana]
[/FONT][/CENTER]
[FONT=Verdana]
Zbývalo najít Akhanirovu neteř - nebo to, co z ní zbylo, a vytáhnout mátožnou kouzelnici z jezírka. Druhá jmenovaná se po chvíli zvedla sama a více podobna bahenní obludě, než svému vlastnímu druhu, se zajímala o poslední dění, které prospala. Nebylo příliš času na vysvětlování, neboť Akhanir s Rognorem narazili pod vrstvou rozhoupaného bláta na cosi hadrového. A zrovna za tento kousek vytáhli malou draeneiku na vzduch. Houbák ji zabil jak hřebík. Stačilo plácnutí a vyděšené dítě skončilo ve vrstvě rašeliny. Po několika chvatných pokusech o probrání děvčátko k ulehčení všech vydechlo. Rognor zamáčkl slzu a i jindy zachmuřený Maronaar odněkud vyhrabal úsměv. Navraceli se k Telredoru utahaní, ohození od bláta a s malým, copatým, zašpiněným tvorem, který se vezl na medvědovi. Boj dopadl naštěstí dobře, ale jak si všichni uvědomovali, skrytá válka nebyla ani zdaleka dotažena do konce.



(ooc: díky přítomným, děcko v bitvě byl super nápad; další posun eventu čekejte až nám bude zapůjčena Tarviova kořist k výslechu [/FONT][IMG]http://forum.gamenode.cz/images/smilies/diablo.gif[/IMG]" smilieid="84" class="inlineimg">[FONT=Verdana])[/FONT]

[SIZE=4][B]Rytíři smrti se nemohou množit? Ale mohou...[/B][/SIZE]


A zas je jich o jednoho víc! To si mohli říci obyvatelé Telredoru, když spatřili onu černě oděnou skupinu po návratu z akce. Leč, povězme vše jak to šlo pěkně jedno po druhém. Na začátku byl omyl, tedy záměna jednoho rytíře za druhého. Ve zbroji totiž vypadají všichni stejně, pokud neměříte tloušťku vrstvy zaschlé krve na plechu. Tak zrovna jednoho takového nebožáka se otázala Salaar, "kde že to lítal a jak to vypadá s lektvary a nemrtvými dušemi na jihu." Odpovědí byl udivený obličej, který se vyloupl z pod helmy a poznámka, že patrně není tím, koho hledá. Nu což, rytíř jako rytíř a slovo dalo slovo...a oba nově seznámení draenei se vydali na okružní cestu po Outlandu, který Othos (tak se bývalý světlonoš jmenoval) již dlouho neviděl. První cesta vedla k hoře duší, nebo chcete -li, k Oshu'gunu. Lodi, na které se zbytky národa Draenei dostaly z Argusu až na nový svět, jenž byl později nazván Draenorem.

[IMG]http://1.bp.blogspot.com/-QSdSYCdCy2Q/UsWgdpBSe8I/AAAAAAAAGr4/wep5taDCf_0/s1600/oshugan_ascensão_21_parte.jpg[/IMG]

Loď byla zvenčí i zevnitř zavalena nezvanými nájemníky, ze kterých táhl fel na sto honů. I bylo rozhodnuto o přiměřené eliminaci přítomného zla, i kdyby to mělo vydržet jen den či dva. Nutno říci, že ač beze Světla, napáchal Othos v řadách démonů a jejich mrzkých přisluhovačů takovou paseku, za jakou by se nemusela stydět ani goblinská těžební společnost. Zdechliny byly ihned po vyrobení flambovány, takže uvnitř posvátného místa nezbyl ani ždibec felu...ne že by to mělo vydržet dlouho, neb do twisting nether to je jen co by tauren gnomem dohodil. V nitru lodi se oba Draenei poklonili K´uremu, který i přes nevhodnou společnost zůstal na místě po velmi dlouhou dobu. Následně Othos projevil zájem spatřit Shattrath. Naposledy jej viděl poničený a ani nedoufal, že by mohl být pozvednut z ruin. Co spatřil, mnohokrát předčilo jeho očekávání. Město Světla bylo obnoveno a poskytlo klidný život všem, kteří přišli v míru. Salaar zamířila do sirotčince (co tam vyváděla zrovna ona, těžko říci) a Othos se odebral na místní hřbitov, pomodlit se za padlé. Další společná cesta na sebe nenechala dlouho čekat...





(ooc: díky Othosovi za ukrácení dlouhé chvíle, byla to paráda...kdyby byl věděl, co při tom vznikne, asi by smíchy umřel už předem :D)