Rpím se ti? - Aliance

[Ceroth]

V tomto topicu můžete sepsat informace o vaší rp postavě. Jak vypadá, co má ráda, či něco z její historie.

Příklad:

Jméno: *****
Rasa: *****
Věk: *****
Barva očí: ******

Popis postavy: ******

Zájmy: ******

Cíle: *****


Jakýkoliv spam či OT bude smazán, děkuji za pochopení.

[Redknife]

Redknife Karzarch z Loch Modanu

Rasa: Trpaslík
Pohlaví: Muž
Věk: 50
VLV: cca 23 let

Vzhled a charakter: Je trošku menší postavy, než většina trpaslíků. Oči má hnědé barvy. Jeho rudé vlasy i vousy jsou obvykle dobře udržované a spletené. Bradu má dlouhou a na konci sepnutou, knír si splétá do dvou utažených, mohutných copů. Jeho na čele začínající a pod levým okem končící jizva je jéměř vybledlá, ale dodává jeho výrazu vážnosti, ačkoli uvnitř je přívětivý, hodný a vtipný, i když trošku výbušný chlapík. Po nedávné „nehodě“ je jeho levá ruka mechanická. Jelikož v útlém věku viděl, jak mu jeden gnom zavraždil otce přímo před jeho očima, nikdy si tolik nezprotivil rasu elfů a draeneiů, jako ostatní trpaslíci, nýbrž gnomy. Ale stejně si z elfů rád dělá legraci více, než u jiných ras. Obvykle se snaží bavit lidi kolem, rád se chlubí a přehání, ale nelže a umí přiznat svou chybu.

Ze života: Narodil se na venkově v Loch Modanu, stejně jako jeho o pět let mladší bratr Mounderw. Jeho otec byl místní lovec a matka pracovala v koželužně. Z neznámého důvodu byl jeho otec zabit gnomským rodinným přítelem, když mu bylo devět let. Kouzlo, které zabilo jeho otce, podpálilo i dům a s ním shořel i veškerý rodinný majetek, a tak se s malým bráchou a matkou octli na dlažbě. Nějakou dobu ještě žili u přátel v Loch Modanu a ztěžka vydělávali na živobytí, ale věděli, že pod stínem chátrající zříceniny jejich starého domova a pověsti záhadami obklopeného otce nemohli zde už dlouho žít. Jakmile k tomu měli prostředky, rozloučili se s přáteli a odešli do Dun Morogh, kde se Redknife později ve 29 letech začal v přetrvávajícím zármutku učit bojovému umění. Postupem času jej jeho vztek a smutek opustil a byl převeden do kvalit jeho výcviku, kde se učil základy boje se všemi zbraněmi, včetně luku a boje s nožem. Když mu bylo 32 let, v naivitě mládí školu opustil, se zdánlivým vědomím, že už je na vše připraven. Vyrazil do světa, poháněný duchem cestování a zkoumání, přespával u lidí, kterým pomáhal v jakékoli práci, a tak si postupně vydělal malé jmění, které mu stačilo, aby přežil. Začal si říkat žoldák, ale pomáhal vždy jen obyčejným lidem na venkovech. Mnohokrát narazil, ale vždy nalezl sílu zase vstát a jít dál. Nedávno se však nakonec natrvalo usadil ve Stormwindu, v naději, že i zde bude užitečný. Setkal se zde s mnoha lidmi, které může považovat za přátele a pro které by byl ochoten položit život. V současnosti je členem Stormwindské stráže a nositel titulu rytíře.

Oblíbená hláška: "Tak to vyhodíme do vzduchu a postavíme znova." (Vždy jej zaskočí, jak to někteří myslí vážně)

Záliby: Jako každý trpaslík pití piva, dobré jídlo a férový boj. (Ačkoliv je toho názoru, že čím kratší ten boj je, tím více zbude času na jídlo a pivo. Nemluvě o jednoduchosti trpasličího náhledu na férový boj, který zahrnuje pouze instrukce: "Popadněte, co máte po ruce a DO SEBE!") Dále si rád utahuje ze svých nadřízených.

Obavy: Prostřelení fousů, spálení fousů, useknutí fousů, ustřihnutí fousů, zaseknutí fousů, zaháknutí fousů a průjmu na bojišti.

[ShadronCzD]

Celým jménem: *neznámé* (Ve hře jako Nightray)
Krycí jméno: Gabriel
Organizace: Alteracká Tajná Policie
Hodnost: Agent - špión
Věk: 25 let
Původ: Sirotek z Stromgarde ( *veřejnosti neznámé* )

Historie: O Gabrielovi nikdo nic moc neví, je to tajemná osoba, která se zjevila těsně před zničením Alteraku. Po zničení města byl převelen pod Tajnou Policii a společně s agentkou Tryelou měli za úkol zabezpečit dokumenty Tajné Policie a dopravit je do Stromgarde. Při hledání posledního z dokumentů byl ovšem "unešen" černorudým portálem kamsi do neznáma.
Po dobu zhruba dvou měsíců byl pohřešován až do doby kdy při zkoumání Strahnbradu byl portálem vyvržen zpět mezi živé. Nyní bývá viděn často na jihu, ve vesničce Darkshire. Samozřejmě iknognito.

Vzhled: Mladý chlapík sportovní postavy, středně dlouhé vlasy havranní barvy stažené do culíku, od návratu z anomálie si udržuje nevšední a trocha nezdravě vypadající bledou barvu. Díky té vynikají jeho pestré modré oči. Vypadá obratně, většinou chodí oblečený v pohodlné košili, nebo kvalitní ohebné kožené zbroji. Nosí ssebou v brašničce u pasu všelijaké klumpy, pozornost ovšem upoutává zejména lano s kotvičkou, kterou má často pověšenou na boku. Libuje si v kápích a maskách.

Chování: Mezi lidmi se chová odtažitě, nedává o sobě dvakrát vědět, často pozorně sleduje okolí a vypadá připraven na nejhorší. Jako by ho cosi nenechávalo klidným. V akci si rád drží odstup, pokud je to možné, útočí kuší, pokud dojde k přímému kontaktu, používá dýky, případně tesáky. Je tichý, povětšinou snažící se působit klidně a vyrovnaně. Mezi "svýma" lidma se karta obrací, je to pohodář, kterému je většina věcí naprosto ukradená, pokud zrovna nejde do tuhého s radostí se vrhne do nějaké hazardní hry. Rád si zatrénuje, ať už vrhání nožl, střílení z kuše nebo obíhání Stromgardu. Je oddaný své věci a svým ideálům. Zrada, nebo snad neúspěch u něj neexistuje.

"Kde bereš tu jistotu že to co vidí tvé oči, je pravda ?"

[Asharia]

Jméno: Asharia
Rasa: Noční elfka, urozená
Věk: 1665 let (Pokud nepočítáme dobu, po kterou byla 'indisponována'.)
Titul: Lady (Nepoužíván, prozatím pouhý stín minulosti.)
Barva očí: Zářivě zlatá
Popis postavy:
Asharia se jako jedna z mála nočních elfů narodila s oči planoucími zářivě zlatou barvou, tato barva očí podle některých znamená velmi silné pouto s přírodou, je velmi vzácná a podle děti hvězd jsou také elfové narozeni s touto barvou očí předurčeni k velikým věcem. Když dospěla, byla velmi vysoká, svou výškou převyšovala někdy i mnohé muže své vlastní rasy, tato výška jí pouze přidala na dominantnosti, kterou působí. Její pohyby dokáží být někdy tak ladné, že by jí je mohla závidět snad i samotná kočka, která se rozhodně nedokázala pohybovat s takovou pýchou na to kým je. Její hlas dokáže být tak okouzlující, že by mohl přimět i kdejakého muže rozběhnout se vstříc jasné smrti. Její kůže má světle fialovou barvu a její dlouhé, překrásné vlasy zbarvené hned do několika odstínů stříbrné barvy prolínajícíh se mezi sebou jí povětšinou volně vysí na zádech, kde se dotýkají až jejího perfektně tvarovaného pozadí, taktéž jí některé prameny svůdně přepadávají přes ramena na její ňadra, hruď.
Ještě bych ráda zmínila její tetování, které po všech těch letech již tak trochu bledne, ovšem stále je ještě dobře viditelné, i když ne tak dobře jako u většiny mladých nočních elfek.
Asharia byla jedna z nočních elfů která v sobě nalezla nemalý magický talent, vlastně by bylo vzhledem k jejím rodičům velmi zvláštní, kdyby měla talent na něco úplně jiného.
Kdo byli její rodiče a více o ní samotné se již musíte dozvědět samotní, nemohu tu vypsat vše, pak by jste přišli o RP! :P


Povaha, charakter:
Asharia byla vychovávána (jako mnoho urozených) jako někdo vyjímečný, tudíž se tak mnohokrát i cítí a chová, bylo jí věnována mnoho pozornosti a péče, rozhodně to zanechalo stopy. Je velmi hrdá na to čím byla, je a čím se stala, také je velmi hrdá na celou svou rodinu, někdy možná až příliš ctižádostivá, avšak je také cílevědomá a velmi proradná, dokáže velmi dobře manipulovat s ostatními, když je to doopravdy potřeba, už jen díky jejímu charismatickému hlasu a dominantnímu vzhledu je to jednodušší nežli by to bylo pro kohokoliv jiného. Velmi nerada slyší když je její vlastní rasa hanobena, zde taktéž je nejspíše velmi nutné podotknout že za svou rasu a svůj lid bere pouze urozené, kteří byli vyčleneni z řad prostých nočních elfů. Samotné noční elfy považuje za hlupáky a zbabělce, kteří zavrhli arkánickou magii pouze ze starchu. Podle sebe samé i jejího blízkého okolí, ve kterém vyrůstala je určena k velikým věcem, které může dokázat snad jen pár elfů a elfek. Ona je ta, která má sjednotit urozený lid a vyzvednout ho ze stínu zapomění. Již příliš dlouho její lid strádal, již příliš dlouho byl zavrhován. Někdo jím nakonec musí dát nový domov, domov na který budou moci být poprávu hrdí a pyšní!
Jednou z dalších důležitých věcí, kterou by sem bylo možná dobré uvést je to, že ona samotná chová převelikou úctu a čest k dávné královně elfů Azshaře, které sloužili její předkové, byť třeba neuznává její poslední činy, které měli za následek pád věčné říše elfů a rozpad celého Azerothu. Jako noční elfku si ji pamatuje velmi dobře, lépe než většina urozených, jelikož její vzpomínky, které nejsou tak úplně její, jsou díky jedné jisté věci (kterou nebudu kvůli RP jmenovat) živější a pravdě bližší nežli vzpomínky a myšlenky všech ostatních, jedná se o takové rodiné dědictví, dá se říci. Ona samotná by se nikdy neopovážila s Azsharou srovnávat, i když se jich mnohokrát v mnoha směrem pokoušela napodobit, moc dobře ví, že Azshara vždy bude a vždy byla jen jedna.


