Nahodilá dobrodružství nahodilých hrdinů

[Anttio]

Ať jste velcí nebo malí hrdinové. Ať už jste porazili draka jednou ranou nebo horko těžko udolali kance - tohle je topic pro Vás!
Chlubte se vaším náhodným RP dobrodružstvím, které se jinam nevejde. :)

http://25.media.tumblr.com/4494075323a514d0cd3430223d456093/tumblr_n0qucd56B61sjoq1co1_500.jpg

[Anttio]

Potemnělým lesem se ozval démonický řev. Trywa Windlight táhla svého omráčeného druha ve zbroji pryč od těch hrůz v lese. Matyáš Grun, noční elf ve válečnické zbroji, si na sebe vzal příliš velké sousto. Vypořádat se s prokletím lesa sám je spíše pro blázny než hrdiny. Pronásledovala je trojice strážců zhouby a nevypadali přátelsky. Dva se rozhodli k boji zblízka, pravděpodobně nevěděli, čeho je elfka schopná. Třetí opodál začal temné magické odříkávání. Elfka plna adrenalinu vyslala přesné šípy k blížící se hrozbě. Štěstěna ji byla nakloněna. Třetí strážce téměř ihned po skonu svých „bratří“ vyvolal ohnivý déšť. Elfka oslepena a otřesena nedokázala vzdorovat a démon se jen pár skoky dostal až k ní.
Trywa, zvyklá na boj, se poměrně rychle oklepala a tasila dýku ve snaze posledního vzdoru. Skočila po strážcově noze a za pomoci své síly, obratnosti a značného přispění zabodnuté dýky se i udržela. Démon netušil, co se děje. Jeho oběť měla být přinejmenším mimo! Snažil se ohánět, ale svojí dlouho zbraní se mu to proti obratné elfce nedařilo. Ta bodala jako vosa a stoupala stále výš a výš, dokud démon nepadl a nezemřel.


http://i.imgur.com/wntZCeDl.jpg

Matyáš se mezitím probral: „Blouzním?“, snažil se zorientovat a zároveň nabrat dech. Lovkyně, potřísněná od krve a špíny, byla téměř k nerozpoznání. Sebrala svůj luk i kopí a šla pomoci elfovi na nohy: „Co sis myslel? Jít sám až sem. Zemřel bys tu, nebýt mne.“ Válečník se jen usmál a poté pronesl: „Jsem celkem v pořádku, vydáme se dál?“. Po krátké debatě se rozhodli vrátit se k podivně zapečetěnému stromu, který byl obklopen démony.
Společně se plížili šerem lesa. Před obrovským dutým kmenem kdysi hrdého a mohutného stromu postával hlouček strážců záhuby spolu s dvojicí dreadlordů. Jeden ze strážců šel zrovna na obhlídku a pohotová lovkyně ho sestřelila jakoby nic. Poté se oba elfové bez váhání pustili do lítého boje, kde lítali kusy démonů na všechny strany. Menší hromádka těl se seskupila před vchodem do kmene, stále chráněného jakýmsi kouzlem zevnitř. Dreadlordi pohotově vběhli za magickou bariéru svého pána a započali jakési zaříkávání. Matyáš, již značně oslaben bojem, spolu s Trywou marně přemýšleli, jak se dostat dovnitř a zničit tak zlo zachvacující tento les. Mezitím nad jejich hlavami přeletěla podivuhodná dvojice přátel.
Zatímco oba elfové dumali nad možností vniknutí skrz bariéru u hlavního vchodu a temné kouzlo uvnitř sílilo, po cestě si to štrádoval oplátovaný trpaslík spolu s ještě více oplátovaným a více jak dvoumetrovým člověkem. Aspoň tak vypadal. Místní jim po přistání povídali o temném lese a všech těch hrůzách a věcěch, co se tam dějí. Obě dvojice se střetly tváří v tvář. Začali se představovat, když v tom ze stromu vylétlo temné kouzlo a oba elfy srazilo na zem. Nikdo nevěděl, co se děje, čehož využili démoni a zatáhli sražené hrdiny dovnitř, kde je pevně spoutaly svým temným uměním. Teď bylo vše na Orikovi a Volcanosovi!
Ti se pohotově jali prozkoumat obvod kmene. Po chvilce zkoumání našli puklinu, která nebyla chráněna bariérou. Vysoce uznávaný inženýr, jakým Volcanos bezpochyby je, ihned využil příležitosti a vhodil do stromu několik bomb, což vyvolalo zmatek v řadách „obránců“. Orik i Volcanos se projevili jako opravdoví akční hrdinové a bezprostředně po výbuchu proskočili škvírou taky. Opravdu výbušné entreé. Dreadlordi se srovnali do řady a připravili s k útoku. Orik s Volcanosem se s řevem pustili do šarvátky! Každý přemohl jednoho, zbylá trojice ovšem stihla provést podivný rituál sebeobětování. Ze tří byl jeden pořádně velký démon, vyšší než dva Volcové dohromady. Tento megadreadlord začal ihned po svém prudkém vzrůstu vysávat z obou bojovníků životní energii. Volcanos, mrtvý rytíř, vzal svůj ohromný meč, hodil ho za nohu dreadlorda a druhou rukou chytil čepel, jakoby to byla rukojeť pily a vší silou trhnul k sobě. Mezitím Orik s vypjetím všech sil šplhal po druhé noze a stále výš a výš až k hlavě, do které zabořil svoji zbraň. Tak společně přemohli velkého démona.Zbýval worgení černokněžník ve své vlastní „bublině“.