Citáty: "Příliš dlouho byl náš lid stínem minulosti, nyní opět přichází náš čas."
"Nedovolím, aby náš lid strádal jen kvůli hlouposti nevyvolených."

Záliby, předměty co se jí líbí: Patří sem rozhodně zdokonalování sebe samé v arkánické magii, plánování různých věcí dopředu, ("Jen aby se něco nezvrtlo!"). Mezi předměty rozhodně patří různé šaty a róby nevšedních střihů, Asharia by se možná do jisté míry dala nazvat tak trochu exhibicionistkou, patří mezi elfky které se rozhodně mají čím chlubit, podle ní by byla škoda vše skrývat pod dlouhými, tlustými hábity.
Dále jmenuji různé dekorace, detaily, tedy šperky všech druhů, všech velikostí- zlaté, stříbrné (bronz je podle ní pro socky!) s rubíny, emeraldy, azurity a dalšími vzácnými kameny.
A nakonec...Artefakty!


Obavy: Těžko říci, jestli se Asharia vůbec něčeho přímo obává. Tedy samozřejmě, že stejně jako každá osobnost má i ona obavy a své slabé stránky, ovšem snaží se je vůbec nedávat najevo, jelikož nechce mít žádná zranitelná místa.


Cíle: Mezi cíle by se dalo zařadit spousta věcí, od věcí jmenovaných v textu výše až po věci tajné, které by se neměly jen tak dostat na povrch.

Vztahy k jednotlivým rasám:
Nagové, Taureni, Trollové, Orkové, Noční elfové, Urození, Krvaví elfové, Nemrtví, Démoni, Draenei, Goblini, Gnómové, Worgeni, Dráčci, Trpaslíci, Lidé
(Snad podle barviček všichni chápete, pokud zde snad není uvedené něco, co by jste tu rádi viděli nebo by tu podle vás být mělo, klidně mi napiště.)
http://i162.photobucket.com/albums/t254/Lithiri/Asharia_zps307adeb6.jpg
Nic výstižnějšího jsem nenašla.

[Darkhuman]

Galvar Redhammer
Jméno: Galvar Redhammer
Rasa: Člověk
Věk : 42
Barva očí: Modrá
Popis postavy : Galvar je střední postavy,má plavé vlasy. Nosí vždy a za všech okolností těžkou plátovou zbroj a většinu času i masku přes obličej, jenž byl znetvořen poté co málem uhořel nedaleko Chillwind postu Argentu. Na zádech nosí velký obouruční meč.

Lore v kostce : Galvar pochází z rodu Redhammer, rodu, jenž měl své postavení v předválečném Stratholmu, potažmo království Lordaeronu. Jeho otec byl
paladinem stříbrné ruky, a jeho matka zručnou švadlenou. Galvar svého otce nesnášel, za to že ho stále nutil a tlačil ktomu, aby následoval jeho kroky paladinství .
Galvar však v učení paladinů nevydržel a tak se přidal k armádě a opustil domov. Po pár letech se paladiem, stejně nakonec stal.

Přišla třetí válka a Galvar se vypracoval až na šarži poručíka Lordaeronské armády, posléze nadporučíka Šarlatové Krusády. Odté se mu však po několika bitvách proti Argentu a jeho nechuti k zabíjení svých krajanů podařilo utéct. Doteď ho však straší noční můry a stíhají hlasy minulosti z dob Šarlatu kde probíhali drancovaní bezbranných vesnic, znásilňování žen, upalovaní děti a starců dnem i nocí.

Po útěku na jih a několika rocích karieré Alkoholika a topiče v hospodě v Goldshire se přidal k nově reformovanému řádu Šarlatového Plamene, kde po smrti velkého vůdce a duchovního otce Cormalla Redfielda byl jmenovám Velmistrem. Snažil se jej vést a bránit zájmy řádu, i díky jeho přátelům v Šarlatové se mu to na delší dobu i povedlo. Členů Šarlatové rodiny bylo mnoho ti nejvěrnější znich však vytrvali až do hořkých konců, nebo byli zabiti po meči. Soren(MiA - Soutshore), Tenebron(MIA) , Elara(Naživu), Rogen (MIA Duskwood), Dany (Naživu) nakonec i Nielar (Naživu), jenž mu byl velkým rádcem i učitelem, ikdyž sním ne vždy souhlasil, snažil se brát jeho rady v podtaz.

Po jedné z hádek, jenž vyústila až v otevřený boj na život a na smrt padl. Avšak náhoda tomu nechtěla a opět se na životem již zhnuseného paladina usmálo štěstí v podobě hlídkující patrole paladinů Argentu jenž hořící Galvarovo tělo oddělili barierou světla od plamenů, jenž ho zžírali. Po několika letech v komatu, a nejasné budoucnosti se po Řádění Deathwinga probral.
Členové Řádu nejsou k dohledání, Arthas je mrtev a tak Galvar upíná oči k nové hrozbě Aliance i zbytků Lordaeronu. Sylvanas.


Zájmy: Zabíjení nemrtvých, jednotek Sylvanas a démonů, je zapáleným exorcistou a jak něteří tvrdí náboženským fanatikem. On sám tuto skutečnost popírá, avšak jeho zapálení pro světlo, občas výbušná a nerozvážná povaha opravdu k této charakteristice mají dost blízko.
Žvýkací tabák.


Cíle: Vlastnoručně oddělit hlavu Sylvanas od jejího těla a vykálet se na její pohozenou mrtvolu v trůním sále Undercity.


http://f.simka-wow.ws/uploads/gallery/category_3/gallery_4083_3_84269.jpg

/někde sem to tu už měl, nevim jestli to bylo deletnuto, za případně nesrovanosti ste starým RPím se ti se předem omlouvam, Galvar už ma tak dlouhy lore že si to téměř všechno ani nepamatuju po takové době/

[Orik]

Jméno: Trieron Quinn
Rasa: Člověk
Věk: 42let
Postavení: Paladin ve službách Argent Crusade. Kdysi byl členem Řádu Rytířů Stříbrné Ruky.

Vzhled postavy: Na Trieronovi tváři je znát, že už si lečím prošel, přesto mívá na tváři téměř vždy inspirativní úsměv a jeho pohled pobízí k dobré náladě ostatních. Moc často se vám ale nestane, že ho uvidíte bez své z části pozlacené zbroje, je vždy připraven na cokoliv. O jeho zbroj se pečlivě stará a je to na ní znát, vždy čistá a téměř bez šrámů. Stejně tak jeho bojové kladivo, jenž jej nosit je tradice Stříbrné ruky. Na hrudi má vždy připevněný skvostný varkoč Argent Crusade, jímž dává najevo jeho loajalitu k Tirionovi a celému řádu. U pasu mu na lesklém řetězu visí poměrně těžká kniha – Kodex Paladinů, kterou u sebe nosí již z dob Stříbrné Ruky. Jakožto paladin se také musí udržovat ve formě, což značí jeho poměrně svalnatá postava.

Povaha: Už na první pohled je vidět že Trieron je klidné povahy. Kvůli maličkostem se málokdy naštve. Je ochotný a proto rád pomůže kde je ho třeba, přesto má stále své povinnosti v Hearthglenu. Není příliš upovídaný, ale pokud musí, dokáže debatovat klidně hodiny. Jakožto paladin je velmi trpělivý, meditací a rozjímáním nad Světlem může strávit klidně celý den. Když dojde na boj tak si Trieron uchovává klidnou hlavu, snažíc se myslet nad jeho rozhodnutími, snažíc se neudělat při boji chybu, která by mohla být osudná. Sebejistota a rozum, těchto vlastností si také všimnete téměř okamžitě, jak si ho všimnete. Nikdy se nevzdává, zvlášť pokud se jedná o ochranu bezbranných a nebo boj proti nemrtvým či démonům.

Ve zkratce jeho historie (Celou si zjistěte v RP :P):
Trieron už v dětství býval velmi tichým dítětem, neměl příliš kamarádů, ale to mu nevadilo, vždy si dokázal hrát sám nebo s někým ze starších. Přesto byl Trieron nadaný, a to nejen v boji, který se učil od velmi brzkých let, ale díky své tichosti a klidu dokázal rozjímat bez sebemenších problému. To ale až když poznal Světlo (což netrvalo dlouho, jelikož je to náboženství). V jeho životě se dělo dál pár věcí, o kterých se tu ale zmiňovat nemusíme, přesuneme se k Druhé válce. To už Trieronovi bylo 20 let. Byl připraven na boj proti orkům, po tom co se dozvěděli, co se stalo jejich spojencům ze Stormwindu. Také že se nakonec války účastnil a byl ohromen novými bojovníky za Loarderon-paladiny. Trieron už tehdy věděl, že se stane jedním z nich. Později, když už byl poměrně klid a orci byli pozavíráni do internačních táborů, si Trierona všiml jeden z paladinů, nebyl to sice jeden z prvních, ale přesto to byl jejich učeň a také už poměrně starší a přesto zkušený paldin. Když se zpřátelili, naučil Trierona téměř vše co znal, nebylo to nic snadného, ale jelikož byl Trieron trpělivý a učenliví a také velmi věřící ve Světlo, šlo mu to poměrně snadno. Po pěti letech se stalo něco, v co snad ani Trieron nedoufal, stal se jedním z Rytířů Stříbrné ruky. Ve Stratholmu byl slavnostně přijat, dostal kladivo Řádu a nový varkoč. Trieron byl šťastný, prozatím.