http://i.imgur.com/9rnIPMNl.jpg
Elfí válečník se pomalu probral z temného kouzla a sklouzl pohledem ke kopí své stále nehybně ležící přítelkyně. Rychle ho vzal a ve snaze ukončit trápení celého lesa s ním vší silou bodl do černokněžníkovy skořápky. Kopí sice prošlo skrz, ale ne jako nůž máslem, zaseklo se několik čísel od těla temného mága. V ten moment přispěchal Volcanos a sám vzal za kopí. Vzpomněl si na umění, které ho učili jeho dřívější mistři. Kopím proletěl mrazivý závan a na jeho konci se rozšířilo o dobrý metr velmi ostrého ledu. Ten projel worgenem a boj byl u konce. Dokonce samotný les děkoval hrdinům za jejich odvahu. A Orik s Volcanosem? Ti si v blízké vesnici vzali sud piva a ryb.
http://i.imgur.com/jx93hYdl.jpg
http://i.imgur.com/NT4mpkYl.jpg
http://i.imgur.com/99DWLWXl.jpg

(Nutno dodat: Kde se vzal, tu se vzal, objevil se starý paladin jménem Maksym a všechny zúčastněné podporoval, jak jen mohl!)
Účastníci: Ugluuk, Trywa, Volcanos, Orik, Maksym

[Anttio]

Goldshirská hospůdka se toho dne zdála až příliš rušná. Navzdory stížnostem na snižující se zisky si sem našla cestu pozoruhodná skupinka. Druidka ve zbroji strážců Hyjalu mluvící o smutném koloběhu života, válečník v tmavé zbroji přemítající svůj soud, zástupkyně velitele stráží a polovrykulka v jednom, draenei s velkým srdcem i sekerou a elfka s prapodivnou maskou a chováním. Někteří spolu mluvili, jiní si hleděli svého. V tom jeden z kuchařů příliš nahlas pronesl jeden z místních drbů: "Slyšel jsem, že farmáře trápí kanec obřích rozměrů." Jeho kolega mu jen suše odvětil: "To víš, chtějí zvednout ceny." Dobrosrdečný draenei Diroydhann se hned sebral a běžel sehnat info, o pár minut později už byl spolu s podivnou elfkou Ichit a lidským paladinem Aldarenem Silverkinem na cestě k místním farmářům.