Dalších pět let uplynulo a internační tábory už pomalu přestali existovat. Horda pod vedením nového náčelníka Thralla utekla a začala být opět hrozbou. Trieron byl vyslán spolu s Lordem Utherem a dalšími členy řádu na ochranu bezbranných lidí ve Strahnbradu. Zde se opět setkal s Princem Arthasem Menethilem. Nakonec nezůstal příliš dlouho, většina paladinů i s Lordem odjeli na přípravu tábora proti orkům, kteří se utábořili nedaleko Strahnbradu. Trieron konečně zúročil dlouhé roky výcviku, při obraně tábora. O pár dní později i s pomocí Prince zničili tábor orků na prach. Nevěděli ale co dál se na ně chystá. O necelé dva roky později se ale stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Přišla Pohroma. Nikdo nevěděl co to je zač, ale to co oživuje mrtvé, rozhodně není nic dobrého. Trieron přežil, to ale nemohla říct většina obyvatel Loarderonu. Po pádu jeho Řádu, kterému zůstával být i tak věrný se uchýlil někam, kde počty nemrtvých nebyli příliš vysoké. Lights Hope, poslední naděje, svatá půda a bašta paladinů, přesto ne už Rytířů Stříbrné Ruky, ale Argent Dawn. Trieron ale nadále zůstával věrný starému Řádu a přímo k Argent Dawn se nepřidal.

Během dalších sedmi let se toho událo mnoho, pár příjemných chvil, ale především ty špatné, čelit každý den Pohromě nebylo nijak příjemné pro nikoho. Ale právě po těchto sedmi letech přišel útok jako nikdy předtím. Rytíři Smrti, tak si řikali, v čele Dariona Mograina přijeli aby zničili poslední baštu paladinů v kdysi tak ohromném Loarderonském království. Bitva to byla ohromná, počty nemrtvých se téměř nezmenšovali až do jedné chvíle, přijel někdo, koho mnoho lidí již považovalo za mrtvého. Tirion Fordring. Byl to úchvatný pohled vidět jednoho z prvních paladinů zde se zbrojí, která odháněla nemrtvé už jen pohledem na ní. Pro paladiny chránící kapli to bylo důležité a stejně tak i pro Trierona, morálka se mnohonásobně zvedla a díky tomu, ale hlavně díky Světlu, vyhráli nad novými bojovníky Krále Lichů. Zde na tomto místě Trieron opustil Řád Stříbrné Ruky, vždy na něj bude vzpomínat, ale již nebyl, alespoň ne ten pravý. A tak vzniklo Argent Crusade, ke kterému se přidal i Trieron. Slibem řádu bylo porazit Krále Lichů, musel pikat za to, co provedl Loarderonu, bezbranným lidem a dalším.

Po pár měsících se už Trieron nacházel na Argentském Turnaji, daleko na Severu v Ledové Koruně. Podobné věci nebyli příliš pro něj, než aby se zůčastnil, raději dál meditoval a připravoval se k boji, který již brzy nastane. Netrvalo tomu dlouho a vojska, nazvaná Ashen Verdict už klepala králi Lichů na brány jeho ohromné citadely. Mezi těmito vojsky se také nacházel Trieron, byl připravený, věděl to, věděl že dnes je ten den, kdy se pomstí, ačkoliv věděl že v srdci paladina pro tyto pocity není místo, pro tentokrát je nechal, nesnažil se je zapudit, museli tu být, po něčem takovém co provedl Král Lichů se nedalo odpustit.

Bylo to slavné vítězství Argent Crusade, ale nejen jejich, Rytíři Ebenové čepele byli nedílnou součástí celé války na Severu a stejně tak i mnoho dobrodruhů a hrdinů Azerothu. Po této zkušenosti Trieron loajálně následoval nový Řád, jenž mu vyhovoval, až tak moc se nelišil, jen na to, že mezi Argent Crusade bylo mnoho ras a to i Hordy, to bylo ze začátku pro něj nepříjemné, ale naučil se s nimi žít a vycházet a pochopil, že to nejsou pouhá zvířata, jak se kdysi orkům říkalo, ale bytosti podobně smýšlející jako on, jako všichni z Argent Crusade.
Hearthglen a Morové země, nový cíl Argent Crusade a stejně tak i Trierona, zúčastnil se bojů o město dříve patřící Lordu Fordringovi. Také se účastnil dalších mnoha a mnoha bojů proti pohromě ve zdejších zemích, ale co pro něj byla jako jedna z nejdůležitějších věcí, byl doma, bojoval o to, co kdysi ztratil a opět mohl navštívit svého staré mistra, velkého Uthera Lightbringera, když si s ním už nemohl promluvit, byl alespoň rád, že jeho hrobka byla opravena a okolí bylo vyčištěno od jakékoliv nákazy.

http://imageshack.com/a/img844/9492/xb6u.jpg

Nakonec to nebylo až tak ve zkratce, ale celý příběh je o dost delší, než jsem sem napsal. Omlouvám se za případné hrubky a špatná slovní spojení. Nikdy jsem nic takového na fórum nepsal, ačkoliv jsem veterán z dob Czechdreamu. :D

[Jesper_Czd]

Historie Jespera, krále Alterackého, jediného opravdového panovníka zemí severních a zemí přidružených

Ani nevím, proč ti tohle píši, snad proto, že mé obavy o zdraví jsou čím déle vážnější, nepřátel přibývá, spojenci zapomínají na své závazky a mí druhové, šlechtici jsou podezřele často mimo dům. Má královna, nekorunovaná hraběnka, tvá matka, se stala tím, čím jsem chtěl. Klenotem z ledu, který už nehřeje tak jako dřív. Povinnosti královny ji čím dál častěji zavedli mimo mé komnaty a já se ptám, jestli mi všechny ty náhražky v podobě lidských důstojnic stojí za tu chvilku lásky. Láska je iluze, láska je pouze ve vzpomínkách, jen ten kdo vzpomíná, miluje. Povyražení je rituálem, který zažehne jiskřičku lásky, jiskru vzpomínek. Často vzpomínám, mé dítko a to mě dělá krutým. Tyhle paměti, co zde píši, ti přiblíží tvého otce a snad ti pomůžou neopakovat mé chyby, nebo naopak vědět mé záměry, neb kdo ti podá lepší svědectví než já? Jak jsem byl pošetilý, jak jsem ztratil tu kterou jsem nemohl milovat, jak jsem ztratil Tiress.

(non-RP) Mé dětství nebylo vznešené, to vskutku ne. Otec byl farmářem, který se neodvážil o vyšších cílech ani snít. Často jsem s ním jezdil na trh do města prodávat úrodu místním. Stánek byl za poplatek, jak směšné, ovšem jak mohl otec, farmář knihami nedotčen, najít kliku ve vyhlášce, když na prodeji záviselo naše přežití zimy? Otec byl trpělivý a to jsem na něm obdivoval i nemohl vystát. Viděl jsem na něm téměř identický výraz, pokaždé když jsme byli ve městě. Pokaždé, když musel slevit z cen, když si stráž brala osobní příplatek v podoby slepice nebo jiného zboží od otce, nebo když nám káru zdemolovali a vypěstovanou zeleninu zabavili ve jménu úřadu. Můj otec byl pokaždé ochromen, já však zachoval smysl pro čest a troufl si alespoň zvednout hlavu s hlasem. Gesta jsou důležitá synu, pro mnohé hodně znamenají, ne však pro mého otce a já tehdy pochopil, že jsou přebytkem obzvlášť před válkou, nebo hladem. Otec mě toho večera seřezal a já plakal, od hanby z mého otce. Pro něj bylo město organizmem, který mu naháněl hrůzu. Pro mě však místem, kde jsem slýchával události zítřka. Proto mě blížící se pohroma nepřekvapila, proto synu poslouchej o čem se povídá a slyš strasti obyčejných lidí, ti budou za tebe bít i vlastní syny. Gesta užívej při jednáních s lidmi, co mají moc provést tvé záměry.
Má matka byla silně věřící, dodnes mám v úschově její náhrdelník, co mi po ní zbyl. Tehdy se pravidelně sloužilo v místním kostele, něco jako desátek, ovšem místo penězi lidé platili, čím mohli. Matka byla hrdá, že může sloužit světlu, cítila, že jí to ucpává díru, kterou v sobě nosila. Věřila i tehdy, když okolní vesnice padli pohromě a my jsme měli být další na řadě. Snad i tehdy, když sežrali mé sourozence ve vedlejším pokoji a šli si pro ni, zatím co já prchal přes lesy. Mé dítě, rodina umí milovat a je poutem, které je odsouzeno bolet, když se přetrhne, nebo tě vtáhne do propasti. Víra je místem, kde může tvá mysl spočinout, ovšem vrahům tě z rukou nevytrhne. Když budeš pěstovat víru u svých poddaných, můžou třeba umřít s tvým jménem na rtech. Když jim ale ukážeš víru ve své paže, budou zabíjet pro tebe. Ne každému ukaž čeho je schopen a zachovej to jako výsadu tvým nejvěrnějším. Víra pěstovaná strachem se může jednoho dne zpřetrhat, právě když budeš potřebovat podporu.
Po přežití pohromy jsem zažil svá mladá léta ve městě Stormwind. Město se zaplnilo uprchlíky, takže jsem neměl problémy s lidmi, co by se nadmíru ptali. Každý někoho ztratil, a když se podívali na mě, pomysleli si to samé co u nespočtu jiných tváři. Práci v taverně mi dohodil jeden kluk, s kterým jsem se znal z trhů, když ještě otec žil. Něco jako gesto, které jsem hodně potřeboval. Netrvalo dlouho a já propadnul nové rodině, rodině z přátel. Pamatuj ovšem mé dítě, připravuj se na zradu i v nejšťastnější chvilce. Právě skutek co nás měl zocelit, měl efekt zcela opační. Z plánované krádeže se stala loupež, a když došlo na lámání chleba, zůstal jsem obviněným jenom já. Nebylo těžké usvědčit cizince, co ztratil domov. Mí přátelé mě práskli precizně. Podruhé jsem se styděl, tentokrát za svou druhou rodinu. Pamatuj si, moje krvi, jsou to právě rozdíly, co nás definují. Přežij je a využívej je. Adaptuj se a ztratíš kousek sebe.

(oderpeno) Cizince se lidé bojí a cizinec může začít nanovo. O Alteraku se tehdy povídalo hodně věcí, byl to však pro mě nový začátek a já chtěl alespoň práci. Každé místo tě jednou pohltí a já měl v žaludku pocit, že mě Stormwind přímo vyvrhnul na ulici. Vykoupán v žaludečních šťávách jsem se vydal na sever za příslibem něčeho nového. V chladné pustatině hřeje nejvíce srdce a pálenka. Jak jsem brzy poznal, syndikát nejlépe vysával teplo z toho druhého. Bylo mi kolem 22cti když mi královna Sahni Karrmek vyjela z brány naproti. Možná přehnané gesto, možná potřebovala lidi jako já víc, než dávala znát. O špehy byla tenkrát velká nouze… Znali můj obličej, nechal jsem si narůst knír. Netrvalo dlouho a do čela jsem si narazil můj první klobouk. Dostal jsem se do tajné policie Alteraku a cíl? Přinášet informace zvenčí a odhalovat nepřátele uvnitř. Tahle policie nebyla žádná pořádná instituce, byla prakticky v rozkladu a jedinou kolegyní byla Tiress. Dlouhé modré kadeře až k lopatkám a ostré meče na zádech. Má první otázka k ní směrovala přímo na osobní život. Musel jsem vědět, jestli má muže nebo rodinu. Famílie je pouto a místo kde každý úder bolí. Měli jsme být špínou, pavouky na stěně domů, stínem všem neklidným. A ten kdo postrádá klid, postrádá smysl pro čest. Bylo by příliš nebezpečné, abych nevěděl o těch, které má ráda. S Tiress, a někdy i bez ní, jsme fungovali několik let. Plížit se za zády vůdců různých spolků, nebezpečné seskoky z hradu, když byl slyšet náš krok. Musel jsem být ve formě a byl jsem. Byli jsme dokonce nepozorovaně i v Ogrimmaru, kde jsme sejmuli orka v kostýmu Mikuláše na náměstí (ano Koblížku byl jsem to já!). Kvůli množství odposlechů ve Stormwindu jsme si ve čtvrti trpaslíků zřídili velitelství. Pravidelné hlášení královně Karrmek jsem podával osobně a možná i díky tomu mě jmenovala do funkce velitele tajné policie po pár měsících od mého příjezdu do severních hor. V tom čase nebylo důstojníků mnoho. Pravou rukou Sahni byla lady Sena, jediným sirem byl Oxallis a dvorní léčitelka byla Kineia, snad jediná umělkyně v království. Tahle volnomyšlenkářská drenejka, snad jediná v království, které dokonale padnul klobouk, byla zvláštním úkazem pro mé pochopení. Bylo obecně známo (a tajnou policii vytrvale popíráno), že královna užívá k dosažení cílů různých prostředků, včetně svého těla. Mé dítě, jestli teď pomýšlíš na otázku, jestli jsem tím opovrhoval, tak ti odpovím jednoduše. Věděl jsem o tom, ale nebyl jsem toho svědkem. A ten, kdo by si mi to troufl vyhodit na oči, byl by obviněn z urážky královny. Kineia byla královninou manželkou a přes to vše, co jí královna dělala, byla jí vždy věrná a oddaná. Nicméně z jejich vztahu se narodila dvojčata, je nadevše důležité abys se o ně postaral, můj synu. Dřív nebo později se ukážou s tvým oddaným šlechticem a budou chtít trůn. Pokud se tak nestane za tvého života, tak pak za života tvých potomků. Vzpomeň si, kolik se dožívají tyhle modré potvory. Sena byla starší než já, ovšem jako lidská žena, nemohla sloužit dlouhověké Sahni. Když odešla, bylo jen otázkou času, kdy si oblíbí dalšího člověka a já byl ukázka věrnosti. Brzy jsem se jí stal poradcem a později jsem zastával místo po její pravici.
Snad ti dlužím hodně řádku ohledně Tiress, kterou jsem zatím sfoukl jenom jedním tahem pera. Oba jsme byli součástí něčeho velkého, a ona byla mým majákem na tomhle ostrově. Neptal jsem se jí na minulost a ani ona na mou. Jen jsme žili a utíkali společně nocí před nemotornou strážnou Stormwindu. Jako velitel tajné policie, jsem rekrutoval více adeptů různých ras. Přišlo mi to, jako by každá frakce, ať už byla svatá sebevíc, měla odpadlíky, co uměli něco nabídnout. Žádný z těch mužů ovšem se jí nevyrovnal. Dalším členem rady byl Aivenhoe, lidská rasa, dlouhé šaty. Většinu času bojoval s démony na vzdálenějších frontách, ovšem na setkání vyšších stavů docházel. Řekl bych, že spíš bojoval se svými vnitřními démony a ty síly venku byla jenom jakási zástěrka. Jednoho dne se ztratil a nikdo ho nehledal. A nikomu nechyběl. Na svých cestách za démony nashromáždil velké jmění. To byla jeho vstupenka do alteracké rady.

Bylo mi něco před třicítkou, když jsem se dostal k audienci ke Gnaagovi, králi Stormwindu. Vztahy toho města a našeho nebyli vždy tak napjaté jak v posledních letech. Nejhorší to bylo za krále Vectiva Cassia, který nás zatýkal bez varování. Jeho muži zašli tak daleko, že v Southshore, ve vesnici pod naším městem, vybudovali opevnění a provizorní vězení. Po jeho smrti jsem, jako zaškolovací úkol, zadal svým mužům, aby mi přinesli jeho ostatky. V tom čase umírá i rytíř Oxallis. Alterak mi dal možnost vidět víc svatých obřadů, než viděla má matka za celý život. Folklór našich hor je impozantní a mnoho svazků věnujících se našim zvyklostem najdeš v mých spisech. Novým rytířem se stal Arn Magnusson. Jistě se o něm dočteš i ve spisech Stormwindu. Zpočátku jsme byli k němu s Tiress nedůvěřivý. Když někdo skáče přímo nahoru, tak těžko dopadne a my jsme chtěli ať má plnou hubu hlíny. Později, když jsem s ním absolvoval hlídky po okolí Alteraku jsem v něm poznal skutečnou osobnost a věřil, že Alteraku prospěje. Ovšem poté, co jsem Alterak zanechal napospas, jsem ho patrolovat hory nenašel. Proto až budeš panovat, obklop se schopnými lidmi na důležitých pozicích. Když má někdo potenciál nebo temperament, tak se těžko udrží, proto vynalož část svých prostředků na to, aby tví oddaní rytíři neměli důvod opouštět Alterak. Když jim předáš důležité funkce a pozice, buď jim rovnocenným partnerem při rozhodování. Musíš těm věcem rozumět, protože ty máš poslední slovo a oni musí mít na paměti, že jsi rovněž odborníkem. Moc může mít i zdánlivé aspekty, ovšem pokud tví oddaní zjistí, že nemají moc, tak tvé uzurpovaní další moci nepodpoří.
V těch letech nebylo tajných spolků málo, spíše naopak. Soustředili se v okolí Stormwindu, ovšem ve svých aktivitách často překonávali hranice. Cech umělců byl něco jako klenot mezi zabijáky. Tehdy mě ve Stormwindu oslovila s nabídkou práce Jesica, blonďatá žena, celkem vychrtlá. Z práce se vyklubalo nepřátelství, když usilovala o život mnoha našim důstojníkům. Hrozba pohromy byla stále aktuální a množství fanatiků nemrtvých bylo větší. Nabídli jsme tehdy spolupráci Stormwindu při chytání frakce Akolythi, dokonce jsme stáli v přední linii při obraně města, když propukla epidemie ghůlů. Sahni osobně se postavila do čela chaotické formace městských strážných. Pak ovšem začali ty zvěsti o Tiress… *část rozlitého inkoustu*. Pracoval jsem tehdy i pro tajemného člověka z mostu v Arathi, který mě často nasazoval na sledovací akce Scarletů.