http://i.imgur.com/JvQY8SPl.jpg

Po procházce pod korunami mohutných stromů Elwynského hvozdu dorazila trojice k dýňové farmě na východě. Z dálky viděli několik ozbrojených bojovníků. Každému z přítomných proběhla hlavou zpráva o banditech. Navzdory nebezpečí vykročil Diro s přátelským úsměvem směrem k obzrojencům. "Zdravím vás cizinče!" Ozbrojenci mu věnovali nechápavé pohledy, ruce připravené na zbraních. První ozbrojenec si začal hrát na farmáře a téměř přesvědčil skupinku hrdinů o jejich farmářské činnosti, kdyby ozbrojenkyně nevykřikla "Za bratrstvo!" a neskočila s mečem v ruce po válečníkovi s modrou kůží. Bojová neschopnost banditů se nemohla se zkušenostmi jejich protivníků rovnat, po pár zásazích bandité začali utíkat a trojice zjistila, že tady na té farmě se zmiňované veleprase nenachází.


http://i.imgur.com/19rmxZWl.jpg
http://i.imgur.com/rzXpr5tl.jpg


Konečně dorazili tam kam chtěli, uprostřed pole se rozkládala prasnice kolosálních rozměrů. Normální divoká prasata vedle ní vypadala jako selátka. Celé pole bylo zryté a zničené. V pozadí toho všeho občas vykoukla smutná hlava místního farmáře Homera. Z úst všech vyšla jen citoslovce úžasu. Po chvilce oba bojovníci, lidský paladin i drenajský válečník, tasili své zbraně. Rozeběhli se proti macatému protivníkovi, který ihned pochopil jedno - vetřelci! Diroydhann bežel čelem k té bestii a kryl se za pomoci štítu i sekery, mezitím Aldaren se svým obouručním mečem využil rozptýlení a dostal se za tu masitou horu masa a sádla. Modrý válečník ustál náraz s gigantem jen tak tak a právě v ten moment paladin Silverkin využil svůj meč jak nejlépe dovedl a sekl prasnici do zadních nohou. Ozval se vysoký tón bolesti. Neměla šanci se bránit, otočila se a cestou tím srazila draeneie na zem. Zpovzdálí vše mlčky sledovala noční elfka s maskou na obličeji. Diro se pomalu zvedal z bláta, když se Aldaren rozhodl zasadit finální úder do hlavy. Nevyústilo to v nejlepší nápad. Hlavně kvůli netypickému tvaru meče a náhodnému pohybu Princezny, jak se po generace tak velké prasnici přezdívalo, se čepel zasekla a vypadla paladinovi z ruky. Z elfky najednou vypadlo: "Miřte na břicho zleva!" a tak se i stalo. Oba bojující zaútočili tak, jak radila Ichit. Jeden sekerou, druhý kopanci. Efekt to mělo. Monstrózní svině padla. Bohužel. Diroydhann stihl jen nastavit ostré zakončení sekery než se na ně bokem celá sviňucha svalila. Polomrtvá bestie sebou ani nemrskala, jen kvičela. Elfka zkusila hodit pár kamenů a poté se přiblížila a zasadila poslední ránu svojí holí. Hrdinové se mezitím váleli v blátě a krvi zabité "příšery". Z dálky už běžel farmář Homer, aby pomohl na nohy zachráncům jeho políčka.


http://i.imgur.com/RKEmK4dl.jpg


Účastníci: Diroydhann, Animouse, Ichit

[Anttio]

Slunce se připravovalo na konec své denní pouti a Joachim Brenlow, výčepní u Modrého samotáře ve Stormwindu, právě umýval další půllitr. U až podezřele oblíbeného stolu pod schody seděl osamoceně popíjející paladin gyramista Forgrim, když do lokálu vstoupila Hyrria Fireborn, zdejší zástupkyně stráží. Hbitě se dostala až k pultu, kde se pohledem setkala se zdejším vlastníkem panem Stevenem Lohanem. Chvilku se bavili o ničem a pak, údajně pro jistotu, zašla slečna Fireborn zkontrolovat sklep. Nic nenašla. Přisedla si k Forgrimovi, kde dlouho dobu debatovali o víře i původu. V tom do Samotáře přišel muž v tmavé zbroji, objednal si pivo a při přisedávání k dvojici pod schody se představil jako Tarvius. Debata pokračovala a piva přibývalo. V přední části lokálu se objevil paladin a potichu se usadil k osamocenému stolu. Naslouchal diskuzi. U baru se mezitím roznášely drby a povídačky. Jedna z nich zahrnovala něco o bestiích, co terorizují přístav a lovce humrů. Po několika otázkách a odpovědích se všichni v lokále rozhodli ubohým rybářům pomoci.


http://i.imgur.com/O4p2sk2l.jpg

U vstupu k přístavu nedočkavě postávala žena v černé kožené zbroji. Z dálky se k ní blížili tři muži, odlehčeni od svých plátů. Společně se za vřískání racků vydali dolů k lodím. Cestou se zastavili u proviantmistra-seržanta Gravese. Ten jim sdělil několik zpráv a doporučil sehnat si nějaké vybavení na lov žraloků u kotvících lodí. A tak se Forgrim, Aldaren, Tarvius i Hyrria vydali k ohromným lodím. První byla prázdná, tak se vydali k válečné lodi Assurance. Po debatě o pravomoci a přidělování zásob nakonec družina získala dvě harpuny a nějaké ty provazy. S vybavením a kuráží šli prohledávat okolní vody. Netrvalo to moc dlouhou a zahlédli z kůlů pod úrovní mola pořádného žraloka plujícího kolem pastí na humry. Tarvius se chytil iniciativy a hned poté, co Hyrria uvázala provaz, hodil. Moc toho nezpůsobil, sotva žraloka škrábli. Všichni začali přemýšlet jak žraloka nalákat. Bylo by dobré přiznat, že jim to trvalo docela dlouho než do vody kápli trochu té krve. Holt, hrdinové nejsou zas tak chytří, jak se v knížkách na noc píše. Ale zpět k lovu!


http://i.imgur.com/WMX1F0xl.jpg

Žralok začal lačně kroužit kolem, což dopřálo Tarviusovi druhý pokus. Tentokrát žraloka zasáhl pěkně a z mola byla vidět žraločí krev vytékající z rány. Žralok vypadal docela rozzuřeně, jak se dá jen o žraločích mimikách říct. V momentě, kdy Tarvius vytahoval harpunu z vody a připravoval se k dalšímu pokusu, se poraněný žralok rozhodl k útoku a vyskočil s otevřenou čelistí plnou zubů na nic netušící hrdiny. Hyrria se díky svým reflexům stihla skrčit, což se nedalo říci o Forgrimovi s Tarviusem. Prvního jmenovaného žralok "jen" shodil do vody, to druhý se zasekl harpunou do těla žraloka. Ke vší smůle si zrovna uvázal provaz u harpuny kolem těla. Aldaren jen koukal s otevřenou pusou. Za žralokem s Tarviusem se zavřela voda. Forgrim se snažil vyšplhat zpět, ale jediné, co svedl bylo plácat sebou nad hladinou, aby se neutopil. A ke skupince se blížil druhý, o poznání větší žralok.

http://i.imgur.com/QOkmyAjl.jpg

Hyrria skočila pohotově do vody s dýkou v ruce. Forgrim se za pomoci ostatních vyškrábal na molo a Aldaren poté skočil i s mečem, co mu půjčil strážný do vody za Hyrriou. Ta už mezi tím přeřezávala provaz spoutaného Tarviuse, který mezitím mlátil do žraloka hlava nehlava. K nim plaval Aldaren a za ním i Forgrim. Všichni s nějakou zbraní. A k nim se blížil druhý, pěkně macatý, žralok. Po uvolnění Tarviuse odplaval první, silně poraněný žralok pryč ke dnu, kde následně na poranění zemřel. Velikán chňapl po Hyrrii, která při úhybu stihla jen bacit podmořského tvora do čenichu. Zeshora se ke žralokovi blížil Tarvius. Z ostatních stran ho obklopili zbylí dva paladini. Všichni urputně bojovali a jen chudáka Forgrima zasáhl žralok ocasní ploutví a odhodil ho z boje. Po pár minutách pod vodou bylo dobojováno. Všude byla krev a nebohý macík sebou sem tam škubnul. Družina ho vypětím posledních sil vytáhla k plošině u mola, kde ho zachytili, aby si ho moře nevzalo zpět a šli si vybrat svoji odměnu a vrátit náčiní. Toho dne se na talíře v městě lidí vrátili humři.