Alterakem se občas šeptlo, že Tiress je v kontaktu se Stormwindem, že byla uplacena. Sama mi to popřela a já neměl důvod ji nevěřit. Ze šeptání bylo ječení, pak z toho byla plná hospoda a pak i sníh šelestil o tom, že něco není v pořádku. Poslední kapkou bylo, když mi nasadila brouky do hlavy i samotná královna Sahni.
Ten den pršelo a dlouhé provazy deště nenechali každou mou pochybnost uschnout v prach, co by jen tak z hlavy vyklouzl. Klobouk byl těžký a srdce též, Tiress již ani nezapírala to, co udělala. Měli jsme se sejít v tehdy opuštěném Durnholde, bývalém a budoucím vězení. Smála se a vlasy měla zkropené. Slova jakoby cestou nabírala vláhu a nešla přehltnout. Nevěřil jsem ji, když ji oči planuli zradou a šel jsem ji naproti. Na lávce nad propastí se zaleskla čepel její dýky a já cítil, jak mi na záda dýchá ta, kterou jsem miloval. Čepel prošla mým hrdlem lehce, ale ne dost hluboko. Z toho večera jsem si odnesl zkropený klobouk, jizvu na krku a duši nasátou černým deštěm. Tiress se pak vydala na dlouhou cestu najít svou rodinu. Když odcházela, má jizva na krku začala škubat, jakoby držela ten balvan v krku, když jsem ji nechal ten poslední den odejít. Poslal jsem 3 oddíly mužů, aby ji nalezli. Bez uspokojivého výsledku. Alteracké hory tehdy přivítali dávného rytíře, co se navrátil a já musím říct, že Sithis se zhostil dávných svazků skutečně s entuziazmem. Kancléřkou byla tehdy jmenována Linwe, elfka, neznáma u alteracké šlechty. Od doby co byla jmenována, tak královna Sahni byla často mimo svůj dvůr. Mnoho otázek ohledem postupu Linwe na tak vysokou pozici a absenci královny zanítili nejednu ostrou myšlenku v hlavách ostatních členů orlic. Sithis se jmenoval za nástupce královny a já oslaben zmizením drahé Tiress, jsem proti tomu nezakročil. Lady Viktorie, kancléřka Stormwindu tehdy uspořádala setkaní mocností a jménem Alteraku zde vystoupili právě elfové Sithis s Linwe. Toho večera jsem brouzdal ulicemi Stormwindu se svým obvyklým kloboukem, když tu se na mě vyřítili stráže z rozkazu Viktorie, kterou pobouřilo vystoupení těch dvou. Ta Viktorie, kterou jsem sledoval v jejím domku za městem. Pár týdnů jsem strávil ve vězení, až si mě přišla vyzvednout Konstancie, nová lidská královna Alteraku.
Konstancie byla mladá, se zápalem řešit věci novou cestou, cestou techniky. V té době, mi bylo mezi třiceti a čtyřiceti a nestál jsem o její novoty, proto jsem nesl její plány velmi těžce. Proč Sahni neposlala někoho, koho jsem znal? A kde vůbec byla? Otráven elfama co se drali do předních pozic a ze ztráty Tiress jsem zapomněl bojovat za Alterak a podřídil se Konstancii… aspoň na pár měsíců. Můj otec umřel, když mu bylo 27, mě bylo 38, když jsem Alterak zanechal svému osudu. Bylo mi jasné, že brzo umřu, pokud bych tam zůstal. Průměrněj farmář v naší vesnici si nedožil ani třiceti. Kráčel jsem zasněženými ulicemi Alteraku pozdě v noci, když byla zima skutečně alteracká. Za rozbřesku byli mé stopy ve sněhu to jediné, co po mě zůstalo. Mnoho let přešlo a zmizelo tak jako listí na stromě. Byla to má cesta elfskou roklinou s cílem hledaní něčeho co by oddálilo mé setkání s mými nepřáteli na druhém světě. Na té cestě jsem občas zaslechl zprávy o mém domově Alteraku, jen útržky, ale i to stačilo k mému neklidu na duši. Tiress jsem na cestě nenacházel a touha vrátit se, mě spalovala jako svrbění kůže, kterého se nedá zbavit. Co se ale stalo na té cestě navěky ovlivnilo mé další směrovaní …v……al…. *papír je nasákly vínem*

Vrátil jsem se do své země po mnoha letech cest za mládím. Uvítání bylo vskutku alteracké. Chladné. Z alterackých důstojníků zůstali Orik s krvavou rytířkou Es. Orik získal funkci generála po Moxervusovi. Mox, malej obrněnej gnom co vykřikoval rozkazy k útoku svým gnomím hláskem, působil nevyzpytatelně, proto jsem uvítal změnu vedení na postě generála. Přece jenom jsem měl s Orikem vztahy z nasávaní z hospody. Es byla úkazem. Ve svém zalíbení požírat těla, byla její úchylka často zatajována a přehlížena. Popravdě nevím, proč ji to královna trpěla a ani nechci slyšet, jakou úmluvu si společně dali. Novou královnou byla elfka Erinyes. Naše setkaní bylo vskutku plné emocí. Napadl jsem její autoritu a zdůraznil, že ji nevěřím ani ten její elfský původ. Během následujících chvil jsem cítil sevření hrdla od její ruky. Takové pošetilé riskováni občanské války! Bylo mi jasné, že má kuráž držet otěže pevně v rukou, jasnější mi bylo, že bude potřebovat rádce starého Alteraku, který by ji připomněl zašlou slávu Alteraku. Tohle však nebylo jediné setkání po kterém mi běhal mráz po zádech. Vybavuji si maskovanou elfku s býlími vlasy, s meči co patřili Tires…

Jesper: Klidné počasí, že ano? Popravdě, čekal jsem tě už dřív, ty meče svítí na celé údolí. Chvíli mi trvalo, než jsem je poznal. Jepser vytáhne svou kopii meče Tiress a ukáže ho elfce- Jsi duch, kterého poslala Tiress aby mě mučila, nemám pravdu? Aby mi nedopřála klid. Abych to měl na jazyku, v mysli i v srdci. Abych nezapoměl.“ Elfka vytáhne své meče a nakoukne do hluboké rokliny pod nimi.

Jesper: Ale proč mi to chceš připomínat? Jakou lekci se mám naučit? Elfka: Na tomhle místě by to mohla být lekce létání. Jesper pohledem přejede panoramu krajiny: Ah… další násilí, snažili jsme se ho s Tiress obejít, ale někdy prostě bylo. Nechtěl jsem, aby to takhle dopadlo. Takhle odpuštění nezískám.“ Elfka řekne pobaveně; ,,Zajímá se o tebe čím dál více, copak, ty ji nemáš rád? Tak jako ona tebe?“ Jesper ztratí jiskru v očích a na okamžik přijde i o dech: ,,Já… jak můžu mít rád přízrak, jak můžu milovat to, co se stalo. Královna, ta mě teď potřebuje. Ne zasněného a ne nesoustředěného!“ Elfka se opět dostane k slovu: ,, Ještě se toho hodně stane! A copak by jsi Tiress nejraději udělal?“. Jesper si upraví klobouk. ,,Copak bych jí udělal? Mám ji zabít za to trápení? Být vděčný za postavení a povinnosti?“ Postava v klobouku zapřemýšlí a pokračuje… Udělala mi jizvu, tím usnadnila mou identifikaci. Proto už nevyhledávám úkoly v přestrojení. Dala mi a vzala mi, byla tady a pak ne. Snad bych ji objal? Ovšem nebylo by to moc troufalé? Neměl bych se zajímat, kde se toulala?“ Elfka se usměje pod maskou, ,,i po tom všem by jsi chtěl k ní zpátky?“. Jesper se mlčky zadívá na alteracký kemp opodál, … K postavení už ji nepotřebuju, snad nechat si ji jako trofej? Vzpomínku? Čím jsem starší, tím jsem ve vzpomínkách častěji, ovšem královna mě teď potřebuje soustředěného. Jestli bych ji našel přízraku, jestli bych ji spatřil, bych byl šťasten. Víc než mi kemp může nabídnout.“ Elfka rázně vyhrkne: ,,A co když jsem tě přišla zabít?“ Jesper na ni těkne očima, … Zabít? nejsi posel? Jsi ruka, co mě z kopců shodí? Jen jsi ruka Tiress? Nebo jiného ďábla?“ Elfka odfrkne, že by měl sám vědět jaké má nepřátele. ,, Informace, ano, to je jediné co mě zbylo, často jen útržkové. Informace jsou moci panovnic, ne starého člověka. Jeho mocí je zatrpknutost.“ Elfka se na něj vyčítavě podíva: ,,Příliš důvěřuješ svému okolí, tomu co neznáš. Brzy se dostaneš mezi mrtvé.“ Důvěra je jako sázka, objeví se v mysli Jespera. Ovšem člověk musí být připraven utratit svého koně bez mihnutí oka.

Ta elfka měla pravdu, brzy měl Alterak někdo zradit. A není lepší pojištění, než toho zrádce svést. Obzvláště pokud se jedná o tvou matku, můj dědici. Říká se o mě, že jsem mírně paranoidní a tvá matka to měla možnost zakusit hned na naše první setkání…

Slečno Tryelo? Můžete na moment? Tady Seitheach mi povídal o vašem úspěchu při dopadení zrádce, skvěla práce. Alterak si vašich služeb ctí, jak se zde cítíte?“ Tryela se cítí dobře, obzvlášť pro klid, které hornatina přináší. ,,Snad jen syndikát bývá někdy hlučnej někdy“ táže se Jesper. Na její tvář dopadnou sněhové vločky; ,,Ne, nedělaj potíže“. Jesper se cíleně zeptá, zda se s nimi Tryela pouštěla do řeči. Jakmile řekne, že moc ne, tak Jesper přikývne hlavou v klobouku. Jistěže, mnozí ani nedosahují vašeho postavení, tak proč s nimi mluvit? řekne tázavě. A jak na vás působí královna?“. Tryela si setře pár vloček, ,,působí mile“. ,,Skutečně? Někteří o ní říkají, že je krutá, vy si to nemyslíte?“ řekne kloboučník překvapeně. Tryela neztratí ducha a ujistí Jespera, že pokud je to pravda, tak ji zatím viděla jenom z té lepší stránky. ,,Ono říká se mnoho věcí, jeden ani neví, čemu má věřit.“ ruce Jespera se rozpaží. Královna je pevná, to vězte, a my všichni okolo jsme okusili její krutost a stojíme zde a pevně za ní… byla to tedy krutost? A víte co se říká o vás Tryelo?“ Tryela bez výrazu svolí, ať pokračuje. ,,Že jste věrná, ovšem je to jen jedna z vašich stránek? Nebo stran? Mám tomu věřit já? Chcete, abych tomu věřil?“. Tryela udělá patrný pohyb rameny: to už je na vás, jestli tomu budete věřit nebo ne“. ,,Budu tedy poslouchat i jiné mluvy, co mi řeknou se uvidí“ dořekne Jesper a s úsměvem přikývne.

Tvé vášně tě můžou popálit, proto je měj dobře skryté před svými nepřáteli. V okamihu, když budeš potřebovat sílu, tě sestřelí, jako uvadlí lísteček ze stromu. Dbej na své zahradníky. Ukaž těm, co tě chtějí doběhnout, že jim máš co nabídnout. Můžou z toho vzniknout svazky, o kterých se bude v kronikách Alteraku ještě dlouho psát. Kancléře Seitheacha jsem potkal poprvé ještě před tím, než jsem se sám stal kancléřem Alteraku. Vytáhly elf s velikým potenciálem, ovšem obviněn ze zrady protože se nebál skočit na kus řeči i k našim břehům. Udělal jsem si z něj svého nejvěrnějšího a vytrvale podporoval jeho politický vzestup. Pokud si uděláš svou rádcovskou radu z obyčejných lidí, odmění se ti věrností. Pokud najdeš říši v rozkvětu, podporuj starou šlechtu, pokud je země rozervána občanskou válkou využij nové hrdiny, kteří jsou ochotni vybudovat něco nového, měj však po svém boku personu co ztmelí kompromisem nový a starý systém a bude dbát na alteracký charakter. Touhle osobou by jsi se měl stát sám, není však vyloučeno angažovat na tuhle pozici adekvátního kancléře. Seitheach byl nazvat zrádcem z úst mé královny i z jiných zdrojů, nikdy jsem však nepochyboval o jeho loajalitě. Pokud bude narčen z mé smrti, vyslyš jeho čestnou verzi a zaměř se na jiné strany, když budeš hledat odkud vítr vál.
K uchopení moci jsem využil byrokracii a neschopnost šlechticů zjednocení se na odpor. Když jsem sledoval jak lehko uchopili moc Konstancie nebo Erinyes, nijaký vážnější odpor jsem nepředpokládal. Věz, že nejhlasnějším protivníkem proti mému působení byla ryťířka Es. Jistě čekala na návrat královny Sahni a se svým proklatým elfským životem se jí možná taky dočká. Ovšem kralovství Alteraku je po většinou lidské a lidé jsou houževnatí svým pokrokem, kterí vybudují za své kratičké životy. Es jsem zkoušel uchlácholit opakovaně, nicméně ve svém pohodlném úřadu se zmohla na odpor jen mezi čtyrma očima. Nejdříve bylo potřeba detronalizovat starou panovnici a mít úřad, který by nadobudl centrálnou moc a právo rozhodování. Orlice měli přisilnou samostatnost ve svých sférách, bylo potřeba je zjednotit do jediného podpisu, jediného člověka. Alteracká rada byla můj pokus na určení míry rebelie, vůči mé nadvládě. Jako alteracký kanclěř, regent, diplomat a kníže, jsem byl racionálnim kandidátem na velení rady. Problémem orlic byl, že jsi neuvědomovala sílu svého působení, moc se měla ještě více centralizovat, když jsem zdůraznil, že Alterak potřebuje panovníka jako za starých časů. Těžká hlava je ta, která nosí korunu, má hlava byla plná tíživých vzpomínek na velkolepý Alterak. Po nástupu na trůn jsem nepotřeboval k prosadzovaní mých reforem souhlas ostatních, rada byla dočasná instituce než bude zvolen nový panovník. Já. Zbívala mi jediná věc a to, udělat z tvé matky královnu. Ukázalo se ovšem, že minulost tvou matku doběhla v nejvíc nevhodné chvíli a tak to můj záměr oddálilo. Můj okruh lidí, kterým jsem mohl věřit, se zužoval. Generál Seitheach, starý lord z alteracké války Angelus a můj duchovní bratr, starý přítel s tesáky Nielar. Uražen odmítnutím svatby jsem bloudil k lidským důstojnicím mého království, snad abych mohl podezřívat i svého vynašeče prázdných lahví od vína, z mé komnaty.
Navrátit Alteraku jeho místo mezi horama, obnovit stabilitu hospodářství, udělat expanzi dál od svých držav. Všechny tyto ůkoly vyžadují sebedisciplínu a moudrost starých vojevůdců. Studuj proto, mé dítě, spisy Velké Sahni Karrmek, dej však pozor na její zálibu v černé magii. Ta mě po jedné nevydařené akci ve Stormwindu málem stála oko. Studuj spisy generálů Seitheacha, Orika, Moxervuse nebo Arna. Uč se gesta diplomatická lady Viktorie, Oxallise, Othenariho, Kineii. Dej svému lidu zábavu jak to dělala Metaneira z Potulné herecké společnosti. Navaž obchodní styky aby jsi dopřál svému lidu exotické zboží, jaké převážela obchodní loď VOSY, ale nebraň se i černému obchodu, obzvlášť pokud budeš napřed před ostatními frakcemi. Udržuj kontakt s vůdci zabijáckych spolků, ať si nejaký Umělec dvakrát rozmyslí, než namaluje tvůj obraz. Jak bude tvé kralovaní vypadat, závisí od vztahu s trpaslíky, proto jim jdi v některých věcech na ruku, tohle spojenectví je pro naše oblasti klíčové. Zapomeň nebo omez svou nevraživost k hordě a neposílej své lidi na jistou smrt do předem prohratého boje. Nezapomeň na sílu listiny ale i překvapivých ůtoků. Nech se inspirovat kancléřkou Morien, která zanechala Stormwindu a vydala se na dráhu neohrožené pirátky. Můj dědici, važ svá gesta a využívej je moudře, tak praví Jesper I. Alteracký.
*Jesper očima skontroluje prázdnou zdobenou číši na stole a protře si své zapálené oči. Pohledem skontroluje poslední dvě věty a neodpustí si úsměv při šibalské Morien. Ozve se klepání na dveře a posel přinese neodkladnou zprávu, že alteracké farmy byli napadení nákazou Opuštených. Král si obleče cestovatelské roucho, spisy schová do truhlice a pobere se ven, do tmy hluboké noci. Vděčně kývne nočním strážcům, že obětovali sladký spánek a hlasem starého muže pronese příkazy na omezení škod.*

[Shedreka]

Kristiela Gale

Rasa: člověk
Pohlaví: žena
Věk: kalendářně 21, skutečně 31
Barva očí: modrá
Vlasy: kaštanové (ale nyní bílé)
Původ: šlechtický, Lordaeron, kněžka, léčitelka

Popis postavy ve zkratce:
Narodila se jako nejmladší dcera šlechtického rodu v Lordaeronu. Její rodina jí vedla přísnou výchovou, která se na krásnou mladou dámu sluší. Kresba, vyšívání, tanec, zpěv nebyly jedinými dovednostmi, které po ní byly vyžadovány. Ale také konverzace, gesta a řádné chování. Současně s tím vším jí byla do hlavy pevně vštěpována víra ke Světlu. Sama však při úprku lidí z Lordaeronu viděla, jak pupkatí kněží nespasili lidi vírou, ale mnozí odstrkovali malé děti z cesty, když zachraňovali své měšce se zlatem, a tak si od té doby mnohé vysvětluje po svém, a že víra není uzavřena v kostelech kolem kněží. I její rodina musela odejít. O rod se nyní stará její starší bratr, protože otec padl při ochraně lidu Lordaeronu, když byl král zavražděn. Sama se tehdy rozhodla více zaobírat tradičním léčitelstvím. Sběr bylinek ji dovedl na různá místa kontinentu. Často odkládá naučené chování, aby se neodlišovala. Prozatím musela opustit místa, kde se chtěla aspoň na čas zabydlet. Důvodem bylo nepochopení a odmítnutí její zvláštní schopnosti lidmi, kteří se bojí všeho, co nemohou chápat nebo je nezvyklé. Oč jde, můžete zjistit sami. Až její kroky vedly kolem Stromgardu, kde se po několika dobrodružstvích skutečně usadila coby léčitelka. Nerozhlašuje nic o svém původu. Slouží zájmům svého krále Jespera, vládce Alteraku. Ten jediný zatím zná její tajemství a původ.

Zájmy: Je možné vidět ji šít nebo rovnat nasbírané bylinky. Občas si pobrukuje nějaké písničky. Dalším zájmem pak jsou všelijaké krásné róby, které zdobí neméně hezkou majitelku. Ráda se uvolní při blbnutí a vymýšlení žertíků a zábavy s ostatními.

Cíle: Těch je více, ale hlavně: získat dobré přátele. Učinit šťastným muže, kterého z celého srdce miluje a on ji.
Více si zjistěte při RP.

„Jen kašpaři rozhazují kouzla Světla jako při ohňostroji. Skutečně mocní lidé nemají potřebu odkrývat své karty zbytečně nebo předčasně.“

http://th02.deviantart.net/fs70/300W/f/2013/323/d/8/sister_of_the_night_by_selenada-d6ubjwd.jpg

[Thorn01]

Lord Seitheach Foulmoon

„Díky těm, kteří se nebojí jít temnější cestou, vypadají jiní jako rytíři světla. Třeba takový Malfurion...“

Věk: 856 let
Rasa: Noční elf
Příslušnost: Sám za sebe, rod Foulmoon(jeho současný vůdce)
Status: Živý
Lokace: Neznámá

Stručná historie:
Narodil se v Astranaaru, ale většinu života strávil v lesích Severního Ashenvale. Neschopen dostatečné trpělivosti se nikdy nedokázal naučit druidismu a proto tíhl k luku a šípům.
Má dvě sestry a rodiče se pohřešují. Se svými sestrami strávil celé své dětství a mládí. Tehdy byl znám pod příjmením Eagleclaw.
Během invaze Plamenné Legie se trojici podařilo přežít a dostat se ve zdraví k pobřeží. Po porážce Legie u Hyjalu, kdy se noční elfové stahovali k nově vytvořenému domovu na stromu Teldrassil, se rozhodl, že vyjede mimo říši nočních elfů a pozná nové spojence.
Sice se později přidal k vládnoucímu spolku v hlavním městě, jenž se nazýval Kaldoreia, ovšem zásadní okamžik v jeho životě přišel až se setkáním s Erinyes Foulmoon, která tehdy bývala královnou Alteraku. Pro mnohé není jisté, proč si tato noční elfka(mimojiné mnohými nazývána jako druhá Azshara) Seitheacha držela poblíž. Je ovšem zřejmé, že mu jejich přátelství činilo na mnohých místech potíže. Přesto se později však přidal do jejího rodu a zůstal v Alteraku.

Seitheacha si také všiml navrátivší lord Jesper, nynější král. Poskytl mu příležitosti a zapříčinil se, aby se Seitheach stal alterackým rytířem. Během svého kralování z něj učinil generála a nakonec i kancléře. Důvěřoval mu natolik, že mu svěřil ohromnou část své moci a nijak jej nehlídal.
Seitheach také nakonec převzal kontrolu nad rodem Foulmoon po zmizení Erinyes a jiných členů rodu. Rozhodl se opět posílit rod a navýšit počet členů. S příchodem Deathwinga to šlo snáze, než předpokládal, a rod získával tajně na síle a moci.