http://i.imgur.com/BauOmtPl.jpg

Účastníci: Animouse, Tarvius, Forgrim, Hyrria (a chvilku přihlížející Fjära)

[Shedreka]

Nalezeným medailonkem za dobrodružstvím

Den se proměnil v noc a slunce se již skrylo za horami. Nad Arathijskou vysočinou nebe potemnělo a nad Stromgardem byl klid. Hrozící invaze nemrtvých se očekávala každým dnem, každým okamžikem. Nebyl den, aby o sobě nedali Opuštění vědět. Tentokrát však ne. Do městské brány vešel někdo úplně jiný. Drobná slečna. Zamířila si to k několika lidem. Procházela kolem hradeb, když kousek od brány u rozvalin, které opravovali lidé stormwindští i alteračtí pospolu, nalezla medailonek. Byl z velmi vzácného bílého zlata a jak se leskl, tak upoutal její pozornost. O celou věc se začal zajímat jeden trpaslík, rytíř smrti a bojovník v plátovém brnění. Redknife, Sarilen a Angelus. Redknife se jak prozkoumat medailonek. Dal se vyčíst text
„Kamenní strážci v kruhu stojí,
v bouři kolem neobstojí.“

Rozletěli se po krajině, ale nic zvláštního neobjevili. Vrátili se tedy do pevnosti. Sarilen a Angelus se vydali s dívkou najít místo nálezu a prozkoumat jej. Angelus jen zběžně prohledal zdejší křoví. V noci však bylo vidět dost špatně. Sarilen překulil i několik kamenů a jeho bystřejší zrak rytíře smrti byl o trochu úspěšnější, když si všiml řetízku ze stejného materiálu jako medailonek.

http://rlv.zcache.com/wow_necklace-r85d5f7c9a4fe40e3a661aa07cf66354d_fkoei_8byvr_324. jpg

Následujícího večera se opět lidé i trpaslík sešli, aby zjistili, co ukrývá medailonek a řetízek. Sarilen je ve Stromgardu spojil. Vlna energie jím projela a propojený celek začal žít vlastní silou. Bylo to velmi neobvyklé. Zamířili tedy do kostelíku, zda tam nenajdou nějakou kněžku. Další lidé se přidali a kupříkladu Reag byl připraven se svou zbraní, kdyby se něco zvrtlo. Kněžka společně s rytířem smrti prozkoumala síly, které medailonek objímaly. Byly to nitky Světla propletené nitkami Temnoty. Jako by to nesmělo padnou do nesprávných rukou. Do rukou ovládající jen jednu sílu. S vypětím je postupně rozmotávali, až se jejich myslí rozezněl šum hlasu. Šeptal a šeptal, až se slova začala vyjevovat:

„Jen temnota vyjeví,
co ve dne bylo skryto.
Každý vlasy naježí,
kde půda bývá bita.
Tam nalezneš další,
co byla v kámen vryta.“

Nikoho nenechalo na pochybách, že se jedná o místo. Ale jaké? A další lidé se přidali k hledání a pátrání. Paladin Aldaren s Redknifem zvažovali všelijaké možnosti. Veralyn přispěla také svou troškou do mlýna a pak se vydala na hradby, aby byl Stromgarde připravený, pokud by se něco dělo ze stran jakéhokoliv ohrožení. Redknife s Aldarenem a onou dívkou se vydali do Hořících plání, kde bylo podezřelé místo. Avšak nesplňovalo všechny body textu a ještě je tam napadli černí draci. Jeden dokonce shodil Redknifa z gryfa a ten jentaktak dopadl na létající koberec slečny, což mu zachránilo život. Aldaren měl větší štěstí a po prohlédnutí oltáře uletěl s ostatními. Nikde nic. Vrátili se tedy do Stromgardu.