Kolují zvěsti o tom, že Seitheach celou dobu poslouchal příkazy Erinyes, přestože zmizela. Nebo někoho jiného. Jiný pramen však uvádí, že měl vždy svou vlastní hlavu a své vlastní plány. Také se povídá, že si hrál s nebezpečnými silami a pokoušel si je podmanit.
Poslední události poukazují na fakt, že lord Foulmoon je za ně odpovědný, ať už přímo či nepřímo. Potvrzuje to náhlé opuštění Alteraku během těchto událostí, kdy si vzal jednu z lodí. Co však mnohým může vrtat hlavou, kam se svým rodem odplul? Prý se ukryl před zraky všech, neboť nyní jej definitivně mají všichni za zrádce. Nebo že by plánoval odplatu? Také se podle některých naprosto pomátl a žene se do záhuby. Nebo snad tohle všechno plánoval od samého začátku jen proto, aby dosáhl větší moci? To jistě ukáže čas.

Vzhled:
Seitheach je vysokým, robustně vypadajícím elfem s dlouhými bílými vlasy. Někteří si možná pamatují, že měl kdysi vlasy zelené. Ve tváři jsou znatelné výrazné elfské rysy a jantarové oči. Často je vídán ve své tmavější kroužkové zbroji, hodící se spíše pro bojovníka z Northrendu. Zdá se, že je dobrým lukostřelcem a v boji nablízko se ohání obouruční sekerou. Ale možná má i jiná esa v rukávu...

Charakteristka:
Prý býval přátelský a vstřícný. Dokázal pomoci v nouzi a jak se říká, měl srdce. Po čase stráveném v Alteraku se náhle podstatně změnil. Stal se málomluvným, vypočítavým, tajnůstkářským a občas se projevoval i zahořkle. Díky funkcím, které dostal, však získal spousty zkušeností, co se velení a vedení týče. Ovšem zdá se být zřejmé, že loajální ke svým pánům nikdy nebyl a šel si vlastní cestou.

Zájmy:
Říká se, že je fascinován dávnou historií, kdy nočním elfům vládla královna Azshara a její Urození. Jistě byl vždy vděčný za každý artefakt, který objevil nebo mu byl přinesen.
Také se vždy zajímal o nejrůznější spisy a knihy. Zvlášť o ty, které se týkaly věcí, které byly nočním elfům zapovězeny.

Cíle:
Nad cíli tohoto elfa visí momentálně velký otazník.

http://www.warcraftwallpaper.com/uploads/wallpapers/2012/02/25/239/thumb_big_wide_4285317b1caea9f9edd94e055d83bf74.jp g (http://www.warcraftwallpaper.com/uploads/wallpapers/2012/02/25/239/thumb_big_wide_4285317b1caea9f9edd94e055d83bf74.jp g)

P.S. Ano, vím, že mu byly v RP odebrány všechny tituly, erby a tak dále. Nicméně nevidím nic špatného na tom, že si ponechal oslovení Lord, ačkoliv mu to nikdo uznávat nebude. Nenutím vás, abyste to oslovení používali.

[Tygrsonka]

Trywa Windlight
Rasa: Noční elf
Pohlaví: Žena
Věk: "306" let
Barva očí: Stříbrná
"Životní" zaměření: Lovkyně


Stručně z historie:
Nikdy se sama nedozvěděla kde se přesněji narodila, jako malou ji ve křoví naleznul elf jenž ji vzal domů ke své družce. Společně ji vychovali a neměli to s ní moc lehké, neboť ji srdce táhlo do lesů a mnohdy se ukázala až po několika dnech.Svou dospělost završila zkouškou při které se střetla a získala velmy dobrou přítelkyni Lyrsu, která nyní stojí po jejím boku. Následně se vydala do okolního světa aby nabrala více zkušeností.
Ve svém životě se v soukromí začala zajímat více o inženýrství, ve kterém se v pozdějších dobách zlepšila díky několika učitelům mezi které se zařadil i Reag. Nijak o tom nikomu z bratří a sester neříkala, neboť by ji mnozí odsoudily, ona sama je však názoru "Staré časy jsou již pomalu za námi,svět se pohnul a směřuje dál, je potřeba se otevřít novým možnostem a světu kolem nás, nebo se nám naše chování stane záhubou.". Mezitím ve Stormwindu se setkala s Rullineou Shadowstar, vedoucí spolku Kaldoreia a následně byla přijata do spolku. V této době se seznámila i se svým druhem Turdusem Windrunnerem, se kterým je doposud.


Čas šel pomalu dál, s úctou vykonávala všechny své povinnosti. Mnohokrát ji šlo o život, jednou se i ocitla na sklonku života a smrti, ale sílu pokračovat a bojovat dál ji dodával převážně Tudus a její blízcí přátelé, bratři a sestry. Postupem času se ve spolku dostala na vyší pozici, až se dostala na pozici Velitelky strážkyň v Darnassu. V těchto časech se i dozvěděla o tom že má sestru Caéne. Dalo by se říct že od té doby se Trywy život začal měnit. Ty jenž ji byli blízcí a ty jenž milovala začali mizet z jejího života, vlastní krev ji zradila a to byla pro ní nejhlubší rána ze všech, mnohem větší než kterékoliv zranění jenž zažila.


Stále dál pokračovala ve svých povinnostech Velitelky, pevně a rázně. Na krátkou dobu se dostala do vedení spolku než zmizela Rullinea. Po delší době předala vedení Illinarovi, zřejmně aby měla vícevolného času. Lze ji spatřit při povinostech Velitelky, ve svém volném čase ji nalézt je těžké. Nikdo moc netuší kde je nebo co dělá...Její druh spí spánkem Smaragdového snu, její jedinou nejbližší duší je její dobrá přítelkyně Lyrsa.



"Na sklonku života a smrti si uvědomíte mnohé, ale také o mnohé přijdete."


Lyrsa:
Winterspringská, mladá šelma. Výraznějšího zbarvení než je u jejího druhu normální. Na pohled působí přívětivě, ale pokud se jí někdo nelibí dokáže být nebezpečná. Převážně většinu času tráví po Trywině boku, poslouchá ji ale má také vlastní hlavu a své smysli.

http://fc02.deviantart.net/fs12/f/2006/333/f/6/Frostsaber_by_Riviel.jpg


Vzhled:
Elfka většího vzrůstu, ale né nijak výrazně. Má světle modrou barvu pleti a výrazně zelené vlasy jako zazelenalé pláně Kaldarnasských zemí. Ve tváři má výraznější tetovaní, jenž má podobnou barvu jako její vlasy. Vše doplňují jasně stříbrné oči. Jen výjmečně nosí šaty, ale to je opravduvzácnost. Nosí převážně zbroje, těch má několik, do toho různý sortiment zbraně které dokonale ovladá. Nejradši při sobě má luk doplněný kopím, ale nikdo netuší co se skrývá v zákoutí zbroje.


Charakter:
Kdysi usměvavá a na oko působící elfka plná života, i když více mlčenlivá dokud nebylo nutno mluvit, nebo o tom sama nebyla přesvědčená. Postupem se ale začla měnit, jiskra jako by pomalu vyhasla. Nyní její tvář skýtá neutrální výraz a jen občasně se zde mihne záblesk nebo snad i větší úsměv. Stále však oplívá ochotou pomáhat, pokud je to třeba a snaží se hledět dál než jen na přítomnost aby se dle toho rozhodovala.


Zájmy:
Její zájmy spočivají v oddanosti své rase, to převážně, ale i tak má srdce dobrodruha a ráda poznavá okolí. Vše si dokumentuje a zapisuje.
Její vášní i když se to mnoha elfům nelibí je inženýrství, které jí je koníčkem. Velmy ji baví, ale dbá i na dobro ostatních elfů, proto v jistých částech ho omezuje.


Cíl:
Sloužit oddaně své rase, bratřím a sestrám. Vypomáhat a udržovat dobré vztahy s ostatnímy rasamy a národy. Avšak něco je ve skrytu, občas se zdá že by ráda okusila život jenž žila kdysi dávno, bez těchto poviností...

http://th00.deviantart.net/fs48/PRE/i/2009/195/1/c/Illiyana_Moonblaze_by_RalphHorsley.jpg


Tryela Moontree
Rasa: Noční elf
Pohlaví: Žena
Věk: "315" let
Barva očí: Jemně jantarová
"Životní" zaměření: Druidství


Stručná historie:
Své mládí zasvětila učení druidismu a učením o přírodě. Také se naučila něco o bylinkách a o přípravách mastí a lektvarů. Postupem času se přidala do spolku Kaldoreia díky Rullinee, ze kterého po čase ale odešla kvůli mstě, jenž v ní vyvolal jeden elf. Aby svou mstu vykonala, vzdala se části své duše, kterou ji ale v pozdějších dobách pomohla navrátit její dobrá přítelkyně Yelena.


Dostala se do Alteráku a byla každým krokem blíž ke svému činu, ale také ji to přešlo, setkala se zde s mnoha lidmi, trpaslíky a mnoho dalšími. Spřátelila se s Orikem, Angelusem, Esaelorii, později i s Volcem. Mnoho přátel si zde získala, při tom i začala něco málo cítit k tamnímu šéfovi tajné policie. Ve své době strávené v Alteráku mnohým pomohla neboť zde žila jako léčitelka. Svedla i vyléčit dračici...


Šel čas až se musel lid z Alteráku přesunout do Stromgardu. Prožila pár zápletek se Soumračným kladivem a následně se v jejím životě ukázala temná osoba, mladý čaroděj jenž jí zahalil mysl do temného závoje "Každý máme svou temnou postavu v životě, ale je jen na nás jak se ke konci s tím vším vypořádáme a zdali to odčiníme". V té době však již v sobě nesla cosi vzácného, život jenž byl zplozen s Jesprem, jenž se postupem času stal králem. Po nějaké době se čaroděj vytratil a vše se uvedlo zpět do pořádku, nebo pro ní se to aspoň tak jevilo. Po čase přišla na svět její dcera Esharia Remiry a kmotrem se jí stal Volcanos. Však ale přišla na svět do temných časů a Tryel pro ní chtěla jen to nejlepší a rodinu. Elunežel, cosi se pozměnilo a vytratilo. Tryel to vycítila, bylo toho více než dost pro ní a proto i s dcerou utekla za doprovodu Volca(jejího dobrého přítele). Vyhledal ji Lord Angelus a následně i sám král. Sice se navrátila zpět, ale cosi se na ní změnilo...Nyní žije ve Stromgardu s Esharii a nebojí se kdykoliv i s ní odejít.