Znovu tedy projít text. Znovu zapojit mozkové buňky. Několik kruhů bylo s elementály přímo v Arathi. Vzdušní elementálové nedaleko. Bouře. Déšť s blesky bubnující do země. Noc. Vše se splňovalo. Vyrazili tedy tam. Elementálové nebyli vlídně naklonění, ale po ukázání medailonu je v pustili do kruhu z kamenů. Dobrodruzi jej vložili do otvoru v kameni, který byl přímo u středu. Zvuky, které se kolem nich rozlehly, nenechaly nikoho na pochybách, že našli, co hledali. Před nimi se zhmotnilo cosi. Snad duch, snad entita? Mluvil o nepřátelích, společných nepřátelích, o tom, že je cestovatel. Cosi o hrobu. Cosi o času. Pak se rozplynul a po něm zůstalo na zemi několik prstenů. Po prohlédnutí shledali, že jsou to ochranné amulety. Redknife s Aldarenem si je prohlédli a nasadili. Zbytek byl posbírán pro každého, kdo se události v průběhu dění zúčastnil s tím, že jim budou rozdány následně.


http://img3.wikia.nocookie.net/__cb20061106110224/wowwiki/images/c/cd/Circle_of_Outer_Binding.jpg


Bylo na čase se vrátit. Toho večera však ještě neměl být klid. Ještě ne. Už cestou se dělo něco divného a v pevnosti ještě divnějšího. Začali se objevovat draci. Nepřátelé času. Nekonečná (Infnite) letka. Ale jak se objevovali, tak hned zase mizeli. Ještě hrůznější byly obrazy minulosti, které všichni mohli vidět. Muž žádající o pomoc Stratholmu, boj o Stromgarde, jeho zabrání a podobně. Že by se někdo chystal napadnout toky času a upravit výsledek další velké bitvy, která se měla odehrát již brzy? Angelus, kterému byl zatím předán prsten, a Volcanos se už v tu chvíli chopili iniciativy a začalo velké prohledávání pevnosti, aby byli draci nalezeni. Vzburcována byla celá pevnost. Zjevení je dovedla až do hradu, kde se ve velkém sále po rozmístění run Volcanosem zjevil kromě menších dráčků zjevně jejich vůdce. Ochránil se temným štítem před našimi hrdiny, ale ti, jež měli nasazené amulety, mohli projít skrz. I když s námahou. Drak to nečekal a pod mocnými údery Angela s pomocí Redknifa a Aldarena padl.

http://img1.wikia.nocookie.net/__cb20091107010317/wowwiki/images/c/c9/Infinite_Destroyer.jpg

Rozhostilo se ticho. Stromgarde a jeho obyvatelé byli prozatím v bezpečí. Prozatím. Velká bitva se blíží.

Obrázky jsou ilustrační.

Velké poděkování GM Anttiovi, který pomohl s realizací, nepřáteli a efekty.
Dále děkuji všem zúčastněným za moc pěkné RP.
Zúčastnili se: Aldaren, Angelus, Kristiela, Reag, Redknife, Sarilen, Volcanos. (a Veralyn)
(pokud jsem na někoho zapomněla, ozvěte se)

[Anttio]