"Některé živé duše se nikdy nezmění, mnozí jsou jen lháři."


Vzhled:
Elfka průměrného vzrůstu s bleděmodrou pletí. Výraznější rysi tváře a uší k tomu dlouhé fialově zbarvené vlasy jako bobulky z plodiny Kaldarnasských lesů. Ve tváři má drobnější tetování naznačující její dospělost, zbarvené fialovočerveně. Odívá se převážně do šatů, občas to zkombinuje se zbrojí a nebo když je to nutné nosí jen samotnou zbroj. U pasu nosí dýku, spíše se spoléhá na svou vlastní sílu a propojení s přírodou.


Charakter:
Hodná, milá a přívětivá elfka, která se ale může změnit a vypustit šelmu když je pohlcená hněvem nebo obavami o své blízké. Velmi ráda pomáhá druhým, naplňuje ji když je vidí šťastné, ale poslední dobou je cosi jinak, jako by to pomalu nebyla ona.


Zájmy:
Sběr bylinek a následná výroba mastí a lektvarů. Nyní už i starání se o dceru a všeho kolem ní.


Cíl:
Vychovat dobře svou dceru, ale cosi je ve skrytu její mysli...

http://fc01.deviantart.net/fs71/f/2011/333/4/8/sentinel_by_pencilbear-d355rgv.jpg


Osobní dodatek:
Pokud si někdo povšimne jistých nejasností nebo chybek v ději, klidně napište. Plánuji do budoucna ještě dodat přesnější historii obou postav uvedenou formou zápisu z deníku.
Také bych chtěla poděkovat těm jenž mě zpestřily RP a těm jenž mě zkazily mnohokrát chuť, radši ani nezmiňuji co :)

[Darkhuman]

Jméno: "Gilneas" /Neznámé/
Rasa: Člověk
Věk: 31
Barva očí: Zářivě zelená

Popis postavy: Čaroděj střední postavy, ničím nevyniká, ničím nezaostává. Nosí rudé , dost často neupravené dlouhé vlasy a upravené vousy. Většinou je oděn do stříbrem prošívané roby. Na zádech často nosívá dlouho kovovou hůl, která končí blankytně modrým lesknoucím se broušeným kamenem. Zvěsti praví, že tato hůl majiteli propůjčuje schopnost dýchat pod vodou.

Povaha : Flegmatický
Realistický
Místy arogantní
Lstivý
Ctižádostivý

Zájmy: Knihy, studium, mudrování, hra ve lstivosti, červené víno ... hodně červeného vína

Cíle: Mít vlastní věž mágů
Mít moc a prostředky
Mít domov
Mít víno ... hodně vína

Stručná historie postavy: Lloyd a Marry, byli zcela obyčejní lidé žijící nedaleko velkého města Lordaeronu. Nikdy nic nedokázali a ani nechtěli, měli své pole a farmu a se svým byli šťastni, až na jednu věc. Světlo jim nedopřálo potomků. Jednou, po dlouhém dni na poli se vraceli cestou lesem k domovu. Když procházeli úzkou cestičkou kolem lesu a obrovského valu, jenž nechal postavit Lord Greymane, kolem svého království, zaslechli manželé křik, dětský křik. V keři nedaleko ležel proutěný koš, ukrývající plačící dítě. Manželé hledali, ptali se, ale nikdy jeho pravé rodiče nenašli. A tak si jej nechali a dali mu jméno po království, u kterého malého sirotka našli. Dali mu jméno Gilneas.
Jak šel čas dál, Gilneas rostl a rodičům dělal po celou tu dobu z života radost. Vše se ale mělo změnit.

Gilneasovi bylo osm let, rodičům pomáhal tak jak se v jeho letech dalo očekávat. V jeden červencový den se všechno změnilo. Gilneas si hrál s jeho psem Heroldem, když spadl do studny za domem. Neutopil se, ale zlomil si obě nohy a dvě žebra. Voda se změnila v led.

V Lordaeronském lazaretu, však nebyli schopni malému Gilneasovi pomoci, hrozila mu smrt. Když se jednoho dne objevil záhadný muž v plášti. Chvilku něco rozmlouval s rodiči, nikdo neví co. Gilnease si odvezl do dalekého Dalaranu, města mágů. Gilnease čarodějové uzdravili, avšak za cenu toho že jej rodiče v příštích několika letech neuvidí. Měl se učit na nového adepta Kirin Tor. A později se stát čarodějovým učedníkem a splatit tak svůj dluh.

Přišla válka. Pohroma nemrtvých a pohroma království. Jedno po druhém padali města do rukou nemrtvých. Válka byla v plném proudu a Kirin Tor byla ve válce. Gilneas byl jako dvacetiletý učeň poslán se svým mistrem na frontu. Teprve tehdy znovu spatřil svůj domov. V plamenech. Lordaeron padl a Dalaran sním.

Jeho dluh byl splacen, ale neměl se kam vrátit. Bloudil světem, bez cíle a trasy, učil se kde mohl. Po čase se Kirin Tor zase ozvala a tak pod jeho taktovkou řešil nejrůznější ukoly, ale nikdy se nevrátil plně do fialové citadely. Až jednoho dne přišel k branám Alteraku.... kde po dlouhé době našel znovu místo , kterému by mohl říct, domov.


http://www.blogcdn.com/wow.joystiq.com/media/2011/03/rhonin-warcraft-tcg.jpg

[bigturdus]

Turdus Windrunner


Vek: približne 400-500 rokov
Rasa: Nočný elf
Farba očí: Jantárová
Životné zameranie: Druid rovnováhy

Pôvod: Narodil sa v Ashenvale, strávil tu väčšinu svojho detstva a dospievania, práve tu začal prenikať do zákutí druidizmu,
ktoré ho v jeho nasledujúcom živote previedlo v podstate celým Kalimdorom,
zrejme preto nikde nezostane dlhšie, než uzná za nevyhnutne potrebné.


Vzhľad: Je pomerne vysokého vzrastu, vyšší než väčšina Kaldorei a čo stráca v statnosti bolo mu nadelené v obratnosti s akou sa dokáže pohybovať.
Má tmavé vlasy, skôr kratšie úhľadne zapletené prípadne zopnuté. Tvár mu zdobí upravená krátka brada a fúzy.
Má výrazné obočie, ktoré dodáva jasným jantárovým očiam dôraznosť, pre niekoho možno až neprijemnú prenikavosť. Nosí väčšinou neutrálny, zamyslený výraz tváre.
Jeho pleť je svetlofialovej farby.


Charakter: K neznámym sa chová odmerane, akonáhle si na niekoho utvorí názor už ho mení len veľmi ťažko. Je však láskavý, ústretový a rád pomôže ak je o to požiadaný.
Do vecí sa nepúšťa po hlave, radšej si premyslí všetky možnosti a ich následky. Vyžíva sa v drobnostiach a detajloch. Je vyrovnanej povahy a len tak niečo ho nerozhodí,
rozhodne to však neznemená, že by bol ignorant, alebo nevšímavý. Je verným priateľom a chová zdravú mieru rešpektu k autoritám, ktoré uznáva.

http://s14.postimg.org/ipx27w2xd/Bez_n_zvu.jpg

Príbeh: Po absolvovaní základov druidského učenia sa pridal k svojim bratom v smaragdovom sne. Bol prebudený až keď boli najväčšie hrozby návratu plamennej légie na ústupe.
Často si vyčíta, že sa nemohol zapojiť do bojov o Ashenvale, svoju domovinu a už neuvidí Nordrassil v jeho plnej kráse v akej bol keď sa ukladal k spánku.
Zapojil sa preto po boku s mnohými ďalšími do bezhlavého boja proti orkom, ktorí znesvätili prastaré lesy.
Nad vášňou však prevládol rozum a preto sa rozhodol po prečítaní výzvy pripojiť do spolku Kaldoreia, vtedy pod vedením ctenej Elyany, v čom videl možnosť pomôcť národu a vystúpiť zo svojho tieňa.
Tam sa pod vedením Rullinei zoznámil so zákonitosťami staronového sveta v ktorom sa toho toľko zmenilo. Čoskoro sa do spolku pridala aj mladá lovkyňa Trywa s ktorou sa cesta jeho života preplietla.
Spoločne s lovcom Seitheachom neskôr položili základy pevnému zoskupeniu, ktoré bolo pripravené prijať mnoho tvárí a ukázalo im cestu v nebezpečnom svete.
S postupom času keď sa jeho družka mnohokrát ocitla na pokraji smrti ho však začalo ťažiť že nevie zabezpečiť jej bezpečie a tak sa utiahol do ústrania aby dlhú dobu strávil úvahami.
Úvahami, či v tomto stave je schopný plniť svoje záväzky voči svojmu národu a predovšetkým voči prírode s čistou hlavou a nezaujate.
Zistil však, že práve toto tvorí v jeho živote rovnováhu na ktorej dodržiavanie celý život pokúša dohliadať a pochopiť ju. Obe misky sú zaťažené rovnako. Svoj život na strane jednej a jej na tej druhej.
S udalosťami ohľadne čiernej letky sa však skupina na dlhší čas rozdelila. Niektorí zostali nezvestní. No viacerí sa pomaly vracajú, tak ako jar do lesa po dlhej zime. Je čas kvitnúť.


Zaujímavosti:
Je druidom rovnováhy, však príležitostne je videný vo forme šelmy, nezvláda ju ale dokonale a tak je nestabilná.
Rovnako ako ostatní Kaldorei nenávidí démonov netají sa odporom k nemŕtvym, ale nevedno prečo najviac proti srsti sú mu zrejme černokňažníci.
Niektorý možno nepochopia jeho obľubu dennej krajiny, ktorú síce neobľubuje tak ako tú nočnú. Má preto však svoje jednoduché dôvody.