Před chrámem Měsíce zrovna postávala skupinka elfů, když se k nim přiřítila jedna ze strážkyň se zprávou v ruce. Zastavila se a rozhlédla po přítomných: "Nesu zprávu z vesnice Starfall." V tom k ní přistoupila Trywa a zprávu s úsměvem převzala: "Děkujeme ti sestro, můžeš si jít odpočinout." Velitelka strážkyň si přečetla zprávu a zachmuřila se. Delarfalah Illinar Moonlightfall se na Trywu podíval tázavým pohledem. "Ve vesnici Starfall mají potíže. Podle všeho je tamní brloh doslova zaplaven brouky a goblini na ně chtějí ještě ke všemu použít jakési chemikálie." zodpověděla elfka dotaz visící ve vzduchu a pískla na svého čtyřnohého přítele, který se pak potichu vytratil. Celému rozhovoru naslouchala i elfka Sylriellea, která se bez delších rozpaků rozhodla přidat. Z větví sletěla i bouřná vrána a proměnila se v jednu z ochránkyň Hyjalu -Aeloinu. Také se rozhodla přidat. Když už se celá družina rozhodla vydat k Rut'theran, ozvala se za nimi kněžka Idresia, že se též přidá. Všichni tedy šli. Prošli průchodem do vesnice Rut'theran, kde si jich všiml druid Turdus. Po krátké debatě se rozhodl, že bude nejlepší, když pomůže také. Každý naskočil na hipogryfa, kterých byl v přístavu dostatek, a jako jeden letěli k cíli v zasněžených horách.

http://i.imgur.com/lbQ9ABol.jpg

Drápy hipogryfů dopadly do bílého prašanu. Elfové neotáleli a vydali se k hlavní budově. Tam čekal tamní vedoucí, nebo to tak aspoň vypadalo, protože stál uprostřed. Vrchní velitelka Windlight ihned spustila o zprávě, zamoření a tak všem. Ostatní si mezitím prohlíželi, jak krásná může zima být, přičemž ale stále bystře naslouchali rozhovoru. "Nedávno se nám v druidském brlohu dole usídlili brouci, jsou jich spousty a my jsme tu jen čtyři. Jen těžko jsme je vůbec udrželi dole, a tak jsme si najali goblinské pomocníky, z kterých se vyklubali odborníci na ničení hmyzu." Elf koukal na celou skupinu provinilým výrazem a bylo jasné, že nynější situace se mu nelíbila stejně jako jim. Poté, co byl elf poučen, že s gobliny je neradno si zahrávat, a je lepší poslat zprávu ihned, se družina vydala k brlohu. Druidka Aeloina se zarazila a poté řekla ostatním: "Počkám zde a ujistím se, že ven neproklouzne ani myška." Ostatní neměli námitky a pomalu jeden po druhém vstoupili do prastarého druidího brlohu. U stropu se houpala jedna z klasických lamp nočních elfů a okolí bylo cítit zemí. Skupina odvážlivců pomalu sestupovala točitou cestou dolů, čím byli hlouběji, tím slaběji k nim doléhalo hučení ledového vichru nad nimi.

http://i.imgur.com/QBj3xNTl.jpg

Podzemní ticho prořízl goblinský výkřik: "Tumáš dynamit!" Elfové přidali na kroku. Viděli goblina, ke kterému se právě blížil velký nafialovělý pavouk. Zelený mužík v brýlích se ničeho nebál a zapálil cancour u výbušného párku. "Ne!" ozvalo se z elfí strany. A to bylo asi tak vše, co stihli říci než byl ubohý pavouk rozmetán. Jeskyně se otřásla a ze stropu se lehce zaprášilo. "Tohle nemůžete." přiskočil k němu druid. "Jak nemůžu? Najali si mě, tak to tu vyčistím." Rozhovor s goblinem neprobíhal zrovna nejlépe, ale poté, co byl ujištěn, že zaplaceno dostane, to bylo lepší. "A nezapomeňte dole na moje příbuzný, tam nějak uvízli asi. Vám dám 6 hodin a pak to celý vyplynuju!". Syllriella koukla na goblina a poté oznámila skupině, že by ho mohla zmrazit. Po překvapivě dlouhé chvilce váhání se ale všichni rozhodli, že do šesti hodin úkol v klidu zvládnou. Nechali goblina za sebou a vydali se hlouběji mezi pavouky, brouky, hmyzáky a kdo ví co ještě. Brloh byl opravdu zamořen. Převážně pavouci byli doslova za každým zákrutem. Každý s nimi bojoval svým způsobem. Trywa dávala přednost sestřelování pavouků za pomoci svého luku, nejlépe ještě u stropu. Syllriella se nebála používat kouzla ledu i ohně, aby osminožce zahnala zpět, odkud přišli. Druidi se snažili využívat své hole, ale došlo na chvíle, kdy byla pomoc přírodních sil vítána. Idresia, jakožto kněžka Elune, osvítila a usnadnila cestu svým spolubojovníkům. A tak se všichni bez úhony dostali k první goblince, kterou posléze poslali nahoru ke goblinovi. Chodby se větvily a někdo si mohl podzemní komplex splést s labyrintem. Možná se tak i stalo, když se na malou chvilku skupina rozdělila. Každý z druidů šel jinam, ale každý z nich našel to samé - hýbající se kokon z lepkavého vlákna o velikosti lidského dítěte. Po opravdu dlouhém a snaživém otevření kokonu vyskočilo na svět kotě sněžného šavlozubého pantera (tzv. frostsaber), a to jak u Turduse, tak u Illinara. Obě poloviny se znovu sešly zrovna ve chvíli, kdy se Turdus snažil promluvit k duchům tohoto prastarého místa. Celé podzemí sebou lehce zatřáslo. Před elfy se zjevila elfská duše a pověděla jim, že kataklyzmatické události otřásly zemí a vytvořily tak příležitost pro průchod stvořením z hlubokého podzemí. Duše se po svém monologu zase vytratila, a družina tak zůstala u původního plánu odstranit to, co sem nepatří.

http://i.imgur.com/k6yKAPMl.jpg

Po dlouhém a únavném boji s pavouky a červy se vše zdálo poměrně klidné, avšak při procházení nejspodnějšího patra byla objevena jakási anomálie. Průchod. Zářil a vedl hlouběji do země. Nikdo se neodvážil do něj vstoupit a společně se ho rozhodli zavřít, když v tom z něj vylezl podivný červ tvořený krystaly a minerály. Po chvilce v brlohu se nestihl ani rozkoukat a pištící zalezl zpátky do průchodu. Mezitím delarfalah prosil přírodu a hlavně mohutné stromy o jejich kořeny, které zasahovaly až do hloubky brlohu, aby mu pomohly uzavřít průchod. Ze zářící jámy mezitím vylezli menší pavoučci, také stvoření z nerostů, minerálů a kamení. Vylezlo jich asi pět, než se podařilo průchod ucpat, nicméně na nikoho neútočili. Jen zmateně pobíhali po místnůstce a pištěli. Konečně se usměrňovaným silám přírody podařilo ucpat díru do neznámého světa a nebezpečí tak bylo zažehnáno. Pro kamenné pavouky to však byl konec, neboť po chvilce začali slábnout až skonali. Smutná to událost. Cestou zpátky však byla nálada mnohem lepší, jelikož už bylo po úloze a většina vetřelců byla zneškodněna. Zrovna, když přecházeli most, ozvalo se z visutého balkónu vedle nich: "Pojďte zmetci, všechny vás sejmu!" Další goblinka tam zrovna vyhrožovala bandě pavouků. Nasadila si masku a její přístroj na ně vyplivl zelenou toxickou mlhu. Kaldorei se za ní rozeběhli. Naštěstí se jim podařilo ženštinu zastavit před dalším plivnutím jedu a odvedli ji do bezpečí. Na začátku komplexu stále čekal Rinno. Přepočítával čas a připravoval sudy s chemikáliemi, kde mu pomáhaly jeho dvě sestry. Po přivedení třetí sestry spolu s elfy se usmál a pronesl: "Stejně dostaneme zaplaceno." a odkráčel nahoru. Družina se ještě domluvila se zdejšími obyvateli na postupu a prevenci proti hmyzu a pak se v poklidu rozešla, přičemž ženská část osazenstva skončila na čaji v nedalekém domku.

http://i.imgur.com/EIAsZSll.jpg

Díky všem za účast, myslím, že na event ušitý horkou jehlou, to nebylo špatné! :)
Účastníci: Aeloina, Gomret, Idresia, Sylriellea, Trywa, Turdus
Album z eventu (http://imgur.com/a/rvBjK)